Sovětský sborník o strukturní a aplikované lingvistice

Marie Ludvíková

[Chronicles]

(pdf)

Советский сборник о структурной и прикладной лингвистике / A Soviet volume on the structural and applied linguistics

Sovětský sborník Aktual’nyje voprosy strukturnoj i prikladnoj lingvistiki (Moskva 1980, 231 s.) patří do řady sborníků nazvané [171]„Publikacii otdelenija strukturnoj i prikladnoj lingvistiki“, která za hlavní redakce V. A. Zveginceva v nepravidelných časových intervalech reprezentuje práci oddělení strukturní a aplikované lingvistiky filologické fakulty Moskevské univerzity. Tato řada vychází od poloviny šedesátých let a obsahuje jednak svazky věnované problematice užší (např. Issledovanija po rečevoj informacii, sv. 2, 1968 nebo monografie Z. M. Muriginové Semantičeskaja struktura prilagajemych form russkogo glagola, sv. 5, 1970), jednak přehledové sborníky (např. sv. 6, 7, 8), k nimž patří i recenzovaný svazek devátý. Vyšel v redakci M. D. Potapové a je věnován širokému okruhu otázek současného lingvistického výzkumu v oblasti strukturní a aplikované lingvistiky. Aplikovaná lingvistika se v pojetí sovětské lingvistiky chápe značně široce, nikoli jako převážně problematika jazykového vyučování, jak je tomu např. v pojetí západní lingvistiky, ale spíše s důrazem na problematiku interdisciplinárního charakteru, kdy se některé jazykové otázky zkoumají z hlediska jiného oboru a jeho metodami (např. psychologie, matematiky) nebo jazykový materiál slouží jiné disciplíně jako podklad jejích vlastních výzkumů (např. automatické rozpoznávání řeči). Do aplikované lingvistiky tu patří zejm. výzkumy psycholingvistické a sociolingvistické, strojový překlad, informatika, celá problematika spojená s matematickým a automatickým zpracováváním jazykových dat apod.

Příspěvky obsažené v recenzovaném sborníku jsou tematicky velmi rozmanité a při abecedním uspořádání podle jmen autorů je tato rozmanitost ještě výraznější. Práce, které bychom zařadili ve shodě s názvem sborníku mezi práce strukturní, se týkají jednak ruštiny, jednak méně prozkoumaných jazyků, popř. dialektů jiných sovětských národů. Tyto práce mají za cíl především pořídit přesný popis těchto jazyků i vzhledem k vlivu ruštiny jako jazyka úředního a jazyka sdělovacích médií: vedle toho jejich gramatické kategorie, struktury a vztahy mohou sloužit jako model pro popis a fungování jazyků rozvinutých, zvl. současné ruštiny, mohou být i podkladem pro zkoumání vzniku a vývoje jazyků, jazykových univerzálií apod. V tomto svazku je několik takových prací věnováno zvláště jazykům sibiřským a dagestánským. Materiály lingvistických expedic jsou zpracovávány z hlediska moderních jazykových teorií.

Tak vyjadřování času v neneckém jazyce (patřícím do skupiny jazyků uralských) v práci E. V. Gruškinové (s. 55—61) se pojímá v širším rámci Bondarkovy funkčně sémantické kategorie temporálnosti, se zvláštním zřetelem k její složce periferní, tj. k časovým významům příslovcí, spojek a různých časových konstrukcí. Zájem lingvistů trvale upoutává i zvuková stránka těchto jazyků, jak o tom svědčí práce I. A. Muravevové (s. 152—165), v níž se formulují pravidla vokalické harmonie v korjatštině a čukotštině, nebo studie o rytmické struktuře aleutštiny (S. V. Kodzasov, I. A. Muraveva, s. 103—128). Výsledky těchto prací jsou zajímavé typologicky i z hlediska lingvistického popisu jiných, málo prozkoumaných sibiřských jazyků: autoři soudí, že na rozdíl od ruštiny jsou pojmy slabika, slabičná hranice a přízvučná slabika pro popis těchto jazyků nutné a adekvátní.

Další skupina prací se týká strukturní problematiky ruštiny na rovině lexikální, syntaktické, sémantické a stylistické. A. I. Kuznecovová (s. 128—141) ve své rozsáhlejší lexikologické práci vychází ze známých pojmů pražské školy centrum a periférie (srov. TLP, 2, 1966) a svou pozornost obrací k periferním jevům z oblasti slovníku. Práce je věnována složeným slovům s několika kořeny, která svou četností výskytu (0,2 %) k periferním jevům ruského slovníku nesporně patří. Autorka popisuje strukturu vícekořenových kompozit se zřetelem k počtu morfémů, prefixů, sufixů a k jejich produktivnosti. Pojmy centrum a periférie se svým charakterem samy nabízejí kvantitativnímu zpracování. Autorka toho využívá a podává přehledný obraz kvantitativních vztahů mezi jmenovanými jevy. I. M. Kobolevová (s. 91—103) se zabývá problematikou výběru vidu při syntéze jednoduché věty a v rámci vícestupňového transformačního modelu formuluje pravidla pro užívání vidů. Pro výběr vidu odpovídajícího danému významu slovesa jsou podle autorky relevantní významy zachycující různé typy děje (např. konkrétně faktický, zobecněně faktický, děj s omezeným počtem iterací, s neomezeným počtem iterací apod.) ve spojení s příslušnými kontexty.

[172]Stylistika je ve sborníku zastoupena dvěma příspěvky z oblasti prozódie. L. V. Zlatoustová (s. 61—75) pojednává o fonetickém slově jako rytmické jednotce verše a prózy a řeší otázky vztahu rytmu a metra: z analýzy rytmických struktur vyvozuje požadavky kladené metrem na výběr fonetických slov ve verši, sleduje možnost zaměnitelnosti a deformace fonetického slova v závislosti na metru verše i v próze, která představuje „neutrální“ srovnávací text. — Druhá stať (autor V. G. Savickij, s. 185—190) pojednává o mluvené řeči („razgovornaja reč“), jejíž užívání a tím i význam vzrůstá spolu s rozšiřováním technických prostředků (telefon, diktafon, magnetofon) i vlivem hromadných sdělovacích prostředků (rozhlas, film, televize). Autor si klade otázku, které zvukové prostředky (přízvuk, rytmus, intonace) charakterizují monolog a kde je možno vést hranici mezi monologem a dialogem. Odpověď nachází ve výsledcích získaných na základě experimentů s mluvenými projevy o různém stupni připravenosti. Po akustickém a auditivním vyhodnocení pokusů vymezuje tři typy monologů, a to (1.) plné opakování psané řeči (tj. čtení), (2.) částečně připravený monolog (tj. řeč na základě psaných poznámek), (3.) spontánní monolog.

Pokud jde o některé speciálněji zaměřené práce věnované aplikované lingvistice v jejím širším pojetí, týkají se více nebo méně samostatných interdisciplinárních oborů se specifickým okruhem problémů a vlastní metodikou, jako jsou např. matematická lingvistika, psycholingvistika nebo strojová lingvistika.

Statistickému odvětví matematické lingvistiky je věnován příspěvek V. I. Grigorjeva (s. 40—48) o funkčním rozložení písmen v současném beletristickém textu (50 000 písmen): zároveň se sledují změny rozložení při narůstání rozsahu výběru. Autorovy výsledky jsou ve shodě se známým jevem, že malé výběry na úrovni písmen jsou nestabilní, neprojevuje se u nich vliv morfologie ani lexika; s růstem délky statisticky analyzovaného textu se kompaktnost rozložení zmenšuje a frekvenční pořadí stabilizuje (Těšitelová, 1974). — Druhá práce se týká glottochronologické metody, jež využívá jazykovou statistiku k určování stupně příbuznosti jazyků (s. 5—12). Autor V. I. Belikov kriticky zvažuje tuto metodu a posuzuje její vhodnost na materiálu východních polynéských jazyků.

Z algebraického přístupu k popisu jazyka vycházejí příspěvky B. E. Grojse (s. 48—55) a E. I. Rodičevové (s. 172—185). Grojs uvažuje o verifikaci vět přirozeného jazyka, který se svým charakterem vymyká exaktnímu matematickému popisu, v systémech s umělým intelektem. Aby bylo možno přirozený jazyk pro účely těchto systémů matematicky popsat, je třeba zaměnit extenzionální sémantiku obecnější teorií, jak to navrhuje Montague: tento postup zkoušejí i někteří sovětští lingvisté při řešení problematiky dorozumění člověka a stroje. Zatímco tato práce má ráz úvahově koncepční, E. I. Rodičevová předkládá jeden konkrétní možný způsob konstrukce modelu dialogu člověk — stroj. Specifičnost jejího přístupu, který je v článku vyložen, se týká (1.) principů redukce přirozeného jazyka a vydělení jeho univerzální složky, (2.) metody zobrazení sémantické informace a (3.) strategie analýzy a syntézy výpovědí v dialogu uživatele a stroje.

Poslední oblastí aplikované lingvistiky, jíž je ve sborníku věnována pozornost, je psycholingvistika a sociolingvistika. Psycholingvistika je tu zastoupena experimentálním výzkumem osvojování zvukové struktury slov u dětí a dospělých (E. N. Vinarská, N. I. Lenská, G. M. Bogomazov, s. 18—29). Autoři sledovali dělení slov na slabiky u dětí nejmenších (3—4 roky), které členily slova pouze na slabiky otevřené, dále u dětí kolem 5 let, kdy se začaly objevovat i slabiky zavřené; po 7. roce věku jsou již slova dělena podle pravidel. Na základě výsledků tohoto pokusu i dalších pokusů se jeví možnost měřit úroveň osvojení jazykového systému; zavřený slabičný segment je spojen s vyšší intelektuální vyspělostí mluvčího, otevřené slabiky jsou příznakem prvotnější etapy osvojování jazyka. Toto „měření“ bylo úspěšně užito i ke zjišťování úrovně vyjadřování u dospělých osob negramotných a částečně gramotných. — Poslední stať sborníku (L. L. Fedorová, s. 210—231) má charakter přehledový a podává informaci o současném sociolingvistickém výzkumu v USA. Zájem amerických sociolingvistů je soustředěn na fungování jazyka u určitých skupin jeho nositelů. Autorka uvažuje o tom, z jakých počátků vznikla tradice [173]zkoumání jazyka v jeho komunikačním aspektu v Evropě (Saussure, Meillet, Vendryes, Fortunatov, Baudoin de Courtenay) a v Americe (Boas, Sapir, Whorf) a kriticky hodnotí nejdůležitější práce z oblasti sociolingvistické teorie a terénních výzkumů (D. Hymes, W. Labow, J. Fisher, S. Ervin-Tripp, J. Fishman aj.).

I když výsledky některých prací ve sborníku uveřejněných je možno považovat za předběžné nebo dílčí, domníváme se, že sborník podávající v kostce informaci o problematice strukturní a aplikované lingvistiky na moskevském univerzitním pracovišti poskytuje čtenářům řadu užitečných poznatků věcných i metodologických a může v mnohém inspirovat i lingvistiku naši. U některých prací tohoto sborníku bychom uvítali přehlednější uspořádání a výraznější grafickou úpravu textu i tabulek. Předností většiny příspěvků je však jasný výklad, který přibližuje někdy složitou a ne zcela běžnou problematiku i čtenářům pracujícím v jiných oblastech lingvistiky nebo v některé interdisciplíně; to je při značné tematické šíři sborníku velmi cenné.

 

LITERATURA

 

Travaux linguistiques de Prague, 2. Praha 1966.

Těšitelová, M.: Otázky lexikální statistiky. Praha 1974.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 2, pp. 170-173

Previous Ludmila Uhlířová: Sovětská práce o jazyce a stylu hromadných sdělovacích prostředků

Next Josef Skácel, Lubomír Drozd: VI. mezinárodní kongres AILA ve Švédsku