Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Mistr Klaret

Josef Hrabák

[Chronicles]

(pdf)

Maître Claretus

Mistrem Klaretem, učeným slovníkářem doby Karla IV., obírá se pozoruhodná monografie Alberta Wesselského, Klaret und sein Glossator (Brno, 1936, str. 136, Kč 48). Wesselski se snaží vystopovati, odkud bral Klaret látku pro svůj latinský exemplář a tak doplňuje dvojdílnou Flajšhansovu edici všech Klaretových prací (Klaret a jeho družina, Praha 1928), která k pramenům nepřihlížela.[1] Úkol Wesselského je nesnadný zvláště proto, že Klaret zhušťuje celé bajky do kratičkých průpovědí, a tak bezděky zatemňuje svůj pramen. Sbírky, z kterých čerpal, byly však jistě dobře známy učeným současníkům a jeden takový současník uvedl Wesselského na stopu.

První část rukopisu exempláře (až po ex. 93) [61]je totiž opatřena přípisky, jakýmisi poznámkami pro komentář, které připojil podle všeho přepisovač této části. Ostatek rukopisu je psán jinou rukou a přípisků v něm není. Neznámý glosátor viděl velmi dobře do duševní dílny Klaretovy a často přímo citoval povídku, kterou Klaret zhustil do exempla.

Wesselski obrátil pozornost i ke glosátorově osobnosti. Vidí v něm muže evropského rozhledu a klade jej nad Klareta. Rozborem jeho přípisků ukazuje šíři jeho vzdělání, ale i jeho filosofické názory. Glosátor byl modernějších názorů než Klaret, poslední pravdou není proň dogma, hodnotí nad dogma mravy. „Dogma nemá ceny, nejsou-li mravy dobré“, po klaretovsku vystihuje jeho postoj Wesselski. O osobnosti glosátorově nelze říci nic určitého, ale podle toho, že se dovolává velmi často sv. Angustina, soudí Wesselski, že byl asi augustián (112 n.) Tyto zajímavé poznámky jsou však napsány jen jakoby na okraji hlavní práce, věnované studiu pramennému. Autor probral podrobně exemplář (jehož bajky utřídil podle obsahu do skupin) a stručněji se dotkl Physiologiaria, jehož pramenem byla 12. kniha Bartholamaea Angelica De proprietatibus avium. V pramenném studiu rozvinul Wesselski svou velkou erudici; glosátor mu ukázal sice směr, ale bylo třeba vykonati úmornou srovnávací práci, než mohlo být ukázáno, která exempla čerpal Klaret z bible, která z Waltrova zpracování Romula, která z Aviana atd. Nemohu v tomto referátě zabíhat do podrobností, upozorňuji jen ještě na cenné poznámky o folklorních tradicích (str. 46 n.).

Je velká škoda, že Wesselski nedoplnil svůj rozbor látkoslovný rozborem formálním a omezil se tu jen na nahodilé poznámky. Práci by také velmi prospěl přehledný seznam všech exempel s uvedením pramenů, který by ušetřil hledání v textu podle rejstříku.

Klareta se dotkl Wesselski ještě v pozdější studii „Die gelehrten Sklavinnen des Islams und ihre byzantischen Vorbilder“ (Archiv orientální 9, 1937, str. 353—378) Poukazuje zde na str. 377n., že exemply 7, 17, 33 a 194 mohly býti čerpány z předloh, které se dostaly do Čech přes Byzanc — zároveň však uvádí, že na definitivní vyřešení není dnes pomyšlení, neboť se nemůžeme dosud o nic opřít.


[1] K pramenům některých exempel poukázal sice už Vilikovský ve svém posudku Flajšhansovy edice v čas. Bratislava (2, 1928, 450—452), Wesselski se však první podjal obtížného úkolu určit prameny všech exempel.

Slovo a slovesnost, volume 4 (1938), number 1, pp. 60-61

Previous František Trávníček: Germanismy v staročeském Tkadlečkovi?

Next Ľudovít Novák: Omyl v československé lexikografii školské