Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Frazeologie novinového úvodníku: úzus, funkce a aktualizace

František Čermák

[Articles]

(pdf)

Idioms in newspaper editorials, their usage, function and textual forms

0. Úvod

Nelze dobře očekávat, že mezi radikální společenskou změnou a nárůstem nových frazémů v jazyce je přímá úměrnost; vnější realita se do této části jazyka promítá spíše do tematiky frazémy pokrývané, popř. i do jejich variability a aktualizace. Užitečné je studium projevu a úzu frazeologie především v té části tisku, resp. novin, která je na jedné straně velmi proměnlivým a věrným zrcadlem reality, která ale na druhé straně má svou pevnou předpokládanou strukturu a povahu a není přitom formálně a terminologicky příliš sevřená; vedle určité predeterminace užité frazeologie dané tímto rámcem je tak umožněno i případné srovnávání napříč časem i místem. Těmto podmínkám odpovídá mj. novinový úvodník, v našem případě úvodník Lidových novin.

Novinový úvodník v sobě spojuje minimálně tyto determinanty, které vymezují i užitý typ jazyka:

(1) je obsahově aktuální, zvl. ve smyslu odrazu závažných témat doby, a je přitom relativně neformální, umožňující zapojení frazeologie,

(2) je svou formou i pragmatikou obvykle enunciační, asertivní, a proto jen řídce obsahuje otázky či rozkaz,

(3) je strukturně a logicky analytický, rozebírající situace a děje co do souvislostí a příčin a vytyčující nenásilně, co a jak dělat (MČE, 6, s. 418).

Z hlediska zastoupení frazeologie byly podrobeny analýze úvodníky Lidových novin za tři týdny, od konce února do poloviny března loňského roku (27. 2.–15. 3. 1995), tj. celkem 18 příspěvků od 15 autorů (viz literaturu). Standardní délka jednoho příspěvku je v průměru 344 slov rozložených do 47 vět (věta = klauze s predikací). V průměru tu tedy má jedna taková věta 7,3 slova. V úhrnu textů bylo identifikováno 131 frazémů a idiomů, takže jejich průměrný výskyt je vůči počtu slov zhruba 1:47 (tj. jeden frazém na 47 slov) a vůči počtu vět pak 1:6,5 (tj. v průměru 1 frazém na 6 a půl věty).

Vybírané frazémy a idiomy se omezovaly v podstatě jen na metaforické, tj. neuvažují se tu velmi běžné a početné kvazifrazémy typu V – Sabstr (věnovat pozornost, mít návrh). Identifikace frazémů se opírala o kritéria a postup naznačený v mých dřívějších příspěvcích (zvl. Čermák, 1985, 1993, 1995) a o zastoupení ve třech svazcích Slovníku české frazeologie a idiomatiky; ze stejných zdrojů vychází i jejich popis (Čermák, 1982, Čermák – Filipec, 1985).

 

1. Struktury

Podle invariantní formy lze zjištěné frazémy dělit do šesti funkčních typů, z nich nejbohatěji zastoupený je typ verbální, nejslaběji však, poněkud překvapivě, přirovnání. Každý funkční typ se zpravidla uvnitř člení do řady formálních subtypů; jednotlivé frazémy se zde uvádějí ve své invariantní podobě.

 

1 Verbální skupina (V-S, V-A, V-ADV, V-V a rozšířené varianty):

V-S: otevřít bránu něčeho/něčemu, odehnat někoho od bran, být na dohled, ocitnout se [82]v centru pozornosti, nevidět důvod k něčemu, srazit někomu hřebínek, hrát na domácím hřišti, vyvolat jiskření?, cpát si kapsy, vyložit karty na stůl, vykouzlit z klobouku, dohlédnout konce, jít někomu po krku, učinit krok vpřed, vystrkovat někoho z kola ven, stát na křižovatce, chránit svou kůži, být bolavé místo někoho, mít své meze, zaujmout místo někoho, mít něco na mysli, změnit se k nepoznání, zmizet z očí, hnát se plnou parou, třísknout pěstí do stolu (2×), být v pořádku, být ku prospěchu někomu, ucházet se o přízeň někoho, zastavit se v půli cesty, mít něco společného, mít něco na své straně, stavět se na stranu někoho, dát/vyložit něco na stůl, větřit šanci, umírat na úbytě, posílat si účty, přicházet v úvahu, postavit vejce na hlavičku, nést vinu na něčem, být v zájmu někoho, vystačit s něčím celý život

V-ADV: myslet něco vážně, vypořádat se s něčím snadno, jít dál, být namístě

V-V: být znát (2×), dát se slyšet, být prodchnut něčím

V-synsémantikon: říct ano, být k něčemu

2 Substantivní a adjektivní skupina (S-S, A-S a rozšířené varianty):

S-S: bouchnutí do stolu, měření sil, odchod ze scény, pád kamenů ze srdcí, posílání účtů, vyrovnání účtů

X-S: X na křižovatce

A-S: všední den, salámová taktika, škodící dobré věci, dobrá vůle, Kolumbovo vejce, zatěžkávací zkouška

S-X: den D

3 Adverbiální skupina (různé strukturní typy):

prep-A-S: v poslední době, v první chvíli, při každém kroku, do jaké míry (2×), s přivřenýma očima, na první pohled (2×), s největší pravděpodobností, se zdviženým prstem, na jedné straně, na druhé straně (2×), ze všech stran

Za zmínku tu stojí povaha užitých atributů; jsou jimi většinou číslovky a široká a pronominalizující se adjektiva:

S-S: shodou okolností

A-S: jinými slovy

prep-S: do nekonečna, bez výhrad, ve skutečnosti

ADV-ADV: dříve či později, jen tak mimochodem, tak trochu (2×)

synsémantikon-S: svého času

synsémantikon-synsémantikon: samo od sebe

4 Komparativní skupina (jako):

Zcela ojedinělé a zřejmě náhodné, navíc už lexikalizované jako takový má svou platnost přirovnání jen slabou.

 

5 Synsémantická skupina (zvl. prepoziční, popř. partikulární a pronominální):

Pro heterogennost formálních struktur se analyzované formy zde i uvnitř řadí do svých funkčních subtypů.

Prepozice: prep-S: v duchu něčeho, v očích někoho, bez ohledu na něco, v průběhu něčeho, v případě něčeho, v rámci něčeho, na rozdíl od něčeho, ve srovnání s něčím, bez vědomí někoho

Partikule: ADV-ADV: tak jako tak

Numerale: jeden každý, ten či onen

[83]6 Propoziční skupina (různé strukturní typy, zvl. rozšířené varianty S-V):

S-V: Odvál to čas, Bylo to laciné gesto, Je v tom háček, Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, Karty jsou na stole, Nabízí se otázka (co), Je s podivem (že), Potíž je v tom (2×), Dalo to práci, Předpoklad se naplnil, Rozum zůstává nad tím stát, Skutečností zůstává, Světlo dopadlo na něco, To nemůže být na škodu, Odnesla to voda

S-V-A: Cena je vysoká (2×), Jejich dny jsou sečteny, Není mu stydno

(To)-V-V: To se dalo čekat

To-V-ADV: Je to tak dobře?, Není tomu tak

V-V: Nedá se říct

Synsémantické: Ale přece jenom, Je tu od toho, aby

Celkové zastoupení jednotlivých strukturních typů vcelku dobře odpovídá i celkové situaci češtiny, je typické. Výrazně individualizující se však stává, vydělíme-li z něj tu část, která je prostředkem autorské aktualizace textu. Celkové zastoupení:

 

Skupina

Absolutní zastoupení

Relativní zastoupení

 

 

%

 

 

 

1 Verbální

52

 

39,6

 

2 Substantivní a adjektivní

14

 

10,7

 

3 Adverbiální

25

 

19   

 

4 Komparativní

1

 

0,7

 

5 Synsémantická

12

 

9,2

 

6 Propoziční

27

 

20,7

 

 

2. Textové aktualizace: varianty a transformace

Na rozdíl od jiných přístupů se tu liší mezi variantou, tj. ve své podstatě jen formální a sémantickou modifikací základní formy frazému se stejnou funkcí jako původní forma, a transformací, u které se zásadně mění funkce výchozí formy. Oba typy aktualizací, které jsou vždy vysloveně autorské, a tudíž neustálené inovace vnášené do textu, odrážejí pak nutně individualitu svých autorů, a lze proto očekávat i jejich značně nerovnoměrný výskyt. Ze 14 analyzovaných autorů se k nim uchýlilo jen osm, tedy něco přes polovinu, ostatní je neužívají vůbec. Přitom největší oblibu v nich nachází K. Steigerwald (ze všech užitých aktualizací na něj připadá plných 38 %); připomeňme však, že on jediný je v analyzovaném materiálu zastoupen čtyřmi příspěvky, což jeho přínos poněkud, ne však zásadně oslabuje.

Varianty:

Jsou v podstatě jen propoziční a verbální, což souvisí i s vysokou frekvencí právě těchto dvou typů obecně (v závorce jsou uvedeny standardní formy). Zdánlivá neprůhlednost, popř. nesrozumitelnost, a tudíž i autorská odvážnost některých případů (srov. např. třísknout čímkoliv do čehokoliv) je ovšem plně přijatelná až v kontextu, který jim předchází a motivuje je.

 

1 propoziční:

– Únorový slib, že Bratislava kurs slovenské koruny k ECU vrátí …, dávno odnesly vody Dunaje (IP × Voda to vzala, resp. asi spíše To odnesl čas)

– Ani zde však nechybí háček (KK × Je v tom háček)

– Dnes tedy spadli do jámy, kterou pečlivě čtyřicet let kopali, a hodlají si stěžovat (KS3 × Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá)

[84]2 verbální:

– z partajního šuplíku vykouzlí ODA (sekce Rytířská) indicie (KS1 × vytáhnout/vykouzlit něco z klobouku)

– zkusí třísknout čímkoliv do čehokoliv (KS1 × bouchnout pěstí do stolu)

– Političtí muži, kteří dohlédají hloubky možného otřesu (KS1 × dohlédnout konce něčeho)

– politické strany, které si cpou kasy naloupenými rumovými penězi (KS4 × nacpat si kapsy)

3 jiné: jsou okrajové

V podezíravých očích slovenského premiéra toto setkání prezidentů vzájemné vztahy obou vlád nezlepší (PS × v očích někoho)

Transformace:

Charakteristickým jejich rysem je výskyt transformací v podstatě pouze uvnitř téže roviny, kromě tří případů v 1 a 4 (v závorce jsou uvedeny standardní formy).

 

1 PROP → V-S (verbalizace):

vystrkovat je z kola ven by bylo jen zaslepeným popíráním skutečnosti (AJ × Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven)

2 V-S → S-S/ A-S (nominalizace):

– by skutečnost, že učiníme krok vpřed, usnadnila vyrovnání vzájemných účtů (2× AJ × vyrovnat si účty)

posílání účtů přes tuto hranici dějin (DT × poslat/dát někomu účet)

– český premiér k hlasitému bouchnutí do stolu stále nevidí důvod (2× IP × bouchnout pěstí do stolu)

– To nelze do nekonečna přecházet jen se zdviženým prstem (2× IP × zdvihat prst nad něčím)

– Když vše půjde dál po výmarsku, s přivřenýma očima (2× KS2 × přivírat nad něčím oči)

– kritika rozvratnická škodící dobré věci (KS4 × škodit (dobré) věci)

– Vyskytnou se i odchody ze scény, to v případě bankrotů (MA × odejít ze scény)

3 V-S → V-S (verbalizace):

– vyšetřovatele kriminálního případu od stranických bran ODA neodehnaly ani doposud předvedené pověstné „indicie“ (KS1 × stát/být u bran něčeho)

– zbystřuje svou pozornost a větří svou šanci (KS1 × mít šanci)

4 V-S → PROP (S-V, propozicionalizace):

– Proud světla, který na ODA dopadl, rovněž zvýraznil nedostatky (BP × vrhnout světlo na něco)

Karty jsou na stole (MA × vyložit karty na stůl)

5 PROP → S-S (nominalizace):

– včera v patnáct hodin bylo slyšet hromadný pád kamenů ze srdcí (DT × Kámen mu spadl ze srdce)

Zatímco variantnost je poměrně omezená, je proti ní výskyt transformací, které svou podstatou signalizují především funkční přizpůsobení formy textovým a syntaktickým potřebám, výrazně vyšší: signalizuje to menší skutečný autorský tvořivý [85]přínos proti důrazu kladenému na zachování jasné identity. V celku analyzovaných frazémů je variant 5,1 %; aktualizací v celku všech frazémů je však úhrnem poměrně značné množství, celkem 19 %.

 

3. Sémantika a pragmatika

S výjimkou menšího 5. a 3. strukturního typu, plnícího v analyzovaných textech většinou konektivní textové funkce (zvl. relační u prepozic a časoprostorové determinace a indexálnosti u adverbiálního typu), má většina zastoupených frazémů sémioticky povahu dezignátorů, a sémanticky tedy víceslovných pojmenování deskriptivní povahy. Jejich povaha je přitom velmi výrazně pragmatická, evaluativní, a to v tom, že spolu s pojmenováním faktu, děje, procesu apod. implicitně, popř. explicitně vyjadřují i jeho, resp. jejich negativní nebo pozitivní hodnocení. Protože volba frazémů a tudíž i jejich vlastní sémantiky tu je pochopitelně podřízená potřebám tématu a autora a její analýza na takovou náhodnost může zase jen ukázat, lze si obecněji a na tématu nezávisleji všimnout jiných stránek. Jednou je daná tematika příspěvků, kterou lze shrnout do dominantních významových okruhů (v širším smyslu jsou ovšem i ony poplatné duchu doby a aktuálnosti komentovaných společenských témat); druhou je jejich pragmatika, projevující se především v polarizované evaluativnosti (kladném hodnocení, značeném E+, záporném hodnocení, značeném E-, nebo v evaluaci neutrální, značené E), tedy víceméně subjektivní relaci autora k pojmenovávané realitě.

Po stránce sledovaných a vyjadřovaných významových témat dominují čtyři, vymezená jako oblast (1) ekonomie, (2) konkurence a boje, (3) jednání, řešení a politiky, a (4) dynamiky, změny a pohybu vůbec; pro jejich značné překrývání a podobnost nepůjde však v následujícím o oblasti nikterak ostře navzájem odlišené. Zároveň se spolu s nimi a idiomy, které do nich patří, charakteristicky projevuje i zmíněná evaluativnost, která má jen málokdy povahu explicitní (ex), tj. identifikovatelnou s explicitním vyjádřením skrze některý komponent výrazu.

 

1 EKONOMIE:

E-ex Cena by pro ně byla příliš vysoká (AČ)

E-ex Cena za kompromis by mohla být příliš vysoká (AČ)

E+ E by skutečnost, že učiníme krok vpřed, usnadnila vyrovnání vzájemných účtů (2× AJ)

E- Měli bychom si navzájem posílat účty a vyhrožovat exekucí (DT)

E- posílání účtů přes tuto hranici dějin (DT)

 

2 KONKURENCE A BOJ:

 

Útočný/aktivní projev:

E- E že využívá polopravd a lží, aby vládě šel po krku a zaujal její místo (2× KS4)

E- Neškodí trošku těm etnikům srazit hřebínek, však je to naučí pořádku (KS2)

E- vystrkovat je z kola ven by bylo jen zaslepeným popíráním skutečnosti (AJ)

E+ tím křikem se uchází o přízeň, tím křikem říká, kdo sama je (KS4)

E- S tím se Ústavní soud vypořádal snadno (DT)

Situace viděná pasívně:

E Neřekl, že „my“ máme na své straně veškerou možnou spravedlnost (DT)

E ve snaze uchránit svou podezřelou kůži (KS1)

[86]Situace viděná z hlediska třetího:

E se mnozí obávali dalšího měření sil prezidenta s mocí zákonodárnou a výkonnou (LB)

E- vyvolaly nejedno jiskření na vrcholech našeho trojúhelníku mocí (LB)

Já a můj zisk:

E- Rozhodně však nemůže být na škodu, když se zamyslíme nad tím (RK)

E+ jestli je naše odlišnost mladé generaci ku prospěchu, nebo jestli tu jenom nepřežívá tradice (RK)

E získá další informace a jak s nimi má nakládat, aby mu k něčemu byly (RK)

E Dalo se s tím vystačit po celý život (RK)

On/oni a jejich zištný postoj:

E- nesou hlavní vinu na nevyřešených vztazích mezi Německem a Českou republikou (BU)

E- politické strany, které si cpou kasy naloupenými rumovými penězi (KS4)

E-ex kritika rozvratnická škodící dobré věci (KS4)

E Je to tak dobře? Domnívám se, že ne docela (RK)

 

3 JEDNÁNÍ, ŘEŠENÍ A POLITIKA:

 

Předpoklady:

E+ Bojme se té dobré vůle, která chce přeskočit zákon (KS1)

E+ hlasy voličů, které mu otevřou bránu moci (KS4)

E+ O rakouskou neutralitu se dosud hrálo jen na domácím hřišti (MM)

E- Ani zde však nechybí háček (KK)

Formy postupu a taktika:

E Argumenty, které dává Ivan Kočárník na stůl, nejsou nové (IP)

E Karty jsou na stole (MA)

E Burza jenom vyložila karty na stůl, o jejich hodnotě rozhodují sami hráči (MA)

E- Střední Evropa je ideální pole pro salámovou taktiku, kterou Moskva vždy dobře ovládala (MM)

E-ex Nebylo to laciné gesto (IP)

E z partajního šuplíku vykouzlí ODA (sekce Rytířská) indicie (KS1)

E-ex kritika rozvratnická škodící dobré věci (KS4)

Ohledy a faktory:

E I vstřícnost totiž musí mít své poznatelné meze (IP)

Řešení a jeho povaha:

E-E+ to je to Kolumbovo vejce, které postavil v Karolinu na hlavičku Václav Havel (2× DT)

E-exN český premiér k hlasitému bouchnutí do stolu stále nevidí důvod (2× IP)

E-ex zkusí třísknout čímkoliv do čehokoliv (KS1)

E+ Je to tak dobře? Domnívám se, že ne docela (RK)

E+ Právně – a ne jenom formálně – jsou tedy dekrety v pořádku (DT)

Vnější pozorovatel:

E nestaví se na stranu jedné ze skupin, nýbrž na stranu zákona (KS2)

 

[87]4 DYNAMIKA, ZMĚNA A POHYB VŮBEC:

 

Postup vpřed i jiný pohyb:

E+E by skutečnost, že učiníme krok vpřed, usnadnila vyrovnání vzájemných účtů (2× AJ)

E-E- Když vše půjde dál po výmarsku, s přivřenýma očima (2× KS2)

N jiní při každém jejím kroku nadšeně tleskají (PS)

E- Vyskytnou se i odchody ze scény, to v případě bankrotů (MA)

Zastavení postupu:

E- Dalo by se tedy soudit, že se privatizace zastavila v půli cesty (MA)

Problémy, váhání a nerozhodnost:

E- ODA na křižovatce (BP)

E- Nadále stojí na křižovatce (BP)

E-ex Ani zde však nechybí háček (KK)

E-ex Dalo by se tedy soudit, že se privatizace zastavila v půli cesty (MA)

Kritický krok, zkouška:

E-ex Zatěžkávací zkouška demokratického systému? (KS1)

E Den „D“ českého kapitálového trhu připadl na středu 1. března 1995 (MA)

Situace blízkého cíle nebo nové etapy:

N Je eskalace války na Balkáně opravdu na dohled? (AČ)

E- Dny česko-slovenské platební dohody jsou tak jako tak sečteny (2× IP)

E- Celní unie se Slovenskem umírá na úbytě a na celkovou sepsi (IP)

Změna a neplatnost dřívějšího:

E obor jejich dovednosti se změnil k nepoznání, než se vrátili z vojny (RK)

E Miloš Zeman počítá, kolik z vyřčených domněnek a osočení odvane čas a kolik uvízne (KS4)

E Únorový slib, že Bratislava kurs slovenské koruny k ECU vrátí …, dávno odnesly vody Dunaje (IP)

Velmi vysoká přítomnost evaluativní pragmatiky (46,5 %) vzhledem k povaze žánru nepřekvapuje; překvapuje naopak snad její poměrná nerovnováha ve prospěch pragmatiky negativně příznakové (téměř 4:1). V přehledu (u 61 případů) se na vyjádření daných okruhů účastní v těchto proporcích:

 

 

Absolutně

Relativně

 

 

 

%

 

 

 

 

 

Evaluativnost bezpříznaková (E):

19

 

31   

 

Evaluativnost negativní (E-):

31

 

50,8

 

Evaluativnost pozitivní (E+):

8

 

13,1

 

Absence evaluativnosti (N):

3

 

4,9

 

 

Vyjadřování uvedených čtyř okruhů se účastní 46,5 % užitých frazémů, což představuje výraznou koncentraci prostředků vůči cíli, resp. autorskému záměru. Dodejme, že z hlavních komplementárních, tj. dalších typů významů tu výrazně chybí především frazémy označující významy statické; užité typy pragmatiky (evaluace), [88]blíže související ovšem už s funkcí (viz 4.), postrádají nejvyšší stupeň subjektivnosti projevu vyjadřovaný především 1. osobou. Podobně tu, shodně s duchem a typem žánru, v podstatě chybí výrazivo čistě či příznačně emocionální. Ještě obecněji lze spatřovat výraznou korelaci mezi silou zastoupených frazémů verbální a propoziční skupiny (viz 1.), jejíž primární funkcí je vyjadřování predikace, a celkově dynamickými typy významu (1–4), zjištěnými zde (viz výše); významy statické, pokrývané verby jen menšinově, tu jsou naopak řídké, čemuž odpovídá především relativní chudost nominální skupiny (viz 1.). Jde tu, jinými slovy, o souvztažnost obecného typu formy a významu.

 

4. Úzus a funkce

I textové funkce zapojených frazémů odpovídají žánru a pokrývané tematice; hlavní dominantní typy, vyjadřující v ní především predikaci (1. a 6. skupina), pokrývají přes 60 procent případů. Soustřeďme se proto už jen na funkce zprostředkované největší skupinou verbální.

Z hlediska vyjadřování osoby je neosobovost a snaha o obecný odstup v přístupu autorů jednoznačně dána i naprostou absencí první „autorské“ osoby (s jedinou výjimkou) i oslovovací druhé osoby (singuláru i plurálu). Zcela ojedinělé a výjimečné mám na mysli (MA) tu přitom slouží metajazykové funkci autokorekce a precizace výrazu, ne vyjádření postoje; 1. osoba plurálu je obsazena jen dvěma případy. Prakticky proto monopolní osobou, která se tu vyskytuje, je osoba třetí (singuláru nebo méně často plurálu). Neosobovosti vyjádření ovšem slouží i další, nefrazeologické prostředky.

Rozložení zapojených slovesných časů, tj. přítomný : minulý : budoucí v poměru 32:21:7 (8× je přitom použitý infinitiv) signalizuje výraznou orientaci na děje aktuální a současné, popř. nedávno uplynulé. Důležité je v této souvislosti přitom i slabé zastoupení kondicionálových forem. Zjištěných šest forem, které jsou ve skutečnosti podmiňovány většinou svým výskytem ve vedlejší větě, a neoznačují tedy podmíněnost či hypotetičnost obsahu, děje, naznačuje nepřímo asertivnost textových formulací tohoto typu, a tedy zřejmě i příslušný typ postoje autorů. Imperativ, ať už ve funkci rozkazu či přání, se vůbec nevyskytuje; výrazně tu tedy dominuje indikativ. I distribuce modu tudíž signalizuje nepochybnost a přímočarost celkového vyjadřovacího záměru, aniž by byla kategorická. S tím konečně souvisí výrazné zastoupení vyjadřování pozitivního; poměr pozitivních forem vůči negativním je 66:10 (2 případy nejsou jednoznačné).

 

5. Závěry

V analyzovaných 18 úvodníkových textech, které z hlediska průkaznosti výsledků lze ovšem považovat jen za pouhý vzorek, se frazémy jeví charakteristické především těmito svými hlavními distribučními rysy (v průměru):

1. Jeden frazém připadá na 47 slov textu a 6,5 věty.

2. Zastoupení strukturních typů charakteristicky odpovídá celkové situaci češtiny, největší tu je skupina frazémů verbálních a propozičních (přes 60 %), nejméně jsou zastoupeny komparativní a synsémantické.

3. Zatímco variantnost frazémů je omezená (v celku 5,1 %) a autorsky závislá, je naopak výskyt transformací výrazně vyšší (téměř 14 %), což lze vztáhnout ke snaze o zachování identity frazému, a tedy i jeho povědomosti.

[89]4. Většina frazémů má povahu dezignátorů, tedy deskriptivních víceslovných pojmenování, ovšem s výraznou stránkou pragmatickou, evaluativní.

5. Sémanticky se přes 46 % užitých frazémů účastní čtyř vydělených tematických okruhů, což představuje výraznou koncentraci prostředků vůči autorskému cíli. Tyto okruhy soustřeďují frazeologické prostředky výrazně dynamické povahy, zatímco výrazivo statické tu naproti tomu nápadně chybí.

6. Obecně lze spatřovat jasnou korelaci mezi silou zastoupených typů frazémů verbální a propoziční skupiny (vyjadřování predikace) a uvedeným dominantním typem významu dynamického (z oblasti pohybu, procesů, akcí, změny apod.).

7. I z hlediska textových funkcí lze konstatovat korelaci užitých gramatických kategorií frazémů, povahy žánru a zvolených témat. Patří sem neosobovost (absence prvních a druhých osob u slovesa), orientace na děje aktuální (v distribuci času dominuje prézens) i mírná asertivnost, nehypotetičnost a přímočarost vyjadřovacího záměru (převaha indikativu, úplná absence imperativu a téměř úplná absence kondicionálu).

Souvztažnost žánru a povahy užitých frazémů lze pak konstatovat zvláště

A. u bodu 5 a 6 výše a 3. aspektu žánru (viz 0.) týkajícího se orientace na situace a děje,

B. u bodu 7 výše a 2. aspektu žánru (viz 0.) týkajícího se jeho asertivnosti a enunciační povahy.

 

LITERATURA

 

ČERMÁK, F.: Idiomatika a frazeologie češtiny. UK, Praha 1982.

ČERMÁK, F.: Funkce v idiomatice a frazeologii. In: Z problemów frazeologii polskiej i slowiańskiej, III. Ossolineum, Wrocław – Warszawa 1985, s. 55–71.

ČERMÁK, F.: Funkce frazémů a idiomů. In: Česká slavistika 1993. České přednášky pro XI. mezinár. sjezd slavistů Bratislava 1993. Slovanský ústav, Praha 1993, s. 331–333.

ČERMÁK, F.: Základy lingvistické metodologie. Nástin hlavních principů na pozadí obecné teorie vědy. UK, Praha 1993.

ČERMÁK, F.: Frazeografie. In. F. čermák – R. Blatná (ed.), Manuál lexikografie. H+H, Praha 1995.

ČERMÁK, F. – HRONEK, J. – MACHAČ, J. (ed.): Slovník české frazeologie a idiomatiky. Přirovnání. Academia, Praha 1983; Výrazy neslovesné. Praha 1988;Výrazy slovesné A-P, R-Ž. Praha 1994.

FILIPEC, J. – ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Academia, Praha 1985.

Malá československá encyklopedie, VI. Red. J. Říman – M. Štěpánek. Academia, Praha 1987 (heslo úvodník, s. 418, zkr. MČE).

 

Analyzovaný zdroj:

Lidové noviny, ročník VIII, 27.2. – 15.3. 1995 (celkem 18 příspěvků od 15 autorů):

 

M. Achremenko (Karty jsou na stole, 3. 3. 1995, MA)

L. Brokl (Prezident v Parlamentu, 15. 3. 1995, LB)

A. Černý (Pochybnost, 11. 3. 1995, AČ)

A. Jirousek (Naše květinová svízel, 28. 2. 1995, AJ)

K. Kříž (Růst, 2. 3. 1995, KK)

R. Kvačková (Gymnazista-vzácný druh?, 1. 3. 1995, RK)

E. Martínková (Každý nemá svého Falbra, 4. 3. 1995, EM)

M. Mocek (Vídeňský salám, 7. 3. 1995, MM)

[90]B. Pečinka (ODA na křižovatce, 6. 3. 1995, BP)

I. Polišenský (Výpověď, 16. 3. 1995, IP)

J. Rybář (Středoasijská ano, 13. 3. 1995, JR)

K. Steigerwald (Možná, 17. 3. 1995, Úderné oddíly, 14. 3. 1995,

Hořká komedie, 8. 3. 1995, Potíže s demokracií, 27. 2. 1995, KS1-4)

P. Svora (Zneklidnění, 10. 3. 1995, PS)

D. Třeštík (Rozhodnutí, 9. 3. 1995, DT)

B. Uttitz (Dobrý rozběh, 18. 3. 1995, BU)

 

R É S U M É

Idioms in newspaper editorials, their usage, function and textual forms

In their usage, function and form idioms found and analysed (131 idioms) in 18 newspaper editorials (Lidové noviny between 27. 2.–15. 3. 1995) exhibit the following major features:

1. There is about one idiom to be found among 47 textual words and in 6,5 sentences.

2. The distribution of idiom types, ranging from verbal and propositional ones (over 60 %) to comparative and synsemantic ones (minority types), corresponds to the overall proportions of the Czech idiomatic stock.

3. While idiom variants may be, due to the individuality of the authors, rather limited (5,1 %), transformations are much more frequent (almost 14 %) and they can be related to the effort to preserve the idiom’s identity.

4. Most idioms are designators of a descriptive nature with a pronounced pragmatic, evaluative aspect (over 46 %).

5. Over 46 % of all idioms belong to one of four large topical fields: (a) economics, (b) competition or fight, (c) actions and solutions in politics, and (d) dynamic change or movement.

6. These fields and types of meanings involved there may be correlated with the distribution of the idioms’ grammatical categories. These include predominance of impersonal verbal forms (both 1st and 2nd verb persons are missing), orientation towards topical validity of tenses (dominant present tense) and choice of rather assertoric, non-hypothetic functional forms (indicative mood in contrast to no or meagre representation of imperative and conditional moods).

Slovo a slovesnost, volume 57 (1996), number 2, pp. 81-90

Previous Jevgenij Timofejev: Ročenka o práci na fonetickém fondu ruštiny

Next Irena Vaňková: Mlčení v komunikaci