dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Příspěvek k hledání nového způsobu pro popis jazyka

Petr Piťha

[Kronika]

(pdf)

О поисках нового способа описапия языка / A search for a new method of language description

Krátká (107 s.) a hutná studie V. H. Yngveho Linguistics as a science (Indiana University Press 1986) je shrnutím autorových lingvistických názorů. Autor si klade otázku, co znamená množství konkurujících si lingvistických teorií, a upozorňuje, že jde o krizi v lingvistice. Tvrdí, že problém zřejmě není ve formě současných teorií, ale v základech jazykovědy samých. Lingvistika pracuje s určitým předpokladem, který je všeobecně přijímán a různě vyjadřován. Za nejvýraznější jeho vyjádření autor považuje Bloomfieldovo: „In every speech community some utterances are alike in form and meaning.“ Teprve tento předpoklad zakládá objekt lingvistického zkoumání. Autor je přesvědčen, že veškerá lingvistika studující jazyk jako systém vztahů mezi zvukem a významem nemá vědecký základ, smyslově ověřovatelná data, a je proto součástí spekulativních věd v rámci filozofie. Podle jeho názoru snaha popsat psychologickou realitu jazyka přes gramatiku je zavádějící. Proti této spekulativní gramatické lingvistice, jež dosáhla naprostého odtržení od empirických věd díky N. Chomskému, staví vědeckou lingvistiku, která bude pracovat s daty. Objektem této lingvistiky bude podle něho komunikativní chování lidí.

V druhé polovině knihy je podán náčrt této nové disciplíny. Jejím objektem jsou lidé, které nazírá z hlediska komunikačního jednání. Studovány jsou zvukové a světelné projevy komunikace (řeč a gesta) a dále i některé předměty vytvářející komunikační prostředí. Základními pojmy nové teorie jsou komunikující jedinec (communicating individual) a vazby (linkage), což je model skupiny lidí spolu s komunikačně relevantními aspekty prostředí. Protože se komunikační jednání jedince může lišit v různých prostředích a v různém čase, zavádí autor ještě další pojem: účastník (participant), což je komunikující jedinec zde a teď.

Všechny tyto pojmy jsou vymezeny hranicí vnější a vnitřní. Vnější hranice zhruba odpovídá vymezení fyzikálnímu. Vnitřní hranice stojí mezi lingvisticky relevantními vlastnostmi člověka (čistě jazyková kompetence) a jeho vlastnostmi psychologickými, fyzickými atd. Všechny pojmy mohou být popsány jako soubory prvků nabývajících dvou hodnot.

Komunikační jednání je popsáno v podstatě jako automat. Určitý stav charakterizuje soubor vlastností (tj. soubor nul a jedniček). Změna kterékoli hodnoty znamená přechod do nového stavu. Přechody reprezentují chování rozdělené do minimálních kroků. Protože každý přechod má nějakou příčinu a obdobné (popř. totožné) příčiny působí obdobné (popř. totožné) přechody, je možno popisovat pravidelnosti v komunikačním jednání. Autor předpokládá, že prvků nutných k popisu bude zvládnutelné množství, a dále, že se každý přechod bude týkat jen velmi omezeného počtu prvků a bude působen velmi omezeným souborem příčin. Pro popis je navržena logická notace.

Zvláštní kapitola je věnována strukturaci a hierarchizaci komunikačních skupin a situací. Autor ukazuje, jak každý mluvčí současně náleží k různým skupinám a jak rozmanitě jsou propojeny skupiny mluvčích a různé okolnosti. Dokládá, jak je v jeho systému možno přesně zachycovat různá prostředí a situace (dialog — hovor více lidí, jediný hovor — opakované hovory, tematicky úzký — všeobecný hovor apod.).

V závěru se uvádějí příklady jazykových jevů, které se vymykají možnostem gramatické lingvistiky, ale jsou dobře zachytitelné v její výše popsané podobě. Jsou to převážně jevy dynamického charakteru, které svou podstatou narážejí na limitující statičnost popisů gramatických. Jde např. o jazykový vývoj, variantnost jazykových jevů, metaforu, posuny významu apod. Autor však nepřihlíží k tomu, do jaké míry byly tyto problémy zpracovány v lingvistice evropské, počítaje v to i lingvistiku naši.

Kniha vyznívá velice přesvědčivě, nicméně [351]vyvolává i řadu otázek, jež nemusí být přímo námitkami. Především jde o to, zda pouze lingvistika je v kritické situaci volající po potřebě nového paradigmatu, anebo zda je tato potřeba pociťována i v jiných vědách. Zdá se, že se metodologická krize ozývá i jinde; zájem je zaměřen jednak ke hledání možnosti, jak popsat nevratné dynamické jevy (podobně jako zde), ale také k překonání nedostatečnosti mechanistických a redukconistických chápání skutečnosti, které je ovšem v Yngveho návrhu dovedeno téměř ad absurdum. Zůstává nejasné, jak bude možno stanovit, co je jazykově relevantní a co nikoli, jestliže se vzdáme pojmů gramatika a jazyk. Konečně je tu otázka, zda tradicí velmi vžitá představa gramatiky (což autor sám zdůrazňuje) není přece jen víc než pouhá neskutečná „smyšlenka“ lingvistů. Vedle znalosti jazyka je také (dnes běžné) vědomí o jazyce závažným argumentem pro citovaný Bloomfieldův předpoklad. Přes autorovu snahu o přesné oddělení a stanovení inkompatibility gramatické a tzv. vědecké lingvistiky trvá u čtenáře pochybnost o nutnosti vzdát se gramatiky. Kniha spíše vyznívá jako významný přínos k tomu, jak ověřit nosnost této zásadní jazykovědné hypotézy, a jako základ pro exaktní sociolingvistiku. Yngveho vědecká lingvistika je vlastně vždy psychosociolingvistikou.

Na recenzované knize je třeba ocenit zasvěcený výklad dějin jazykovědy a zvláště odkaz k výchozím podobám základních lingvistických problémů v antické, řecké vzdělanosti. Tato cesta k pramenům je v době chaotického hledání jistě správná. Zda lze knize přiřknout i hodnotu filozofické studie, nemohu kompetentně posoudit. I v této oblasti knihy jsou ovšem místa polemická. Paralela mezi přechodem od lingvistiky gramatické k vědecké s vydělováním moderních věd z celku středověké filozofie není vhodná. Tento krok lingvistika učinila již svým vydělením z celku filologie.

Yngveho kniha obsahuje velké myšlenkové bohatství, které by mohla vystihnout nikoli recenze, ale kniha.

Slovo a slovesnost, ročník 50 (1989), číslo 4, s. 350-351

Předchozí Jana Hoffmannová: Sémiotika a mezioborová integrace ve slovenském sborníku

Následující Jiří Nekvapil: Západoněmecká kniha o stylistice na základě teorie jednání