Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Ke kvantitativní charakteristice složeného souvětí s koordinačním vztahem mezi větami

Růžena Bergerová

[Articles]

(pdf)

К квантитативной характеристике сложного предложения усложненного типа с сочинительным отношением между предложениями / Оn the quantitative characteristics of complex sentences with coordination between clauses

1. Syntaktická rovina jazyka, a to i českého, není — jak známo — do té míry kvantitativně popsána, jako je tomu zejména u roviny lexikální (Jelínek - Bečka - Těšitelová, 1961; Těšitelová, 1974; srov. k tomu i Těšitelová, 1977). Stále častěji však dnes vznikají práce zaměřené i na kvantifikaci syntaktických jazykových prostředků (Uhlířová, 1967; 1974; 1975; Linguistica II, 1982; III, 1982; Těšitelová, 1979; 1981), popř. práce zabývající se kvalitativní analýzou syntaktické roviny obsahují pro

 

Tab. č. 1

Zastoupení složených souvětí s koordinací v závislosti na analyzované skupině textů


styl

 

celkový počet analyzovaných souvětí a jednoduchých vět

složená souvětí s koordinací

odborný

 

 

 

 

 

a)

texty

 

 

 

společenskovědní

A

100 (5694)a

18,88

  (1075)a

 

 

B

 

17,80

±

  1,30b

 

 

 

 

  4,65

39,85c

 

 

 

 

35d

 

 

 

 

 

 

 

 

 

b)

texty

 

 

 

 

 

 

přírodovědné

A

100 (5135)

12,23+

 

  (628)

 

 

B

 

12,86

±

  1,93

 

 

 

 

  4,12

22,53

 

 

 

 

11

 

 

umělecký

A

100 (13561)

21,67

 

  (2938)

 

B

 

18,63

±

  1,78

 

 

 

  2,30

47,69

 

 

 

37

 

 

               

Vysvětlivky:

A — vyjádřeno souhrnně pro celý analyzovaný soubor

B — uvedené hodnoty byly vypočteny nejprve zvlášť pro každého autora a vyjádřeny v procentech (zde bylo 100 % = celkový počet analyzovaných souvětí a jednoduchých vět v práci daného autora); z těchto údajů pak byly vypočteny statistické charakteristiky pro daný soubor

a — v procentech, v závorce absolutní počet

b — průměr ± směrodatná odchylka průměru

c — rozpětí

d — počet autorů

+ — statisticky významné ve srovnání se skupinou společenskovědních textů

§ — statisticky významné ve srovnání se skupinou přírodovědných textů

 

[29]zpřesnění svých tvrzení i základní kvantitativní údaje (např. Novotný, 1967; Štěpán, 1977; Bergerová, 1983). Řada otázek spojených s kvantifikací syntaktické roviny však zůstává dosud nevyřešena. Jednou z nich jsou i kvantitativní charakteristiky složených souvětí s koordinací. Tímto problémem se zabýváme v našem článku.

Náš kvantitativní rozbor přináší informace, které mohou zpětně pomoci při kvalitativní analýze (odhad rozsahu materiálu pro sledování příslušného jevu z hlediska frekvencí námi zjištěných, posouzení významu studovaných jevů pro jazykový projev s ohledem na častost jeho výskytu apod.).

2. Vycházíme z jazykového materiálu (tab. č. 1) (celkový počet analyzovaných souvětí a jednoduchých vět 24 390, počet složených souvětí s koordinací 4641, počet koordinačních vztahů 8714) získaného excerpcí tří skupin textů, a to společenskovědních, přírodovědných a uměleckých. Výběr konkrétních textů v daných skupinách byl omezen dobou publikování, tj. převážně lety 1973—1981.

Texty z oblasti uměleckého stylu (povídky) jsme zvolili proto, abychom postihli, jak naši spisovatelé zachycují mnohotvárnost jazykového vyjadřování současné generace. Volba textů odborného stylu (tj. hematologických, označených v práci jako přírodovědné texty, a filozofických, pojímaných jako společenskovědní texty) byla motivována stále větší úlohou vědy a techniky v našem životě (srov. Rulíková, 1978, s. 7n.; Jedlička, 1978, s. 61). Zajímalo nás, zda existují odlišnosti ve využívání koordinace v složeném souvětí mezi texty přírodovědnými (tj. hematologickými) a společenskovědními (tj. filozofickými) na jedné straně, tedy v oblasti stylu odborného, a texty stylu uměleckého (tj. povídkami) na straně druhé.

Porovnáváme postupně tyto skupiny textů navzájem a zjišťujeme vliv stylistického, resp. tematickéno zaměření textů na frekvenci složených souvětí s koordinací a jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací. Naše výsledky je třeba chápat jako ukázky určitých stylových oblastí, nemohou mít platnost obecnou.

Pokud jde o statistické charakteristiky, pracujeme v tomto článku s průměrem, směrodatnou odchylkou průměru a rozpětím. Výsledky statisticky hodnotíme t-testem rozdílu dvou relativních hodnot a t-testem rozdílu dvou výběrových průměrů na hladině významnosti 0,05 (viz např. Reisenauer, 1970).

Souvětí složené určujeme podle K. Svobody (1972, s. 44) jako „souvětí, které se skládá ze tří nebo více vět jednoduchých“. Užíváme též Svobodovy klasifikace složených souvětí (srov. k tomu Bergerová, 1980, s. 31n.). Pracujeme tedy s typy složeného souvětí, jak je uvádí K. Svoboda (1972, s. 45n.): souvětí souřadné lineární, souvětí souřadné graduálně lineární, souvětí podřadné graduální, souvětí podřadné lineárně graduální. V práci se nezabýváme otázkou rozdílu mezi souřadností a koordinací a vhodností či nevhodností termínu souřadné souvětí (k tomu Daneš, 1959, s. 44; Hrbáček, 1983, s. 53).

Koordinační vztah pojímáme jako vztah věcněvýznamový, který může být vyjádřen formou parataktickou i hypotaktickou; v našem článku sledujeme parataktické vyjádření koordinačního vztahu v složeném souvětí. Za základ pro zjištění celkového počtu jednoduchých vět a souvětí v textu bereme syntaktickou jednotku začínající velkým písmenem a končící tečkou a jsme si přitom vědomi jistého zjednodušení, bez kterého se v současné době při statistickém zpracování syntaktické roviny současného českého jazyka většinou neobejdeme (srov. Těšitelová, 1980, s. 130; Nebeská, 1982, s. 55).

3. 1. Vliv stylu na frekvenci složených souvětí s koordinací (tab. č. 1)

Hodnoty frekvence (vyjádřené v %) složených souvětí s koordinací pro analyzované skupiny textů bez ohledu na variabilitu danou užitím u jednotlivých autorů jsou blízké průměrům, které byly získány z frekvencí vypočtených pro práce jednotlivých autorů. Znamená to, že práce některých autorů, několika málo autorů, výrazněji [30]neovlivnily souhrnnou charakteristiku dané skupiny textů, a to i přesto, že hodnoty rozpětí ve frekvenci složených souvětí s koordinací jsou tu poměrně veliké. Z toho lze usuzovat, že náhodně provedený výběr autorů a jejich prací dobře charakterizuje analyzovanou skupinu textů.

Zjistili jsme (tab. č. 1), že frekvence složených souvětí s koordinací je nejvyšší v beletrii (umělecký styl) (21,7 %), nejnižší v hematologii, tedy v textech přírodovědných (12,2 %). Mezi těmito dvěma krajními hodnotami nacházíme hodnotu pro filozofické texty (společenskovědní texty) (18,9 %), což naznačuje i přístup autorů: jednoduchost (až strohost) a přehlednost ve vyjadřování přírodovědců se snahou maximálně potlačit při tom citový aspekt, bohatost jazykového projevu s citovým přístupem u spisovatelů krásné literatury a snaha o všestranný, dialektický, ale i přehledný výklad u filozofů. Z uvedené tendence se však někteří autoři vymykají. Jak ukazují hodnoty rozpětí ve frekvenci složených souvětí s koordinací, v beletrii jsme našli autory, jejichž vyjadřování obsahovalo úspornější zastoupení složených souvětí s koordinací (od 2,3 %) než v odborném stylu, i autory, kteří používali tento jazykový prostředek častěji (do 47,7 %), tzn. i častěji než autoři odborných textů. Větší rozpětí mezi uměleckými, ev. filozofickými texty u jednotlivých autorů by bylo možno vysvětlit jejich obsahovou šíří zaměřenou na hledání nejrůznějších vztahů mezi jevy okolního světa. U uměleckých textů je rozpětí zřejmě ovlivněno snahou autorů o osobitost jazykového zpracování tématu.

3. 2. Vliv stylu na frekvenci souřadných a podřadných složených souvětí s koordinací (tab. č. 2)

 

Tab. č. 2 

Vliv stylu na frekvenci (%) souřadných a podřadných složených souvětí s koordinací (celkový počet složených souvětí s koordinací v každé skupině textů = 100 %)

souvětí

odborný styl v textech

umělecký styl

 

společenskovědních

přírodovědných

 

souřadné

A

52,0

68,3+

 

86,0

 

B

49,6

±

    3,4b

69,2

±

  2,2+

 

85,7

±

    2,3

 

 

  0,0

100,0c

57,6

80,3

 

33,3

100,0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

podřadné

A

48,0

 

31,7+e

 

 

14,0+§e

 

 

B

50,4

±

    3,4

30,8

±

  2,2+e

 

14,3

±

    2,3+§e

 

 

  0,0

100,0

19,7

42,4

 

  0,0

  66,7

 Vysvětlivky:

e — statisticky významné ve srovnání s hodnotami, které příslušejí souřadným souvětím

Význam ostatních symbolů je shodný jako v tabulce č. 1.

 

Zjistili jsme, že se liší zastoupení souřadných a podřadných složených souvětí s koordinací v závislosti na stylu. Ve společenskovědních textech stylu odborného byla užívána souřadná a podřadná složená souvětí s koordinací se stejnou frekvencí — kolem 50 %. Podíl podřadných složených souvětí s koordinací byl nižší (statisticky významně) než souřadných složených souvětí v přírodovědných textech a zejména v beletrii. Mezi analyzovanými skupinami textů byly zjištěny navzájem statisticky významné rozdíly ve frekvenci jak souřadných souvětí, tak podřadných souvětí s koordinací.

[31]Umělecký styl usiluje zřejmě o postižení procesů probíhajících v představě autora a o zachycení životních událostí apod.; prostředkem k tomu jsou patrně souvětí souřadná se vztahem souřadnosti mezi jednotlivými větami, ev. souvětnými složkami. Naproti tomu cílem odborného stylu je zachytit především proces poznání a jeho výsledky. Prostředkem k tomu jsou především souřadná spojení hlavních vět dále rozvíjená vedlejšími větami umožňujícími postihnout složitost jevů a myšlení. Autoři přírodovědných textů se snaží především popsat průběh jevů, pokusu, ev. zachytit jeho výsledky apod.; k tomu jim vyhovuje především souřadné řazení vět, a to se projevilo převažujícím výskytem složených souvětí souřadných s koordinací.

Nižší frekvence podřadných složených souvětí s koordinačním vztahem je dána zřejmě také tím, že souvětí podřadné graduální je jediným typem složeného souvětí, který se může vyskytovat bez jakéhokoliv koordinačního vztahu, tj. i bez koordinačního vztahu mezi vedlejšími větami, zatímco zbývající tři typy složeného souvětí musí obsahovat koordinační vztah, resp. vztahy, a to mezi větami hlavními, resp. souvětnými složkami. Proto nepovažujeme za účelné vyčíslovat poměr mezi frekvencí jednotlivých typů složeného souvětí s koordinačním vztahem a složených souvětí bez tohoto vztahu.

I v tab. č. 2 byla zjištěna blízkost hodnot frekvencí získaných pro celý soubor bez ohledu na distribuci jevů v textech jednotlivých autorů i hodnot průměrných frekvencí u jednotlivých autorů. Interpretace tohoto zjištění je v podstatě shodná se zjištěním v tab. č. 1.

Rozpětí uvedená v tab. č. 2 ukazují, podobně jako v tab. č. 1, že přes jednoznačné a významné tendence závisející na stylu existuje vysoká variabilita hodnot frekvence zkoumaných jevů u jednotlivých autorů. V textech uměleckých a společenskovědních někteří autoři souřadná nebo podřadná složená souvětí s koordinací v celé své práci neužili. V těchto dvou skupinách textů se tak projevily větší individuální rozdíly v přístupu autorů k volbě způsobu jazykového ztvárnění myšlenky, v uměleckém stylu zejména spojené se snahou spisovatelů o osobité ztvárnění skutečnosti. Menší rozpětí je u autorů přírodovědně orientovaných textů, kteří se zaměřují především na jednoznačné, intelektualizované vyjádření průběhu pokusu a jeho výsledků, na vyjádření zjištěných jevů, zatímco osobitost a individuálnost jazykového zpracování ponechávají většinou stranou. — Naše zjištění uvedená v tab. č. 2 do jisté míry podporují obdobné a na empirii založené závěry o stylistickém využití souvětí souřadných a podřadných (ovšem bez kvantitativních údajů), které nalézáme např. v práci A. Jedličky a kol. (1970, s. 114).

3. 3. Vliv stylu na frekvenci jednotlivých typů složeného souvětí (tab. č. 3, 4)

Bez ohledu na individuální zvláštnosti jazykového vyjadřování jednotlivých autorů se významně projevuje vliv stylu na frekvenci složených souvětí souřadných lineárních a i na frekvenci složených souvětí podřadných graduálních s koordinací ve všech analyzovaných skupinách textů. S ohledem na individuální zvláštnosti ve vyjadřování jednotlivých autorů se ve využívání souvětí souřadného lineárního ukazují významné rozdíly mezi texty společenskovědními na jedné straně a přírodovědnými a uměleckými na straně druhé. S tím se však důsledně nesetkáváme u všech autorů. Jak ukazují hodnoty rozpětí, vyjadřování některých beletristů bylo vzhledem k zastoupení souvětí souřadného lineárního úspornější (od 10,53 %) než vyjadřování přírodovědců a naopak se vyskytli i autoři beletristé, kteří užívali tento prostředek častěji (do 66,7 %) než autoři přírodovědci.

Souvětí souřadné lineární zřejmě dobře vystihuje živý a názorný popis průběhu děje, a proto nejlépe vyhovuje stylu uměleckému. Tomu odpovídá i v porovnání se zbývajícími dvěma skupinami textů mnohem vyšší frekvence tohoto jazykového prostředku ve skupině uměleckých textů (34,1 %). Ne všichni autoři beletrie však stejně často tento prostředek užívají; to potvrzuje poměrně značné rozpětí ve frek-

 

[32]Tab. č. 3 

Vliv stylu na frekvenci (%) jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací (celkový počet složených souvětí s koordinací v každé skupině textů = 100 %)

 

souvětí

odborný styl v textech

umělecký styl

 

společenskovědních

přírodovědných

 

SL

A

10,0

22,1+

 

34,2

 

B

10,4

±

    2,0b

24,9

±

  2,9+

 

39,6

±

  2,7+

 

 

  0,0

  53,3c

11,9

41,2

 

10,5

66,7

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

GL

A

42,0f

 

 

46,2f

 

 

 

51,8+§f

 

 

 

B

39,2

±

    3,1f

44,3

±

  1,9f

 

46,1

±

  2,9

 

 

  0,0

  75,0

33,3

51,5

 

  0,0

75,0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

GR

A

46,2f

 

 

29,9+fg

 

 

12,8+§fg

 

 

B

48,9

±

    3,4fg

29,0

±

  2,0+g

 

12,8

±

  2,2+§fg

 

 

  0,0

100,0

18,4

39,4

 

  0,0

66,7

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LG

A

  1,8fgh

 

 

1,8fgh

 

 

  1,1fgh

 

 

 

B

  1,5

±

    0,4fgh

1,8

±

  0,6fgh

 

  1,5

±

  0,6fgh

 

 

  0,0

    9,8

0,0

  4,8

 

  0,0

16,7

                         

Vysvětlivky:

SL = souvětí souřadné lineární

GL = souvětí souřadné graduálně lineární

GR = souvětí podřadné graduální

LG = souvětí podřadné lineárně graduální

f — statisticky významné ve srovnání s SL

g — statisticky významné ve srovnání s GL

h — statisticky významné ve srovnání s GR

Význam ostatních symbolů je shodný jako v tabulce č. 1. na s. 28.

 

venci těchto jevů u jednotlivých autorů (od 10,5 % do 66,7 %) a směrodatná odchylka průměru.

Např.: Uvařím si čaj, posadím se pohodlně do klubovky, natáhnu si nohy a kouřím a luštím si křížovky … nebo poslouchám hudbu z rádia, a taky mám gramodesky … a nic mi nechybí … (J. Kadlec, Návrat z Budapešti, 1975, s. 85). Otevřel jsem skříň, vybral ramínko se svátečními šaty, dal do kapsy kapesník, peníze, klíče, oblékl se, obul boty, dopil zbytek čaje, zhasl přívod plynu a elektriku, otevřel dveře a pomalu kráčel se schodiště (R. Mihola, Holka de luxe. In: Kapitán Exner vypráví, 1975, s. 327).

Autoři textů zaměřených společenskovědně užívají tohoto prostředku mnohem méně (10 %), usilují více o zachycení složitosti lidského myšlení a pro takový způsob vyjadřování se souřadné spojení hlavních vět — soudě podle frekvence — zřejmě neukazuje tak výstižným. Rozpětí ve frekvenci souřadného lineárního souvětí užívaného jednotlivými autory textů přírodovědně zaměřených (11,9—41,2 %) je menší než u textů uměleckých (10,5—66,7 %) a i společenskovědních (0—53,3 %). Autoři textů orientovaných přírodovědně využívají tento prostředek zejména k popsání průběhu pokusu, metody, materiálu apod. Vyvolává se tak tendence k jisté stereotypnosti vyjadřování.

[33]Např.: Splenektomie bývá indikována při některých autoimunitních procesech, její vliv však není jednoduchý: odpadá i vystupňovaná destrukce poškozených nebo zorganizovaných krevních tělísek, je tlumena produkce krvetvorbu tlumících faktorů (Pokroky v hematologii, 1973, s. 229). Imunizační schémata mají být krátkodobá (2—3 pulsy), při delší imunizaci se kvalita ALS zhoršuje: klesá imunosupresívní aktivita a přibývá nežádoucích a toxických složek (Pokroky v hematologii, 1973, s. 236).

V textech zaměřených společenskovědně se projevuje více individuálních zvláštností ve využívání tohoto jazykového prostředku. V některých analyzovaných textech jsme se s tímto způsobem vyjádření vůbec nesetkali.

 

Tab. č. 4 

Vliv stylu na frekvenci (%) jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací (celkový počet analyzovaných souvětí a jednoduchých vět v každé skupině textů = 100%)

souvětí

odborný styl v textech

umělecký styl

 

společenskovědních

přírodovědných

 

souřadné

              9,8

            8,4+

                    18,6

 

SL

              1,9

            2,7+

                      7,4

 

GL

              7,9f

            5,7+f

                    11,2+§f

 

 

 

 

 

podřadné

 

              9,1

            3,9+e

                      3,0+§e

 

GR

              8,7f

            3,7+fg

                      2,8+§fg

 

LG

              0,3fgh

            0,2fgh

                      0,2fgh

Význam použitých symbolů jako v tab. č. 1 až 3.

 

Významně se uplatňuje vliv styku též na frekvenci souvětí podřadného graduálního s koordinací, a to jak bez přihlédnutí k zvláštnostem vyjadřování jednotlivých autorů, tak i s přihlédnutím k nim. Tento způsob vyjadřování zřejmě vyhovuje společenskovědním textům pro vyjádření myšlenkové složitosti, rozvíjení hlavní myšlenky apod. V těchto textech skoro polovinu všech složených souvětí s koordinací tvoří právě souvětí podřadná graduální s koordinací (46,2 %). Tato tendence se však u jednotlivých autorů neprojevuje vždy výrazně. Potvrzuje to maximálně možné rozpětí hodnot ve frekvenci souvětí podřadného graduálního s koordinací v společenskovědních textech různých autorů (od 0 % do 100 %) a hodnota směrodatné odchylky průměru.

Např.: Zároveň však, a v tom je právě moment prediktivní, obsahují zárodek nového poznání, vlastního překonání, který vede k tomu, jak už bylo řečeno, že se v důsledku obohacování obsahu dostávají do rozporu se svou teorií, vynucují si modifikace teorie a vedou k její negaci, k překonání (Filozofický časopis, 1976, s. 299).

V uměleckém stylu se souvětí podřadné graduální s koordinací využívá poměrně málo (12,9 %) s poměrně velkým rozpětím hodnot (0—66,7 %) u jednotlivých autorů. To může být do jisté míry také ovlivněno výběrem textů; ukázalo se, že v povídkách převažoval popis děje, nikoli složité psychologické, ev. filozofické úvahy.

Např.: Časem se celkem spolehlivě zařadil do fronty autorů, jejichž díla jsou totálně nepochopena, zaměstnávají vytrvale redakce četných časopisů, aby závěrem skončila v odpadkovém koši nebo v zásuvkách psacích stolů (J. Truneček, Jeden jako všechny. In: Dnes poprvé ráno, 1975, s. 15).

Autorům přírodovědných textů usilujícím o explicitní zachycení základní myšlenky vyhovuje — jak ukazuje náš materiál — souvětí podřadné graduální s koordinací, [34]nikoli souvětí podřadné graduální s rozsáhlými závislostními řetězci vedlejších vět. V textech tohoto zaměření totiž převažuje především konstatování faktů a k tomu autorům mnohdy více vyhovuje pouhé spojení jedné, ev. více hlavních vět a vedlejší věty, tj. bez koordinačního vztahu mezi vedlejšími větami; umožňuje to rychlou orientaci v textu k získání základních a podstatných dat. Z toho pak vyplývá i nižší frekvence souvětí podřadných graduálních s koordinací v této skupině (29,9 %) ve srovnání se skupinou společenskovědní (46,2 %); odpovídá tomu i rozpětí ve využívání tohoto jevu u přírodovědců (18,4—39,4 %) — tedy menší než u textů společenskovědních a uměleckých — a hodnota směrodatné odchylky průměru.

Např.: Cytochromy b, c1, c, a jsou schopny přijímat a uvolňovat elektrony na oxidačním řetězci, který začíná substrátem dehydrogeneračního systému a končí cytochromoxidázou (Pokroky v hematologii, 1973, s. 60).

Zdá se, že souvětí souřadné graduálně lineární vyhovuje autorům všech tří skupin textů, je tu značně frekventovaným typem složeného souvětí s koordinací (42,0 %, 46,2 %, 51,8 %). Významně se však frekvencí odlišuje využívání tohoto prostředku v uměleckých textech na jedné straně a textech společenskovědních a přírodovědných na straně druhé. Rozdíl ve využívání souvětí souřadného graduálně lineárního se však už jako významný neprojevuje, bereme-li v úvahu individuální zvláštnosti ve vyjadřování jednotlivých autorů. Autoři textů společenskovědních a uměleckých užívají tohoto prostředku diferencovaně. U některých ho vůbec nenajdeme. Frekvence tohoto prostředku se pohybuje v intervalu od 0 % do 75 %; projevuje se to i na směrodatné odchylce průměru. Menší rozpětí (33,3—51,5 %) ve využívání souvětí souřadného graduálně lineárního u jednotlivých autorů v textech přírodovědných, než je tomu v textech společenskovědních a uměleckých, je podmíněno patrně tím, že v textech přírodovědných jsou menší individuální zvláštnosti v užívání tohoto prostředku.

Př. z uměleckého stylu: Sám sice příliš nestál o společnost téhle bůhvíjak vzdálené příbuzné, vlastně ji ani pořádně neznal, jen tak z doslechu, z různých vyprávěnek a zkazek, v nichž jako dobrá kouzelnice nebo panna zázračnice všecko naráz vyřešila, zachránila, obrátila vzhůru nohama (J. Kadlec, Návrat z Budapešti, 1977, s. 29).

Př. společenskovědního textu: Myšlenka vzájemnosti práce jako základního mravního vztahu mezi lidmi je projevem vývoje k vyššímu stupni etické i společenské teorie, ale obsahově byla plně vytěžena teprve Marxem, který opustil při interpretaci základního společenského vztahu schéma smluvní teorie a jako ideolog proletariátu ukázal, že za tím, co se z hlediska smluvní teorie interpretuje jako vzájemnost práce, je skryta vzájemná nerovnost, závislost proletáře na majiteli výrobních prostředků (Filozofický časopis, 1976, s. 190).

Ve využívání souvětí podřadného lineárně graduálního se vliv stylu významně neprojevil. V souladu s tím jsme zjistili mnohem menší rozpětí ve frekvenci tohoto jevu i u jednotlivých autorů. Tento typ složeného souvětí jednotliví autoři poměrně málo využívají (1,8 %, 1,8 %, 1,1 %) — ve srovnání s frekvencí ostatních typů složeného souvětí s koordinací. Stavba souvětí podřadného lineárně graduálního je totiž značně náročná se zřetelem k autorovi i k adresátovi sdělení, je obtížněji interpretovatelná. Vedlejší děj současně rozvíjející alespoň dva základní děje není častým jevem (srov. tab. č. 3 a 4).

Např.: Třebaže jsou rozpracovány nové teze, třebaže je rozvíjen a zdokonalován a v ještě větší míře musí být rozvíjen a zdokonalován pojmový aparát dialektického a historického materialismu na základě nových objevů v rozličných oblastech vědeckého poznání a v souladu s novými, revolučními zkušenostmi společenského vývoje, nadále zůstává vědou o nejobecnějších zákonech vývoje přírody, společnosti a myšlení, a nadále je revoluční teorií a metodou dělnické třídy za její osvobození a budování nové socialistické, komunistické společnosti (Filozofický časopis, 1976, s. 11).

[35]Dále jsme porovnávali jednotlivé skupiny textů odděleně a v nich jsme sledovali frekvenci typů složeného souvětí s koordinací.

Bez přihlédnutí k zvláštnostem vyjadřování jednotlivých autorů se vliv stylu významně odrazil ve frekvenci jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací ve skupině textů jak přírodovědných, tak i uměleckých; obdobně je tomu i ve skupině textů společenskovědních. V této skupině se však neprojevil významný rozdíl ve frekvenci souvětí podřadného graduálního s koordinací a souvětí souřadného graduálně lineárního. To je v souladu se značnou četností obou těchto typů složeného souvětí s koordinací ve společenskovědních textech (42 %, 46,2 %); oba tyto způsoby jazykového ztvárnění myšlenek jsou právě pro tento styl výhodné a zřejmě adekvátní.

Vezmeme-li v úvahu individuální odlišnosti ve vyjadřování jednotlivých autorů analyzovaných textů, zjišťujeme, že vliv stylu na užívání jednotlivých typů složeného souvětí se neuplatňuje významně u všech autorů ve skupině textů přírodovědných a uměleckých, ve skupině společenskovědních textů je tomu naopak. V uměleckých textech se na volbě mezi souvětím souřadným lineárním a souvětím souřadným graduálně lineárním u některých autorů vliv stylu neprojevuje. Souvětí souřadné lineární a souvětí souřadné graduálně lineární je v těchto textech značně frekventované, přesto však někteří autoři souvětí souřadné graduálně lineární vůbec neužili; naproti tomu v textech jiných autorů je tento jazykový prostředek značně frekventován (75 %). Obdobně byly zjištěny též výrazné odlišnosti ve frekvenci souvětí souřadného lineárního v beletristických textech jednotlivých autorů; rozpětí ve frekvenci tohoto souvětí je tu od 10,5 % do 66,7 %. Souvisí to patrně se slohovými postupy v textech: převažující popis dějů a událostí se projevuje značnou frekvencí souvětí souřadného lineárního, rozvíjení základních dějů vedlejším dějem, sloužící k postižení a upřesnění souvislostí, úvah apod., umožňuje využít souvětí souřadné graduálně lineární. U některých přírodovědců nebyla volba mezi souvětím souřadným lineárním a souvětím podřadným graduálním s koordinací stylem významně ovlivněna.

Vliv stylu na frekvenci typů složeného souvětí s koordinací ve společenskovědní skupině textů se neprojevuje stejně u všech autorů. U všech typů složených souvětí s koordinací se vyskytly texty s nulovou frekvencí některého z typů složených souvětí s koordinací, popř. dokonce s maximálně možnou frekvencí daného typu. To dokládají hodnoty rozpětí ve frekvenci jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací.

V tab. č. 4 rozvádíme údaje z tab. č. 1 a sledujeme — stejně jako v tab. č. 3 — vliv stylu na frekvenci jednotlivých typů složeného souvětí s koordinací. Na rozdíl od tab. č. 3 a shodně s tab. č. 1 však vycházíme z celkového počtu souvětí a jednoduchých vět v každé skupině textů, který se rovná 100 %.

 

4. Závěr. Porovnáním analyzovaných skupin textů společenskovědních, přírodovědných a uměleckých jsme zjistili tendenci užívat složená souvětí s koordinací i jednotlivé typy těchto souvětí s koordinací v závislosti na stylu.

V materiálu, který jsme analyzovali, tj. 24 390 souvětí a jednoduchých vět, bylo 4641 složených souvětí s koordinací (tj. 19 %). Zvolený styl ovlivnil jejich užívání statisticky významně. Nejčastěji se jich užívalo ve stylu uměleckém (21,7 %), méně v odborném, a to v textech společenskovědních (18,9 %), nejméně v textech přírodovědných (12,2 %).

Přes zjištěné tendence bylo zastoupení typů složených souvětí s koordinací v textech jednotlivých autorů velmi variabilní, hodnoty rozpětí mezi jednotlivými skupinami textů se mnohdy překrývaly. Průměrné hodnoty frekvencí vypočtených pro jednotlivé texty však byly velmi blízké průměrným hodnotám u každé skupiny textů; navíc byly zjištěny poměrně malé směrodatné odchylky průměru. Svědčí to o tom, že z celkové tendence platné pro danou skupinu textů vybočuje svým stylem jen menší část autorů, zatímco jejich větší část užívá jednotlivé typy složených souvětí s koordinací v souladu s celkovou tendencí v dané skupině textů.

[36]Styl významně ovlivnil frekvenci souřadných souvětí s koordinací (nejvyšší frekvence v uměleckém stylu) a podřadných souvětí s koordinací (nejvyšší frekvence v odborném stylu, v textech společenskovědních). Platí to i pro souvětí souřadná lineární, graduálně lineární a souvětí podřadná graduální. Souvětí podřadná lineárně graduální se v analyzovaném materiálu vyskytovala velmi zřídka, a proto tu nebyly zjištěny významné rozdíly v závislosti na stylu. Současně ve všech analyzovaných skupinách textů převládal počet souvětí souřadných graduálně lineárních nad souřadnými lineárními a souvětí podřadných graduálních nad podřadnými lineárně graduálními.

 

LITERATURA

 

BERGEROVÁ, R.: Srovnání dvou modelů klasifikace složených souvětí z hlediska teorie informace. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, 34. Praha 1980, s. 31—45.

BERGEROVÁ, R.: K otázce hypotaktických spojovacích výrazů v složeném souvětí s jedním koordinačním vztahem mezi vedlejšími větami. SaS, 44, 1983, s. 105—111.

DANEŠ, F.: K vymezení syntaxe. In: Jazykovedné štúdie, 4. Spisovný jazyk. Bratislava 1959, s. 41—45.

HRBÁČEK, J.: Syntaktická konference v Nitře. NŘ, 66, 1983, s. 51—54.

JEDLIČKA, A.: Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha 1978.

JEDLIČKA, A. - FORMÁNKOVÁ, V. - REJMÁNKOVÁ, M.: Základy české stylistiky. Praha 1970.

JELÍNEK, J. - BEČKA, J. - TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961.

KVANTITATIVNÍ CHARAKTERISTIKY SOUČASNÉ ČESKÉ PUBLICISTIKY. Linguistica II. Ed. M. Těšitelová. Praha 1982. (Dále Linguistica II.)

KVANTITATIVNÍ CHARAKTERISTIKY SOUČASNÉ ČESKÉ PUBLICISTIKY. Linguistica III. Tabulky a grafy. Ed. M. Těšitelová. Praha 1982. (Dále Linguistica III.)

NEBESKÁ, I.: Kvantitativní charakteristiky souvětí. In: Linguistica II, s. 55—71.

NOVOTNÝ, J.: Spojovací prostředky souvětné parataxe v jazyce Karla Sabiny. In: Sborník Pedagogické fakulty v Ústí n. L., řada bohem. Praha 1967, s. 63—142.

REISENAUER, R.: Metody matematické statistiky. Praha 1970.

RULÍKOVÁ, B.: K charakteru větné stavby současných odborných projevů. NŘ, 61, 1978, s. 7—17.

SVOBODA, K.: Souvětí spisovné češtiny. AUC. Philol. Monogr. 43. Praha 1972.

ŠTĚPÁN, J.: Složité souvětí s řetězcovou závislostí. AUC. Philol. Monogr. 46. Praha 1977.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: Kvantitativní lingvistika. Lingvistické příručky UK. Praha 1977.

TĚŠITELOVÁ, M.: K nejčetnějším výrazovým prostředkům pravděpodobnostní (jistotní) modality. SaS, 40, 1979, s. 108—111.

TĚŠITELOVÁ, M.: Využití statistických metod v gramatice. Praha 1980.

TĚŠITELOVÁ, M.: Ke kvantitativní analýze textu. SaS, 42, 1981, s. 1—8.

UHLÍŘOVÁ, L.: Ke statistickému zkoumání slovosledu. SaS, 28, 1967, s. 64—70.

UHLÍŘOVÁ, L.: O frekvenci větných členů v souvislém textu. SlR, 39, 1974, s. 141—145

UHLÍŘOVÁ, L.: O frekvenci příslovečného určení v souvislém textu. NŘ, 58, 1975, s. 133—142

 

R É S U M É

К квантитативной характеристике сложного предложения усложненного типа с сочинительным отношением между предложениями

При помощи основных математическо-статистических методов мы в нашем материале анализировали сложные предложения усложненного типа с сочинительным отношением [37]между предложениями. Материал мы получили на основе полной выборки 24 390 сложных и простых предложений случайно избранных текстов, которые были изданы в 1973—1981 годах.

В нашем анализированном материале находилось 19% сложных предложений усложненного типа с сочинением (т. е. 4641 сложных предложений усложненного типа). Чаще всего были употреблены сложные предложения усложненного типа с сочинением в художественном стиле (21,7%), далее в обществeннонаучиых текстах (18,9%) и менее всего в естественнонаучных текстах (12,2%).

Сравнивая три группы текстов, т. е. общественнонаучные, естественнонаучные и художественные, мы обнаружили значительную тенденцию употреблять сложных предложений усложненного типа с сочинительным отношением и отдельных типов этих сложных предложений в зависимости от стиля.

Стиль оказал значительное влияние па частоту сложносочиненных предложений усложненного типа с сочинительным отношением (самая высокая частота в художеcтвeнном стиле) и сложноподчиненных предложений с сочинительным отношением (самая высокая частота в научном стиле, в общественнонаучных текстах). Это касается также сложносочиненных предложений линеарных, градуально линеарных и сложноподчиненных предложений градуальных. Сложноподчиненные предложения линеарно градуальные находились в анализированном материале очень редко, и позтому мы здесь не обнаружили значительные различия в зависимости от стиля. Одновременно во всех анализированных группах текстов преобладало количество сложносочиненных предложений градуально линеарных чем сложносочиненных линеарных и сложноподчиненных градуальных с сочинительным отношением чем сложноподчиненных линеарно градуальных.

Мы показали, что от общей тенденции действующей в данной группе текстов отклоняется только несколько авторов, затем что остальные авторы употребляют таких типов сложных предложений усложненного типа с сочинительным отношением, которые в соответствии с общей тенденцией в данной группе текстов.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 1, pp. 28-37

Previous Josef Štěpán: Ke kategorii posesivity a jejímu ztvárnění v jazycích

Next František Štícha: K problematice vazby