Sympozium o zahraniční bohemistice (1986)

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

Симпозиум о зарубежной богемистике / A symposium on the Czech studies abroad

K předním úkolům naší vědy patří účinná podpora rozvoje bohemistiky v zahraničí. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že tato podpora může být přímá i nepřímá, může se provádět v rovině praktické pomoci (např. poskytováním odborné literatury a časopisů) i teoretické (vědeckovýzkumné při řešení společných výzkumných úkolů), může být individuální a institucionální, krátkodobá nebo koncepční dlouhodobá atd. Významnou úlohu přitom mohou sehrát také naše kulturní a informační střediska v zahraničí. K těm dlouhodobým formám nepochybně patří na jedné straně rozvíjení oboru čeština jako cizí jazyk (a nejde přitom jen o prakticky zaměřené komparatistické studie pro didaktické potřeby), na druhé straně organizování setkání a výměny odborných zkušeností bohemistů ze zahraničních vysokoškolských, akademických a kulturních center. Část těchto úkolů plní Ústav slovanských studií Univerzity Karlovy na filozofické fakultě v Praze (dále ÚSS), který rektor UK spolu s univerzitní odborovou radou v Karolinu dne 1. září 1986 slavnostně vyhlásil pro školní rok 1985/86 vzorným ústavem UK.

ÚSS byl zřízen rozhodnutím rektora UK ke dni 1. února 1978 jako univerzitní účelové zařízení a byl organizačně začleněn do soustavy filologických pracovišť na filozofické fakultě UK. Dostalo se mu zvláštního organizačního řádu, v němž se mj. uvádí, že jeho posláním je šířit znalost českého jazyka, literatury, historie [251]a kultury vůbec mezi zahraničními slavisty a bohemisty, seznamovat zahraniční slavisty a bohemisty se současným životem naší socialistické společnosti, popularizovat a propagovat československou bohemistiku v zahraničních vědeckých, odborných a kulturních kruzích a účastnit se mezinárodní vědecké spolupráce v oblasti bohemistiky. ÚSS jako mezioborové pracoviště spolupracuje s bohemistickými katedrami, s katedrou českého a slovenského jazyka a katedrou české a slovenské literatury, s katedrou slavistiky, s historickými katedrami a dalšími pracovišti na filozofické fakultě UK. Na základě dvoustranné dohody ÚSS těsně spolupracuje na několika úsecích své vědecké a pedagogické činnosti také s Ústavem pro jazyk český ČSAV.

Do rámce ÚSS se v r. 1978 začlenili pracovníci Letní školy slovanských studií (srov. můj ref. v NŘ, 66, 1983, s. 45—51) a kolektiv oddělení zajišťující výuku češtiny pro cizince na filozofické fakultě UK.

K úkolům ÚSS patří mj. rozvíjet různé formy výuky českého jazyka pro cizince a pěstovat obory čeština jako cizí jazyk a česká literatura zprostředkovaná zahraničnímu čtenáři (srov. můj ref. v NŘ, 69, 1986, s. 37—41). Jde přitom především o metodický přístup k českému jazyku a literatuře jako předmětům zkoumání (a ten je systémový a srovnávací) a o zvýraznění jejich národních specifik v širších jazykových a kulturních souvislostech evropských a světových v návaznosti na kulturní a etnické prostředí, z něhož pochází příjemce výkladu. Významnou úlohu přitom hrají aktuální didaktické potřeby, hledání postupů a nástrojů, jak optimálně zprostředkovat tento předmět výzkumu (a tím je náš národní jazyk a písemnictví) zahraničnímu příjemci a také uživateli.

Na tomto úseku se dosud více propracovala jazykovědná problematika (srov. sb. Čeština jako cizí jazyk I, UK, Praha 1985), méně literárněvědná, jistá pozornost se již věnovala souboru otázek spojených se zprostředkováním zahraničnímu zájemci o české politické, kulturní a zeměpisné reálie. Vypracování metodického postupu výkladu českých reálií má nejen teoretický, ale především praktický význam pro zahraniční bohemisty, především pro ty, kteří se zaměřují na výklad naší literatury a na její překládání. Účinná pomoc poskytovaná v jakékoli formě překladatelům naší současné i klasické literatury patří k významným součástem naší zahraniční kulturní politiky a podílí se na ní různou měrou více našich institucí.

ÚSS v rámci své působnosti pořádá každoročně letní školu slovanských studií pro zahraniční bohemisty a slavisty (v r. 1986 se konal její jubilejní XXX. běh) a v rozmezí několika let sympozium o bohemistice v zahraničí. První se konalo v r. 1976, druhé v r. 1979 a v r. 1986 třetí pod názvem „Český jazyk a literatura v zahraničí“. Bylo do jisté míry koordinováno s probíhající letní školou, avšak svou náplní se od ní lišilo mj. tím, že na něm převážně vystupovali jako referenti zahraniční bohemisté, jazykovědci, literární vědci a překladatelé a domácí účastníci podávali svým zahraničním partnerům souhrnné informace o stavu naší bohemistiky. Během sympozia došlo k vzájemné výměně zkušeností a poznatků o rozvíjení a pěstování bohemistických studií na zahraničních institucích a často se kolektivně — ve vzájemné diskusi — hledaly cesty, jak tento obor účinně rozvíjet, mj. také proto, aby měl širší než dosud působnost na veřejnost. Od našich zahraničních přátel jsme také slyšeli řadu přání, jak bychom mohli jejich záslužnou práci podporovat.

Sympozium se konalo ve dnech 17.—25. srpna 1986 v Praze a na Dobříši. Zúčastnilo se ho 23 zahraničních bohemistů z 12 zemí, 8 českých bohemistů z filozofické fakulty UK a Ústavu pro jazyk český ČSAV jako referentů a četní domácí hosté. Celkem bylo předneseno 31 referátů a 43 diskusních příspěvků, tematicky navazujících na referáty.

Referáty českých účastníků měly seznámit zahraniční hosty s vybranými otázkami současné české bohemistiky a poskytnout jim potřebné informace o stavu bádání o českém jazyce a literatuře. V úvodním referátu věnovaném problematice studia a výuky češtiny v zahraničí (J. Petr) se mj. poukázalo na tematické okruhy bohemistiky, v nichž je spolupráce zahraničních bohemistů pro rozvoj oboru nezastupitelná a maximálně přínosná a na předmět a metodu zkoumání češtiny jako cizího jazyka. Na tento referát navazovalo vystoupení zaměřené na výklad o činnosti ÚSS (J. Tax) a pojednání o formách a metodách výuky češtiny pro cizince v pedagogické [252]činnosti ÚSS (A. Bytel). Literárněvědná tematika byla zastoupena přednáškou o současné české literární tvorbě a stavu a úkolech české literární vědy (V. Rzounek), národopis referátem o společenském postavení české a slovenské etnografie a folkloristiky v současnosti a minulosti (A. Robek) a kulturně historická tematika výkladem o české kultuře v antifašistickém odboji (J. Kuklík). Syntetizující a přehledný ráz měla přednáška o poválečném vývoji jazykovědné bohemistiky (Z. Hlavsa) a analytický zevrubný výklad o obsahu a zaměření třídílné akademické Mluvnice češtiny s dvěma monografickými doplňky (J. Kořenský). Právě tento blok referátů vyvolal velmi živou diskusi mezi účastníky sympozia.

Jádro sympozia tvořily referáty věnované současnému stavu bohemistiky (s přihlédnutím k jejímu předchozímu vývoji) na zahraničních vědeckých, převážně vysokoškolských institucích. V řadě případů se v nich navazovalo na referáty přednesené na prvním a druhém sympoziu a doplňovaly se nejen zprávami o současném stavu, ale také o některých otázkách z širokého okruhu metodiky vyučování českému jazyku a literatuře v zahraničí. Referáty jako celek podaly dobrý přehled o šíření našeho národního jazyka a kultury v cizině a o pracích, které v této oblasti vznikají v různých státech Evropy, Asie a Afriky. Účastníci sympozia vyslechli referáty o bohemistice v NDR (M. Jähnichen v Berlíně a B. Koenitz v Lipsku), PLR (M. Basaj), BLR (I. Pavlov, retrospektivně Sv. Ivančev), RSR (T. Alexandruová), SFRJ (A. Lipovcová v Lublani), ČLR (Čou Mei Žu), Velké Británii (D. Short), Švýcarsku (J. Stehli-Pánková), Egyptě (El-Balshi a El-Shabrawi) a v Japonsku (Eiichi Chino). Informace o bohemistice v SSSR (v Moskvě a Kijevě) nebyly předneseny pro nepřítomnost referentů. Písemně byl dodatečně dodán referát o stavu bohemistických studií a překládání z české literatury ve Vietnamské socialistické republice (Duong Tat Tu).

Další okruh referátů byl věnován různorodé problematice recepce české literatury v zahraničí. Na nich bylo patrné, že ponejvíce vycházely z vědecké, pedagogické nebo překladatelské činnosti referentů a že obsahovaly autentické poznatky a vědecké zkušenosti. Mnohé z nich svědčily o šíři zájmu o českou literaturu v cizině a o jejím ohlasu v cizím kulturním prostředí. V popředí stál nesporně referát o české a slovenské literatuře v SSSR jako o oblasti tvůrčí spolupráce (S. Nikol’skij) a příspěvek o vydáních, překladech a kritice české prózy v SSSR (R. Filipčiková). Obsahově bohaté byly také přednášky věnované vztahům české a ruské literatury v 19. stol. (N. Žakovová), vlivům české literatury na literaturu lužickosrbskou v minulosti a současnosti (P. Völkel z NDR) a výklad o vydávání české literatury v arabském světě (I. Ajjan z Alžírska). Dlužno dodat, že otázky překládání české literatury v příslušných zemích byly obsaženy také v některých výše uvedených referátech (např. Čou Mei Žu nebo E. China).

Poslední okruh referátů byl věnován pracím o českém jazyce a srovnávání jednotlivých mluvnických jevů češtiny a cizího jazyka z hlediska potřeb didaktické nebo překladatelské praxe. Účastníci sympozia se dověděli podrobnosti o připravovaném česko-ruském slovníku trilogie M. Pujmanové, který již po řadu let zpracovává kolektiv bohemistů na leningradské univerzitě (V. Mokijenko, srov. náš ref. SaS, 47, 1986, s. 252—253; ukázky slovníkových hesel jsou uveřejněny v publikaci Professor Galina Aleksejevna Lilič, Samarkand 1986, s. 113—134). Dále ještě byly předneseny referáty o vybraných jevech českých a ruských z hlediska překladatelské praxe (G. Neščimenková), o prostředcích apelu v češtině a ruštině z hlediska pedagogické praxe (V. Uvarov) a posléze o porovnávání struktury textu v češtině a bulharštině (J. Băčvarov).

Závěrečné zasedání sympozia se konalo v zámku na Dobříši, kde se také jeho účastníci setkali na přátelské besedě s předními našimi spisovateli. V závěrečném vystoupení (J. Petr) bylo konstatováno, že sympozium přispělo nejen k vzájemnému poznání práce zahraničních bohemistů, ale že se také přičinilo o posílení mezinárodního postavení bohemistiky. Poukázalo se na dosažené výsledky a na nutnost rozvíjet zahraniční bohemistiku v jisté vzájemné vázanosti, koordinaci, která by měla vycházet právě z naší strany. Nejlepší příklad zde poskytují bulharští kolegové, kteří podpoře bulharistiky ve světě věnují soustavnou péči. Ukázalo se také, že je třeba soustavně rozvíjet metodiku vyučování českému jazyku a literatuře v zahraničí a vypracovat pod tímto zorným úhlem diferencovaně pojaté vzorové učební texty. Znovu se ozval již starší požada[253]vek, aby byla vypracována učebnice českých reálií pro potřeby zahraničních bohemistů.

Sympozium se stalo významnou událostí v naší vědě a v životě Univerzity Karlovy. O tom také svědčí to, že jeho účastníci byli přijati rektorem UK a že zahájení a části jednání se zúčastnil děkan filozofické fakulty UK spolu se zástupci politických a státních orgánů. Bohatá tematika sympozia neobsáhla všechny země, v nichž se pěstuje bohemistika a jsou lektoráty češtiny. Přes velké úsilí organizátorů se nepodařilo zajistit účast některých bohemistů ze zahraničních univerzit. Týká se to především MLR, Rakouska, NSR, Francie, Itálie, Beneluxu, skandinávských zemí, Finska, Španělska, USA a Kanady. Víme také, že se českému jazyku vyučuje v Mongolsku a Austrálii a že čeští lektoři působí i v dalších zemích. Až se bude připravovat čtvrté sympozium, bude nejspíše třeba zvážit, zda období letních prázdninových měsíců je pro jeho konání nejvhodnější. Časová souběžnost s letní školou má však tu nespornou výhodu, že se někteří její účastníci mohou takto sympozia zúčastnit.

Závěrem je třeba dodat, že všechny referáty přednesené na sympoziu vyjdou jako 3. sv. řady Čeština jako cizí jazyk (UK Praha).

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 3, s. 250-253

Předchozí Vlasta Straková: Morfonologická charakteristika jako dílčí aspekt jazykové typologie

Následující Michal Varchola: Medzinárodné lingvistické sympózium v Opoli