Podnětný ukrajinský příspěvek ke zkoumání vědeckotechnické terminologie

Eleonora Slavíčková

[Rozhledy]

(pdf)

Стимулирующий украинский вклад в изучение научно-технической терминологии / Une contribution intéressante ukrainienne à l’étude de la terminologie scientifique et technique

V článku Pro normalizaciju terminolohiji (slovotvorči modeli ukrajins’kych naukovotechničnych terminiv)[1] rozvíjí E. F. Skorochoďko svou metodiku formalizace sémantické struktury lexikálních jednotek[2] popisem strukturně sémantických modelů ukrajinských vědeckotechnických termínů.

Vědeckotechnická terminologie je součástí slovní zásoby, která se nejlépe poddává uvědomělé regulaci. Ale nové termíny jsou většinou vytvářeny živelně, např. jednotlivými odborníky, kteří učinili nějaký nový objev nebo zkonstruovali nový přístroj. Ti však neumějí vždy utvořit termín tak, aby měl správnou gramatickou formu a byl vhodně jazykově motivován. To vede k nepřesnosti, subjektivnosti termínů, jejich mnohoznačnosti ap.

Při vytváření nových termínů nelze zapomínat na odlišnost funkcí jazyka uměleckého a odborného. Hlavním rysem uměleckého jazyka je jeho obraznost, aktualizace apod., kdežto jazyk vědecké a technické literatury je charakterizován přesností, jasností a logickým postupem výkladu. Z toho vyplývá známá zkušenost, že nemůžeme klást stejné požadavky na jazykové prostředky užívané v literatuře umělecké a v literatuře odborné. Tak např. synonymie, polysémie a mnoho morfologických variant slov jsou jevy pro odborný jazyk nežádoucí, kdežto pro jazyk umělecký jsou naopak výhodné. Jazyk vědecké a technické literatury má tendenci ke standardizaci jednotek lexikálních i syntaktických.

V souvislosti s tím se dostává do popředí zájmu zkoumání modelů, podle nichž se vědeckotechnické termíny tvoří. Aby bylo možno charakterizovat termín z různých hledisek, navrhuje Skorochoďko rozlišovat modely strukturní, pojmové a relační.

Strukturní model termínu reprezentuje jeho — řečeno podle autora — „gramatickou“ strukturu (řekli bychom spíše pojmenovací). Každý termín — stejně jako každá lexikální jednotka (kromě kořenových slov) — se skládá ze dvou gramatických komponentů 1. stupně, neboli, jak se často nazývají, bezprostředních složek. Takovými složkami 1. stupně jsou pro strukturní typ termínu morfémy, slova nebo skupiny slov. Komponenty 1. stupně se často skládají z menších jednotek — komponentů 2., 3. a vyšších stupňů. Nejmenšími takovými komponenty jsou morfémy. V článku se zkoumají jen ustálená terminologická slovní spojení, tj. termíny, jejichž komponenty 1. stupně jsou slova.

Strukturní model má odrážet slovnědruhovou povahu komponentů, morfematické složení komponentů, způsob jejich rozložení. (Slovní druhy jsou označeny např. N podstatné jméno, A přídavné jméno; indexy označují pády, např. N_g podstatné jméno v genitivu.) Za označením slovního druhu komponentu se v hranatých závorkách uvá[296]dějí koncové slovotvorné morfémy. Celkové morfematické složení se neuvádí. Např. strukturní model termínu vidkačuvaľnyj avtomat (odčerpávací automat) bude A (uv-a-ľnyj) + N.

Pojmový model termínu reprezentuje lexikálně sémantické kategorie komponentů termínu, odrážející věcné kategorie označovaných „předmětů“ (předmět se tu chápe široce, nejen jako fyzické těleso, ale i pohyb, stav, vlastnost atd.; dali bychom proto přednost termínu jev). Lexikálně sémantické kategorie se označují: s fyzické těleso (stroj, zařízení, součástka); m činnost (stav, vlastnost) — to je ovšem termín poněkud nepřesný a matoucí, spíše by snad bylo vhodné mluvit o příznaku.

V pojmovém modelu odpovídá základnímu komponentu vždy první člen termínu bez ohledu na skutečnou pozici základního komponentu v termínu, např. vidkačuvaľnyj avtomat: s + m.

Relační model termínu reprezentuje charakter nebo typ sémantického vztahu mezi komponenty, odpovídající typu objektivní vazby mezi jevy označovanými komponenty termínu.

Typy sémantických vztahů se označují:

Σ ‚být subjektem děje‘;

Ψ ‚být potenciálním subjektem děje‘ (‚být příznačným pro uskutečnění děje‘);

Ο ‚být objektem děje‘;

Ω ‚být potenciálním objektem děje‘;

Ρ ‚být výsledkem děje‘ (‚být objektem děje v minulosti‘);

Γ ‚být nástrojem děje‘ (‚předmět, jehož pomocí plní jiný předmět svou funkci‘);

Ø ‚mít nástrojem děje‘ (‚činnost, která zabezpečuje, aby předmět plnil svou funkci‘).

Protikladné vztahy se označují znakem ', např. O, O'.

Relační model zobrazuje vztah vycházející od jevu označeného základním komponentem k jevu označenému atributivním komponentem.

Pojmový i relační model charakterizují významovou platnost termínu: první model, pojmový, jen poukazuje na třídy, do nichž se zařazují jevy označené komponenty termínu, a nenese žádnou informaci o vazbě, která v daném případě mezi těmito jevy existuje; druhý model — relační — naopak odráží vzájemné vztahy mezi označovanými jevy. Tak např. termíny vymirjuvaľnyj prilad (měřicí přístroj), hradujovanyj henerator (cejchovaný generátor), perenosnyj oscilohraf (přenosný oscilograf) mají stejný pojmový model (s + m), ale různé relační modely: Ψ — přístroj, určený k měření; Ρ — generátor byl dříve předmětem cejchování; Ω — oscilograf může být předmětem přenesení. Naopak termíny zbudžennja lampy (buzení elektronky), zbudžennja atoma (vybuzení atomu), zbudžennja hazu (vybuzení plynu)) mají různé pojmové modely: s + m (kde s je fyzické těleso), e + m (kde e je elementární částice), g + m (kde g je plyn) a stejný relační model Σ' (fyzické těleso, elementární částice a plyn jsou subjekty buzení).

Při vytváření nového termínu známe pojem a hledáme formu, která by jej vyjádřila. Známe-li pojem, známe věcnou kategorii označovaného jevu i jeho vztahy k některým jiným jevům. Např. při vytváření termínu označujícího zařízení schopné během dlouhé doby uchovávat na magnetických bubnech velké množství informace bylo známo, že je to druh paměťového přístroje, že se skládá z magnetických bubnů, že je to určitý, do jisté míry autonomní blok počítače. Dále bylo třeba vybrat lexikální materiál, který by odkazoval na tyto jevy, a uspořádat ho ve formě, která by vyjádřila charakter vztahů mezi jazykovými prostředky a označovanými jevy. Výsledkem byl termín vnější paměťové ústrojí (počítače) na magnetických bubnech.

Při slovotvorné analýze termínu známe formu termínu a některé jevy, s nimiž daný jev souvisí, a hledáme jej. Např. z termínu impulsní radiomaják můžeme vyvodit, že jde o druh radiového majáku, který má nějakou souvislost s impulsy. Lze tedy říci, [297]že při syntéze je dán pojmový a relační model, neznámý je model strukturní; při analýze je dán strukturní a pojmový model a neznámý je model relační.

Proto je vhodné kromě tří popsaných základních modelů vytvořit ještě modely složitější: sémantický a strukturně pojmový.

Sémantický model spojuje dva dřívější modely: pojmový a relační. Odráží lexikálně sémantické kategorie komponentů termínu a typ jejich sémantického vztahu, např. .

Strukturně pojmový model spojuje dva dřívější modely: strukturní a pojmový. Odráží gramatickou (pojmenovací) strukturu termínu a lexikálně sémantické kategorie jeho komponentů. Sled členů modelu odpovídá sledu složek termínu, např.

 

Nakonec můžeme vytvořit strukturně sémantický model, úplně charakterizující výstavbu termínu ze všech výše zmíněných hledisek, např.

 

Aby bylo možno přistoupit k racionální normalizaci tvoření pojmenování v terminologii, je třeba zkoumat jednak prostředky, kterými je možno vyjadřovat určité významy, jednak významy, které se vyjadřují určitými prostředky. Jinými slovy — výzkum musí postupovat od významu (sémantického modelu) k formě (strukturně pojmovému modelu) a od formy k významu. Bylo by třeba sestavit tabulky všech slovotvorných modelů, kterých se užívá v terminologii jednotlivých oborů. Je zřejmé, že typy sémantických modelů jsou podmíněny složením a charakterem objektů určitého vědního oboru. Typy strukturně pojmových modelů závisí kromě toho na slovotvorném systému daného jazyka. Konečným cílem by měla být pravidla, jejichž užitím by se vytvářely přesné termíny, které by tvořily soustavu názvosloví jednotlivých oborů.

Autor zkoumal některé sémantické modely dvouslovných termínů, z nichž jeden komponent měl význam věci (fyzického tělesa) a druhý význam činnosti. Došel k sedmi typům modelů:

1.		věc určená k uskutečnění nějaké činnosti (rozpodiľnyj val — rozvodový hřídel);
2.		věc, která je výsledkem určité činnosti (nastrojena antena — nasměrovaná anténa);
3.		věc, která je nástrojem určité činnosti (batareja zmiščennja — baterie předpětí);
4.		věc, která uskutečňuje svou funkci díky určité činnosti (natysknyj vmykač — tlačítkový spínač);
5.		činnost, jejímž objektem je věc (balansuvannja kolektora — vyvažování kolektoru);
6.		činnost, jejímž subjektem je věc (obertannja anteny — otáčení antény);
7.		věc, která je potenciálním objektem určité činnosti (perenosnyj aparat — přenosný přístroj).

Výchozím materiálem analýzy byly termíny z Rusko-ukrajinského elektro-radiotech[298]nického slovníku. Analýza potvrdila známý fakt, že forma a obsah termínu si jednoznačně neodpovídají. Tak např. označující komponenty na -aľnyj odpovídají několika sémantickým modelům:  …

Na druhé straně odpovídají termínům těchto sémantických modelů tyto strukturní modely:

1.	A [av (iv, ov, uv, juv)-a (u, y)-ľnyj] + N (ve zkráceném zápisu A1 + N). Adjektiva utvořená od sloves majících tvar nedokonavého vidu na -av (iv, ov, uv, juv)-a-ty: zmišuvaty — zmišuvaľnyj diod (smíšená dioda). 1a. A [a (i)-ľnyj] + N (ve zkráceném zápisu A1a + N). Adjektiva utvořená od sloves nedokonavého vidu na -a-ty: pryjmaty — pryjmaľnyj baraban (přijímací buben).
2.	A [u(a)-ju-čyj] + N (ve zkrác. zápisu A2 + N) — ekranujučyj hvynt (stínící šroub).
3.	A (n-yj) + N (ve zkráceném zápisu A3 + N — zarjadnyj anod (napájecí anoda).
4.	A [a (e, y, u)-n (t)-yj] + N (ve zkráceném zápisu A4 + N). Příčestí utvořená od sloves majících tvar nedokonavého vidu na -av (iv, ov, uv, juv)-a-ty: zbudžuvaty — zbudženyj henerator (budící generátor). 4a. A (e-n-yj) + N (ve zkráceném zápisu A4a + N). Příčestí utvořená od sloves majících tvar nedokonavého vidu na -a-ty: zachyščaty — zachyščenyj dvyhun (krytý motor).
5.	A [uv (juv, av, ov, yv)-a-nyj] + N (ve zkráceném zápisu A5 + N). Příčestí utvořená od sloves majících tvar nedokonavého vidu na -uv (juv, av, ov, yv)-a-ty: nastrojuvaty — nastrojuvanyj blok (seřizovací, ladící blok).
6.	N + Ng — blok zachystu (pojistný blok).
7.	Jiné tvary — puskovyj henerator (spouštěcí generátor) aj.

Autor sestavil tabulku poměru strukturních modelů k sémantickým. Z tabulky je vidět, že každý sémantický model má jednu formu, která je pro něj nejcharakterističtější, nejužívanější. Mnoho označujících komponentů má také paralelní formy. Např. dvanáct adjektiv na -čyj a jedno na -nyj mají v slovníku registrovány i tvary na -aľnyj. Bylo by ovšem žádoucí, aby každému sémantickému modelu odpovídal jen jeden model strukturně pojmový a naopak. To by umožnilo vyloučit synonymii a homonymii slovotvorných prostředků v terminologii.

Autor se také pokusil sestavit pro několik daných sémantických modelů jediný strukturní model. Došel tak k osmi typům strukturně sémantických modelů:

1.		— zatyskuvaľnyj važiľ (páka určená k upínání nějakých součástek);
2.		— zatyskujučyj važiľ (páka, která v daném okamžiku upíná nějakou součástku);
3.		— zatysnenyj važiľ (páka, která byla upnuta [stlačena]);
4.		— zatyskuvanyj važiľ (páka, kterou je možno upnout [stlačit]);
5.		— zatysknyj fiksator (fixátor, jehož funkcí je upínat součástky);
6.		— važiľ zatyskannja (páka, jejíž pomocí může nějaký jiný mechanismus upínat součástky);
[299]7.		— zatyskannja važelja (upínání [stlačování], jehož objektem je páka);
8.		— vibracija važelja (vibrace, jejímž subjektem je páka).

Autor rozřadil všechny termíny svého výchozího materiálu do uvedených osmi typů strukturně sémantických modelů. Pro srovnání podává přehled termínů jednak v podobě uváděné v cit. slovníku, jednak v nové podobě jím navrhované. Některé takto vytvořené termíny se slovotvorně liší od termínů obvykle uváděných v slovníku; většina jich však působí přirozeně.

Je samozřejmé, že normalizace pojmenovacího a zvláště slovotvorného systému v terminologii nesmí porušovat jazykové zákony. Autorův pokus však ukázal, že taková „regulovaná“ normalizace je uskutečnitelná.[3] Formalizované soustavy je však třeba vytvářet podle standardních modelů. Závěrem můžeme konstatovat, že Skorochoďkův přínos do této oblasti je skutečně zajímavý a podnětný.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 295-299

Předchozí Jiřina Novotná: Leningradské výzkumy percepce řeči a její automatické rozpoznávání

Následující Bohumil Palek: Původní česká práce o problémech logické sémantiky