Konference k 150. výročí úmrtí K. H. Máchy

Aleš Dvořák

[Kronika]

(pdf)

Конференция к 150—ой годовщине Карла Гинка Махи / A conference held on the occasion of the 150th anniversary of K. H. Mácha’s death

Ve dnech 3. a 4. listopadu 1986 se konala na Dobříši konference k 150. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy; pod záštitou ministerstva kultury ČSR ji uspořádal Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV ve spolupráci se Svazem českých spisovatelů a Českým literárním fondem. Kromě českých a slovenských literárněvědných a kulturněpolitických pracovníků se konference zúčastnili i zahraniční hosté, R. Pynsent, V. S. Samojlov, I. Seehaseová a další zahraniční bohemisté.

Na konferenci, která měla výrazně pracovní charakter, bylo předneseno více než 30 příspěvků, které se zabývaly životem a dílem Karla Hynka Máchy v nejrůznějších souvislostech.

Po zahájení konference (H. Hrzalová, I. Skála) přednesl referát s názvem „Máchův svět a současný člověk“ P. Vašák. Zabýval se v něm vznikem a fungováním máchovských symbolů. Na základě úvah o filozofických předpokladech Máchovy tvůrčí činnosti pokusil se odpovědět na otázku, proč Máchovo dílo zůstává trvalou uměleckou hodnotou. — Z. Hrbata upozornil na mnohoaspektovost významového rozměru romantické pouti v Máchově díle, zejména v Pouti krkonošské; ukázal, že se motivy a témata pouti vyznačují empirickým i filozofickým rozměrem.

Příspěvek, který přednesl P. Čornej, si povšiml toho, že termíny a kategorie středověkých myslitelů byly ještě na počátku 19. stol. živou součástí kulturního povědomí v kruzích české inteligence a že se staly i jedním ze zdrojů Máchova díla. — Z hlediska kontinuity a diskontinuity literárního vývoje se pokusil historickou tematiku v díle K. H. Máchy zmapovat J. Hošna. Připomněl, že striktní oddělování obrozenského literárního procesu od staršího vývoje vede k zanedbání vztahů obrozenské literatury k dílům starším. Za jeden z těchto vztahů označil autor vztah Máchova Křivokladu k Hájkově kronice.

Na základě studia Leninových Statí o Tolstém poukázala J. Heřtová na specifickou úlohu romantismu v buržoazně demokratické revoluci v období let 1826—1836. — K problému kulturního dědictví a s ním spojené Václavkovy interpretace K. H. Máchy pak zaměřil svoje vystoupení M. Blahynka.

Časem a prostorem v obrozenské literatuře se zabýval V. Viktora. Doložil, že Milota Zd. Polák předjímá ve svém díle máchovský prostor a čas, který není historický ani nekonečný, nýbrž integrovaný a syntetizovaný. Cesta jako romantický motiv není poznávání, ale hledání. — A. Stich interpretoval dosud mylně vykládaný Máchův deníkový záznam z 30. 9. 1835. Přispěl tak nejen k dokreslení dobové atmosféry, ale i k osvětlení geneze Máchova díla.

V. Křivánek se ve svém příspěvku zabýval problémem máchovského literárního dědictví u májovců i jiných básníků. Uvedl, že Máchovo dílo je základem díla Nerudova a později Horova, Holanova aj. — Vztah F. Hrubína k Máchovi zkoumal P. Bílek. Upozornil na shodné rysy v díle obou básníků, které jsou výsledkem podobné subjektivní reakce na dobu, v níž tito básníci žili.

Příspěvky slovenských badatelů se týkaly problémů recepce Máchova díla na Slovensku a problémů slovenského romantického básnictví. C. Kraus vysvětlil, jak bylo Máchovo dílo přijímáno v slovenské literatuře 30. a 40. let 19. stol. Upozornil na rozdílnou literární [350]situaci, z níž vyplynulo, i rozdílné hodnocení Máje v Čechách a na Slovensku. — O. Čepan uvedl, že čtenářská odezva Máchova díla na Slovensku byla velká, ale teze o absolutním pochopení Máchy na Slovensku je optický klam. — E. Gombala a P. Vongrej objasnili ve svých referátech romantické principy tvorby význačných slovenských básníků. Vysvětlili také jiné pojetí hrdiny ve slovenském romantickém básnictví.

Další skupina příspěvků se týkala Máchova vztahu k cizím literaturám, vlivu cizího romantismu na Máchu a problematiky překladů. Polskou lyrickoepickou povídku jako reakci na klasicistickou poému 20.—30. let 19. stol. představila K. Kardyniová-Pelikánová. Máchovo dílo pokládá nikoli za napodobení polských vzorů, ale za kontinuální žánrovou variantu, protože Mácha svou lyrizací dokázal vystihnout směr vývoje romantické poémy. — Na téma Mácha a polský romantismus promluvil i J. Pilař.

M. Procházka vyšel ve svém příspěvku z teze, že byronismus je obecným jevem evropského kulturního kontextu. Připomněl i fakt, že Máchovy vztahy k Byronovi (na základě četby) nejsou tak významné jako jeho vztahy ke Scottovi a Shakespearovi. — Propojení recepce díla Byronova a Máchova představil B. Mánek jako dobovou překladatelskou praxi charakterizovanou včleňováním překládaných textů do domácího básnického kontextu. Proto jsou Kollárovy, Kaizlovy, Douchovy a Čelakovského překlady romantické literatury ovlivněny charakterem Máchovy poezie a také výběr překládaných děl lze vysvětlit působením Máchova vlivu.

Anglický bohemista R. Pynsent se pokusil vyložit Máchův Máj z hlediska ironie, kterou v této básnické skladbě nachází téměř všude. — Německá badatelka I. Seehaseová se zabývala nevyužitím oblíbeného toposu aetas aurea — zlatý věk v Máchově Máji. Mácha našel pro tuto metaforu jiná vyjádření a využil přitom prvků lidové mytologie a mystiky. — O svých zkušenostech s překládáním Máchova Máje referoval sovětský básník V. S. Samojlov.

Konferenci vhodně doplňovaly referáty týkající se výtvarné odezvy Máchova díla a snah o vystižení Máchovy podoby. K řešení této otázky přispěl antropolog E. Vlček referátem o průběhu rekonstrukce Máchovy podoby tzv. Gerasimovovou metodou.

Máchovská konference si ve většině příspěvků povšimla hlavně filozofických východisek Máchovy tvorby, její geneze a recepce, a to i ve vztazích přesahujících hranice naší národní literatury, a některých otázek komparatistických. Poněkud stranou zůstaly tentokrát problémy textologické a zdaleka ne dořešené problémy spojené se zvukovou výstavbou textu, např. význam a úloha kvantity samohlásek v Máchově verši. Tyto úkoly připomněl v krátkém diskusním příspěvku K. Hausenblas.

Konference k 150. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy ukázala také závažnou skutečnost, že je nutno ke zkoumané problematice přistupovat komplexně. Tímto směrem se jednání celé konference ubíralo.

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 4, s. 349-350

Předchozí Josef Štěpán: Česká kniha o literárním překladu

Následující Anna Jirsová: Polská práce o prefixaci sloves