Jeden záznam pádových významů současné češtiny

Dana Konečná, Ladislav Nebeský

[Články]

(pdf)

Одна запись надежных значений современного чешского языка / Un enregistrement des significations des cas en tchèque contemporain

1. Zabývat se pádem výhradně z hlediska sémantického nebývalo obvyklé. Na druhé straně pád může sloužit jako dobrý příklad k demonstrování paralelnosti sémantických jevů (zejména obrazného a neobrazného vyjadřování) v gramatice a ve slovníku. Ve svém článku budeme s pádem zacházet jako s autosémantickou jednotkou; přitom budeme vycházet z přesvědčení (zde blíže nevykládaného), že u pádu a předložek, které tento pád vyžadují, najdeme vždy výrazný sémantický rys, který je jim společný.[*] Předvedeme jistý aspekt, který nás v soustavě pádových významů zaujal — totiž pády jako různé stupně spjatosti dvou skutečností. Jednotícím principem, o který se opíráme, je to, že každé vyjádření spjatosti lze interpretovat jako jev lokální, konstituujeme-li jiné srovnávání vzdálenosti, než jaké nám nabízí euklidovská metrika.[1] V jistém (velmi rozumném) smyslu má totiž muž, který sedí o pivu, k půllitru piva blíže než muž, který sedí u piva, i když vztah obou vzdáleností, měříme-li je v centimetrech, může být opačný.

2. Porovnejme nejprve různá pádová vyjádření vztahu dvou objektů. Lokál udává jejich faktické sepětí (pouzdro na houslích, člověk o holi). Instrumentál tento vztah oslabuje zvýrazněním jejich autonomnosti (pouzdro s houslemi, člověk s holí). Genitiv tento vztah dále oslabuje (pouzdro od houslí, člověk u hole) nebo konstatuje jeho absenci (pouzdro bez houslí, člověk bez hole). Dativ o sepětí obou skutečností již nevypovídá, ale jako svébytné je konfrontuje (pouzdro proti houslím, člověk proti holi).[2] Srov. též L: sedět o pivu, I: sedět s pivem, G: sedět u piva, sedět bez piva, D: sedět proti pivu.

[224]Tuto stupnici spjatosti dvou skutečností doplníme z jedné strany o akuzativní popření sepětí typu mimo dům; je výraznější než „cílové“ (viz výš u dativu) vyjádření na housle, o housle (brnkat na housle, prosit o housle — pouzdro na housle), je to krajní případ nespjatosti. Právě ono výrazně odlišuje akuzativ od dativu (srov. výše, že pád a s ním se pojící předložky považujeme za celek a viz dál naše zdůrazňování rozdílu mezi významy klidovými a nikoli klidovými). Z druhé strany doplníme stupnici nominativem, kde sepětí nabývá až povahy denotační totožnosti (ve spojení divadlo Semafor má výraz divadlo týž denotát jako výraz Semafor). Dostáváme tuto stupnici spjatosti dvou skutečností:

 

 

 

3. Porovnejme nyní tuto stupnici s vyjadřováním vztahů zřetelně místních. Nejprve se omezíme na vyjadřování klidového vztahu. Přitom kdybychom vyšli z nárysu, viděli bychom, že instrumentál je v něm rozvinut ideálně (nad, pod, před, za), lokál dobře (na, po, v). Avšak tvary u domu, proti domu, mimo dům chápeme spíše horizontálně než vertikálně. Vyjděme zde tedy z půdorysu, v němž je uplatnění jednotlivých pádů vyrovnanější: Pamětní deska na domě, to již není dům, avšak zahrada před domem je vzdálenější. To, co je u domu (bráno nyní ryze lokálně), není blíž než to, co je před domem nebo za domem, ale může to být i jinde (viz dál o kolmosti dvou linií, která má jistou úlohu již zde).[3] Trafika proti domu je již zcela samostatný objekt a co je mimo dům, může už být jakkoli daleko. Lze tedy říci, že stupnice zůstává v podstatě zachována.

Nyní si všimněme ostatních místních vyjádření (vlastně u pádů často uvažovaného přibližování, vzdalování apod.). Jejich skladba je pestřejší (a jejich popis není patrně vhodný jako výchozí, neboť zachycení vztahů v pohybu může být hodně komplikované); přitom se ukazuje, že u každého z nikoli klidových vyjádření je důležitý určitý rys pohybu, který stručně nazveme jeho klíčem. [225]Tak pro některé z nich je klíčem doména pohybu (domem, skrz dům, přes dům, po domě, kolem domu), pro jiné východisko (z domu, od domu), cíl (k domu, do domu, na dům, před dům), čarou pohybu dotčený bod (o dům). Lze vyslovit pravidlo: klíč každého nikoli klidového vyjádření není vzdálenější od středu objektu, než je poloha vyjádření klidového s týmž pádem. Přitom variabilita působnosti pádu je různá. Největší se jeví u akuzativu.

Lze-li v půdorysu znázornit pohyb vyjádřený akuzativem, dativem a instrumentálem na jediné přímce, není to již možné u lokálu a genitivu, které možnosti pohybu zdvojrozměrňují: k lokálovému chození po domě vytváří genitiv spojený s nepůvodními předložkami, které sémanticky mezi původní dobře zapadají, protějšek v obcházení kolem domu. U nárysu bychom při geometrické stylizaci faktu mohli mluvit o kolmosti lokálového k akuzativnímu,[4] srov. po podlaze — skrz podlahu, po zdi — skrz zeď. V půdorysu nacházíme ekvivalent v případech jako po cestě — přes cestu.[5]

 

                                (nárys)                                                    (půdorys)

 

4. Závěr. Máme-li jednotlivé významy ze stupnice spjatosti vyhranit — totiž vyhranit je jako jednotky, které pak kontext (již lexikální obsazení pádu a účast pádu v syntaktické konstrukci) může zvýraznit nebo zatemnit — vyjadřuje N totožnost, L spjatost, I spojování až ztotožňování (vztah volnější než spjatost či totožnost), G vyčleňování z celku, ev. začleňování do celku (záleží na směru — buď postupujeme od jednoty k rozpojení, nebo obráceně), D partnera, A netotožnost (rozpětí místní nebo časové, např. míli, hodinu, nebo výchozí látku i výsledek, např. změnit A na/v A apod.). Nemáme ovšem na mysli obecné významy. Kdybychom měli užít některého z tradičních termínů, zajímal nás zde spíše význam základní; k tomuto termínu má uvedený přístup jistě blíž.

 

[226]R É S U M É

Über eine von den Abbildungen der Kasusbedeutungen

Bei der Untersuchung der Bedeutungen der heutigen tschechischen Kasus kann man eine Abstufung der Vereinigung zwischen zwei Sachen sehen. Die höchste Stufe der Vereinigung drückt der Nominativ, die niedrigste der Akkusativ aus (vgl. die Abbildung im tschechischen Text).

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 3, s. 223-226

Předchozí Jiří Černý: O vzniku a vývoji gramatických kategorií

Následující Aloys Skoumal: Překlad románového začátku (Ze zkušeností překladatelských)