dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

O jazykové komice

P. T. (= Pavel Trost)

[Kronika]

(pdf)

-

V proslulé knize o smíchu se nezapomenutý francouzský filosof zastavil i u jazykového komična a rozlišil mezi komičnem, jež se jazykem vyjadřuje, a komičnem, jež se na jazyce zakládá. Jako podklad pravého jazykového komična označil jazyková klišé, jež se různě kombinují; zahrnul výklad jazykového komična do obecné teorie smíchu: smích vykládal, jak známo, jako reakci na klesnutí živého lidského organismu do automatičnosti.

Nabádavá nová kniha Bohuslava Brouka, Jazyková komika (Praha, nákl. V. Petra, 1941), pokouší se hlavně o typologii jazykového komična v celé šíři. Snáší bohatý materiál pravého jazykového komična (t. j. komična, jež se na jazyce zakládá) a ukazuje, že všechny plány jazyka se účastní jazykové komiky. V plánu fonickém: komicky působí artikulační anomálie (koktání, šišlání), cizí přízvuk a výslovnost dialektická, hlásková deformace slov. V plánu lexikálním: komicky působí archaismy, neologismy, barbarismy, makaronismy, vulgarismy, poetismy mimo poesii. Slovní hříčky se zakládají buď na zvukové podobnosti slov (paragramatické) nebo na homonymitě (amfibolické). Není však absolutně komických zvuků a slov; komičnost jazykových prvků závisí na zaměření, s nímž je vnímáme.

Tím posunul Brouk těžiště problému z předmětu na subjekt, aniž ovšem problém rozřešil. Je pravda, že se vždy nesmějeme koktání; ale věci se nám často jeví komické, i když se jim nesmějeme. A často nevidíme komičnost věcí pro životní zájem: „koktavost může v jistém případě, chceme-li se třeba dozvědět rychle nějakou informaci, spěchajíce na vlak, rozzlobit, popudit, jenže koktavost v této souvislosti bude nekomickou spíše jenom pro nás, zatím co neinteresovaní pozorovatelé se asi od plic zasmějí nejen koktání tázaného, nýbrž i našemu rozezlení“. Je však možno prohlásit, že komičnost koktání záleží v dialektické významové struktuře? — Koktání (mimovolné) je pouhý psychofysický zjev, jenž nemá funkce v jazykovém projevu, nýbrž naopak mluvnímu výkonu překáží. Do jazykového projevu vniká tedy prvek bez významu a ve významové struktuře projevu se objeví prázdné místo. — Archaismus je komický v hovorovém kontekstu, vulgarismus v pathetickém. Komicky působí rozpadnutí souboru funkcí vyznačujících proces mluvení (t. j. osamostatnění dílčích funkcí).[1] Komický efekt vzniká, [220]přeřadí-li dvojznačné slovo celý výrok z jedné souvislosti významové do jiné.[2] Právě v oblasti jazykové komiky vysvítá zřetelně základní význam poměru části k celku pro zrod komična.

Komický efekt patrně souvisí se složkou, která celek popírá, se složkou, která celek rozruší.[3]


[2] Srov. Mukařovského heslo „Komično“ v Ottově slovníku nauč. nové doby.

[3] Vtip představuje zvláštní druh komična. Nelze arci již tvrdit, že se vtipem nazývá „každé vědomé a obratné vytvoření komiky komiky“, jak vyvrací klasická kniha o vtipu. Co nemá smyslu, může být komické; vtipný může být nesmysl jen zdánlivý, zahalující zcela určitý smysl.

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 4, s. 219-220

Předchozí Jiří Veltruský: Česká estetika Mirka Nováka

Následující Bohuslav Havránek: Nářečí v regionalistické literatuře moravské