Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Přednášky v Pražském linguistickém kroužku

[Chronicles]

(pdf)

-

22. dubna. J. M. Kořínek: Monofonematická slova. Dosavadní pokusy o vymezení pojmu slova provedené z hlediska nauky o seskupování fonémat nemohly být úspěšné, protože se při nich přezíral podstatný faktor prosodický, stojící ve vnitřním vztahu ke stupni „nezávislosti“, po př. „závislosti“ slov: nezávislé slovo musí obsahovat aspoň jeden prosodém, t. j. je vždy slabičné, a jak synchronicky, tak i diachronicky lze dokázat všeobecnou tendenci k neslabičnosti u slov závislých a naopak k slabičnosti u slov normálně sice závislých, ale fungujících za jistých okolností nezávisle. Z této prosodicky podmíněné „slovnosti“, plyne, že zkoumání fonematického skladu slov a určování pojmu slova touto cestou může se dít náležitě jen přes výzkum, jak se fonematicky exponuje slabičnost, jinými slovy: musí stavět na zjištěných pravidlech o fonematickém skladu příslušných prosodémů. Pro oblast monofonematických slov nutno konstatovat zásadně možnost nezávislých slov i jednokonsonantických, jejichž jediný prosodém je exponován příslušným jednokonsonantickým „nositelem slabičnosti“; to, že nezávislá slova jednokonsonantická jsou obecně velmi vzácná, souvisí přirozeně s tou okolností, že ve všech jazycích světa je normálním nositelem slabičnosti právě vokál. (Otištěno v 1.—2. sv. Linguistica slovaca (1940), str. 9 n.)

Slovo a slovesnost, volume 7 (1941), number 1, p. 56

Previous T. (= Bohumil Trnka), S. L. (= Stanislav Lyer): K otázkám fonologie

Next Miloslav Seemann: O některých zvláštních způsobech tvoření hlasu