Několik poznámek o mexické lingvistice

Jiří Černý

[Kronika]

(pdf)

Несколько заметок о мексиканской лингвистике / A few notes on Mexican linguistics

Svým zaměřením i používanými metodami výzkumu se mexická lingvistika do značné míry liší nejen od jazykovědy české nebo evropské, ale často i od lingvistiky sousedních Spojených států. Je to dáno na jedné straně příslušností Mexika do velké rodiny španělsky mluvících zemí a existencí mnoha živých indiánských jazyků na území dnešního Mexika, na druhé straně pak ne právě dobrými vztahy k severnímu sousedovi, od něhož mexické vědní obory sice celou řadu metod přejímají, avšak jehož vlivům se zároveň už tradičně a často s úspěchem brání.

Naše poznámky vycházejí z krátkodobého studijního pobytu, který se uskutečnil v r. 1984 na Colegio de México v hlavním městě. Je to instituce organizovaná jako poměrně malá univerzita, která přijímá pouze velmi omezený počet hotových absolventů jiných univerzit k tříletému studiu některého společenskovědního oboru; cílem tohoto studia je vypracovat a obhájit doktorskou disertační práci. Hlavním úkolem profesorů a částečně i posluchačů je tu zpracovat rozsáhlé výzkumné úkoly a publikovat výsledky práce; přednášek a seminářů je omezený počet. Většina profesorů však přednáší i na velké sousední Autonomní univerzitě UNAM (Universidad Nacional Autónoma de México), která má více než osmdesát fakult a několik desítek tisíc posluchačů.

V současné době se v mexické lingvistice prakticky vůbec neuplatňují vlivy strukturalismu a ani vlivy transformační a generativní mluvnice. Na Colegio de México sice pracuje žačka N. Chomského americká prof. Wendy Wilkinsová, která přednáší generativní mluvnici, avšak její předmět je považován za okrajový a má za cíl doplnit studentům celkový pohled na lingvistické metody.

Obě univerzity, o nichž jsme se zmínili, mají v domácí lingvistice vedoucí postavení. Jsou to státní univerzity a jejich výzkumné úkoly jsou zadávány, zpracovávány, dotovány a publikovány ve spolupráci se státními orgány. Pokud jde o lingvistiku, dají se všechny tyto výzkumné úkoly rozdělit do tří základních okruhů: (1.) výzkum středoamerických indiánských jazyků; (2.) výzkum mexické španělštiny; (3.) výzkumy, v nichž se kombinují metody psycholingvistické a sociolingvistické.

Ad 1: Studiem středoamerických indiánských jazyků se do nedávné doby zabývali víceméně nahodile pouze jednotlivci. Teprve v poslední době dostává jejich výzkum charakter systematické práce. Potíž je v tom, že dodnes nikdo přesně neví ani to, kolik indiánských jazyků a dialektů na území Mexika existuje (i když situace není tak komplikovaná jako např. na jihoamerickém kontinentě). Z výsledků tohoto výzkumu můžeme např. uvést práci argentinského profesora obou uvedených univerzit Jorge A. Suáreze o jazyku tlapaneca (La lengua tlapaneca de Malinaltepec, UNAM 1983); práce přináší podrobný rozbor zvukové podoby, gramatiky i slovníku tohoto jazyka (včetně ukázek textu s příslušným komentářem a překladem). Podobnou formu mají mít i další příručky věnované celkem dvaceti indiánským jazykům vybraným tak, aby se získal ucelený pohled na co nejširší rejstřík různých jazyků. V další etapě by to mělo usnadnit upřesnění takových otázek, jako je [79]poměr mezi jazyky a dialekty, míra jejich příbuznosti a vzájemné srozumitelnosti, a v souvislosti s tím i jejich správná genetická a typologická klasifikace.

Ad 2: Výzkum mexické španělštiny je soustředěn do dvou rozsáhlých a dlouhodobých úkolů, jejichž koordinátorem a vedoucím pracovníkem je prof. Juan M. Lope Blanch. První z nich se týká mexických dialektů a práce na něm byly zahájeny v r. 1967. Počáteční projekt, jehož cílem bylo vymezit nářeční oblasti Mexika, se postupem času rozrostl do takových rozměrů, že se dnes už mluví o lingvistickém atlasu Mexika. Většina map a údajů je připravena do tisku a atlas má být publikován během několika nejbližších let. Při jeho zpracovávání se využívá moderní reprodukční technika a samočinný počítač. Řadu přípravných materiálů i dílčích výsledků už J. M. Lope Blanch publikoval (např. dotazník Cuestionario para la delimitación de las zonas dialectales de México, Colegio de México 1970, a sborníky Investigaciones sobre dialectología mexicana, UNAM 1979, Estudios sobre el español de México, UNAM 1983).

Druhý významný úkol je součástí široce pojatého mezinárodního projektu výzkumu mluvené španělštiny ve světových metropolích (Madrid, Buenos Aires, Mexiko atd.). Také na tomto úkolu se pracuje už od konce šedesátých let, avšak vzhledem k obtížné koordinaci výzkumu jsou výsledky zatím skromnější. Výzkum mluvené španělštiny dnes už téměř dvacetimiliónového města Mexika však pokročil poměrně daleko a právě mexický tým, který vede Juan M. Lope Blanch, vyřešil i celou řadu obecných otázek metodologických.

Ad 3: Pokud jde o projekty sociolingvistické a psycholingvistické, jsou většinou věnovány výzkumu mluvené španělštiny u dětí různých věkových skupin; někdy je předmětem výzkumu i psaná podoba dětského jazyka nebo jazyk dospělých. Jako příklad zde uvedeme dva takové projekty, jejich koordinátorem je prof. Raúl Avila. Cílem prvního výzkumu je všestranný rozbor jazyka mexických dětí z 3.—6. tříd základních škol (tj. převážně osmiletých až dvanáctiletých dětí, v několika případech i starších). V rámci projektu byla zorganizována písemná soutěž ve vyprávění na volné téma s libovolným rozsahem. Zúčastnit se mohly všechny mexické děti uvedených tříd (tj. asi osm miliónů dětí) a práce musely být napsány ve škole pod dohledem učitelů. Vzhledem k velkému počtu prací byl z nich proveden výběr a zpracovává se jich pouze několik tisíc. Provádí se všestranný rozbor pravopisný, gramatický, lexikální, stylistický, zkoumají se nářeční prvky, vlivy indiánských jazyků, angličtiny apod. Všechny vybrané práce byly uloženy do počítače ve výpočetním středisku Colegio de México.

Jako vedlejší dílčí produkt tohoto výzkumu byla publikována zajímavá kniha „Tak píší mexické děti“ (Así escriben los niños de México, Comisión del Idioma Español, México 1982). Obsahuje nejlepší práce, které vybírala komise složená z renomovaných spisovatelů. K těmto vybraným pracím byly pak opět formou soutěže na základních školách pořízeny dětské ilustrace. Až na stručný úvod je tedy celá bohatě ilustrovaná kniha dílem žáků 3.—6. tříd základních škol a je poutavým dokumentem o tom, co si mexické děti myslí, představují a přejí a jak to dovedou slovem i obrazem vyjádřit. Zdá se nám, že přes veškeré rozdíly mezi lingvistikou naší a mexickou je právě tento výzkumný úkol příkladem hodným následování i v našich podmínkách.

Druhý projekt souvisí s alfabetizační činností. V r. 1983 byli dospělí lidé, kteří se zbavili negramotnosti, vyzváni, aby napsali práci na volné téma. Ústřední komise v hlavním městě dostala asi tisíc nejlepších prací a z nich opět vybrala 300 nejzdařilejších. Za spolupráce s komisí spisovatelů byla z těchto prací sestavena publikace (Manos a la Palabra, Campaña de redacción 1983, Instituto Nacional para la Educación de los Adultos, México 1984), opatřená i četnými fotografiemi. Kniha je nejen významným dokumentem lingvistickým, nýbrž přináší také zajímavé údaje sociální, o těžkém životě nejchudších vrstev zejména venkovského obyvatelstva.

Cílem těchto poznámek bylo podat základní informace o hlavních problémech, které v současné době řeší mexická lingvistika. I když jsou značně odlišné od našich, je pro nás poučné, s jakou velkorysostí se mexičtí [80]lingvisté soustřeďují na řešení otázek současného jazyka a jazykové kultury, a to většinou ve spolupráci s moderně vybavenými výpočetními středisky.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 1, s. 78-80

Předchozí Marie Čechová, Karel Hausenblas: Konference o spisovném jazyce, jeho stylech a kultuře ve Vilniuse

Následující Iva Nebeská: Další německý sborník o lidském jednání