Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nejstarší slovanská studie filologická,

Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

-

vzniklá nejpozději počátkem 10. století, vyšla právě v českém překladě Josefa Vašici. Je to „obrana písma slovanského“, nadpisovaná v rukopisech „O písmenech mnicha Chrabra“ a pod. Mnichem Chrabrem rozumí se spíše neznámý jinak autor rozpravy než tvůrce slovanského písma, Konstantin-Cyril. V tom drobném traktátku, psaném obratným stylem a komposičně zdařile vyrovnaném, vykládá se vznik písma slovanského a jeho složení, srovnává se s písmem slovanským postupný vznik písma řeckého a obhajuje se rovnoprávnost písma a překladu slovanského s písmem a překladem řeckým, ba ukazují se jejich přednosti před řeckými. Dnes je již zcela jasné, že písmo, o němž obrana mluví a jež označuje za dílo „Konstantina filosofa, řečeného Cyrila“, je hlaholice. Překlad Vašicův je doplněn tabulkou vzorně zpodobující nejstarší nám známé typy písmen hlaholských i cyrilských, a základním poučením o dílku. Vyšel jako úpravná knížka nazvaná Mnicha Chrabra Obrana slovanského písma, cyrilometodějská památka z konce IX. století v Edici Akord v Brně (1941, 18 str., za 9 K). Vnější vkusné úpravě odpovídá i vnitřní cena překladu i poznámek, dobře poučených z příslušné odborné literatury, zvláště české; jen nejpřísnější [103]měřítko filologické postřehne přece některá nedopatření. K překladu několika maličkostí (na př. slovo písmák má příliš úzce vymezený význam, takže bych raději místo něho užil slova písař, třebaže rovněž plně nevystihuje originál) mohu poznamenati jen to, že — patrně nedopatřením — je v něm po místě „Kadmes Milétský pak přidal jim písmena tři“ vynechána nedůležitá věta. V poznámkách není na př. na str. 14 ani výstižně ani správně vyložena výslovnost písmene zvaného podle Šafaříka „děrv“ (‚značí gj, dj nebo j‘; v tabulce lépe), výslovnost jerů a hlaholských jať; mělo být v nich alespoň naznačeno, že podrobný výčet oněch 38 písmen, jejichž pouhý počet je uveden v traktátu bezpečně, je věcí spornou a že výčet, který autor přejal od Kuľbakina a Vajse, není jediný možný. V tabulce se do názvů jednotlivých liter vloudila chyba: místo ljudje má býti ljudьje nebo ljudije; jinak jsou tyto názvy přejaty s malou opravou z Weingartovy Rukověti, oprav však mělo být víc, aby se odstranily značné časové nesrovnalosti v způsobu psaní jich v této rukověti.

Obrana mnicha Chrabra má velikou cenu pro řešení mnoha otázek filologických a je proto předmětem obsáhlé literatury odborné (zvláště je důležitým pramenem pro otázky původního složení písma hlaholského spolu s nejstarší abecední modlitbou staroslověnskou, o níž srov. v předešlém ročníku na str. 174). Má však význam i pro širší veřejnost jako jasný svědek kulturní výše nejstaršího období církevněslovanské vzdělanosti, neboť vznikla patrně v prostředí přímých žáků Konstantina a Metoděje za prvního rozkvětu carství bulharského koncem 9. století nebo počátkem 10. Doufáme proto, že naše vydání po zásluze zaujme širší veřejnost kulturní; poslouží jí dobře.

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 2, s. 102-103

Předchozí Jiří Veltruský: Kramářské písně a dramata

Následující Josef Hrabák: Novočeská variace na Smilovu „Novou radu“