Konference o motivaci v jazyce – San Marino 1990

Jiří Černý

[Kronika]

(pdf)

A conference on motivation in language

Mezinárodní středisko pro sémiotická a kognitivní studia při univerzitě v San Marinu uspořádalo ve dnech 10.–14. prosince 1990 konferenci na téma „Motivation in Language”. Univerzita byla v této miniaturní republice založena před dvěma roky, nemá vlastní interní posluchače, ale organizuje jednak tříleté postgraduální kursy zakončené doktorátem, jednak mezinárodní konference věnované převážně historii, sémiotice, kognitivní vědě ap. Na tyto konference zve většinou odborníky z celého světa a do různých zemí také uděluje stipendia.

Konference o motivaci v jazyce byla rozdělena do dvou částí. V prvních dvou dnech byl na programu vždy celodenní úvodní výklad o některé ucelené sémioticko–kognitivní teorii. První den vyložil M. Johnson z univerzity v Carbondale (USA) pod názvem „Image–schematic bases of meaning” zejména psychologické a psycholingvistické aspekty nové tzv. „image–scheme theory”, jejímž hlavním autorem je G. Lakoff (Barkeley, USA). Ten byl rovněž účastníkem konference, často zasahoval do diskuse a později vystoupil s dvěma vlastními příspěvky (základy své originální teorie „image–scheme” vyložil ve své předposlední knize s kuriózním názvem Woman, Fire, and Other Dangerous Things).

Také druhý den byl věnován systematickému úvodnímu výkladu s názvem „Conceptual Organization in Language”, v němž L. Talmy (Buffalo, USA) představil svou logicky a psycholingvisticky zaměřenou teorii, která se týká především percepce a jazykových změn. Od předcházející teorie image–scheme se značně liší, pro obě je však charakteristický důraz na pojem a termín metafora, který má v obou teoriích klíčový význam.

V druhé části týdne bylo předneseno dalších devět přednášek, jejichž autoři se vyslovovali k otázce motivace v jazyce z různých hledisek a pozic. P. Fabri (Bologna) pojednal o gestech jako slovních ikonách („Gesture as a word ikon. A physiognomics”). G. Flores d’ Arcais (Njimegen) se zabýval vztahy mezi procesy pojmenovávání a vyslovování („The processes of naming an object and pronouncing a word”). J. Petitot z Paříže pak z matematického hlediska rozebral otázku polysémie výrazů, a zvláště postupné spojování, nebo naopak rozčleňování příbuzných pojmů („Morphodynamical models for cognitive grammars”). Předvedl i řadu počítačových grafů, kterými tyto otázky ilustroval.

V dalším bloku nejprve M. Johnson a G. Lakoff (ten dokonce ve dvou přednáškách, když jednou zastoupil J. Haimana, který se na konferenci nedostavil) účastníkům znovu přiblížili svou image–scheme theory, tentokrát především z hlediska filozofického (M. Johnson: Philosophical implications of experientialism; G. Lakoff: Why I am an experientialist?). L. Talmy pak s využitím psycholingvistických metod a s podporou logiky pojednal o tzv. fiktivním pohybu v jazyce a vnímání („Fictive motion in language and perception”), tj. např. o takových výrazech, jako je přejet očima zleva doprava apod., které vykládá opět s využitím teorie metafory.

P. Stockinger z Paříže se ve svých úvahách o sémantických prototypech („On some relations between structural semantics and prototypes semantics”) jako jediný poněkud přiblížil evropskému pojetí sémantiky. D. Francková (Amsterdam) pak v závěrečné přednášce („The life of language”) přirovnala jazyk k takovým jevům, jako je např. řeka, a značně se přiblížila k biologické interpretaci jazykového vývoje. Na závěr se uskutečnila všeobecná diskuse.

Mezi klady konference je třeba započítat to, že se účastníci mohli dost podrobně a z různých zorných úhlů seznámit s jednou z nejnovějších teorií, která vznikla v rámci sémiotiky a kognitivní vědy. Po všech přednáškách byl dán prostor k poměrně obsáhlé diskusi.

Podstatu teorie image–scheme je obtížné stručně charakterizovat; nejdůležitější místo v ní bezesporu zaujímá pojem a termín metafora. Tak např. lidský život (nebo láska apod.) je přirovnáván k cestě a v souladu s tím jsou [160]interpretovány takové metafory jako např.: vydat se nějakou cestou, dojít na křižovatku, potkat někoho, utéci někomu, spálit za sebou mosty, pronásledovat někoho, dojít k cíli, zkřížit někomu cestu, doprovodit ho na poslední cestě atd. Z dalších důležitých pojmů uveďme alespoň zkušenost, zejména vizuální (visual experience) a sémantický zásobník (semantic container). Autoři užívají i tradičních termínů, jako je např. centrum a periférie, i když upravují jejich význam.

V průběhu konference se často operovalo termíny jazyk a lingvistika, nelze se však ubránit dojmu, že dnes máme sice vyspělou matematickou lingvistiku, psycholingvistiku, kognitivní vědu atd., avšak sama lingvistika je v hluboké krizi. Její současnou roztříštěnost lze přirovnat k situaci před sto lety, kdy už pomalu přestávaly platit mladogramatické poučky a do vzniku strukturalismu bylo ještě příliš daleko.

Sjednocujícím prvkem byla na konferenci angličtina, jediný jednací jazyk přednášek i diskusních příspěvků. Připouštěla se i špatná angličtina, ale žádný jiný jazyk. Asi to bude platit stále častěji.

Univerzita v San Marinu organizuje přibližně jednu mezinárodní konferenci každé čtvrtletí. O program lze požádat na adrese: Centro Internazionale di Studi Semiotici e Cognitivi, Universita degli Studi, Contrada delle Mura, 47031 San Marino.

Slovo a slovesnost, ročník 53 (1992), číslo 2, s. 159-160

Předchozí Ludmila Uhlířová: Ilse Zimmermann (Hrsg.): Syntax und Semantik der Substantivgruppe

Následující Poznámka redakce