Sémiotické poznámky ke vzniku českých písňových textů

Jiří Nekvapil, Jiří Zeman

[Články]

(pdf)

Семиотичесние заметки к возникновению чешских песенных текстов / Semiotic notes on the origin of Czech song texts

0. Tzv. populárnímu umění je v posledních desítiletích věnována vzrůstající pozornost. Nepochybně to souvisí se skutečností, že toto umění zasahuje stále širší vrstvy obyvatelstva a v mnohých případech je jediným, nebo alespoň převažujícím typem umění, které na ně působí. Této skutečnosti si všímali i významní umělci; připomeňme alespoň Karla Čapka, který z tzv. populárního umění dokázal vytěžit leccos pro svou tvorbu.

Náš příspěvek představuje sondu do moderní populární hudby. Zaměříme se v něm na některé aspekty problematiky písňových textů, především na prozkoumání zvukových a významových souvislostí mezi písňovým sloganem výchozího jazyka (v našem případě angličtiny) a písňovým sloganem cílového jazyka (češtiny).[1] Písňovým sloganem rozumíme jazykově vyjádřený motiv, který se v průběhu písně často opakuje a tím se dostává do centra pozornosti příjemce; je většinou totožný s názvem písně, v některých případech je název písně pouze jeho součástí.

Materiálovým východiskem naší analýzy jsou písňové texty zejména tzv. pop-music, která představuje jednu z nejvýraznějších sfér moderní populární hudby.

1. Píseň jako specifický sémioticky heterogenní komunikát

Než přistoupíme ke konfrontaci anglických a českých sloganů, je vhodné předeslat několik obecnějších poznámek týkajících se písňových textů a písně samé. Charakter „převodních“ vztahů mezi písňovým textem v jazyce výchozím (L₁) a písňovým textem v jazyce cílovém (L₂) je totiž dán specifikou písně jako sémioticky heterogenního komunikátu. Písňový text v jazyce L₂ nelze často označit jako překlad, resp. transformát[2] písňového textu v jazyce L₁ (zejména hledíme-li na jeho věcný obsah). Svědčí o tom i běžné vyjadřování — neříká se totiž mnohdy, že textař originální text přeložil, ale že opatřil příslušnou melodii českým textem. Častý výskyt tohoto způsobu převádění, pro který zavádíme termín substituce, je umožněn tím, že píseň je útvar verbálně-hudební. Mohou v něm být tedy vyčleněny dva znakové systémy: (a) jazykový, (b) hudební. Jejich koexistence v písni je do určité míry podmíněna některými izomorfními prvky, které má hudba a přirozený jazyk (tj. především kvantita vokálů, jejichž podstatou jsou tóny, dále pauzy, přízvuky, melodický pohyb aj.).[3] Podle charakteru písně může být ovšem jeden ze znakových systémů dominující, což se v praxi projeví např. tím, že textař musí respektovat strukturu melodie (ta je tedy prvotní), nebo naopak hudební skladatel musí respektovat strukturu textu (ten je pak prvotní).

Podstatné je to, že oba znakové systémy písně mohou být od sebe odděleny a mohou leckdy fungovat autonomně. To se také opravdu v praxi děje — viz neverbální, tedy pouze hudební provedení některých písňových evergreenů (např. písní Beatles) nebo naopak vydávání sbírek písňových textů našich předních textařů [31](např. textů J. Suchého, P. Kopty). Potenciální autonomnost obou znakových systémů zkoumaného heterogenního komunikátu dosvědčuje i to, že jak literární, tak hudební poetika počítají s autonomním (tj. v prvním případě nehudebním, v druhém případě neverbálním) žánrem shodně označovaným jako píseň.

Domníváme se, že uvedenými charakteristikami představuje píseň svérázný typ sémioticky heterogenního komunikátu. Patrně jen v nemnoha typech sémioticky heterogenních komunikátů může být stupeň autonomnosti příslušných znakových systémů tak vysoký. Např. obraz může existovat sám o sobě, ale verbální složka, která s ním koexistuje a je často chápána jako název obrazu, v praxi samostatné existence už zpravidla nedosáhne. Vzata sama o sobě není totiž zpravidla s to fungovat jako svébytný umělecký fakt. Je to dáno tím, že její funkční propojenost se složkou neverbální je mnohem vyšší než funkční propojenost obou znakových systémů verbálně-hudební písně.[4]

To, co bylo výše řečeno, má zásadní důležitost pro převádění verbálních složek sémioticky heterogenních komunikátů. Zatímco v případě komunikátů typu výtvarné dílo dochází opravdu k překladu jejich verbální složky (např. v obrazové publikaci nebo na výstavě v zahraničí), v případě sémioticky heterogenních komunikátů, jejichž znakové systémy mají vysoký stupeň autonomnosti, k překladu verbální složky dojít nemusí — ta může být substituována. Identifikaci originálního sémioticky heterogenního komunikátu pak umožňuje druhý potenciálně autonomní znakový systém, v našem případě hudba, přesněji řečeno melodie, která je v zásadě invariantní.

K otázce transformace (překladu) a substituce písňového textu lze přistoupit i z jiného hlediska. Při analýze zkoumaného druhu písní je užitečné pracovat alespoň s dvěma typy významů: (a) diskrétní, na konkrétní jazykové formy fixované významy (z jejich lineárního uspořádání „odečítáme“ věcný obsah písňového textu); (b) vágní, „náladotvorné“ významy hudebních struktur. Dominuje-li v písni složka hudební, stačí pak při převodu písně do jiné jazykové oblasti, aby písňový text v jazyce L₂ byl v souladu s příslušnými hudebními významy. Při vágnosti hudebních významů písně to ovšem znamená, že s nimi může být v souladu více textů, a to i věcně obsahově velmi různorodých. Požadavek, aby byl z jazyka L₁ do jazyka L₂ věcný obsah písňového textu transformován, nemusí být v takovém případě v zásadě kladen. Může postačit substituce jednoho věcného obsahu druhým.

2. Zvuková a významová stránka sloganu v mezitextových vztazích

Dále budeme uvažovat pouze verbální složku písně, tedy písňový text; o melodii budeme předpokládat, že se při převodu písně z jedné jazykové oblasti do oblasti druhé nemění (platí to s určitými omezeními, ale ta můžeme nechat stranou). Znamená to, že budeme zkoumat písňové texty — v daném případě anglické —, v nichž rozlišíme stránku zvukovou a významovou, a české písňové texty (převody textů anglických), v nichž rovněž rozlišíme obě uvedené stránky. Mezi významovými stránkami anglických a českých písňových textů lze vysledovat různé typy vztahů, od substituce až po transformaci (překlad).

Porovnejme nyní zvukové stránky těchto textů. Ve většině případů jsou jejich zvukové stránky odlišné. Lze však najít nezanedbatelné procento českých textů, ve kterých se nacházejí ve vysoké míře nebo jen do určité míry podobné zvukosledy jako v originálních textech anglických; důležité je to, že tyto zvukosledy rozsahem nevelké zaujímají tutéž pozici v lineárním průběhu písně. Těmito zvukosledy jsou právě slogany. Je samozřejmé, jestliže tytéž nebo podobné zvukosledy lze najít v různojazyčných textech, že jazykové významy, které jsou na tyto zvukosledy fixovány, budou v naprosté většině případů odlišné. (Tím však netvrdíme, že vý[32]znamová rozdílnost sloganů znamená, že český písňový text nemůže být překladem textu anglického; srov. v tabulce typ 1.a, 3.a.)

Anglické a české slogany lze z hlediska zvukové podobnosti rozdělit do tří skupin:[5]

A) První skupinu tvoří takové případy, kdy zvukosled originálního sloganu je ve vysoké míře podobný určitému zvukosledu českému. Většinou to bývá u sloganů jednoslovných: O: When (P: Když) — S: Ven; O: Misty (P: Dokonale popletený) — S: Místy. Víceslovné anglické slogany jsou tímto způsobem do češtiny převáděny jen řídce: O: Ain’t She Sweet /einči: swi:t/ (P: Není sladká?) — S: Anči, sviť! Je pochopitelné, že zvuková podobnost mezi anglickým a českým sloganem bývá i menší, srov. O: My Oh My /mai ou mai/ (P: Jémine) — S: Máj je máj.

B) V druhé skupině se setkáváme s mnohem častějšími případy, kdy se v anglickém a českém sloganu zvukově podobají pouze poslední slova, zbývající části obou sloganů jsou zvukově rozdílné, např. O: You Drive Me Crazy /ju draiv mi: kreizi/ (P: Já se z tebe zblázním) — S: (Že jsem jen) krejčí; O: It’s a Heartache /its a ha:teik/ (P: To je starost) — S: Jen se hádej.

C) Třetí skupinu tvoří takové případy, kdy je v českém sloganu zachována pouze kvalita vokálů anglického sloganu, kvalita konsonantů pouze částečně nebo vůbec dodržena není, srov. O: Stop Me /stap mi:/ (P: Zastav mě) — S: V září; O: Let Your Love Flow /let jo: la:v flou/ (P.: Nech svou lásku plynout) — S.: Běž (za) svou láskou; O: Lady /leidi/ (P: Paní) — S: Nejsi.

Uspořádejme nyní anglické a české slogany na základě výše uvedených souvislostí do tabulky:

		Souvislost	Souvislost
	Anglický slogan	českého	českého	Český slogan
		a anglického	a anglického
		sloganu	textu
1.	a) In the Ghetto	V:—, Z:—	+	Za psí bránou
	b) Jailer, Give Me Water	V:—, Z:—	—	Jó, třešně zrály
2.	a) You’ll Never Walk Alone	V:+, Z:—	+	Nikdy nejdeš sám
	b) The Yellow Rose of Texas	V:+, Z:—	—	(Žlutý) růže z Texasu
3.	a) Jessie	V:—, Z:+	+	Kde jsi
	b) Ain’t She Sweet	V:—, Z:+	—	Anči, sviť!
4.	a) Maria	V:+, Z:+	+	Maria
	b) Clementine	V:+, Z:+	—	Klementain

V prvním sloupci jsou příklady anglických sloganů (jsou zároveň i názvy písní). Ve druhém sloupci je vyznačena významová (V) a zvuková (Z) souvislost anglických a českých sloganů: + znamená přítomnost, — nepřítomnost souvislosti. Třetí sloupec registruje souvislosti anglického a českého textu: + znamená, že český text je transformací (překladem) anglického textu, — znamená, že český text je substitucí anglického textu. Ve čtvrtém sloupci jsou příklady českých sloganů, které odpovídají anglickým sloganům z prvního sloupce.

[33]Z tabulky je patrné, že české a anglické slogany lze podle jejich souvislosti rozdělit do čtyř skupin:

(1.) Mezi anglickými a českými slogany není souvislost ani významová, ani zvuková.

(2.) Mezi anglickými a českými slogany je souvislost významová, nikoli však zvuková.

(3.) Mezi anglickými a českými slogany je souvislost zvuková, chybí však souvislost významová.

(4.) Anglické a české slogany souvisejí jak významově, tak i zvukově. V praxi se s takovými případy setkáváme tehdy, je-li sloganem:

(a) vlastní jméno;[6]

(b) citoslovce:[7] O: Mein Tuut Tuut (P: Mé tú tú) — S: Tútú;

(c) internacionalismus: O: Mon ideal (P: Můj ideál) — S.: Můj ideál;

(d) originální slogan, resp. „citace“ originálního sloganu v českém textu.

České texty uvedené ve všech čtyřech skupinách vznikly buď transformací anglického textu (podskupiny a), nebo jeho substitucí (podskupiny b).

Kterou z výše uvedených možností český textař při otextování anglické písně realizuje, závisí na celé řadě okolností: na jeho textařských schopnostech, na druhu hudby, na zpěvákovi, pro něhož je text určen, apod. Týž anglický slogan může být proto do češtiny převeden i několika způsoby: např. originálnímu sloganu Y.M.C.A /waiem si: ei/ odpovídají české slogany 1. Dávno tě znám (viz typ 1.b), 2. Pásek mi dej (viz typ 3.b).

Ze sémiotického hlediska jsou nejzajímavější ty české slogany, které jsou založeny na zvukové podobnosti (tj. případy 3.a, 3.b).[8]

3. Důvody zvukové imitace originálních sloganů

Jsou trojí povahy, ale zřejmě na sebe navzájem působí:

(1.) jazykově-hudební,

(2.) psychologické,

(3.) sociálně-kulturní.

(1.) Tvorba českého textaře je determinována strukturou převzaté melodie, tj. textař je ve vysoké míře „povinen“ respektovat počet tónů, jejich kvantitu, rozložení těžkých dob apod. Tím, že přejímá zvukovou stránku originálního sloganu, zpravidla zároveň vyhovuje omezením, která mu klade melodie.

(2.) Zvuková stránka originálního sloganu slouží jako inspirační zdroj, jako impuls pro významovou výstavbu českého písňového textu.

(3.) Přihlíží se k potenciálnímu příjemci českých písňových textů (převodů textů anglických). Nabízí se otázka, zda potenciální příjemce se nejprve neseznamuje — prostřednictvím rozhlasu, televize, gramofonových desek — s anglickými originály. Nepředpokládáme, že by byl schopen porozumět významové stránce verbální složky [34]originálních písní (to je mnohdy obtížné i pro anglisty, někdy i pro rodilé mluvčí), ale může plně vnímat a zapamatovat si opakované zvukosledy, tedy zvukovou stránku sloganu (můžeme z tohoto hlediska hovořit — v návaznosti na J. Levého (1983) — o mnemotechnické funkci sloganů). Český textař s tím může počítat a může českému příjemci nabídnout velmi podobné zvukosledy. Samozřejmě se při tom uplatňují také zřetele komerční.

Je třeba ještě vzít v úvahu funkce písní moderní populární hudby. Vyvstává zde otázka, zda významová stránka verbální složky u mnohých z těchto písní neustoupila do pozadí (srov. např. názor, že tyto písně fungují jako zvukové kulisy), což je asi zřetelnější u písní originálních. Přirozenou reakcí českých textařů pak je, že se při převádění takových písní soustřeďují spíše na stránku zvukovou.

4. Závěry

Z rozsáhlé problematiky moderní populární hudby jsme se zaměřili pouze na některé aspekty písňových textů, hlavně na otázku převádění sloganů. Že jde opravdu o problematiku dílčí, dokládá skutečnost, že se v řadě písní, zejména v některých žánrech, jako jsou šansony a balady, slogany neobjevují. Už to signalizuje, že písňové texty mají v různých žánrech moderní populární hudby rozdílnou funkci, což je třeba brát v úvahu v diskusích, které mají preskriptivní charakter.

Náš příspěvek v zásadě vznikl na základě lingvistické teorie překladu. Abstrahovali jsme od řady faktorů, jako jsou kulturní konotace, interpretační normy (včetně vizuálních aspektů) a psychologie recepce písní moderní populární hudby. S trochou nadsázky můžeme říci, že naše úvahy zůstaly u zpěváka zpívajícího bez nástrojového doprovodu za oponou. Je tedy samozřejmé, že naléhavým úkolem bude postihnout vzájemnou propojenost faktorů uvedených i některých dalších.

Domníváme se, že náš článek ukázal na naléhavost vypracovat typologii sémioticky heterogenních komunikátů. Lingvistika by se měla zabývat alespoň těmi typy, které obsahují verbální složku; teorie komunikace si nemůže dovolit zanedbávat žádný z nich.[9]

 

LITERATURA

 

HAUSENBLAS, K.: Výstavba jazykových projevů a styl. Praha 1971.

JAKOBSON, R.: Jazyk v otnošenii k drugim sistemam kommunikacii. In: Jakobson, R.: Izbrannyje raboty. Moskva 1985, s. 319—330.

LEVÝ, J.: Umění překladu. 2. vyd. Praha 1983.

ORIGINÁL — PREKLAD. Red. A. Popovič. Bratislava 1983.

 

R É S U M É

Semiotic notes on the source of Czech song texts

The article looks at ways in which the texts of English songs are transferred into Czech. The key words of pop songs in particular are analyzed. A remarkable phenomenon is that Czech lyricists try to imitate the actual sound of the English key words, which results of course in a divergence of meaning between the English key words and their Czech counterparts. The sound of the original key words often serves to inspire the Czech lyricist, providing an impulse for the semantic organization of the Czech lyrics; cf. Ain’t She Sweet = Anči sviť! (‚Annie, keep the light on‘!). The considerable independence of the meaning of Czech lyrics from the English original is in principle made possible by the fact that a song is a semiotically heterogeneous message, divisible into lyrics and music.

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 1, s. 30-34

Předchozí Eva Buráňová: Ke vztahu věcného obsahu a jazykového vyjádření

Následující Helena Confortiová: K problematice předložek z(e) a s(e) ve věcném stylu