Konference o česko-slovenských jazykových vztazích

Eva Hošnová, Alena Macurová

[Kronika]

(pdf)

Конференция о чешско-словацких языковых отношениях / A conference on Czecho-Slovak linguistic relations

K 40. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou uspořádala katedra českého a slovenského jazyka FFUK ve dnech 16.—18. 10. 1984 konferenci na téma „Česko-slovenské jazykové vztahy hlavně v období socialistického rozvoje“.

V úvodním slově charakterizovala M. Čechová vývoj vztahů mezi češtinou a slovenštinou a vyzdvihla dlouholeté tradice slovakistiky na katedře českého a slovenského jazyka FFUK. Referáty se týkaly obecných otázek česko-slovenských jazykových vztahů. Svým tematickým zaměřením, v němž převážily lingvistické problémy spjaté s posledními čtyřiceti lety vývoje obou našich národních jazyků, se konference soustředila na řešení aktuálních otázek vývoje a stavu obou jazyků za socialistických společenských podmínek, a to se zřetelem ke vztahu vývoje jazyka a společnosti.

Na jedné straně vzniká jednotná socialistická kultura československého státu a na straně druhé se vyvíjejí naše národní jazyky. I když se tak formuje důležité společné pozadí pro češtinu a slovenštinu, jejich vývoj je i přes vznik celé řady společných prvků jedinečný a nevytváří předpoklady pro bilingvismus; vedle sebe se uplatňují dva unilingvismy s odlišnou stratifikací a diferenciací (J. Horecký). Je proto nutné tyto vzájemné vztahy mezi češtinou a slovenštinou analyzovat na základě marxisticky orientované jazykovědy, aniž by se jednostranně přeceňovaly vzájemné rozdíly nebo se prosazovala snaha oba jazyky uměle sbližovat (J. Chloupek). Vzájemné česko-slovenské vztahy prošly od osvobození několika vývojovými etapami; nyní usilujeme o prohloubený výzkum v teorii, jehož úkolem je nenásilně napomáhat procesu sbližování při respektování konvergentních i divergentních tendencí. Česko-slovenskou jazykovou [351]situaci lze charakterizovat jako pasívní, částečný a stylově ohraničený bilingvismus (V. Budovičová). Důležitou roli zde hraje i spolupráce v oblasti školství, společná tvorba učebnic (O. Špétová).

Následující jednání se soustředilo zejména na problematiku vztahů mezi oběma jazyky v jednotlivých jeho rovinách; zahájil je A. Jedlička obecně pojatým referátem o projevech synchronní dynamiky v obou jazycích. Významnou úlohu při uplatňování inovačních prvků viděl v podobnosti sociálních a komunikačních podmínek; zdůraznil však zároveň specifičnost češtiny a slovenštiny, danou strukturními rozdíly a odlišnými historickými podmínkami. Tato dynamika se projevuje v různých rovinách jazyka, velmi silně v rovině lexikální, např. ve stupni internacionalizace slovní zásoby (K. Buzássyová), při tvoření okazionalismů (O. Martincová), ve frazeologii obou jazyků (K. Habovštiaková). Otázkami tvoření slov se dále zabývala sdělení J. Bartákové (expresívní názvy osob) a A. Kamiše (jména konatelská). Všechny příspěvky se týkaly nejen rozdílů, ale i shodných vývojových tendencí v obou národních jazycích za dnešní jazykové situace. K ujasnění některých otázek jazykového vývoje může podstatnou měrou přispět spolupráce v oblasti onomastiky; již ve 30. letech vznikla významná práce V. Šmilauera o hydronymii Slovenska (referoval I. Lutterer), výzkum se také zaměřuje na konfrontační studium vlastních jmen (R. Šrámek).

V diskusi k uvedeným referátům se pozornost zaměřila na projednávání konkrétních otázek (tvoření určitých typů přívlastků, okazionalismy a jejich vymezení, tvoření paralelních názvů v obou jazycích apod.) a na problém vzájemného dorozumění příslušníků obou národů.

Do programu konference byly zařazeny otázky konfrontačního studia češtiny a slovenštiny na různých jazykových rovinách. Slovenštině produkované strojem, syntetizátorem umělé řeči, věnovala pozornost O. Schulzová. Srovnání zvukové stránky jazyka a fonologických systémů obou jazyků má významný cíl praktický — pro výuku i pro praxi kulturních pracovníků (J. Dvončová); důkladné poznání hláskového vývoje může upřesnit naše znalosti o vzájemném vlivu obou jazyků v obdobích starších (J. Porák — otázka tzv. hláskových poetismů).

Problematika morfologická byla zastoupena referátem J. Oravce, který se zaměřil na otázky konfrontačního popisu slovenského a českého tvarosloví, sdělením K. Kučery (podal některé statistické údaje o pádové homonymii) a P. Nováka (zabýval se rozdíly mezi deklinačními typy v obou jazycích). J. Štěpán věnoval pozornost obsahovým kategoriím v české a slovenské větě. J. Bosák referoval o ztrátě příznakovosti některých univerbizovaných struktur.

Stranou pozornosti nezůstaly ani nespisovné útvary a prostředky obou národních jazyků (sdělení J. Muránského o výzkumu městské mluvy v ČSR a hovorové podoby slovenštiny v SSR a J. Hubáčka o problematice slangů v obou jazycích).

V diskusi zaujala zejména vystoupení R. Šrámka, který připomněl potřebu zkoumat po stránce dialektologické jazyk občanů jedné národnosti žijících v uzavřeném společenství na jinojazyčném území.

Tematický blok věnovaný otázkám vyučování češtiny na slovenských školách a slovenštiny na českých školách zahájily společným referátem M. Čechová a V. Budovičová. V období společného soužití Čechů a Slováků v jednom státě docházelo vlivem změn sociálně politických ke změnám podmínek pro vyučování slovenštiny/češtiny jako druhého jazyka v rámci jazyka mateřského. Tato výuka si nyní klade nejen důležitý cíl praktický (vzájemné dorozumění), ale i cíl ideově výchovný (výchovu k československému občanství) a cíl poznávací (studium druhého jazyka umožňuje prohloubený vhled do jazykové struktury mateřštiny). Těchto cílů je možno dosahovat postupně podle stupňů škol (F. Uher a V. Linhartová). S výsledkem výzkumu současných osnov a učebnic a stavem znalosti slovenštiny u žáků II. stupně českých základních škol seznámila konferenci J. Hedvičáková. Promýšlení kladné motivace učiva (výběr zajímavých slovenských textů, užitečnost získaných poznatků pro praxi, využití aktivizujících metod práce) zdůraznila H. Hrdličková. Jazyková výuka na vysokých školách se stává i přípravou ke kvalitnějšímu studiu slovenské (české) literatury, a proto otázka výběru textů, kterých se používá v semináři, má zásadní význam (R. Listíková). Věnovat [352]pozornost výuce druhého národního jazyka je nezbytné i při přípravě budoucích učitelů prvního stupně základní školy (H. Srpová).

Diskuse vyjasnila některé otázky týkající se cílů ve výuce druhého národního jazyka, četby a výběru textů v originále, motivace učiva o slovenštině (češtině) v jednotlivých ročnících na různých stupních škol a hierarchizování požadavků při studiu druhého jazyka.

Závěrečný tematický blok věnovaný otázkám konfrontační stylistiky a překladu byl orientován většinou na problematiku využití rozdílných systémových prostředků v textu, zčásti také na otázky teoretické. K. Hausenblas v úvodním referátu „Máchův Máj ve slovenštině“ poukázal na základě porovnání řady rysů české a slovenské podoby textu zároveň i na problémy obecnějšího rázu — na specifiku překladu z blízkého jazyka a na možnosti (i hranice) realizace textu v rozdílných, a přitom blízce příbuzných jazycích. — O. Šoltys ve svém příspěvku podrobil hodnotící analýze českou a slovenskou stylistickou teorii, F. Ruščák se zaměřil na specifiku jazykově slohové výstavby textů epistolárního stylu, E. Mináriková na specifika raných textů P. Jilemnického. Aktuálními otázkami překladu se v referátech zabývali M. Čejka, E. Bajzíková, E. Charous, G. Horák a A. Macurová. — Diskuse, soustředěná zejména na problémy překladu příznakových prostředků, pak ozřejmila, že konfrontační hledisko uplatněné při analýze konkrétního textového materiálu zpětně aktualizuje i některé podstatné otázky obecné, živé v české i slovenské teorii stylu, spisovného jazyka a jazykové kultury.

Vědomí vztahu jazykové vyjadřovací praxe a lingvistické teorie (včetně vědomí zpětného vlivu teorie na praxi) bylo ostatně příznačné pro celkové jednání konference. Ta pak ukázala, že pojetí jazyka jako prostředku společenského dorozumívání je pro řešení konfrontačně pojatých témat zvláště vhodné: dovoluje totiž včlenit (a z hlediska společenské povahy jazyka je to nezbytné) do lingvistického pohledu i otázky fungování jazyka, jeho společenských funkcí v sociální realitě.

Slovo a slovesnost, ročník 46 (1985), číslo 4, s. 350-352

Předchozí Ludmila Uhlířová: Příručka bulharské morfologie v tabulkách

Následující Otakar Šoltys: Ke vztahu predikace a centrace