X. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

10-ый международный съезд славистов в Софии / The 10th international congress of Slavists organized in Sofia

Ve dnech 14.—22. září 1988 se konal v Sofii v pořadí již desátý mezinárodní sjezd slavistů (první se pořádal v Praze r. 1929), na němž byla účastníky předložena ve formě referátů, sdělení a diskusních příspěvků široce pojatá problematika současného výzkumu slovanských jazyků, literatur a ústní lidové slovesnosti, literárně lingvistických problémů a dějin (včetně archeologie) slovan. národů od jejich nejstaršího období (etnogeneze) až do současnosti. Takto vymezený program sjezdu odpovídá současnému pojetí slavistiky jako komplexu věd o jazycích a rozličných součástech materiální a duchovní kultury Slovanů v minulosti a přítomnosti a o jejich vztazích k týmž jevům u neslovanských etnik. Kongres se tedy stýká s problematikou obdobných sjezdů historiků, národopisců nebo archeologů, což na jedné straně přispívá k interdisciplinárnímu pohledu na danou problematiku, na druhé straně však značně rozšiřuje tematické hranice slavistických sjezdů. Jejich jádro však vždy tvořily obory, které se tradičně zařazovaly do rámce slovanské filologie, tzn. mnohostranné a různými metodickými přístupy uskutečňované studium jazyka, literatury a ústní lidové slovesnosti. V jejich výzkumné bázi se v souladu se světovým rozvojem společenských věd uplatňují tradiční i současné nové výzkumné metody; některé z nich vyvolaly konstituování nových lingvistických a literárněvědných disciplín, které se, zaměřené ponejvíce na mezioborový výzkum tematicky vymezené skupiny jevů vázaných na slovanské etnikum, zařazují do současného rámce slavistiky. Také v tom se mj. projevuje překonání jejího tradičního filologického zaměření, které by se mohlo stát brzdou jejího dalšího rozvoje.

Mezinárodní sofijský kongres slavistů byl ši[343]rokou přehlídkou současného stavu a rozvoje slavistiky ve světovém měřítku. Ukázal mnohostranný badatelský přístup při zkoumání slovanských jevů, nástup nových metod a oborů a hledání řešení tradičně stále nastolovaných problémů, jako je etnogeneze Slovanů, balto-slovanské vztahy, periodizace slovanských spisovných jazyků a literatur, existence pospolitosti slovanských literatur a ústní lidové slovesnosti, materiální a duchovní kultury slovanských národů atd.

Sjezdová jednání přinesla nové poznatky o diachronním zkoumání staroslověnštiny v období od pol. 9. do 11. stol., o cyrilometodějském překladatelském dědictví, upřesnění textu stsl. překladu žaltáře a výklad o jednotlivostech obsažených v stsl. a csl. textech. Příznivě byl přijat referát o porovnávání rozsahu slovní zásoby stsl. překladatelů a jejich řeckých předloh a promyšlený referát o skutečné původnosti a stáří jazyka Kyjevských listů. Hodnotné poznatky také přinesly etymologicky zaměřené referáty, které těžily z výkladu o původu psl. slov údaje o stavu psl. kultury; jiná vystoupení se zabývala možnostmi rekonstrukce psl. slovní zásoby a jednotlivých mluvnických kategorií, vztahy prabaltských a praslovan. jazykových celků atd. V onomastickém bloku referátů se jednalo o výsledcích příprav slovanského onomastického atlasu, jeho východiscích a záměrech. Další referáty se zaměřily na osobní jména (např. řecká utvořená od slovanských apelativ), choronyma, hydronyma a antroponyma vyskytující se v jednotlivých slovanských oblastech. Pozornost se věnovala také dvoustranné konfrontační analýze slovanských jazyků, strukturním a sémantickým zvláštnostem slovních druhů, porovnávací fonologii, slovotvorbě, syntaktické typologii pádů, aspektologii, lexiku a paralelismům v některých slovanských jazycích. Syntaktická problematika z hlediska sémantického byla předmětem více referátů. Do ní se také začlenil srovnávací výklad o pojetí tématu a rématu v ruské a české jazykovědě.

Dialektologové se zaměřili na výklad jednotlivostí ve slovanských nářečích i popis větších celků a na principy jazykovězeměpisného výkladu nářečních jevů ve starších slovanských památkách. Zájem účastníků také vzbudily referáty z lingvistiky textu, které ukázaly na význam těchto zkoumání pro slovanskou jazykovědu. Sociolingvisté se představili ukázkami analýzy současných slovanských spisovných jazyků, klasifikací jazyků ze sociolingvistického hlediska, typologií slovanských sociolektů, studiemi o současném mluveném jazyce a metodami jeho analýzy. Živou diskusi vyvolaly referáty z okruhu lingvistiky překladu, o proměnách estetické funkce díla při překladu ze slovanských jazyků, o poetické tradici v slovanských literaturách 19. stol., o uměleckém překladu z jazyků slovanských a do nich z hlediska jazykovědného a o překladatelské strategii u některých národů v minulosti a současnosti. Některé referáty byly zaměřeny na starší texty, např. na vztah staročeských a staropolských biblických překladů. Zkoumala se také stylistická stránka překladů. Málo byly zastoupeny referáty o slovnících jazyka jednotlivých autorů. Jazykovou tematiku také obsahovala některá vystoupení v historické sekci, např. výklad o názorech na mateřský jazyk u západních Slovanů do konce 18. stol., příspěvky z okruhu dějin slavistiky, např. o přínosu německé jazykovědy pro rozvoj jazykovědné bulharistiky v meziválečném období, o významu díla Vuka St. Karadžiće pro bulharskou vědu nebo o zájmu M. Drinova o bulharský jazyk.

K další tematice sjezdu s ohledem na jazykovědné zaměření našeho časopisu zde nepřihlížíme. Celkový obraz sjezdové tematiky podává ve zkrácené podobě kniha résumé (Rezjumeta na dokladite, Sofija 1988, 767 s.) a v úplnosti soubor knižních vydání textů referátů, publikovaných jednotlivými národními komitéty slavistů. Z nich také vyplývá, že na sjezdu nebyly zastoupeny referáty z okruhu srovnávacího studia slovanského verše (III, 3) a folklóru při obřadech a hrách u Slovanů v minulosti a současnosti (IV, 5). Nejvíce byla obsazena lingvistická a literárněvědná sekce. V nich také především vystupovali českoslovenští účastníci sjezdu. Svými referáty nebo účastí na jednáních pokryli všechny jejich subsekce. Tradičně představovali početnou skupinu účastníků, v níž byla zastoupena mladá, střední a starší generace.

Jednání sjezdu probíhalo v těchto sekcích a podsekcích:

I. Sekce jazykověda — 1. Struktura a dějiny psl. jazyka. Balto-slovanské etnolingvistické vztahy. 2. Srovnávací a historické studium [344]slovanských jazyků a dialektů. Mezijazykové styky. Onomastika. 3. Porovnávací (typologie) a areálové studium slovanských jazyků a dialektů. 4. Studium strukturních a sémantických zvláštností současných slovanských jazyků. Sociolingvistika. Lingvistika textu. 5. Podstata a rozvoj staré bulharštiny. Její úloha při utváření a rozvoji druhých slovanských jazyků.

II. Sekce literární věda — 1. Staré slovanské literatury do konce 15. stol. a úloha staré bulharské literatury v jejich rozvoji. 2. Humanismus ve slovanských literaturách. 3. Slovanské literatury v kontextu světového literárního rozvoje v 19.—20. stol. (směry a žánry). 4. Estetický systém socialistického realismu a etická problematika v současných slovanských literaturách. 5. Historická poetika slovanských literatur. 6. Teorie literatury v slovanských zemích.

III. Sekce literárně lingvistické problémy — 1. Srovnávací poetika v slovanských literaturách. Synchronní a diachronní aspekt. 2. Problémy a metody srovnávací stylistiky. Otázky textologie. 3. Srovnávací studium slovanského verše. 4. Otázky uměleckého překladu do slovanských jazyků a ze slovanských jazyků. 5. Slovníky jazyka slovanských spisovatelů.

IV. Sekce folkloristika — 1. Rekonstrukce starých období z dějin slovanského folklóru. Otázka slovanské folklórní pospolitosti. 2. Folklór a současná kultura slovanských národů. Otázky folklorismu. 3. Umělecký systém slovanského folklóru v jeho rozvoji. 4. Vzájemné působení folklóru slovanských a neslovanských národů. 5. Folklór při obřadech a hrách u Slovanů v minulosti a současnosti. 6. Bulharská folkloristika v období národního obrození.

V. Sekce historická problematika — 1. Etnogeneze Slovanů jako společný problém historie, jazykovědy, archeologie, antropologie, folkloristiky a etnografie. 2. Starobulharská kultura. 3. Společenské myšlení slovanských národů v 2. polovině 19. a zač. 20. století. 4. Říjnová revoluce a sociálně kulturní rozvoj slovanských národů. 5. Obecně slavistické problémy materiální a duchovní kultury slovanských národů. 6. Dějiny slavistiky. Slavistika na Sofijské univerzitě. Vuk Karadžić a jeho přínos k světové slavistice. Význam mezinárodních slavistických kongresů pro rozvoj slavistiky. Zvláštní blok referátů byl věnován výročí Chr. Boteva, Fr. Skoriny a T. Ševčenka.

Na sjezdová jednání navazovalo zasedání Mezinárodního komitétu slavistů, na němž bylo zvoleno s ohledem na konání příštího XI. sjezdu slavistů v ČSSR (v Bratislavě 1993) jeho nové vedení, a zasedání komisí při MKS, na nichž se zhodnotila jejich činnost za uplynulé pětiletí a vytyčily se do budoucnosti nové pracovní úkoly.

Slovo a slovesnost, ročník 50 (1989), číslo 4, s. 342-344

Předchozí Jan Balhar: Za Jaroslavem Voráčem

Následující Jiřina Hůrková: XI. mezinárodní kongres fonetických věd v Tallinu