Ztracené části Pansofie Komenského nalezeny

Dmytro Čyževśkyj

[Rozhledy]

(pdf)

La découverte d’une partie perdue de la „Pansophie“ de A. Comenius

V posledních letech se přišlo tu a tam na rukopisy Komenského, na které se zapomnělo nebo o kterých, se vůbec nevědělo. K takovým nálezům patří především zajímavé rukopisy v Leningradě, které mohou, jak se zdá, podstatně obohatit naše představy o vývoji Komenského; podal o nich zprávu St. Souček v Naší vědě (1931, str. 159 а n.). Nálezy ty vedly k myšlence, že by se mohlo podařit nalézti také rukopis dalších částí jeho pansofie, jejíž první náčrtek byl sice, jak známo, stráven plameny lešenského požáru, ale o níž Komenský hodně pracoval i v pozdějších letech; svědčí o tom jeho menší pansofické spisy. Komenský sám vydal ještě r. 1656 první dva díly. Z jeho pozůstalosti vydal pak Buddaeus r. 1702 v Halle jako přílohu k dějinám Českých bratří jen tytéž dva první díly s názvem: De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, ad genus humamum ante alios vero ad Eruditos, Religiosos, Potentes Evropae, 4⁰, nečíslovaný list s předmluvou vydavatelovou, deset nečíslovaných listů s předmluvou Komenského a 88 stran textu). Vydavatel přitom oznamuje, že vydal spis podle rukopisů, které přinesl do Halle přítel Komenského Justus Docemus (jistě je míněn Docemius), a že vydá i ostatní části, setká-li se se zájmem to, co je už tištěno. Avšak rukopis Docemiův se už na veřejnosti neobjevil. „Unschuldige Nachrichten“ poznamenaly ještě roku 1725 zběžně mezi cennými zprávami a theologickými klepy, že v hallském Sirotčinci se chovají rukopisy Komenského, a ještě roku 1785 připomněl tuto zprávu pramen tak kalný, jakým jsou Adelungovy Geschichte der Narrheit. Nikdo však už nemohl tuto zprávu brát vážně, ačkoli i dnes si zaslouží pozornosti Adelungovy bibliografické údaje o „Fanaticích 17. století“, kteří už tehdy byli zapomenuti. Když pak Kvačala našel v Britském museu náčrtky Komenského k dalším dílům Pansofie, záležející v heslech, názvech kapitol a citátech, bylo se možno domnívat, že se Komenský v posledních letech svého života, v nichž rozvinul neobyčejně bohatou činnost spisovatelskou, už vůbec nedostal k práci na tomto svém životním díle a že tyto stručné zlomky jsou všecko, co se z jeho pansofie zachovalo. Proto se také v jedné z posledních prací, které byly věnovány speciálně Pansofii Komenského, prostě říká, že další části tohoto díla nebyly vypracovány (H. Staedke: Die Entwicklung des enzyklopädischen Bildungsgedanken und die Pansofie von Comenius, Lipsko 1930, str. 74); u J. V. Nováka a J. Hendricha končí odstavec o Pansofii na str. 670 melancholickou větou, že „v Halle mizejí nám poslední stopy díla poradního.“ Ku podivu se nám nezachovala ani jiná díla, souvisící s Pansofií, ačkoli z korespondence Komenského víme, že na leckteré z nich nejen pomýšlel, nýbrž o něm také pracoval. Taková pansofická díla měla být „Pandectae lucis“, „Lexicon reale pansoficum“, „Encyclopaedia pansofica“ a z těch, jak víme, Komenský skutečně pracoval na slovníku (Patera, Korespondence, 245).

O tom všem jsem věděl, když jsem pracoval v minulém roce ve výborné teologické knihovně Frankova sirotčince v Halle. Nakonec jsem se počal probírat jejím rukopisným oddělením, abych pokud možno zjistil, co je v něm slovanského. Vedle několika ruských rukopisů nestejné ceny objevily se i některé rukopisy české, o nichž podám zprávu v Zeitschrift für slavische Philologie a v Germanoslavica, a jednoho dne i dva latinské rukopisy Komenského, jichž jsem se tam dohadoval podle Unschuldige Nachrichten.

Byl to předně Lexicon Pansoficum obšírně nazvaný Liber Librorum | seu Bibliotheca portalis | hoc est | Lexicon Reale Pansoficum | Rerum omnium quae sciri possunt ac debent | Definitiones veras | omnia quae ad rei (cujusque cinstitutionem intimam spectat) explicantes, ordine Alphabetico proponens. Tento rukopis se skládá ze třiceti složek foliového formátu (každá složka o čtyřech až šesti dvojitých listech, tedy o šestnácti až [119]čtyřiadvacíti stránkách). Po krátké předmluvě následuje vlastní slovník, který ani zdaleka není hotov, nýbrž obsahuje jen úplný seznam slov a definice důležitějších hesel. Máme mít zato, že to byla definitivní podoba slovníku? O tom by svědčil alespoň vnější vzhled díla, podle něhož se spíše dá soudit, že se autor chtěl omezit jenom na to, co je v nalezeném rukopise, a že to snad zamýšlel vydat jako materiál.

Dva další rukopisy, které, jak se zdá, byly v archivu jen z důvodů vnějších chovány odděleně, mají 239 složek (mnohé složky o dvou dvojitých listech, tedy o osmi foliových stránkách, celkem asi 2000 foliových stran) a obsahují další části pansofického díla. Obě první části, které vydal již sám Komenský, v rukopise chybějí. Dílo má název De rerum humanarum emendatione consultatio catholica VII partibus constante. První dvě části, které jsou uvedeny v obsahu rukopisu, Panergesia a Panaugia, jak již bylo řečeno, chybějí, a rukopis začíná hned částí nejrozsáhlejší, Pansofií, která obsahuje osm oddílů (gradus); její plný název je Humano generi Communis | Liber Pansofia | h. e. | Universalis Sapientia | fundata super ipsam humanam naturam|. Jednotlivé oddíly mají tyto názvy: De mundo possibili sive totius Pansophiae basi, De mundo ideali Archetypo, De mundo intelligibili Angelico, De mundo materiali sive corporeo, De mundo artificiali, De mundo spirituali, De mundo ideato aeterno. Nejsou ty oddíly stejně veliké ani nejsou stejně propracované, ale rukopis působí napořád dojmem práce ukončené a hotové k tisku. Zdá se, že některé složky byly do rukopisu vloženy z jiných spisů Komenského nebo za složky z jiných spisů Komenského vyměněny. Takových složek je však velmi málo a přesně lze je zjistiti teprve při definitivním prozkoumání díla. Pansofie sama zabírá 146 složek. Po ní následují ostatní části, o nichž jsme věděli už z plánů Komenského, a to: Pampaedia, tedy nové vyložení jeho pedagogiky pojaté jako obecná kultura ducha, Panglottia, t. j. obecná nauka o jazyku a jazyková pedagogika, Panorthosia — De emendando … statu publico, a konečně Pannuthesia. Zvláštní, jak se zdá, přílohou je jediná část díla, která nebyla ještě zralá pro tisk, Pansophiae pars ultima: de ejusdem vario ad varia usu in genere et in specie. Dílo je věnováno De Geerovi.

Lexicon Pansophicum působí dojmem hodně neutěšeným (má význam ovšem v souvislosti s jinými podobnými slovníky Komenského) a patří jistě k těm pansofickým spisům, které W. E. Peuckert (Rosenkreutzer, Jena, 1928, str. 197) označil jako odstrašující katalogy. Naproti tomu je hlavní pansofický spis Komenského dojista jedním z nejdůležitějších jeho děl. Velké části díla můžeme ovšem klidně odečíst od výtěžku svého nálezu, neboť v nich běží, pokud jsem mohl dosud zjistit, o přepracování známých spisů autorových (tak třeba zčásti ve fysice de mundo corporeo a v pedagogice-pampaedia). Jiné části však obsahují látku nově organisovanou anebo látku zcela novou. Mezi jinými je tu uvést zejména Panglottii, v níž nalézáme mimo jiné Komenského filosofii řeči, která jistě bude mít čestné místo mezi podobnými díly doby barokní, a jeho návrh na řeč světovou (lingua catholica). Především však je pro nás toto dílo Komenského proto zajímavé, že ukazuje zcela jasně filosofický základ jeho světového názoru. Platí to na př. o úvodní části Pansofie, která se nazývá De mundo possibili. Ta nejen je charakteristická pro Komenského jako člověka sedmnáctého století a podporuje různé interpretace krásné práce D. Mahnka, o které jsem před nedávnem referoval v časop. Germanoslavica, nýbrž ukazuje nadto i vztahy k příbuzným zjevům dob pozdějších až k fenomenologii E. Husserla, který snad není jen náhodou moravským krajanem Komenského. Nově nalezený rukopis obsahuje také leccos, co jistě vzbudí zvláštní zájem v Československu; upozorňuji tu na to, že Komenský ve své teorii řeči přihlíží k češtině a že jeho obraz církevní reformy, jak se rozumí samo sebou, je určován učením Českých bratří.

V příštím sešitě Slova a slovesnosti pojednám o jazykové teorii Komenského především na základě tohoto nově nalezeného rukopisu. Bude-li text připravován k tisku, bude třeba především sebrat co možná nejúplněji paralely k němu z ostatních děl Komenského. Tak bude časem možno jednotlivé části tohoto díla datovati a zařaditi je do vývoje Komenského a také soustřediti pozornost badatelů především na ty části tohoto díla, které jsou u Komenského vypracovány jenom tu. Já sám hodlám nejdříve uveřejnit rozbor pedagogických názorů Komenského, jak je vyložil ve svém pansofickém díle. Větší práce o pansofickém úsilí sedmnáctého století, o níž po delší dobu pracuji, nabude teď ovšem podoby zcela nové, neboť pansofie Komenského bude se musit stát i jejím středem, nejen pro svůj rozsah, nýbrž především pro význam svého filosofického a náboženského obsahu.

Slovo a slovesnost, ročník 1 (1935), číslo 2, s. 118-119

Předchozí Petr Bogatyrev: R. M. Rilke Svatopluku Čechovi

Následující Leontij Kopeckij: O lexikálním plánu hospodářského jazyka