Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Debatní linguistické schůze na Vysoké škole obchodní ve škol. r. 1934—35

J. Č. (= Josef Čada)

[Kronika]

(pdf)

Discussions linguistiques à l’Ecole des Hautes Etudes commerciales en 1934|35

Aby mohly býti řešeny naléhavé otázky, jež přináší cizojazyčné studium na Vysoké škole obchodní vůbec, a zvláště aby byl teoreticky zkoumán jazyk ve funkci hospodářské, byly začátkem šk. r. 1934/35 organisovány na Vysoké škole obchodní debatní schůze filologů této školy za předsednictví prof. Dra J. Čady.

Vnějším podnětem k první schůzi, jež se konala dne 11. XII. loňského roku, byla kniha lektora školy Dra M. Wienera: „Der Schriftverkehr der Unternehmung. I. Teil“ (Praha 1935), jež v té době byla právě v tisku; jest pomůckou pro přednášky o německé obchodní korespondenci na nejvyšším stupni. Body k debatě naznačil sám autor takto: 1. Německá obchodní korespondence (lépe: písemný styk podniku, případně hospodářský styk písemný) v rámci jazykového studia na Vysoké škole obchodní. 2. Hospodářský jazyk v aplikaci na primární a sekundární jednání podniku: aktualisovaná a automatisovaná mluva. 3. Koncentrační metoda v písemném styku podniku: moment psychologický, stránka komerčně-technická, dosah právní.

Otázka obchodně korespondenčního stylu hospodářského jazyka pro cizojazyčné studium na obchodních školách vypadá ve světle nových lingui[249]stických teorií docela jinak než tradiční „obchodní korespondence“. Díváme-li se na obchodní korespondenci jako na jeden z různých stylů hospodářského jazyka, můžeme stanoviti a popsati její charakteristické rysy po stránce filologické; z toho pak snadno již může vyplývati správná metodická cesta, poněvadž bude docela jasné, čemu z jazyka, v tomto konkretním případě, se má učiti. Třebaže každý dopis obchodní korespondence jako závěr určité situace obchodní a právní má několik aspektů — čistě obchodní (pro filologa je to takřka stránka tematická), právní, technickokancelářský a snad ještě jiné — specifikum takového dopisu je, pokud jde o slovní projev, jeho slovní nebo jazyková realisace, totiž zvláštnosti filologické. Učiti těmto zvláštnostem je úkolem filologa na obchodních školách. Je tedy jeho úkolem zpracovati filologicky cizojazyčnou obchodní korespondenci. Na první schůzi tato otázka byla položena, ale nebyla vyřešena: vyžaduje náležitého uvažování a podrobného propracování, poněvadž každá nová myšlenka naráží na vžitou tradici, proti jejíž zvyklostem a setrvačnosti musí pracovati.

Na druhé schůzi dne 24. ledna 1935 referoval Dr. Zd. Vančura o všeobecných základech studia hospodářského jazyka. Debata se rozvinula hlavně kolem otázek a problémů, jichž se dotýká kniha Dr. Vančury: „Hospodářská linguistika. Pokus o její teorii.“ Praha 1934.

Vančura pojednal ve svém referátu o otázce vztahu teoreticko-linguistického zkoumání k potřebám školským, podotknuv, že bez teoretického zkoumání nemůže se dobře věděti, čemu se má učiti v jazyce. Body pro debatu shrnul Dr. Vančura takto: 1. Linguistika obecná a linguistika hospodářská. — Metody hospodářské linguistiky. 2. Pojem hospodářského jazyka. 3. Charakteristika hospodářského jazyka.

V debatě šlo především o vymezení pojmu hospodářského jazyka prostřednictvím jeho charakteristiky, zatím hlavně po stránce lexikální, pak o vymezení pojmu normy hospodářského jazyka. Tyto problémy mají dalekosáhlý význam pro organisaci cizojazyčného studia na obchodních školách, pro rozvržení učebné látky, pro programy a budování cizojazyčných pomůcek. Teprve po všestranném objasnění těchto problémů bude možno mluviti o racionalisaci cizojazyčného studia. O tom není již nyní pochyby; k tomu vede nejen teorie, nýbrž i zvláštní svého druhu prakse jazykového studia na Vysoké škole obchodní, na níž je zastoupeno 18 cizích jazyků celkem se 48 učitelskými silami. Proto otázky cizojazyčného studia, jeho organisace, postup, program, učebné pomůcky, cvičebnice atd. vyžadují zvláštní péče a dobře promyšlené aplikace výsledků soudobého linguistického badání ve školní praksi. To také bylo výslovně konstatováno na této druhé schůzi.

Určitou jasnost v otázce cizojazyčného studia zjednává již stanovená charakteristika lexikálního plánu hospodářského jazyka rozlišováním jeho prvků potenciálních a konstantních, různých automatisací, termínů, šablon, stanovením poměru prvků automatisovaných k prvkům aktualisovaným v různých stylech hospodářského jazyka atd. To vše bylo probíráno na schůzi s hlediska teoretického i praktického. Výsledku tohoto jednání bude dán aspoň částečný výraz tiskem v thesích, které zpracují prof. Dr. J. Čada, doc. Dr. L. Kopecký a Dr. Zd. Vančura a předloží mezinárodnímu sjezdu pro obchodní vzdělání, jež se bude konati v září 1935 v Praze (srov. zde na str. 248). — Srov. také o tomto tématě články L. Kopeckého ve Slově a slovesnosti, str. 55 a 120 n.

Třetí schůze, konaná dne 9. dubna t. r., týkala se další důležité složky cizojazyčného studia, studia kultury cizího národa, s níž absolvent obchodní školy musí býti dobře obeznámen. Základní otázkou zde je, jak podati ucelený a výstižný obraz kultury příslušného národa, jak vybrati látku a ji uspořádati, ovšem v souvislosti s konkretními podmínkami studia cizího jazyka a národa na Vysoké škole obchodní. Nejde zde snad o samotnou literaturu nebo dějiny nebo přehled uměleckého života а p., nýbrž jde o přehled celého kulturního života ve všech jeho význačných složkách. To vyžaduje ovšem zvláštních úvah a zvláštní teorie. Filologické oddělení Vysoké školy obchodní je již na cestě za tímto cílem, ačkoli není v tomto směru ještě tak daleko jako ve studiu čistě jazykovém.

Látkou pro debatu byl referát univ. prof. Dra M. Hýska: „O všeobecných základech studia kulturního národopisu“. Prof. Hýsek přednáší na Vysoké škole obchodní o české kultuře.

Body debaty byly: 1. Pojem kulturního národopisu. 2. Směrnice pro studium kulturního národopisu. 3. Kulturní národopis a cizojazyčné studium se zvláštním zřetelem k potřebám Vysoké školy obchodní.

V debatě bylo s potěšením konstatováno, že i o těchto otázkách se na Vysoké škole obchodní již hodně uvažovalo. Zdůrazňovala se zvláště důležitost [250]toho, aby se praktický hospodářský činitel seznamoval s kulturou příslušného národa vůbec a s těmi zvláštnostmi, které přitom musíme míti na zřeteli u jednotlivých národů. Výsledek teoretických úvah a problematiku otázky kulturního národopisu podá pravděpodobně brzo Dr. K. Kožešník.

Slovo a slovesnost, ročník 1 (1935), číslo 4, str. 248-250

Předchozí Bohumil Trnka, Jan Mukařovský, Zdeněk Vančura: Odborné mezinárodní sjezdy v létě 1935

Následující B. Hk. (= Bohuslav Havránek): Střediska ruského literárně historického bádání v SSSR