Serbski přisłowny leksikon. Sorbisches Sprichwörterlexikon

František Čermák

[Recenze]

(pdf)

Serbski přisłowny leksikon. Sorbisches Sprichwörterlexikon

Serbski přisłowny leksikon. Sorbisches Sprichwörterlexikon. Hrsg. Susanne Hose. Lusatia Verlag, Bautzen 1996. 382 s.

 

Péčí mladého, nedávno založeného nakladatelství vychází reprezentativní soubor asi 1600 vzorně lexikograficky vypravených lužickosrbských přísloví, který sestavila badatelka Srbského ústavu v Budyšíně Susanne Hoseová. Jde o první a navíc současnou sbírku přísloví celosrbskou, tj. hornolužickosrbskou i dolnolužickosrbskou. Vzhledem k tomu, že doprovodný popis, úvodní i historické partie i systematický překlad, resp. ekvivalenty uváděných přísloví jsou v němčině, nabízí se slovník i jako vhodná oblast srovnání této části lužickosrbského jazyka a národní kultury [315]s jazykem a kulturou německou. Ve srovnání se slovníkem Jana Radyserba-Wjela (Přisłowia a přisłowne hrónčka a wusłowa Hornjołužiskich Serbow, Budyšin 1902, k níž vyšly ještě dodatky) představuje slovník S. Hoseové záběr širší, na oba jazyky, vytříbenější, a to v tom, že se snaží do svého slovníku zařadit pouze přísloví.

Každému přísloví je ve slovníkové části věnováno samostatné heslo, které začíná zvolenou kánonickou formou. Za ní následují zkratkami uvedené odkazy na vlastní i alternativní prameny s případnými variantami či anotacemi úzu v těchto zdrojích. Tato sémantická anotace, uváděná zpravidla jen u prvního, nejstaršího doloženého pramenu, je o to cennější, že z idiomatické formy přísloví jeho význam ani úzus nebývá obvykle zřejmý. Má-li heslo varianty, je volena ta, která je doložena jako poslední, ať už je z dolní, nebo horní lužické srbštiny. Prameny se uvádějí v chronologickém pořadí. Protože o současné rozšířenosti přísloví se informace neuvádí, je třeba slovník chápat jako smíšený, synchronně-diachronní, což je bohužel běžné u většiny paremiologických pramenů i v jiných jazycích. Heslo uzavírá německý ekvivalent, pokud existuje (s udáním německého zdroje), popř. volnější, synonymní paralely. Doplňuje tak sémantickou informaci o úzu uváděnou u pramenů.

Důležité je srovnání obou prezentovaných jazyků, lužické srbštiny a němčiny, a tedy navzájem se ovlivňujících kultur v dané oblasti. Jakkoliv by si vyžadovalo hlubší rozbor, už jen první kvantitativní sonda, autorkou neuváděná, je zajímavá: na vzorku přísloví z písmene D, kterých se tu uvádí 219, lze zjistit, že jich plných 30 procent (tj. 66) nemá v němčině odpovídající ekvivalenty. Leccos to signalizuje o různosti obou kultur a jazyků a představuje zároveň i stimul pro hledání dalších souvislostí. Nabízí se pochopitelně i možnost a potřeba takového kvantitativně-kvalitativního porovnání i s jazyky slovanskými, zvláště s češtinou a polštinou.

Přísloví jsou ve vlastním slovníku uváděna v alfabetickém pořadí svých klíčových slov, a to obvykle pro snazší nalezení pod dvěma takovými slovy. Odkazové propojení obou totožných hesel tu přitom ke škodě věci chybí: není totiž vždy zcela jasné, podle jakého klíče jsou odkazová slova volena, srov. Bohaty je rady rohaty (přibližně Bohatý bývá často rohatý, tj. mívá ďábelské vlastnosti), kde zařazení pod obě odjektiva (bohaty a rohaty) je přirozené a vyhovuje uživateli i intuitivně, naproti tomu však takové příloví jako Štóž so šumjenjia boji, njechodź do lěsa je řazeno jednak celkem přirozeně pod bojeć se (tj. bát se), ale podruhé už z méně jasných důvodů pod šumjenje (šum, a ne tedy pod lěs či chodźić).

Vedle vlastního slovníku má pro genezi díla a širší slavistický pohled zvláštní cenu historicko-paremiologická kapitola o původu sbírky, jejích jednotlivých předchůdcích a širším rámci, v němž vznikala; její součástí je sledování výskytu přísloví v krásné literatuře. Širší paremiologický záběr a erudici autorky představuje velmi bohatá literatura v mnoha jazycích, kde se z české oblasti uvádí vedle Čelakovského i Hanuš a Zich. Hledání usnadňuje ve slovníku trojjazyčný rejstřík klíčových slov přísloví (hornolužickosrbský, dolnolužickosrbský a německý).

Lexikon srbských přísloví je nesporně užitečná a stimulující kniha jak pro domácí sorabistiku, tak i širší srovnávací slavistiku a lze ji doporučit širokému okruhu zájemců z řad lingvistů i nelingvistů. Ve zcela obecném smyslu představuje tato užitečná příručka svým přístupem i svérázný příspěvek k diskusi o tom, jak uchopit paremiologický materiál lexikograficky.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 4, s. 314-315

Předchozí František Štícha: Marek Nekula: System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen

Následující Jaroslav Peregrin: Česká lingvistika v mezinárodním nakladatelství