Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Annette Muschner: ESSE-Verbalphraseme (am Material des Tschechischen)

František Čermák

[Book reviews]

(pdf)

Annette Muschner: ESSE-Verbalphraseme (am Material des Tschechischen)

Annette Muschner: ESSE-Verbalphraseme (am Material des Tschechischen). Linguistische Studien. Reihe A, Arbeitsberichte 211. Zentralinstitut für Sprachwissenschaft, Berlin 1991. 136 s.

 

Tato rozsahem nevelká studie, vzniklá přepracováním kandidátské disertace berlínské bohemistky, je jednou z mála monografií věnovaných české frazeologii v německém jazyce. Svým zaměřením na oblast centrálního verba být a jeho postavení a účast v české frazeologii nepropozičního typu se práce stává zajímavou i pro širší zájemce nejrůznějšího druhu.

Práce se člení do pěti kapitol, které doplňují tři užitečné přílohy podávající přehled materiálu (jehož rozsah, proti zde uvedenému, byl ovšem větší, zahrnul na 2400 frazémů), přehled strukturních modelů a přehled dvanácti synonymních a významových skupin, které autorka vyděluje. Dodejme, že autorka měla k dispozici v rukopisu už i třetí svazek Slovníku české frazeologie a idiomatiky, který je věnovaný verbálním frazémům. V úvodní kapitole, kde se podává i stručný přehled českého frazeologického bádání, se vytyčují na obecném pozadí frazeologické teorie i rysy (víceslovnost, ustálenost a idiomatičnost), které si autorka pro své zpracování této specifické oblasti slovesa být volí jako výchozí.

I druhá kapitola, věnovaná specifické povaze slovesa být v pohledu různých lingvistů (vedle existenční a kopulativní funkce se tu mluví o funkci pomocného slovesa), má širší, resp. rámcující platnost. V závěru této kapitoly, kde se poprvé i zmiňuje členění dané frazeologické oblasti, tj. na frazémy propoziční (autorkou ve shodě s novější německou tradicí nazývané především frazeotextémy), resp. predikativní a další (kolokační), tj. verbální, adverbiální (pokud sloveso být ovšem obsahují), esse-Verbalphraseme (verbální frazémy s být) a přirovnání, se ovšem blíže syntaktická či jiná úloha tohoto slovesa už příliš neurčuje a mluví se o něm jen jako o komponentu; není to ani – ve shodě s naším pojetím – dobře možné. Jisté pochybnosti však vyvolává vymezení hranic mezi některými typy. Vedle frazeotextémů (typu Už je ruka v rukávě) s pevnou osobou a číslem se jako zvláštní [65]typ (oba mají propoziční povahu) vydělují predikativní frazémy (typu Je s ním amen), které vedle společných znaků s předchozím typem se liší i proměnlivostí času a modu. Nehledě na to, že se tyto kategorie mohou někdy obměňovat i u prvního typu (jak podotýká i autorka, s. 40), zdá se toto kritérium v podstatě jen morfologické obměnitelnosti určité kategorie příliš úzké; pracovně tu jistě autorce vyhovuje, ale jako klasifikační kritérium pro celou frazeologii propoziční je zřejmě slabé a jen pomocné povahy: do obměnitelnosti tohoto typu frazémů vstupují přece i další kategorie stejné, ne-li větší závažnosti (srov. obměnitelnost osoby i rodu u objektových zájmen Já ti/mu/jí..dám!). Verbálními frazémy se prostě míní všechny frazémy nepropoziční, tj. frazémy kolokační povahy obsahující verbum a mající ve větě predikátovou funkci (např. vyhodit někoho na ulici); v práci se nutně uvažují jen okrajově, pokud se v nich sledované sloveso vyskytne sekundárně. Proti nim se zvlášť a podle řazení i jim na roveň kladou verbální frazémy pouze a tedy i primárně se slovesem být (být ve svém živlu), což jistě autorčiným záměrem nebylo: druhé jsou jen podtypem prvního.

Jedním ze záslužných cílů práce, zmiňovaných i v úvodu, je vymezení kritérií pro identifikaci sledovaného typu frazémů. Po srovnání různých, zvl. ruských a německých stanovisek se autorka přiklání k tomu, že být je komponentem frazému, tj. idiomatické verbální skupiny, tehdy, je-li nominální složka frazému vázána ke složce být při realizaci významu frazému (s. 55–56). Tento závěr je zajímavý i šíře, protože odráží různé přístupy, které se dnes ve frazeologii uplatňují, a v konečném důsledku je ovšem dán i různou rigorózností definice frazému. Takto by např. nominální frazém slepá kolej byl jedinou formou existence příslušného významu a slovesa být, dostat se, octnout se by byla v takovémto přístupu zřejmě sponami, resp. součástmi kontextu. Proti tomu ovšem stojí opačný pohled, uplatněný např. v českém frazeologickém slovníku, který tu v souladu se svým definičním východiskem vidí vedle nominálního frazému ještě tři další verbální frazémy transformačně s ním spjaté: jiná verba tu jsou uzuálně vyloučena (je jich tudíž jasně restringovaný počet), stejně tak jako je vyloučena jiná funkce než v predikátu. O pouze nominální frazém by se mohlo jednat tehdy, připouštěl-li by daný frazém celkem volnou a tedy neustálenou kombinovatelnost s různými verby a navíc také třeba subjektovou funkci ap.

Analýza je tu ovšem obecně obtížná nejen pro cizince, protože hranice mohou být splývavé. Takto se může jevit názor, že frazém typu jablko sváru, pokusný králík (vedle evidovaných verbálních frazémů být jablkem sváru, být pokusným králíkem) je bez dalšího syntaktického omezení (s. 70) správný jen na první pohled. Při bližším zkoumání je zjevné, že možné role těchto frazémů, především role subjektová, ale i objektová, role neshodného atributu aj., je velmi řídká, nezvyklá a pro leckoho nemožná.

Těžiště práce tvoří nesporně čtvrtá kapitola, nabízející dobře uspořádaný i přehledný rozbor a popis takto vymezeného materiálu. Je členěn nesporně vhodně podle formy, tj. podle počtu a povahy komponentů. Vedle stabilního být jde o typy (1) s jedním komponentem, a to substantivním, adjektivním, adverbiálním, pronominálním, interjekčním a numerálním, a (2) s více komponenty, resp. substantivní skupinou různého typu, bohatě uvnitř členěnou, kde zjevně a pochopitelně nejrozsáhlejší subtyp představují frazémy typu být-prep-S (např. být na vážkách, srov. zvl. přehled na s. 128n.). Vedle analýzy řady případů i sémantických rozbo[66]rů tu zaujme i zařazení některých typů, které dříve zůstávaly neprávem na okraji pozornosti, srov. být držgrešle, být nadrátovaný, být ažúr ap.

Bohatostí své materiálové základny, důkladností analýzy i přehledností získaných výsledků představuje studie A. Muschnerové velmi dobrý a vítaný příspěvek v oblasti popisu české frazeologie; svým způsobem je však i příspěvkem ke konfrontaci česko-německé.

Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 1, pp. 64-66

Previous Jasňa Šlédrová: Iva Nebeská: Úvod do psycholingvistiky

Next František Štícha: Andrew Chesterman: On Definiteness. A Study with Special Reference to English and Finnish