Česká nářečí ve Slezsku v marburském jazykovém atlasu

Emil Skála

[Articles]

(pdf)

Чешские диалекты в Силезии в марбургском языковом атласе / Les dialectes tchèques de Silésie dans l’atlas linguistique de Marburg

Oblasti lašských nářečí na území historického Holasicka už bylo věnováno hodně pozornosti z české i polské strany, naposledy v padesátých letech po vyjití práce K. Dejny Polsko-laskie pogranicze językowe na terenie Polski I, Lodž 1951, II, Lodž 1953. K objasnění této problematiky přispěli svými studiemi v poslední době zejména A. Kellner, A. Lamprecht, F. Kopečný aj.[1]

Při recenzi Wredových „Kleine Schriften“[2] jsem si všiml, že ve zprávách o Wenkrově jazykovém atlasu se Wrede zmiňuje o tom, že v materiálu marburského jazykového atlasu z 80. let minulého století je také 60 česky vyplněných formulářů z obcí na území tehdejšího Německa — z Hlučínska a z Horního Slezska.[3] Jde o překlady čtyřiceti Wenkrových vět do místního nářečí, pořízené učiteli, kteří vesměs pocházeli z Horního Slezska a s nářečím se denně setkávali; jde tedy o materiál autentický. Slavistika jak česká, tak polská s ním však dosud nepracovala. Celkem se mi podařilo v marburském materiálu zjistit 52 míst, z nichž byly vyplněny dotazníky v lašském nářečí.

Z toho je 31 obcí na Hlučínsku, a to: Oldřišov (Odersch), Služovice (Schlausewitz), Chlebičov (Klebsch), Malé Hoštice (Klein Hoschütz), Velké Hoštice (Groß Hoschütz), Kravaře ve Slezsku (Deutsch Krawarn), Kouty (Kauthen), Štěpánkovice (Sczepankowitz), Kobeřice (Koeberwitz), Zábřeh (Zabreh), Bolatice (Bolatitz), Dolní Benešov (Beneschau), Bohuslavice (Buslawitz), Závada (Zawada-Beneschau), Bělá (Bielau), Chuchelná (Kuchelna), Píšť (Pischcz), Vřesina (Wrzessin), Darkovičky (Klein Darkowitz), Darkovice (Groß Darkowitz), Hať (Haatsch), Šilheřovice (Schillersdorf), Kozmice (Kosmütz), Hlučín (Hultschin), Hošťálkovice (Hoschialkowitz), Lhotka u Hlučína (Ellgoth-Hultschin), Ludgeřovice (Ludgerzowitz), Markvartovice (Marquartowitz), Koblov (Koblau), Hněvošice (Schreibersdorf), Strahovice (Strandorf). Zbytek je na Ratibořsku (8 míst): Ovsiště (Owschütz), Rohov (Rohow), Křenovice (Kranowitz), Bořutín (Borutin), Šamařovice (Schammerwitz), Boleslav (Boleslau), Benkovice (Benkowitz), Velké Petrovice (Groß Peterwitz) a na Hlubčicku (13 míst): Branice (Branitz), Bobolusky (Boblowitz), Jakubovice (Jacubowitz), Hradčany (Hratschein), Kaldúny (Kaldaun), Vodka (Hochkretscham), Nekázanice (Osterwitz), Nasile (Nassiedel), Chrastělov (Krastillau), Liptyně (Liptin), Stibořice (Steuberwitz), Sulkov (Zülkowitz), Bavorov (Bauerwitz).

[263]Hlavní znaky lašských nářečí vytyčila zásadní práce Havránkova.[4] Jsou to:

A) ve zvukovém systému: 1. jen krátké samohlásky, 2. slovní přízvuk na předposlední slabice, 3. souhlásky ť, ď, ň, ĺ vedle tvrdých t, d, n, ł a dvojí i, 4. splynulina dz, 5. nedostatek slabičného l;

B) ve vývoji hlásek: 1. ť, ď, ň i před e z praslov. e, ь a za jistých podmínek před slabým ь, 2. nepřehlasované 'a a za praslov. ę na konci slov -a/kuřa, 3. pl. trpia, leža, 3. o- na počátku slov;

C) v tvarosloví: 1. zachovaný g. pl. na -uv, 2. gen. pl. v akuzativním významu u osobních mužských substantiv, 3. -o v nom. a akuz. sg. u substantiv středního rodu na -co (vajco), 4. stejný lokál a instr. sg. mužského a středního rodu u adjektiv a zájmen (o tym dobrym, s tym dobrym), 5. stejné skloňování adjektiv a rodových zájmen kromě nominativu a akuzativu.

K tomu přistupují typické lexikální odchylky, např. v našem materiálu rež (žito), murek (zídka), osnažiť (vyčistit), manirny (hodný), lunty (šaty), šumny (pěkný), brunatny (hnědý), z jiných dokladů např. kobzole (brambory), krkoška (suk), vito (rychle).[4a]

Marburský materiál obsahuje cenné údaje hláskoslovné, morfologické i lexikální, potvrzující teze F. Kopečného a F. Trávníčka[5] o českém základu laštiny, které už před nimi formuloval J. Polívka,[6] současně dokumentující znaky společné s polštinou. Výhodou německého jazykového atlasu je jeho hustá síť, celkem 46 368 míst z území tehdejšího Německa, nevýhodou proti Gilliéronově přímé metodě (639 v celé Francii, plošným rozsahem větší) závislost na osobě informátora, většinou učitele, a nutnost prověřování některých údajů. Tato okolnost je patrná i v českém jazykovém materiálu ze Slezska, tím spíše, že jde o území značně jazykově diferencované.

V rámci našeho příspěvku není možno se detailně zabývat lašskými dialektologickými problémy a není to ani jeho cílem. Problémem je i nejednotný přepis nářečí jednotlivých míst. V kurentu se píše č za c, ć i č, š se přepisuje leckdy, s, jindy ſſ (langes s), s jako „langes u. rundes s“, nejednotné je rozlišování i a y, označování kvantity, měkkosti aj. Z citované recenze Kopečného je však třeba zdůraznit některé rysy, protože náš materiál dává za pravdu Kopečnému, nikoli Dejnovi. F. Kopečný ukázal, že lašská nářečí mají korelaci měkkosti (s — ś, z a ź) zachovánu ve shodě se starou češtinou, že se polská měkkost na českolašskou „tvrdost“ nenavrstvila, že lašská „měkkost“ existovala od původu, a to pro dobu starší ve shodě s oběma jazyky, češtinou i polštinou.[7] Kopečný poukázal i na to, že všechny staré změny hláskové byly provedeny v laštině s češtinou, resp. je laština spolu s češtinou proti polštině neprodělala. Jde o změnu tort > trat, ztrátu nosovek a stejné střídnice za ně, nedostatek depalatalizace e, ě a slabičného r, změnu g > h. Lašské dz vykládá [264]Kopečný podle Kellnera jako velmi pravděpodobnou inovaci. Odlišný vývoj laštiny od češtiny začíná od 13. století, od doby německého osídlení Jeseníků, kdy byla zčásti odtržena od českého zázemí. Prvním znakem, odlišným od češtiny, je jiný vývoj lašské palatalizace; přehlásku a > ě a ä > ě laština neprovedla. Polská ztráta kvantity přesáhla na lašské území naproti tomu hodně později. Polskému vlivu je třeba připsat i místo přízvuku a inovace ve slovníku. Srovnání slovní zásoby v materiálu Wenkrových vět se slovníkem středoopavským[8] ukazuje na shodu v základním slovním fondu. Slovník ovšem v aktuální slovní zásobě nejrychleji reaguje na změny politické, kulturní a hospodářské.

Většina dotazníků s Wenkrovými větami je vyplněna kurentem, některé latinkou, např. z Bobolusek, Branice, Benkovic, Chrastělova, Stibořic, Bavorova. Svůj jazyk většinou Moravci přepisovali kurentem, protože se v německých školách latince neučili.[9] Kromě přepisu š za ſſ a v za w psaného ẏ a ÿ ponechávám v otištěných ukázkách psaní originální (převedené do latinky). Tzv. „rundes s“ přepisuji prostým s. Háčky nad u, běžné v němčině, nerespektuji.

Otiskuji 4 ukázky Wenkrových dotazníků, jež jsou pro uvedenou oblast typické jazykově, a to vždy vedle sebe v pořadí od západu k východu: 1. Bobolusky, 2. Velké Petrovice, 3. Ovsiště, 4. Benkovice.[10] To umožní někdy značné odchylky lašské nářeční oblasti porovnat:

1. V zimje letaju suché listj přes luft tam a hef. V zimě letaju suche listi v povětri. V zimě lita suche listi v luftě dokola. V zimie létają suche liscie v povietrzu.

2. Hned přestanio kuřiť, potem buďo lépše povětřj. Hned přestane kuřit, potým budé zas pěkný čaš. Zaraz přestaně kuřiť, potom budě čas zas pěkny. Chnet przestanie śniéch padać, potem budzie czas piéknieszy.

3. Daj uhle do péce, až zarás mléko začnio vřjeť. Naklaď uhla do peca, aby mleko hned zevřelo. Nalož uhla do peča, až mleko zaras začně vřiť. Daj ugle do pieca, až mléko rychli zavre.

4. Ten dobry stary chuop z koniom přes lud sa přélomyl a do zimne vody spadnu. Dobrý, starý chlop se s koněm na lodě zarvol a vpadnul do zimé vodý. Ten dobry stary chlop přepad z koněm přes lyt a spad do te zimne vody. Tén dobry stary chłop sie z koniem przez lét zarvoł i do zimnéj vody padnął.

5. Un před štyrma lebo šestma nedělama umřeu. Pŕed čtrma aneb šestmy týdnami umřel. On před štyrma aneb šestima týdnami umřel. On przed cztérma albo sześcioma tydniami umrzył.

6. Uoheň byu hrubě horky, kouače su na dně gor černé spaloné. Oheň býl bardzo ostrý, kolače jsau na dně až černo spolené. Oheň byl hrubje ostry, kolače jsou na dně spalene. Ogien był za horki, kołocze są na spodku czerno przypolone.

7. Un ji vajca dycky bes soli a pepřu. Jida veica bes soli a pěpřu. On ji vajča dyčky bez soly a bez pepřu. On jé vajca dycki bez soli i korzénio.

8. Nohy mia hrubě bolu, mi sa zda, že sem jich přeběhau. Nogý mě bardzo bolu, [265]věrim, že jsem jich odeptal. Nohy mě hrubje bolju, mi se zda, že sem jich zmuch. Nogi mnie bardzo bolą, jo vierzą, joch se nogu ocis.

9. Ja sém při té robě byu a sem je to prajeu, a uona prajeua, že tež to chtěua joje ceřé prajeť. Býl ech u pani a pověděl ech ji, a ona řekla, že y jeji ceře chce povědať. Ja sem byl při te babje a pravěl sem ji to, a ona pravěla, že to teš chče svoji čeře povědět. Joch był przy babie a poviedziołech i to, a ona poviedzała, že tež to i cerze povie.

10. Ja tež to niochcu juž viac robiť. Ja juž to viacy něchcu robiť. Ja teš to něchču juš zrobiť. Ja též techo viacy niechcem czynić.

11. Ja tebé zaras řnu tum vařechum mezi uši, ty oupjco ! Hned tě liznu vařechu do ušý, tuo malpico ! Ja tě piznu hned z vařechum mezy ušy, ty opičo ! Jo cie zaros tom varzechom za uszy pisnu, ty małpico !

12. Kaj ty yďoš, mamy isť s tebum? Kažto jděž, mame jisť s tebu? Kaj to ydeš, mamy ysť stebum? Kaž idziesz, momy ztobom iść?

13. To su zue časy ! Jsou zle časy ! Jsou zle časy ! Są złe czasy !

14. Moje miue diťa, zostaň na dole, zue husj ťa zažeru do smrťi. Mile ditě, zostaň na dole stoť, ty zle husi tě zaštipu. Moje mile dítě, zustaň tu nadole stať, ty zle husi by tě zaščipaly. Moje miłe dziecie zostóń na spodku stoć, te złe husi cie zasczypią.

15. Ty sy dnios najviac sa naučiu a sy byu pořadny, ty možoš spieš isť do dom jak ti druzi. Tys disok se neivic učil a byl jsy manirny, možeš spěši du dum isť jak drusy. Ty sy se dnes najvič naučil a byl sy slušny, ty smiš spěš do dom jisť jak ti druzy. Tyś się dzisiok najvięcej nauczył i byłeś posłuszny, ty možesz przedy iść do domu jak ci drudzy.

16. Ty jošťo nesy dosť velky, abys flašu vina vipiu, ty jošťo musěš kus uruosť a viatsy byť. Tys ještě nejest dosť velký, flašu vina výpiť, ty ještě musiš rušť a viakšý biť. Ty ješče něsy dosť velky, flašu vina vypiť, ty musiš ješče většy urosť. Tyś jeszcze nie jest dość vielki, aby jednu flaszku vina vypić, ty jeszcze musisz kąsek urość i viakszym być.

17. Ďi, buď tak dobry a pověs tvojé sestřé, že měua lunty pro vašu matičku hotové ušiť a kartačom uosnažiť. Biež, buď tak dobrý a poviedz tvoje sestře, že ma ty šatý naše matce hotove ušiť, a kartačem oznažiť. Jdi, buď tak dobry a řekni tvoji sestře, aby ty šaty pro vašu matku ušyla a kartačem vypucovala. Idź, bydź tak dobry i povieč svojej siestrze, ona ma kłaki dla vaszej matce doszyć i kartaczem osnorzyć.

18. Dybys ho byu znau ! to by byuo jinakši prišuo a to lepši kolé nioho stauo. Byl býs ho znol ! to bý býlo jinakši přišlo a býlo by snim lepši stalo. Kdybys ho byl znal, to by to bylo jinakšy přišlo a lepšy by s nim stalo. Gdybyś ho ty był znoł, to by było przysło inakszej i było by lepszy znim stoło !

19. Kdo mi muj košik z másém ukrát? Kdo mi muj koš z masem ukrod? Kdo mi muj košyk z masem ukrad? Gdóž mi mój koszyk z masem ukrodl?

20. Un tak robiu, jak kdyby ho byly k muaťce uobštelovaly; uoni to ale samj zrobily. Tak robiel, ja by ho býli ku mloceňu obstalovali, oni se to sami zrobili. On tak robil jak by ho byli do mlačky obštalovaly; oni se to ale sami zrobily. On tak czynił, jak by ho do młócenia vziali; ale oni to sami zrobili.

21. Komu un tu novu gešichtu vypraviau? Komu tu novu historiju rozpravial? Komu ten novy příběh povědal? Komu on novinu poviedał?

22. Musie sa huasno křičeť, uokrom nás niorozumie. Musi se hlasno vřeščeť, bo num nězrozumi. Musymy hlasno křičeť, bo by nam něrozuměl. Trza głósno vrzeszczeć, bo by nas nie rozumiał.

23. My smy unavénj a mámy duršt. Mychme jsou zlaby a mume žižen. My smy slabi, a mamy žižeň. Mychmy są słabi a chce się nom pić.

24. Ják smy včoráj večuór náspadék přišly, to ťi druzy juž vuoži ležéli a tvrdó frčeli. Jak smy včera večer nazod přišli, to juž druzi v ložu leželi a tvrdo spali. Jak jsme [266]včera večer spatkem přišli, to ležali ti druzi juš vložu a spali tvrdo. Jakechmy się vczora vieczór vrocili, to ci drudzy juž leželi v łóžku a juž tvardo spali.

25. Snich u nás tu noc zuostau ležeť, ale dnios rano stau. U nas zostal tu noc snih ležeť, ale disiok rano roztal. Snich zustal tu noč u nas ležať, ale dnes rano ztal. Śniech téj nocy został ležyć, ale dziesięk rano ztoł.

26. Za našum chaupum stoje tři šumné jabuoňky z červénymá jabuečkama. Za našu chalupu stoju tři pěkne jabloně s červenyma jabkami. Za našum chalupum stoju tři pěkne jabloňky s červenymi jablkami. Za naszą chałupą stoją trzy piekne jabłonie czervonemi jabłkami.

27. Niomohli by sťo josťo uokámžéni na nás čakáť, potém pujďom z vama. Nemožetě ještě trocha na nas čakať, poty pudeme z vami. Možete ješče chviličku na nas čekať, to potom přijdem s vami. Niemožecie vy jeszce na chvilku na nas czekać, potom pudzimy z vami.

28. Vy niosměťo táké dětinstvó honiť. Nesmitě takeho dětinstva provadit. Vy nesmitě take blazny robiť. Vy nieśmiecie takie dziecinskie robić.

29. Našé kopce něsu táké vysoké, ty vašé vyšé. Naše hory ně jsou bardzo vysoke, vaše jsou viac vyše. Naše hory nejsou hrubje vysoke, ty vaše jsou moč vyše. Nasze hory nie są bardzo vysoke, vasze są ocoś viaksze.

30. Kélko fuontuov jolyt a kélko chleba chtěťo měť. Vela funtuv lelit a vela chleba chcetě? Věla funtuv vurstu a věla chleba chčete měť? Vela funtóv vurstztu i vela chleba chciecie mieć.

31. Ja vám niorozumjem, vy musěťo trošku huasnejši povědať. Nerozumim vam, musitě trožka hlasnejši řundit. Ja vam něrozumim, vy musite trošku hlasnejšy řadiť. Jo vas nie rozumim, musicie trocha hłasni rządzic.

32. Nio našly stio žadněho kuska běueho mydua na mojim stole? Něnašly jstě žadneho kuska byleho mýdla dlo mě na stole? Něnašli ste kusek bileho mydla pro mje na mojim stole? Nie nejdliście kusek biłeho mydła dlo mie na mojem stole?

33. Joho bratr chteł se dvě nóvé chaupy vé vašé zahraďe ubudovať. Jeho brat se chce dvě pěkně nove chalupy ve vaše zahradě postavit. Jeho bratr chče se dvě šumne nove chalupy ve vaše zahradě vystaviť. Jeho brat chce se budovać dva piekne nove chałupe v vaszej zahradzie.

34. To suovo mu přišuo uod srdca. To slovo mu šlo ze srdca. To slovo mu přišlo od srdča. To słovo mu szło ze serca.

35. To byuo dobře uod vás ! To bylo pravě od vas ! To bylo dobře od nich ! To było dobrze od vas.

36. Co to tu seďě za ptáčky na vrchu na tym murkú. Co to tam sědzu za ptačky na tým murku. Co to tam seďu za ptačky na tym murku? Co tu siedzą za ptoki na vierchu na tem murku?

37. Sedlacy přiniosli pět vouov a dejvět kráv a dvánast uovéčok přéd dědinu, ty chtěly prodať. Ti sedloci přivedli pět voluv a devět krov a dvanost ovec před ves, chteli jich předať. Sedlačy přivedly pět voluv a devět krav, a dvanast oveček před dědinu a chtely jich předať. Sedlocy przyvedli piet vołóv a deviet krav a dvanoście ovec przed vieś, te oni chcieli przedać.

38. Ludé su nioskaj všécy na dvoře na poli a sěču. Ludě jsou disiok všyci na polu a šěču. Lude jsou dnes všečy na polu a seču. Ludzie są vszyscy na polu a siecią.

39. Di jené, brunatny pés ti nic niozrobj. Jdi jýny, ten brunatný pes ti nic něsrobý. Jdi jenom, ten brunatny pes ti nič nezrobi. Idź jeny, ten bronatny pes ci nic nie zrobi.

40. Ja sém tam styma luďma na zádku přes uuku do rži viueu. Jach s luďmi tam na zadku přes luku do řži viechal. Ja jsem z luďmi tam nazatku přes luku do rži zajel. Joch jechoł z ludziami tam na zadku przez łuku do rzy.

Dotazník z Bobolusek (1) patří k nejlepším vůbec. Svědčí o tom, že učitel Vendelín Alker, pocházející ze sousední Branice, zapisoval foneticky co možná [267]přesně a rozlišoval hláskové nuance (např. uo, e). V dotazníku se sám označuje za rodilého Moravana a o poměru obyvatelstva v Boboluskách říká, že osm devítin obyvatelstva jsou Moravci, jedna devítina přistěhovalí Němci. V dotazníku ze sousední Branice, vyplněném učitelem, který se v místě narodil, jsou nedůslednosti v přepisu. Věty z Velkých Petrovic (2) zapsal učitel Mladek, pocházející z Vranína na Kozelsku. Uvádí, že ve Velkých Petrovicích mluví 1 % obyvatelstva německy, 99 % moravsky. Překlad Wenkrových vět z Ovsiště (3) prováděli žáci a zapisoval je učitel Niemela, rodem z Branice na Hlubčicku. Uvádí, že v Ovsišti se mluví vesměs česky. Dotazník Wenkrových vět z Benkovic (4) vyplnil polským pravopisem učitel Franz Sobel, pocházející z Ratiboře; znal zřejmě spisovnou polštinu. V dotazníku uvádí, že je v místě 30 Němců a 1660 Poláků. V dotazníku jsou zřejmě spisovné polonismy. Podobně si počínal např. regenschori Isidor Jurečka z Bavorova, jenž dotazník vyplnil směsí lašského nářečí a spisovné češtiny. O obyvatelích Bavorova říká, že mluví doma jen moravsky.

Na základě materiálu marburského jazykového atlasu z osmdesátých let minulého století lze stanovit tuto česko-polskou jazykovou hranici v Horním Slezsku: nejsevernějšími místy českými jsou Sulkov, Bavorov, Jarohněv, Děhylov, Tlustomosty, Velké Petrovice, Šamařovice, Boleslav, Ovsiště, Rudyšvald. Do přechodného pásu patří Benkovice, Tvorkov a Křižanovice. Tím se podstatně opravuje českopolská jazyková hranice, vytyčená A. V. Šemberou,[11] jenž za okrajové obce polské považoval Sulkov, Bavorov, Tlustomosty, Jarohněv, Dělov, Janovice, Vojnovice, Bojanov, Benkovice, Křižanovice, Hať, Velké Darkovice, Šuleřovice, Antošovice a Koblov. Zcela se potvrzuje její průběh, jak jej popsal B. Havránek.[12]

Není bez zajímavosti, že z některých míst, typických pro česká nářečí v býv. Pruském Slezsku, byly zaslány do Marburgu dotazníky vyplněné slezským německým nářečím; jde o tyto lokality: Langnov, obec Ketř (dotazník vyplňoval učitel Theobald Gröger, pocházející z Hlubčic). Závažnější je, že v marburském atlasu nejsou česky vyplněné dotazníky z Kladska. Z území, jež přichází v úvahu, neexistují dotazníky ze Slaného, Velké Čermné nebo Stroužného. V dotazníku z Nouzína je učitelem Wilhelmem Tschörkem z Rychleb poznamenáno, že devět desetin obyvatel mluví česky, dotazník však je vyplněn německým nářečím slezským, podobně dotazník ze Zakše je vyplněn německy a učitel Georg Bittner z Dolní Stěnavy, okres Kladsko, poznamenal, že v místě jsou jen Němci.[13] I z ostatních českých obcí v Kladsku došly jen německy vyplněné dotazníky. Rovněž ze Střelínska nemáme v marburském atlasu záznamů. V dotazníku z Husince sice učitel Friedrich Houštěk uvádí, že je v místě 97,5 % Čechů, kteří se přistěhovali před 130 lety, dotazník však vyplnil německým nářečím Střelínska.[14]

[268]Lašský materiál marburského atlasu je svým rozsahem významným příspěvkem k dialektologii jedné z nejzajímavějších oblastí českých nářečí. Jeho uveřejnění a soustavné dialektologické zpracování by bylo vhodné.

 

R É S U M É

Tschechische Mundarten in Schlesien im Marburger Sprachatlas

Im Archivmaterial des Deutschen Sprachatlasses in Marburg befinden sich tschechisch ausgefüllte Fragebögen der Wenker-Sätze aus Schlesien, die bisher von der slawistischen Forschung nicht ausgewertet wurden. Das Marburger Material bestätigt den tschechischen Grundcharakter der lachischen Mundarten, deren Sprecher sich selbst als Mährer bezeichnen. Diese Dialekte wurden durch die deutsche Kolonisation des Gesenkegebirges im 13. Jahrhundert vom tschechischen Sprachgebiet teilweise abgeschnürt. Für die achtziger Jahre des vorigen Jahrhunderts ergibt sich folgende tschechisch-polnische Sprachgrenze in Schlesien: die nördlichsten Orte, in denen tschechisch gesprochen wurde sind Zülkowitz, Bauerwitz, Eiglau, Stolzmütz, Groß Peterwitz, Schammerwitz, Boleslau, Owschütz, Ruderswald; zum Übergangsgürtel gehören Benkowitz, Tworkau und Krzischanowitz. Dadurch wird die von V. Šembera gezogene tschechisch-polnische Sprachgrenze wesentlich korrigiert und in vollem Ausmaß ihre Geltung bestätigt, wie sie von B. Havránek beschrieben wurde. Merkwürdig ist, daß aus den tschechischen Orten der Grafschaft Glatz und aus der Strehlener Sprachinsel nur deutsch ausgefüllte Übersetzungen der Wenker-Sätze nach Marburg kamen, obzwar aus den Angaben der Fragebögen selbst erhellt, daß dort Tschechisch die übliche Umgangssprache war.

Slovo a slovesnost, volume 28 (1967), number 3, pp. 262-268

Previous Marie Těšitelová: Kategorie jmenného rodu z hlediska morfologické homonymie

Next Michal Varchola: Príspevky sovietskych lingvistov k otázkam morfologickej typológie z hľadiska tradičného