Zajímavá česká práce z oboru akustiky řeči

Blanka Borovičková, Vlastislav Maláč

[Kronika]

(pdf)

Интересная чешская работа по акустике речи / Un ouvrage intéressant tchèque traitant l’acoustique du langage

Publikace Přemysla Janoty Personal Characteristics of Speech (Rozpravy Československé akademie věd, řada 77, seš. 1, Praha 1967, 72 s.) se soustřeďuje na metody umožňující určení osobních charakteristik řeči mluvčích jednak pomocí poslechových testů přirozeného signálu akusticky různě modifikovaného, jednak pomocí signálu syntetického. Tohoto signálu používá autor rovněž k identifikačním testům českých samohlásek. Těžiště fonetického výzkumu se přenáší z dřívějšího zaměření na artikulační jevy produkce řeči, na její hodnocení poslechově percepční.

Osobní charakteristiky řeči definuje autor jako komplex takových zvukových kvalit, které nám umožňují identifikovat mluvčího. Z úvahy jsou vyňaty ty změny timbru, které jsou způsobeny individuálními podmínkami psychickými nebo psychosomatickými, emociálním vyjádřením skutečným nebo předpokládaným nebo somatickými změnami v oblasti mluvidel.

V první části pracuje autor s přirozeným signálem a zabývá se hodnocením poslechových testů vybraných záznamů čtených pěti mluvčími; záznamy byly ve velmi široké míře modifikovány celkem čtyřiceti způsoby. Skupina 18 posluchačů dala téměř 10 000 odpovědí na předváděné modifikace záznamů. Z testů vyplývá, že osobní charakteristiky řeči jsou překvapivě odolné vůči zkreslení signálu, zejména amplitudovému. Dokonce i v takových případech, kde se naprosto ztrácí srozumitelnost, je poznatelnost mluvčího značná (zpětný a týmový poslech signálu).

Osobní charakteristiky řeči nejsou neseny určitými frekvenčními oblastmi, jako je tomu u samohlásek, ale jsou dány celkovým uspořádáním spektra. Z hlediska poznání mluvčího jsou důležitější samohlásky, zatímco pro srozumitelnost řeči mají větší význam souhlásky. Přestože tyto závěry byly učiněny na základě českého jazykového materiálu, lze předpokládat, že výsledky budou použitelné i pro jazyky ostatní, i když důležitost jednotlivých faktorů může být odlišná.

Druhá, podstatnější část publikace je věnována prvním pokusům s českými samohláskami syntetickými. Je uvedena podrobným historickým přehledem vývoje zařízení vytvářejících uměle řeč a obsahuje všechny důležité výzkumné práce, které byly zejména z hlediska fonetického výzkumu v tomto oboru provedeny. Nezbytnost syntézy ve fonetickém výzkumu podpírá autor tvrzením Malmbergovým, podle něhož je analýza akustických spekter ve fonetice neúplná bez ověření výsledků syntézou.

Vzhledem k závažnosti syntézy pro fonetický výzkum a proto, že v době počátků autorových pokusů nebyl v Československu žádný syntetizér ani možnost využít syntetizérů zahraničních, rozhodl se autor pro konstrukci zařízení vlastního.

Pro základní test byly připraveny syntetické samohlásky rovnoměrně vyplňující pole dvouformantového zobrazení v intervalech jednoho tónu. Tento materiál byl pečlivě připraven s využitím [219]výsledků přípravných pokusů a s přihlédnutím k výsledkům prací zahraničních. Pečlivá příprava celého testu spolu se stem testujících osob zaručují věrohodnost výsledků.

Posluchači měli v zásadě dva úkoly: jednak zařadit každou ze 200 syntetických hlásek k některé z pěti českých samohlásek, jednak označit pouze ty syntetické zvuky, které zněly jako samohlásky české. Výsledky poslechových testů jsou vyjádřeny velmi přehledně v celé řadě grafů zobrazujících různé závislosti a přinášejících řadu nových pohledů (např. rozsáhlá identifikační oblast samohlásky e), které kromě vlastních faktů podpírají některé výsledky předchozích fonetických výzkumů, nebo na druhé straně podněcují výzkumy nové. Velmi podnětné bylo rozdělení posluchačů v dílčím hodnocení podle jejich individuální výslovnosti (podle idiolektů). To umožnilo zachytit vliv individuálních struktur motorických povelů artikulačních produkujících jednotlivé hlásky v procesu vnímání řeči. Stejně vtipná je extenze této metody pro diagnostické účely v audiologii a v učení cizím jazykům. Rovněž instruktivní jsou výsledky z poslechového hodnocení syntetických samohlásek fonetickými pracovníky, majícími značnou poslechovou praxi, jejichž úkolem bylo zakreslit slyšené samohlásky do předtištěných rastrů dvouformantového samohláskového zobrazení.

Posledním oddílem práce se autor opět vrací k osobním charakteristikám řeči poslechovým testem syntetických samohlásek, které byly simulovány s největší dosažitelnou přesností podle přirozených samohlásek pěti mluvčích shodných s testem prvním. Všechny výsledky byly graficky zpracovány a bylo konstatováno, že poznatelnost jednotlivých mluvčích je poměrně dobrá, a lze tedy i na základě tohoto testu považovat syntetické samohlásky tvořené i jednoduchým zařízením (vlastní autorovy konstrukce) za vhodný nástroj k vyšetřování osobních charakteristik řeči.

Tento cenný příspěvek k problematice osobní charakteristiky řeči stane se jistě nepostradatelným pro všechny pracovníky v oboru akustiky řeči.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 2, s. 218-219

Předchozí Marie Zichová: Fonetický sborník Pierra Delattra

Následující Jitka Štindlová: Mechanografické zpracování německých sloves