dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Teorie textu a stylistika

Jana Hoffmannová

[Chronicles]

(pdf)

Теория текста и стилистика / Theory of text and stylistics

Ve dnech 10.—11. 9. 1981 se konala na Zemplínské šíravě konference, poprvé u nás speciálně zaměřená na vztah textu a stylu, stylistické aspekty textu, poměr teorie textu a stylistiky. Konferenci uspořádala katedra slovenského jazyka pedagogické fakulty Univerzity P. J. Šafárika v Prešově; její iniciativa se projevila jako velmi prospěšná, neboť konference jasně ukázala neobyčejnou různorodost přístupů k těmto otázkám po stránce teoretické, metodologické i materiálové a naléhavou potřebu pokusit se v budoucnu aspoň o sjednocení některých základních východisek a o homogennější zpracování celé této široké problémové oblasti.

V obecněji zaměřených referátech se objevila řada pojetí textu a stylu a definic těchto pojmů (jejichž počet v současné jazykovědě stále narůstá až neúnosně). Výrazně vystoupila do popředí — např. u T. Zsilky, J. Sabola — mj. orientace na sémiotické a axiologické aspekty textu, na text jako znak (ev. „superznak“, „supraznak“). Dominantou řady dalších příspěvků bylo zdůraznění pragmatického aspektu textu a jeho významu právě pro integraci moderních teorií textu a stylistiky; snad nejčastěji citovanou prací byla monografie L. A. Kiselevové o pragmalingvistice (Kiseleva, 1978; ref. Müllerová 1980) s jejím rozlišením jazykových funkcí, informačních podsystémů i funkčních jazykových polí intelektuálně informativních na straně jedné a pragmatických na straně druhé a s diferenciací informémů a pragmémů jako pragmalingvistických jednotek. Jednotlivými typy jazykových pragmémů se ve svém příspěvku speciálně zabývala E. Bajzíková. Koncepce Kiselevové se odrazila také v referátu J. Horeckého o pragmalingvistické struktuře textu, který přinesl i neobvyklý přehled rovin a jednotek v textu: jednotkou nejvyšší roviny noematické je propozice, následuje rovina strategická, jejímiž jednotkami jsou jednotlivé komunikační postupy, dále rovina tematicko-pragmatická, kde se uplatňuje aktantová a pragmatická struktura, a konečně rovina povrchová se složkou syntaktickou a lexikální (zde pracuje autor s informémy a pragmémy, ev. infopragmémy).

O pojmech text a styl se dále uvažovalo především z hlediska jejich vztahu k jazykovému systému a řečové realizaci. Zde podala konference pravděpodobně věrný obraz názorového rozvrstvení v těchto otázkách (nejen v naší, ale i ve světové jazykovědě), které pokrývá celou škálu od vyhraněného řazení textu i stylu pouze do oblasti řeči, užívání jazyka, přes jejich situování někam na přechod mezi řečí a jazykem, až po návrhy postulovat v jazykovém systému průnikovou stylistickou rovinu a postihnout i jisté systémové, invariantní aspekty textů. Na „vrchol hierarchie jazykového systému“ zde umístil text např. J. Mistrík; J. Findra ve svém širokém pojetí „stylémů“ (chápaných jako stylotvorné prvky, ale zároveň jako textové jednotky) s nimi počítá jako s jednotkami paradigmatického plánu jazyka, jako s určitými schématy, invarianty jednotek textové realizace. To je v souladu s úvahami o povaze a konstitutivních složkách „textových vzorců“ (J. Hoffmannová) i s využitím pojmu „textém“ pro invariant jednotlivých výskytů téhož motivu v různých textech (T. Zsilka).

S tím souvisí i posuny a rozkolísávání hranic mezi gramatikou, stylistikou, teorií textu, ev. pragmalingvistikou a sociolingvistikou, ale i dalšími obory v současné době (zasahuje sem i psycholingvistika, teorie informace, teorie překladu, odvětví literární vědy zaměřené na proces literární komunikace aj.), které zasedání rovněž jasně ukázalo. Porovnat a upřesnit předměty, metody a cíle zmíněných disciplín, zhodnotit význam jejich vzájemných impulsů i možností spolupráce je jedním z velkých úkolů, bez jejichž řešení se lingvistika neobejde. Vyjasnění těchto otázek by jistě pomohlo odstranit i současné rozpaky kolem pojmů typu gramatika textu, ukázalo by cestu k nejprospěšnějšímu zapojení nových výsledků teorie textu do gramatik a stylistik jednotlivých národních jazyků. Přispělo by i k rozhodnutí, zda je třeba rozšířit dosavadní chápání gramatiky [256]a jazykového systému, nebo zda pro texty jako útvary jazykové, podmíněné ovšem silně řadou mimojazykových faktorů, specifikovat systém jiný, částečně se překrývající se systémem jazykovým. (Na tyto problémy upozornil referát J. Hoffmannové.)

Většina ostatních konferenčních příspěvků byla zaměřena ke konkrétním složkám a prostředkům výstavby textu, doloženým materiálovými analýzami, nebo k jednotlivým typům textů a oblastem funkčních stylů. Z nich měl nejširší záběr referát M. Jelínka, který předložil zajímavý výklad stále tak mnohoznačného pojmu téma ve vztahu k textu (prostorová představa tematické struktury textu v bodech, liniích a plochách) a pojmy text a styl uvedl do vztahu prostřednictvím „konkurenčních výrazových množin“, diferencovaných na základě řady stylových příznaků; výběr z nich provádí produktor textu podle konkrétní komunikační intence. Řada referentů věnovala pozornost významu různých prostředků pro koheznost, kohezi textu. J. Sabol zdůraznil podíl suprasegmentálních jevů a zabýval se sepětím sémantické a zvukové složky v textovém znaku. O. Sabolová ukázala na materiálu z uměleckých textů projevy strategie autora v kohezní struktuře textu. Široké pojetí textových konektorů, představené J. Mistríkem, známe i z jiných autorových prací (např. Mistrík, 1978). O práci s konektory při redakčních úpravách textu, které mohou výrazně zvýšit jeho spojitost, hovořil Ľ. Novák.

Z dalších prostředků výstavby textu poutaly na konferenci značnou pozornost jevy metatextové a metakomunikační. Možnostmi stylizace komunikačních jevů v jazykových projevech (zvláště v uměleckých textech) se zabývala A. Macurová; upozornila na integraci rovin primární, sekundární atd. komunikace v některých textech a ukázala některé způsoby začleňování celistvých sekundárních komunikátů, jejich komunikační charakteristiky a instrukce pro operace s nimi, které mohou být v textu obsaženy. Do této oblasti se řadí i referát M. Patákové, která s využitím bohatého materiálu soustavně zpracovává klasifikaci různých prostředků uvozovací řeči (především sloves) ve vztahu k jejím jednotlivým funkcím. Několikrát se během zasedání objevila i otázka úlohy paralingvistických jevů při výstavbě textu (u J. Mistríka nebo u D. Augustinské, která k nim přičlenila opakování jako prostředek výstavby textu a ukázala některé typy opakovacích konstrukcí v souvislosti s autorským záměrem, který naplňují).

Referáty J. Nižníkové a G. Moška byly věnovány některým prostředkům kondenzace textu (zejména polopredikačním konstrukcím, využití přívlastků a přístavků), jejich uplatnění v různých typech textů a funkčních stylech a jejich vlivu na recepci textů.

Z jednotlivých druhů a skupin textů se účastníci soustředili mj. na stylovou nehomogennost publicistických útvarů (E. Minářová, J. Jacko) nebo na specifiku mluvených textů, jejichž autoři byli motivováni ke spisovnému projevu (o poznatcích vytěžených z průzkumu hovořil J. Muránsky). Při pokusu o charakteristiku stylu epistolárních textů pracoval i F. Ruščák s jednotkami pragmalingvistické povahy; podal přehled nejpříznačnějších pragmémů v tomto typu textu a navrhl nazývat takto specifikovanou pragmalingvistickou jednotku „epistolém“. Stylistickým charakteristikám textů paremiologických, jejich textové svébytnosti (která může být sporná zvláště u drobnějších žánrů) i způsobům jejich začleňování jako dílčích textů do větších textových celků se věnoval F. Mlacek.

Široký tematický rozptyl celého zasedání doplnily i pohledy na tuto problematiku z oblasti metodické a didaktické.

Přes tuto různorodost témat, která jednotliví referenti na konferenci předložili, celé zasedání jistě velmi přispělo k lepší orientaci všech účastníků v tak složité a rozsáhlé problematice a přineslo jim mnoho nových poznatků.

 

LITERATURA

 

KISELEVA, L. A.: Voprosy teorii rečevogo vozdejstvija. Leningrad 1978.

MÜLLEROVÁ, O.: Sovětská práce o pragmalingvistice jako lingvistické disciplíně. SaS, 41, 1980, s. 167—170.

MISTRÍK, J.: Hypersyntax a štylistika. In: Čs. přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu. Lingvistika. Praha 1978, s. 213—220.

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 3, pp. 255-256

Previous Jiří Kraus: Nový pohled na Vančurovo Rozmarné léto

Next Miloš Dokulil: K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice