Významné dílo o akustice řeči

Vlastislav Maláč, Blanka Borovičková

[Kronika]

(pdf)

Знаменательный труд об акустике речи / Un ouvrage important sur l’acoustique du language

Kniha J. L. Flanagana Speech Analysis Synthesis and Perception (Berlin - Heidelberg - New York 1965, 317 s.) je prvním souborným dílem pojednávajícím o akustice řeči z tří základních hledisek uvedených v titulu knihy. Dílo je rozděleno do osmi kapitol, které postupně uvádějí přehlednou a hutnou formou výsledky výzkumu akustiky řeči, které byly provedeny v posledních desetiletích v předních světových laboratořích.

Úvodní kapitola s názvem Sdělování hlasem (po historickém úvodu sahajícím až do starého Řecka) se zabývá vývojem přenosu řeči telekomunikačními zařízeními a jeho účinností z hlediska teorie informace. Druhá kapitola Mechanismus tvoření řeči přináší přehled nejnovějších poznatků z oboru fyziologie hlasového ústrojí a artikulační popis anglických hlásek.

Třetí kapitola Akustické vlastnosti hlasového systému je nejobsažnější a podává velmi názorným způsobem popis hláskovacího traktu na základě řešení přenosových funkcí traktu hláskovacího; funkce jsou odvozeny z náhradních akustických obvodů. V úvodu jsou uvedeny definice jednotlivých elementů náhradních schémat a hodnoty týkající se vyzařovací impedance úst a nozder s popisem charakteristických vlastností hlasivek i úžin hlás[334]kovacího traktu jako zdrojů akustického buzení. Obvody jsou řešeny postupným zjednodušováním jednotlivých elementů, takže umožní sledovat jejich vliv odděleně. Autor vychází z prosté aproximace hláskovacího traktu jednoduchým válcovým zvukovodem a všímá si změn ve struktuře modů přenosu vlivem vyzařovací impedance, impedance hlasivkové štěrbiny a kmitání stěn dutiny. Pak přechází k dvoudílné válcové aproximaci hláskovacího traktu a řeší na něm vliv umístění druhého zdroje zvuku (šum) v přední části traktu. Dále se zabývá vlivem nosového traktu. Ke konci kapitoly přechází k vícedílné aproximaci, v níž uvádí experimentální práce založené na modelech elektrických analogií hláskovacího traktu.

Čtvrtá kapitola Ucho a slyšení je věnována přehledu anatomie sluchového orgánu a některým jeho fyziologickým procesům. Jsou tu popsány elektrické a počítačové modely činnosti ucha. Závěr kapitoly je věnován některým základním vztahům mezi subjektivním a fyziologickým chováním.

Pátá kapitola se zabývá různým způsobem analýzy řečového signálu. Popisuje jednak nejnovější postupy autokorelační i spektrální analýzy řeči, jednak formantovou analýzu, dále analýzu hlasivkového tónu a analýzu artikulace pomocí rentgenoskopie. Závěr kapitoly je věnován procesům užívaným v prvních pokusech o automatickou identifikaci řeči a mluvčího. — Šestá kapitola Syntéza řeči, uvedená historickým přehledem, popisuje základní typy syntetizérů i s matematickým vyjádřením jejich funkcí a v jednotlivých oddílech se věnuje částem hláskovacího traktu z hlediska syntézy řeči. V sedmé kapitole Percepce řeči nacházíme vedle hodnot diferencí limenů základních parametrů akustického signálu obsaženého v řeči také výsledky četných pokusů s percepcí akustického signálu řeči nebo signálů syntetických, řeči pouze podobných. Závažná je i část pojednávající o minimálních jednotkách akustické formy řeči. Poslední kapitola je věnována systémům telefonie typu analýza-syntéza. Jde v podstatě o rozšíření pojmu vokoder, anebo na celou šíři problematiky přenosu informace řečí systémy s maximální účinností. V podstatě jde tedy o oddělení těch částí akustického spektra, které jsou relevantní z hlediska přenosu informace. Tyto relevantní části jsou pak různými technikami transformovány do sledu elektrických impulsů vhodných pro řízení obvodů znovu vytvářejících srozumitelnou řeč.

Závěrem je uveden bohatý výčet nejpodstatnějších prací v oboru, jehož těžiště tvoří publikace z posledních deseti let. Obsáhlý autorský i věcný rejstřík umožňuje vedle podrobného obsahu velmi rychlou orientaci v celém díle.

Ačkoli jde do jisté míry o kompilaci výsledků výzkumu, který během posledních desetiletí získal klíčové postavení v řadě oborů, je Flanaganova práce opravdovým přínosem; doplňuje ji řada výsledků výzkumu vlastního. K úspěchu díla nemalou měrou přispěla spolupráce význačných osobností většiny předních laboratoří, které se problematikou zabývají. Flanaganova kniha je svým obsahem tak závažná a svým provedením tak důkladná, že by neměla chybět na žádném pracovišti zabývajícím se problematikou sdělování řečí a její percepce.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 333-334

Předchozí Jiřina Novotná: Nová polská fonetika

Následující Marie Těšitelová: Matematické modely a jazykové změny