Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji

Karel Komárek

[Book reviews]

(pdf)

Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji

Krystyna Kleszczowa – Ludwig Selimski (eds.): Słowotwórstwo a inne sposoby nominacji. Materiały z 4 konferencji Komisji Słowotwórstwa przy Międzynarodowym Komitecie Slawistów (Katowice 27–29 września 2000 r.). Wydawnictwo Gnome, Katowice 2000. 208 s.

 

Slovotvorba ve slovanských jazycích, nejčastěji v ruštině a polštině, pojednávaná strukturálně i kognitivně, srovnávaná s jinými procesy v lexikálním systému – zhruba tak se dá vymezit námětová oblast příspěvků v uvedeném sborníku. V následujících poznámkách se pokusíme tlumočit a případně komentovat hlavní myšlenky jednotlivých statí, které mohou být podnětné pro další konfrontativní zkoumání slovanských jazyků.

Společným tématem několika studií je slovotvorná motivace. I. S. Uluchanov v příspěvku Motivirovannoje slovo v sinonimičeskom rjadu se zabývá vztahem mezi motivovanými a nemotivovanými členy synonymní řady: rozeznává synonyma jednokořenná, ve kterých je slovotvorný prostředek amalgamován s lexikálním významem (např. české mýt se umývat se), a různokořenná, kde motivovaný člen je analytickým popisem členu nemotivovaného (uvedené příklady jsou ale kalky a výchozí cizí slovo je rovněž motivované, viz ruské ateizm bezbožije; do této souvislosti by mnohem lépe zapadaly pověstné neologismy českých obrozenců nosočistoplena či klapkobřinkostroj). Naopak J. Furdík v stati Motywacja słowotwórcza między innymi typami motywacji leksykalnej chápe motivaci podstatně šířeji a vychází z koncepce, podle které každý jazykový prostředek je nějak motivován. Po srovnání motivace slovotvorné, fonické, morfologické, sémantické, frazeologické, onymické a dalších kon[237]statuje, že téměř na všech těchto druzích motivace se podílí slovotvorba; ta je tedy nejuniverzálnějším typem lexikálních motivací. Studie I. Ohnheiserové Ješče raz ob oposredstvovannoj motivacii je věnována dvěma v současnosti frekventovaným případům nepřímé motivace: abstraktním dějovým substantivům tvořeným bez prostřednictví příslušného denominálního slovesa, např. robotizace, mcdonaldizace apod., a substantivům tvořeným formálně od relačních adjektiv, avšak nominačně samostatným, např. úrazovost. Kategorie motivačně slovotvorné a nominačně slovotvorné rozlišuje R. S. Manučarjan v článku K sootnošeniju motivacii i nominacii v slovoobrazovanii: motivace je chápána jako prostředek, nominace jako cíl téhož procesu.

Pro další skupinu referátů je příznačné zkoumání vztahů slovotvorby a slovní zásoby, často zaměřené na problémy lexikografické. K. Buzássyová v příspěvku Syntagmatická a paradigmatická dimenzia jednotiek nominácie řeší otázku, zda do výkladového slovníku patří slova utvořená ad hoc v textu, ale nelexikalizovaná, např. negenerál (ešte ako negenerál = v době, kdy ještě nebyl generálem) oproti lexikalizovanému nevojak (zde je ale třeba upřesnit, že nevojak není odvozeno od názvu hodnosti – česky vojín, nýbrž od pojmenování stavu – česky voják, a že se tudíž nedá užít ve stejných kontextech jako negenerál). Stať Z. A. Charitončikové Leksičeskije polja i slovoobrazovatel’nyje processy se týká systematizující a strukturující role lexikálních polí, jejich mnohovrstevnatosti a difúznosti. Lexikální pole množství a času jsou námětem příspěvku M. Pastuchowé Kierunki leksykalizacji struktur słowotwórczych – slovotvorné vztahy v těchto polích jsou vzhledem k lexikalizaci už neprůhledné (kousat kus, stát stádo apod.). J. S. Kubrjakova v studii O raznostrukturnych jedinicach nominacii i meste proizvodnogo slova sredi etich jedinic zkoumá specifika odvozených slov ve srovnání např. se složeninami či větnými deskripcemi a dochází k závěru, že odvozeniny se lépe začleňují do textu a umožňují celostnější vnímání pojmenované reality. H. Kalb v příspěvku Varijante nominacije u srpskom i hrvatskom jeziku pozoruje slovotvorné rozdíly dvou velmi blízkých jazyků, mj. frekvenci kalků (více v chorvatštině) a univerbizací (více v srbštině). Některým slovotvorným modelům v srbštině je věnována stať D. Gortan-Premkové O semantici i strukturi derivata. B. Kreja (Zagadnienie derywacji kompletywnej – wypełniającej) si všímá vzájemného vlivu slovotvorných hnízd dvou synonym na tvoření dosud chybějících lexémů. O. Martincová v studii Synonymie a antonymie u slovotvorných neologizmů se vyjadřuje k problému, zda synonyma s významově shodnými formanty (protimonopolní antimonopolní) vznikají pouze pod tlakem slovotvorného systému, nebo též vlivem sémantické synonymie a antonymie. Tematicky související, avšak spíše filozofující text I. G. Miloslavského Sinonimičeskije i kvazisinonimičeskije otnošenija meždu leksičeskimi i slovoobrazovatel’nymi sredstvami v aktivnoj grammatike russkogo jazyka se opírá o údajné vlivy ruské mentality na strukturu ruštiny. L. Selimski (Kalki i kalkirane v bъlgarskija jezik) nachází ve svém materiálu též paralely bulharsko-české, vzniklé v důsledku hospodářských kontaktů (např. jelenij ‘jelení’ místo staršího jelenski).

Dvě stati jsou věnovány vlivu lexikálních výpůjček na přestavbu slovotvorného systému: J. I. Korjakovceva (Slovoobrazovanije i zaimstvovanije) ukazuje, jak [238]historicky narůstala produktivnost určitých typů (slovesa na -irovať, názvy dějů na -izacija) v souvislosti s přejímáním cizích slov, K. Kleszczowa (Rola pożyczek w przekształcaniu polskiego systemu słowotwórczego) zase konstatuje, že vlivem přejímání slov se mj. prohloubilo stylové rozvrstvení slovotvorných prostředků, umožnila se kondenzace pojmenování (eks-mąż, wicedyrektor) atd. Obě stati plodně využívají diachronní pohled. Kognitivní přístup k lexikálnímu materiálu uplatňuje K. Waszakowa (Rozkładalność i kompozycjonalność struktur słowotwórczych), která zkoumá stupeň srozumitelnosti odvozených a neodvozených neologismů, a A. Nagórkova (Nomen, nominacja, nominalizacja), která při popisu nominačního fungování obecných a vlastních jmen operuje tvrzením nikoli všeobecně přijímaným, že „geneticky jsou všechna apelativa zajisté odvozena od jednotlivých jmen vlastních“ (s. 32, přel. K. K.); argumentem je jí zjištění, že malé dítě prý chápe jména nejprve jako vlastní (s individuální referencí) a jejich obecnost si uvědomuje až později.

Několik referátů popisuje souvislosti slovotvorných struktur se slovními druhy. J. V. Petruchina v příspěvku Specifika slovoobrazovatel’noj glagol’noj nominacii vychází z faktu, že utvořená slovesa nejen predikují, ale i nazývají (nominují) procesy mezi substancemi; některá z nich jsou pak v textu vhodnější než analytická víceslovná vyjádření (zaspal odjezd vlaku, přeseděl si nohu). B. Tošovič (Složnyje glagoly) konstatuje, že ve slovanských jazycích – na rozdíl od turkmenštiny, japonštiny aj. – neexistují slovnědruhově homogenní složená slovesa; jejich neexistence je ale kompenzována kategorií vidu. M. Ferrand (Sopostavlenije nekotorych sovremennych russkich pristavok s sootvetstvujuščimi predlogami) zkoumá, jak se historicky vyvinulo užívání elementů za- a po- ve funkci předložky a předpony; sémantickou shodu předložky a předpony zjišťuje jen v archaických vazbách. O. P. Jermakova (Vzaimodejstvije dvuch sistem častej reči – mestoimennoj i znamenatel’noj – pri obrazovanii sostavnych nominacij) ukazuje, že motivační vztah mezi plnovýznamovými slovy a zájmeny je obousměrný: zájmena mohou být základovými slovy (tykat, ruské vsegdašnij), plnovýznamová slova se zase stávají zájmennými komponenty (neizvestno kto, čto-nibuď). Gramatickými parametry základového a odvozeného slova a stanovením modelů z toho vyplývajících v současné běloruštině se zabývá A. A. Lukašanec (Gramatyčnyja aspekty slovautvaralnaj paradygmatyki).

Námětem další skupiny příspěvků jsou vztahy slovotvorných a syntaktických struktur. Korejský slavista Nam-Šin Čo v stati O sintaksičeskom potenciale russkich suščestvitel’nych s suffiksom -TEL’ demonstruje vliv slovotvorného významu na fungování příslušných odvozenin ve větě (např. agens čitatel’ x prostředek vyključatel’ v pasivních konstrukcích). A. V. Nikitevič (Neslovoobrazovatel’nyje nominacii kak potencial ‘razvitija’ derivacionnogo gnezda) statisticky zjišťuje na 219 abstraktních substantivech, jak je jejich slovotvorné hnízdo sémanticky doplňováno ustálenými analytickými konstrukcemi (např. vzgljad brosiť vzgljad apod.). Vzhledem k formální stránce zkoumaného materiálu k těmto příspěvkům náleží i studie A. Janowské Związki frazeologiczne w funkcji podstaw słowotwórczych: na základě několika slovotvorných rekonstrukcí (např. łapa ‘ruka’ – dać w łapę ‘podplatit’ – łapówka ‘úplatek’, srovnej i české parohy nasadit parohy paroháč) autorka dospívá k závěru, že [239]sémantický popis takových derivátů – i když jsou formálně utvořeny z jednoslovných substantiv – se musí odvolávat i na související frazeologismy.

Sborník doplňují příspěvky zaměřené na slovotvornou analýzu konkrétních textů starších i současných: G. P. Neščimenko se zabývá slovotvorbou substantiv v současných ruských i českých médiích, V. N. Vinogradova básnickými přívlastky v ruské klasické poezii, J. A. Zemskaja jazykem čtyř generací ruských emigrantů a S. Mengelova náboženskou terminologií v překladech S. Todorského (tato stať prezentuje svérázný pokus o kodifikaci spisovné ruštiny z počátku 18. století).

Referáty z katovické konference poukazují na mnohostranné vztahy slovotvorby k dalším jazykovědným disciplínám, z nichž za zvlášť důležitý a dosud málo popsaný lze označit její poměr k syntaxi a textové syntaxi. V předmluvě je zmíněna návaznost konference na vědecký projekt Konfrontativní slovotvorba slovanských jazyků, ke kterému, jak doufáme, významně přispěje i lingvistika česká.

Katedra bohemistiky FF UP
Křížkovského 10, 771 00 Olomouc

Slovo a slovesnost, volume 63 (2002), number 3, pp. 236-239

Previous Jana Hoffmannová: Daniela Slančová: Základy praktickej rétoriky

Next E. H. (= Eva Hajičová): XVII. mezinárodní kongres lingvistů (CIL) 2003 v Praze