Nové vydání Nejedlého Dějin husitského zpěvu

Jiří Daňhelka

[Kronika]

(pdf)

-

Jako 40. až 45. svazek sebraných spisů akademika Zdeňka Nejedlého vyšly jeho Dějiny husitského zpěvu. Do šesti svazků je shrnuto klasické už dílo, jež téměř před půl stoletím přineslo nový a objevný pohled na nejslavnější epochu našich dějin: roku 1904 vyšly Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, roku 1907 následovaly Počátky husitského zpěvu a roku 1913 pak Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, jakožto střední část monografie, k níž první dvě vydané knihy měly tvořit úvod a jejíž chystané závěrečné části měly podat výklad o vývoji husitského zpěvu v době poděbradské a o porušování jeho ideí v době jagelonské. Tento plán už prof. Nejedlý neuskutečnil, a tak vydané tři knihy tvoří celek, který, i když není ukončen podle původního plánu, pokud jde o rozsah, je uzavřen v tom smyslu, že na podkladě společenského vývoje popisuje rozvoj husitského zpěvu, podmíněný starobylou tradicí zpěvu v Čechách a vhodnými novými podmínkami, které husitské revoluční hnutí pro zpěv vytvořilo. Tento celek rozdělil Zdeněk Nejedlý nově do šesti svazků: Zpěv předhusitský, Předchůdci, Jan Hus, Táboři, Strany pražské, Texty. Nové vydání je (s výjimkou nového názvu, nového rozdělení do svazků a vynechání předmluvy k původnímu třetímu svazku) přetiskem doslovným, ba do písmene shodným s původním vydáním. Autor se k tomuto způsobu nového vydání rozhodl, jak ukazuje v Předmluvě k soubornému vydání (s. 12 prvního svazku), především proto, že znovu vydává celek, který jako celek pojal, a že provádění jednotlivých změn by do tohoto celku vneslo spíš zmatek než užitek. Je to velmi zásadní důvod, který třeba respektovat, zvláště jde-li o celek, který je a na dlouho zůstane úhelným kamenem oboru, ale přece je třeba vážně uvažovat o tom, zda by redakce sebraných spisů Zdeňka Nejedlého neměla vydat samostatný doplňkový svazek s poznámkami, v nichž by se ukázalo, co nového přineslo další bádání Nejedlého žáků a následovníků. Jistě by tím velikost a základní ráz tohoto průkopnického díla ještě více vynikl. Beze změny byly otištěny [236]také texty příloh, ačkoli ediční technika a její zásady se v poslední době dosti podstatně změnily a zdokonalily. Když pak i tu respektujeme autorovu snahu neměnit nic proti znění původního vydání, tím jasněji si uvědomujeme potřebu, aby byly znovu a kriticky vydány základní Nejedlého prameny, zejména aby byl konečně vydán Jistebnický kancionál se vším dostupným kritickým materiálem.

Slovo a slovesnost, ročník 17 (1956), číslo 4, s. 235-236

Předchozí Jaromír Bělič: Český úvod do dialektologie

Následující Jiří Daňhelka: Biblická konkordance