Susanne Günther: Diskursstrategien in der interkulturellen Kommunikation. Analysen deutsch-chinesischer Gespräche

Steffen Höhne

[Recenze]

(pdf)

Susanne Günther: Diskursstrategien in der interkulturellen Kommunikation. Analysen deutsch-chinesischer Gespräche

Susanne Günther: Diskursstrategien in der interkulturellen Kommunikation. Analysen deutsch-chinesischer Gespräche (Linguistische Arbeiten, 286). Niemeyer, Tübingen 1993

 

V oblasti prací o interkulturní komunikaci lze pozorovat zesílený zájem o srovnávací studie v terénu. To platí též o práci Susanne Güntherové, která strávila několik let v Číně a prováděla výzkumy k německo-čínské komunikaci face-to-face.

Vycházejíc z etnograficky orientované interpretativní sociolingvistiky (Gumperz) s využitím metodických výpůjček z oblasti analýzy konverzace (např. Garfinkelovy etnometodologie), etnografie komunikace (Hymes) a kontextualizačních prací (Auer) vypracovává Güntherová „základy interpretativní analýzy mezikulturní komunikace“. Přitom se autorce daří veskrze přesvědčivá, i když stručná metodologická diskuse jak lingvistických teorií, tak kulturních koncepcí. Kultura je chápána jako část procesu interakce, ve kterém jsou potvrzovány či modifikovány kulturní normy a hodnoty.

V souladu s tím navazuje empirická část na aspekty interpretačního paradigmatu: „Jak ovlivňují jazykově diskurzivní faktory interpretaci komunikačních aktivit? Jaké systematické rozdíly lze vysledovat z konvenčních rozhovorů mezi německými a čínskými mluvčími? Do jaké míry ztěžují či znemožňují důležitá společná jednání? Která nedorozumění a jaké problémy jsou při porozumění pociťovány a odstraňovány samotnými mluvčími?“ Empirická analýza budující na pětadvaceti německo-čínských a šesti čínských kontrolních rozhovorech se přitom zaměřuje jak na jazykové struktury (syntakticko-pragmatické elementy podání informací; chování recipientů), tak na komunikativní žánry.

Rozdílné principy interakce: Rozdíly vystupují na povrch v oblasti principů interakce různými technikami „frame-work“. Centrální místo zaujímá u čínských mluvčích mimika obličeje, stejně jako kolektivistická organizace společnosti. Lze vyabstrahovat následující parametry:

– Harmonie je důležitým interakčním ideálem v čínštině, veřejné neshody a přímá konfrontace se v interakci pokud možno nepoužívají.

– Upřednostňována bývá naproti tomu nepřímost formou „rétoriky narážek“, kterou lze dokumentovat v častém užívání opisů, modality, ustálených lexikálních spojení a květnatých obratů.

– Dalšími parametry jsou pomalé přistupování k věci a signalizace skromnosti.

Důležité je ovšem zjištění, že tyto komunikační postuláty jsou využívány pouze v určitých sociálních situacích, jež závisí na stupni důvěrnosti, známosti.

Korektury neporozumění: Rozdíly týkající se korektury neporozumění je možno pozorovat na základě rozličných typů oprav a jejich preferencí, na základě tolerancí neurčitosti a cíle porozumění, stejně jako na základě vědomosti o sociokulturním pozadí. Němečtí účastníci oznamují své neporozumění pomocí metajazykových formulací. Přitom využívají některých zmírňujících prozodických a lexikálních prostředků. Čínští studenti signalizují problémy při porozumění nejčastěji prostřednictvím partikulí („ah?“ „was?“, „wie?“).

Organizace diskurzu: V organizaci diskurzu lze vysledovat rozdíly v jeho stylu, v tematické konstrukci, stejně jako v potlačení nominálních frází či vypouštění větných konektorů. Právě kombinace uvedených diskurzních jevů vede k tomu, že [154]Evropan vnímá čínský diskurz jako „neprůhledný“, „kruhovitý“, „nepřímý“ a „exotický“ (s. 171).

Rozdíly v chování recipientů: Na základě Vološinových a Bachtinových prací (nazírání jazyka jako dialogického systému) lze pozorovat mezikulturní rozdíly vztahující se k chování recipientů, které mohou vést k závažným poruchám komunikace. Relevantní aspekty chování recipientů se projevují ve sluchových signálech (zpětnovazebné signály) a v odezvách recipientů. Především v čínštině často používané odezvy recipientů nabývají specifické komunikativní funkce (souhlas, signalizace úspěšného zprostředkování informací, navázání na sdělovací duet, zdvořilost), které lze v mezikulturní komunikaci snadno přehlédnout.

Komunikační žánry: Jsou to právě přísloví, interpretovaná jako malý komunikační žánr, jež v čínštině zaujímají centrální postavení při zprostředkování kulturně specifických norem a vyjadřování moudrosti. Z tohoto důvodu se může úspěšná mezikulturní komunikace uskutečnit pouze tehdy, jsou-li tyto typy žánrů interpretovány a užity adekvátně vzhledem k situaci.

Analýza argumentativního rozhorovu: Po tomto systematickém zachycení možných konfliktních jevů v komunikaci přistupuje Güntherová k analýze argumentativního rozhovoru. Přitom lze vysledovat závažné rozdíly zapříčiněné odlišnými styly rozhovorů a kontextovými odkazy. Toto se v analyzovaném rozhovoru týká signalizace nesmyslného zdůvodnění vlastní argumentace (osobní zkušenost, zkušnost autorit) a možností, resp. nabídek k ukončení argumentace (možností ústupku, nabídky kompromisů). Především realizace nesmyslného formou opozičních formátů, použití citace protivníka a tzv. cizí řeči k dementování potenciálního protiargumentu, až po přechod k osobní konfrontaci se zdají být v těchto kulturách užity krajně rozdílně, přičemž pozice německého účastníka rozhovoru je hodnocena jako hrubá, agresivní a nezdvořilá. Čínští mluvčí prostřednictvím osobního oslovení demonstrují svoji připravenost ke konsenzu a uplatňují „face-work“ ve smyslu pozitivní zdvořilosti.

Přirozeně lze jen v omezené míře kritizovat výsledky studie na základě otištěných výňatků transkriptu, přesto se však nemohu zbavit podezření, že se v případě konfliktních pasáží tohoto rozhovoru nejedná pouze o výsledky způsobené mezikulturní odlišností. Argumentace německých účastníků totiž prozrazuje jistý dogmatismus a etnocentrismus, jenž svádí k tomu, nereagovat na protivníkovy argumenty nebo je vůbec přehlížet a nebrat zřetel na jazykové obtíže vyučovaného (common laguage je přirozeně němčina). K tomu přistupuje repertoár nefér argumentace, viz užití řečnických frází, na něž nelze reagovat (des is nichts, wo du drüber sprechen kannst), takže lze jen těžko rozhodnout, které rozdíly jsou mezikulturní a které můžeme hodnotit jako agresivní styl vedení rozhovoru.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 2, s. 153-154

Předchozí Jiří Zeman: Mary L. Hummert – John M. Wiemann – Jon F. Nussbaum (ed.): Interpersonal Communication in Older Adulthood: Interdisciplinary Theory and Research

Následující Kateřina Vlasáková: Univerzita v Babylonské věži