dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K sporu o básnické skladby Hynka z Poděbrad

Pavel Trost

[Chronicles]

(pdf)

К спорам о поэтическом творчестве Гинка из Подебрад / La controverse concernant les ouvrages poétiques de Hynek de Poděbrady

O charakteru milostných básní Hynka z Poděbrad polemizuje se mnou Z. Tichá v ČL 21, 1973, 481—486. Spor se týká vztahu Hynkových básní Májový sen a Verše o milovníku k dvěma německým skladbám v tzv. zpěvníku Kláry Hätzlerové.

(Hätzlerová 11,5: milovníkovi se zdá ve snu, že k jeho posteli přistoupila milá, rozmlouvá s ním a postupně se svléká; když ve snu nastal okamžik, že milá stáhne svou košili, milovník se jakoby zvoněním ze sna probudí. — Hätzlerová II, 6: nešťastný milovník se v májové přírodě setká s krásnou ženou, projevuje jí svůj žal a přijímá její rady.)

Ve své stati ve WSlJb 1972 jsem znovu ukázal na podobnost mezi Hynkovými a německými skladbami, která byla dříve uznávána, ale u Z. Tiché se bere v pochybnost (Z. Tichá připadla na scestnou myšlenku o souvislosti Hynkových skladeb s italskou poezií dolce stil nuovo); určil jsem tyto Hynkovy skladby žánrově jako minnereden. Stanovisko mnou hájené se dá potírat jedině dokazováním, že se české a německé skladby liší klíčovými rysy, že se liší žánrem. Avšak Z. Tichá vyzdvihuje u Hynka takové rysy, které jsou také v německých skladbách. Považuje mé stanovisko za vyvráceno tím, že „u Hynka nalezneme některé odchylky od milostné poezie vytvořené minnesangem (např. pro minnesang netypickou úlohu ženských postav … proti středověkému minnesangovému líčení žalu z neopětované lásky je ve Verších o milovníku a v Májovém snu láska opětována)“. To však právě tak platí o obou německých básních a vyznačuje typ minnerede. Minnerede nespadá pod minnesang, nýbrž je to produkt pozdější, který minnesang vystřídal; minnerede je především „teoretické rozmlouvání o tématu lásky v sdružených rýmech“ (H. Rupprich).[1] Neodpovídá pravdě, co píše Z. Tichá: „Trost se snaží dokázat, že Hynkovy básně jsou jedině typem básně středověkého minnesangu (n. minnerede).“ Určil jsem obě německé skladby a Hynkovy básně jako minnerede, a nikoli jako minnesang. To je rozdíl, který Z. Tiché unikl.

Mluvím ovšem o předloze Hynkových básní ve smyslu, který se srovnává s literární praxí středověku: literární tvorba podle předloh byla v středověku obvyklá, avšak předlohy byly sledovány buď více nebo méně volně. Shody v celkové linii a v detailu mají buď větší [173]nebo menší dosah pro celek. V detailu se Májový sen neshoduje se skladbou II, 5 u Hätzelové tak, jak se shodují Verše o milovníku se skladbou II, 6 (přes značnou amplifikaci české skladby), ale v celkové linii je shoda i tady zjevná: rozmlouvání milenců, že čest stojí výše než láska, zatímco připravují vítězství lásky nad ctí. Drastičtější zakončení snu v Hynkově skladbě jen dotahuje předlohu.

Za podstatný rozdíl Z. Tichá považuje to, že texty u Hätzlerové jsou „liederbuchové skladby“, kdežto u Hynka jde o skladby mluvní (podle typu verše); to by byl rozdíl žánrový. Ale tento soud o obou německých skladbách se může dovolat jen toho, že sborník Hätzlerové dostal od novodobého vydavatele konvenční název „Liederbuch“, nikoli autentický. Tento tzv. „zpěvník“ obsahuje jen z jedné části písně, z druhé části však rozmanité jiné básně. Ve sborníku jsou od sebe odděleny skladby strofické a nestrofické. Skladby II, 5 a II, 6 jsou nestrofické, složené uvolněným epickým veršem se sdruženými rýmy; o zpěvné faktuře obou německých skladeb nelze mluvit. Argument Z. Tiché je zcela mylný.[2]


[1] De Boor-Newald (vyd.), Geschichte der deutschen Literatur IV/1, 1970, 199n.

[2] Z. Tichá tvrdí mimochodem i to, že úvodní schéma pokládané za typické pro minnerede se najde v jedné z písní žáků darebáků Žáci, nežeňte se; tam jsem to nenašel. Úvodní narativní schéma typické pro minnerede: nešťastný milovník („já“) se sám utíká do májové přírody a tam se na krásném místě dožije setkání se ženou.

Pozn.: Tato replika byla napsána hned po vyjití článku, proti němuž se obrací, ale nemohla být dosud otištěna na příslušném místě.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 2, pp. 172-173

Previous Lumír Klimeš: Výbor z kronik 17. století

Next Marie Těšitelová: O matematické a aplikované lingvistice v Belgii