Kolokvium o stylistice a její aplikaci v praxi

Alena Macurová

[Kronika]

(pdf)

Совещание о стилистике и о ее приложениях на практике / A conference on stylistics and its application in practice (1982)

Kolokvium o stylistice a její aplikaci v praxi pořádané katedrou českého a slovenského jazyka FF UK ve dnech 8.—10. září 1982 ve Štiříně si kladlo za cíl ujasnit aktuální problémy stylistiky, vytyčit perspektivní směry stylistického bádání a ne v poslední řadě upozornit též na společenskou závažnost stylistiky, zejména na její přímý dosah pro školní praxi, praxi hromadných sdělovacích prostředků a praxi překladatelskou.

Zřetel k praxi (obrazil se i ve složení účastníků kolokvia) tak odlišuje štiřínské stylistické kolokvium od stylistické konference pořádané r. 1954 v Liblicích. Souvisí ovšem zákonitě i s dobovou situací stylistiky, s jejím postavením v rámci lingvistiky, se vztahem stylistiky k jiným společenskovědním disciplínám i s novějšími tendencemi v jazykovědě vůbec.

Aktuální problémy, jež z dnešní situace stylistiky vyrůstají, se na štiřínském kolokviu řešily v pěti tematických blocích: I. Obecné otázky stylu a stylistiky; II. Slohová výchova; III. Jednotlivé druhy stylů; IV. Stylová diferenciace jazykových prostředků; V. Konfrontační stylistika a styl překladu.

V úvodním referátu Situace stylistiky, její koncepce a aktuální úkoly vyložil K. Hausenblas koncepční základnu dnešní stylistiky vzhledem ke změnám v zaměření jazykovědy v posledním období (řeč, text apod.), objasnil vztah stylistiky k nauce o textu a disciplínám styčným, pojetí stylu, klasifikaci stylů, rozsah a klasifikaci stylových jevů, diferenciaci [351]systémů jazykových prostředků i otázky praktické aplikace stylistiky.

Na různá stanoviska, z nichž je možné a užitečné styl nahlížet, upozornily referáty prvního tematického bloku; na plodnost stanoviska sémiotického (styl je sociálním jevem jakožto sémiotický fakt) poukázal F. Miko (Cesta k výrazovej koncepcii štýlu); o stanovisko komunikativní byl opřen výklad D. Viehwegera (Textsortenklassifikation und Stilistik) pojednávající o analýze textu z hlediska komunikativního cíle; charakter soudobé komunikace, zejména sílící požadavky na stručnost a srozumitelnost vyjádření, byl východiskem úvah J. Mistríka (Polarita ekonómie a redundancie v modernej štylistike). Problému jazykové ekonomie se pak v referátu o fonologických prostředcích se stylistickou platností věnoval K. Horálek (Fonologická stylistika).

V bloku II. věnovaném slohové výchově vyložila M. Čechová (Ke koncepčním otázkám slohové výchovy) perspektivu slohového vyučování opřeného o koordinaci komunikativních činností s rozpracovaností objektivních, funkčních stylů. Dílčím problémům byly věnovány referáty H. Hrdličkové (Textová syntax a vyučování slohu na vyšším stupni základní školy), K. Dvořáka (Slohová výuka na středních školách), K. Zelinkové (Práca s textom na hodinách slohu) a O. Hausenblase (O aktivním porozumění textu při slohovém výcviku); vztahem slohotvorné činnosti a osvojování slohových pojmů se zabývala A. Debická-Šimonková (Slohové pojmy v učebnicích českého jazyka pro 2.—8. ročník základní školy).

Jednání o jednotlivých druzích stylu (tematický blok III.) se soustředilo jednak na aktuální problémy stylu publicistického (1.) — ty ve svém referátu komplexně probral J. Chloupek (O stylu publicistickém). Charakterizoval vlastnosti stylu na základě hierarchie jeho funkcí a analyzoval některé jeho prostředky (obrazná rčení). O. Schulzová se ve svém referátu (Cudzie slová a internacionalizmy v niektorých spravodajských a analytických žánroch publicistického štýlu) zaměřila na výskyt a užití cizích slov, E. Dvořák (K závislosti stylu publicistického na stylu odborném) na publicistické využívání lexikálních a syntaktických prostředků odborného stylu. Stylu uměleckému (2.) byly věnovány příspěvky A. Macurové (Neporozumění a nedorozumění jako složky komunikačního procesu stylizovaného v uměleckém textu), P. Mareše (Příspěvek ke konfrontaci stylu Karla a Josefa Čapka „Devatero pohádek“) a T. Žilky (Štýl literatúry faktu). Styl konverzační (3.) vymezil ve svém referátu (Poznámky k funkčním stylům prostě sdělovacímu, hovorovému a konverzačnímu) J. Hrbáček. Problematika individuálních stylů (4.) byla zastoupena příspěvkem K. Kučery (Analýza individuálního stylu a atribuce textu).

Ve vnitřně bohatě členěném bloku IV. (Stylová diferenciace jazykových prostředků) se řešily otázky pěti tematických okruhů. Do okruhu slovní zásoby (1.) byl zařazen referát J. Mlacka (Štylistická charakteristika frazeologizmov a ich zmeny pri aktualizácii); gramatickou synonymií (2.) se zabýval J. Oravec (Štylistická platnosť jazykových prostriedkov za ostatných 100 rokov). Problematiku syntaktickou (3.) řešily příspěvky B. Rulíkové (K některým aspektům syntaktické stránky odborného vyjadřování), J. Štěpána (K charakteristice uměleckých textů z hlediska komplikovanosti větné stavby) a šíře zaměřené výklady O. Müllerové (Korektury, rektifikace, parafráze a modifikační explikace v mluveném odborném textu). K okruhu stavba textu a jeho druhy (4.) vystoupili E. Bajzíková (Výstavba odseku z hľadiska textovej syntaxe), D. Slančová (Východiská charakteristiky žánru eseje) a F. Daneš (Stylistická relevance tematických posloupností). Vývojové hledisko (5.) se promítlo do referátu J. Poráka (K stylovému rozvrstvení v starší češtině).

V tematickém bloku V. (Konfrontační stylistika a styl překladu) vytyčila V. Budovičová perspektivy konfrontační stylistiky (Problémové okruhy konfrontačnej štylistiky), V. Formánková (Poznámky k teorii překladu) osvětlila užitečnost metody zpětného překladu, G. Horák (Prekladové paralely z hľadiska lexiky) hovořil o překladech ze slovenštiny do češtiny.

Živá diskuse k jednotlivým tematickým blokům se soustředila (1.) na problémy pojmoslovné, zvl. na vymezení a) termínů individuální, osobní a autorský styl a jejich vzájemného vztahu; b) poměru slohového postupu a slohového útvaru, popř. též ve vztahu k žánru; c) distinktivních rysů konverzačního stylu; d) pojmu konfrontační stylistika. Diskutující věnovali pozornost i (2.) otázkám metodolo[352]gickým: poukázali na nutnost a) uvažovat důsledněji i aspekt zvukové složky projevu; b) nahlížet text komplexně a zvl. mít na paměti sdělný cíl projevu ve vztahu k prostředkům jeho realizace; c) postavit požadavek srozumitelnosti textu jako základní společenský požadavek kladený na texty všech funkčních stylů; d) přesunout pozornost od vymezování disciplín k jejich klíčovým problémům, od vymezování pojmoslovného aparátu k vytyčování hypotéz a teorií; e) překlenout domnělou propast mezi styly uměleckými a mimouměleckými. Bohatá diskuse byla i diskuse k otázkám (3.) slohové výchovy.

Slovo a slovesnost, ročník 44 (1983), číslo 4, s. 350-352

Předchozí Jiří Černý: Nová příručka o strojové lingvistice

Následující Josef Štěpán: Ještě ke směšování funkčních úseků textu v lingvistice