Dobrý slovensko-bulharský slovník
Ludmila Uhlířová
[Chronicles]
Хороший словацко-болгарский словарь / Un bon dictionnaire slovaque-bulgare
K řadě dvojjazyčných slovníků slovanských jazyků, které vycházejí v různých slovanských zemích, přibyl další, a to slovensko-bulharský, vydaný péčí nakladatelství BAV v Sofii v r. 1970 pod názvem Slovaško-bălgarski rečnik. Vznikl v sekci slovanské jazykovědy Ústavu bulharského jazyka BAV za redakční i autorské spolupráce badatelů našich. Byl sestaven S. Znepolským, S. Ivančevem, K. Márou a C. Romanskou; redaktory byli I. Lekov a V. Blanár.
Slovník zachycuje lexikální bohatství slovenštiny v rozsahu o něco větším než obvyklé střední slovníky (má 1149 stran většího formátu — obdobný slovník slovensko-český [SPN r. 1967] je značně menší). Přináší bulharské ekvivalenty jednotlivých významů a významových odstínů slovenských slov a dokládá příklady ustálená spojení; homonyma uvádí ve zvláštních heslech. Soustřeďuje se na současný stav slovenského spisovného jazyka, najdeme v něm však také výrazy dialektické a knižní, které autoři považují za užitečné pro překladatele, a na druhé straně ovšem i slova cizí. Je výhodné, že bulharská část je opatřena označením přízvuků pro slovenské uživatele. Příznivou okolností, která působila při vzniku tohoto slovníku, bylo, že za základ pro výběr hesel mohl být vzat akademický Slovník slovenského jazyka, vyšlý v 5 dílech v letech 1959—1968 v Bratislavě.
Protože je to první slovensko-bulharský slovník a navíc slovník vybudovaný na solidních základech a v duchu současné lexikografické teorie, dostává tak bulharská i slovenská veřejnost do rukou skutečně hodnotnou a potřebnou příručku, která pro češtinu chybí. V Praze vyšel sice již v r. 1959 dobrý střední bulharsko-[270]český slovník Horův,[1] avšak na moderní slovník česko-bulharský středního rozsahu máme zatím jen vzdálenou naději:[2] Podle informací bulharských kolegů začal na česko-bulharském slovníku pracovat v minulém roce kolektiv pracovníků na fakultě slovanské filologie v Sofii za vedení I. Lekova (předpokládá se, že také v případě tohoto slovníku bude o redaktorskou spolupráci požádán některý náš bohemista).[3]
Rozvíjející se česko-bulharské vztahy by si takový slovník zasloužily.
[1] K. Hora, Bulharsko-český slovník (za spolupráce J. Charouse, R. Nikolaevové a B. Proška), Praha 1959, 1065 s.
[2] Česko-bulharský slovník C. Romanské, který se sice dočkal trojího vydání v poměrně krátké době (Sofie 1947, 1949, 1961), je příliš stručný a už dnešním potřebám nevyhovuje.
[3] Slovník slovensko-bulharský a chystaný slovník česko-bulharský jsou dokladem značné aktivity a pohotovosti bulharských lexikografů i akademického nakladatelství. Projevuje se i vydáváním dalších dvojjazyčných slovníků v nakladatelství bulharské Akademie.Tak např. v r. 1966 vyšel rovněž v nakladatelství BAV dvojdílný slovník anglicko-bulharský (T. Atanasovová, E. Mašalovová, M. Rankovová, R. Rusev, G. Čakalov, red. M. Minkov, Anglijsko-bălgarski rečnik, 827 a 806 s.) a v r. 1970 druhé vydání rovněž dvojdílného slovníku německo-bulharského (J. Arnaudov, A. Dimovová, L. Andrejevová a M. Naumovová, Nemsko-bălgarski rečnik, 800 a 820 s.). Oba slovníky mají dobrou úroveň.
Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 3, pp. 269-270
Previous František Čermák: Sovětská frazeologická a idiomatická bibliografie
Next Jiří Kraus: Nové lingvistické časopisy
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1