Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Transduction as an alternative to intertextuality in the realm of fictional worlds

Bohumil Fořt

[Rozhledy]

(pdf)

Transdukce jako alternativa k intertextualitě v oblasti fikčních světů

A B S T R A C T
The investigation of intertextuality in the Czech scholarly milieu is traditionally demarcated by the Bakhtinian-Kristevan “broad” approach on the one hand, and by the Nitra School’s “technical” approach on the other. Nevertheless, it seems that one of the few Czech contributions to the topic, embodied in Lubomír Doležel’s conception of fictional worlds, namely in the notion of transduction, remains relatively unused. The theory of fictional worlds has taught us that fictional texts can be investigated not only as such but also on the level of the fictional worlds they underlie. The connections between literary works can thus be viewed against the background of all of the parts and procedures connected with a specific form of literary communication. Thus, an important aspect which is usually omitted by the classics of intertextuality is accented: the pragmatic aspect of the functioning of literary works. This aspect is implemented in the concept of transduction which actually enables literary scholars to investigate these relationships not only on the textual level (the intensional structures of fictional worlds), but also, equally importantly, on the level of story-worlds (the extensional structures of fictional worlds).

R É S U M É
V českém literárně teoretickém kontextu je zkoumání intertextuality tradičně ohraničeno širokým bachtinovsko-kristevovským pojetím z jedné strany a technickým pojetím Nitranské školy ze strany druhé. Přitom se zdá, že jeden z nemnoha českých příspěvků k tomuto problému ztělesněný specifickým konceptem transdukce definované v rámci teorie fikčních světů Lubomírem Doleželem zůstává poněkud nevyužit.
Teorie fikčních světů axiomaticky stanovuje, že fikční texty nejsou porovnatelné pouze jako takové, ale též na úrovni fikčních světů, které zakládají. Tak mohou být souvislosti literárních uměleckých děl nahlíženy na pozadí všech svých složek účastnících se specifické literární komunikace. Tím je akcentován pragmatický aspekt intertextových souvislostí, který bývá klasiky intertextuality někdy opomíjen. Tento aspekt stojí v základu pojetí transdukce, která literárním vědcům umožňuje zkoumat souvislosti mezi díly nejenom na textové úrovni (intenzionální struktury fikčních světů), ale i na stejně důležité úrovni příběhů odehrávajících se ve fikčních světech (extenzionální struktury fikčních světů).

Key words: intertextuality, fictional worlds, transduction, extension, intension, Lubomír Doležel

Daný článek je on-line k dispozici v databázi CEEOL.

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
Květná 8, 603 00 Brno, Česká republika
fort@ucl.cas.cz

Slovo a slovesnost, ročník 73 (2012), číslo 4, s. 366-373

Předchozí Lucie Saicová Římalová: Intertextualita v procesu osvojování: raná dětská řeč

Následující Ondřej Sládek: Text v pohybu. Soubor knih: Milan Jankovič: Dílo v pohybu; Marie Kubínová: Text v pohybu četby; Jan Matonoha: Psaní vně logocentrismu: Diskurz, gender, text