Výbor statí z Časopisu Lužickosrbské matice

Marie Těšitelová

[Kronika]

(pdf)

Антология статей в журнале Časopis Maćicy Serbskeje / Selected papers from the periodical Časopis Maćicy Serbskeje

V řadě fototypických reedic starších lužsrb. tisků, vydávaných lužsrb. nakladatelstvím Domowina v Budyšíně, vyšel ve vzorném techn vybavení dvoudílný výbor Časopis Maćicy Serbskeje (dále ČMS). Zeitschrift der Gesellschaft Maćica Serbska. I. Band. Beiträge zur Sprachwissenschaft. Bautzen 1986 (344 s.). II. Band. Beiträge zur Literatur- und Kulturgeschichte. Bautzen 1987 (407 s.). V I. svazku se přetiskuje 23 pojednání od 12 autorů, v II. svazku 11 příspěvků od 6 autorů, celkem 34 statí od 18 autorů. Mezi nimi jsou např. stati J. A. Smolera, M. Hórnika, J. E. Wjelana, A. Muky, J. Libše, P. Wirtha, H. Dučmana, K. A. Jenče, J. Radyserba-Wjely, ze zahraničních sorabistů L. Kuby a A. Parczewského. Stati jsou vybrány z 90 ročníků (170 seš.) časopisu, který vycházel v l. 1848—1937. Velmi užitečný a záslužný výbor pořídil s nadhledem odborníka-sorabisty náš přední slavista Jan Petr.

Nejen pro sorabistiku, ale i pro lingvistiku vůbec přináší cenné poznatky obsáhlý úvod autora výboru J. Petra (I, s. 7—31), kde se charakterizují a hodnotí dějiny časopisu. Velmi názorně se tu ukazuje úloha jazyka v životě etnika, v úsilí za obrození Lužických Srbů. Proto ČMS od svého založení kladl na prvé místo pěstování jazyka, a to jak z hlediska teoretického, pokud jde zejména o vytváření jednotného nadnářečního spisovného jazyka, tak i z hlediska praktické péče o jazyk, normu a kodifikaci pravopisnou, péči o jazykovou kulturu vůbec apod. I úsilím ČMS, jeho redakce i spolupracovníků autorů se podařilo povznést lužsrb. jazyk natolik, že mohl fungovat jako jazyk stylu uměleckého a odborného, s určitým společenským omezením i v oblasti veřejného života. Pozornost byla věnována i onomastice, jménům osobním, místním a pomístním, apod. ČMS měl zásluhu o zvýšení vzdělanosti lužsrb. lidu, uveřejňoval po vzoru našeho ČČM stati nejen z věd filologických, ale i historických a národopisných, dále i přírodních. ČMS publikoval také původní literární tvorbu (zvl. básně J. Barta-Čišinského) i překlady zejména poezie a divadelních her.

Hned při založení ČMS byla vypracována jeho koncepce (s důrazem na postavení jazyka) a redakce se snažila důsledně ji dodržovat. Když se stal redaktorem ČMS A. Muka (1894), byla koncepce časopisu zpřesněna a rozšířena s ohledem na tehdejší stav světové slavistiky. Tato koncepce ČMS byla v podstatě uchována také Mukovým nástupcem O. Wićazem až do násilného zastavení časopisu nacisty (1937).

K svému výboru z ČMS připojil vydavatel úplnou bibliografii všech ročníků (II, s. 365—407). Už její rozdělení do 4 skupin (I. Studie a sbírky materiálu, II. Lužsrb. literatura a překlady z jiných literatur, III. Nekrology, IV. Organizační problémy MS) velmi dobře ukazuje základní rubriky, které se během vycházení časopisu konstituovaly, a základní charakter příspěvků. Zároveň se potvrzuje správnost daného výběru v tom, že z encyklopedického charakteru časopisu byly vybrány jen ty příspěvky, popř. jejich části, které ještě dnes mají svou odbornou cenu apod. V bibliografii se podává plné znění jmen [75]všech autorů a také v dešifrované podobě všechny pseudonymy, jimiž podepisovali své stati někteří přispěvatelé. Tím se výrazným způsobem zvýšila využitelnost bibliografie časopisu, která ve své úplné podobě (v r. 1897 vyšla bibliografie prvních 50 ročníků) zpřístupňuje obsah celého časopisu, který nenajdeme v úplnosti ve všech odborných knihovnách.

ČMS byl po celou dobu svého vydávání jediným ústředním sorabistickým orgánem. Vycházel — a to je třeba uvést — péčí obětavých lužsrb. vlastenců, redaktorů (J. A. Smolera, J. Buka, M. Hórnika, A. Muky a O. Wićaze) a vedení Lužickosrbské matice, v jejich výlučném nákladu, za stálých administrativních a materiálních potíží a bez jakékoli finanční podpory buržoazního německého státu.

Výbor nemohl přinést některé větší studie, které by bylo třeba vzhledem k jejich značnému rozsahu vydat jako samostatné knižní publikace. Máme zde na mysli především stále nepřekonané dílo A. Muky Statistika Serbow (ČMS, 37, 1884—53, 1900), obsahující cenné údaje o demografii a vnějších dějinách jazyka Lužických Srbů v Horní a Dolní Lužici, a Mythiske bytosće łužiskich Serbow od českého sorabisty A. Černého (ČMS, 43, 1890—50, 1897), v nichž je také uloženo mnoho autentického jazykového materiálu folklórní povahy.

Dvoudílný výbor statí z ČMS s uvedenými dvěma vydavatelovými dodatky je vítaným nakladatelským počinem Domowiny. Jsme přesvědčeni, že přispěje k rozšíření znalostí tohoto časopisu v odborných kruzích a že se bude více než dosud využívat především mezi slavisty komparatisty, kteří zkoumají slovanskou slovní zásobu a dějiny slovanských literatur. Také stati zařazené do výboru přispívají k tomuto záměru a velmi dobře uvádějí uživatele do vývoje sorabistiky i jiných vědeckých oblastí, kterým časopis během svého téměř stoletého trvání poskytl publicitu. V dějinách časopisu se obrážejí i dějiny lužické srbštiny v l. 1848—1937.

Slovo a slovesnost, ročník 50 (1989), číslo 1, s. 74-75

Předchozí Jan Petr: O bulharistických studiích A. M. Seliščeva

Následující Petr Zima: Mezinárodní kongres o hamitosemitistice