Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Česká reciproční zájmena a slovesná valence

Jarmila Panevová

[Articles]

(pdf)

Czech reciprocals and the valency of verb

[*]1. Motivací pro zjištění a popis reciproční (vzájemnostní) funkce českých reflexívních zájmen byla potřeba s pomocí valenčních rámců vysvětlit vzájemný vztah variant (a), (b), (c) v trojicích (1), (2) a (3) a příkladech jim podobných:

(1)

(a) Jana pomlouvala Marii.

 

(b) Jana a Marie se pomlouvaly.

 

(c) Ty dívky se pomlouvaly (navzájem).

(2)

(a) Matka souhlasí s otcem.

 

(b) Matka a otec (spolu) souhlasí.

 

(c) Rodiče (spolu) souhlasí.

(3)

(a) Jan se setkal s Marií.

 

(b) Jan a Marie se setkali.

 

(c) Přátelé se setkali.

O slovesech pomlouvat, souhlasit a setkat se platí, že mají slovesný rámec s obligatorním Konatelem (Aktorem, dále Act) a Patientem (dále Pat) ve smyslu funkčního generativního popisu (srov. Panevová, 1974–75). Příklad (2) a (3) se přitom liší od (1) v tom, že se v nich reciprocita nevyjadřuje reflexívním zájmenem, třetí se liší od prvních dvou tím, že její predikát je reflexívum tantum. Ve všech případech v (1)–(3), tedy nejenom v jejich variantách (a), musíme nicméně konstatovat, že jejich valence je naplněna, všichni „účastníci“ (participanti, aktanty) jsou explicitně vyjádřeni, i když syntakticky a ve variantách (c) i sémanticky různě.[1]

Při studiu vztahů mezi dvojicemi (a) a (b) v (1)–(3) se nelze spokojit s prostým zjištěním, že valenční Pat se ve variantách (b) „přesunul“ do podmětu a stal se jeho součástí. Takto vzniklá konstrukce potřebuje někdy explicitní lexikální vyjádření reciprocity pomocí adverbií spolu, navzájem, popř. pomocí předložkového výrazu mezi sebou, srov. např. (4)(b), (5) i další příklady níže (např. (9)). Použití takového výrazu, který na rozdíl od víceznačného se/sebe je explicitně reciproční, je dáno zčásti gramaticky, z větší části však stylisticky. Růžička (1995) ukazuje, že existence takových „vzájemných“ výrazů stejně jako fakt, že reflexívní zájmeno lze někdy interpretovat recipročně, jsou obecně slovanské rysy.

(4)

(a) Otec se ve všem spoléhá na matku.

 

(b) Otec a matka se na sebe (vzájemně) spoléhají.

(5)

Šlechtici se často žení mezi sebou.

Dále budeme zjišťovat, jaké jsou sémantické a syntaktické podmínky reciprocity (odd. 2.) a jaká slovesná doplnění do tohoto vztahu mohou vstupovat (odd. 3.).

 

2. Vztah vzájemnosti (reciprocity) má podstatu sémantickou: Soudíme, že je to schopnost participantů některých sloves, aby vstoupily do vztahu symetrie a byly navzájem zaměnitelné, srov. (6).

[270](6)

(a) Včera Jan viděl Marii na Národní třídě.

 

(b) Včera Jan viděl Marii na Národní třídě, ale ona si ho nevšimla.

 

(c) Včera se Jan a Marie viděli na Národní třídě.

Platnost (6)(a) sice nevylučuje platnost (6)(c), jejich pravdivostní podmínky jsou však různé; (6)(c) není pravdivé, pokud platí (6)(b). O reciproční vztah jde tehdy, je-li možná parafráze typu (6)(d):

(6)

(d) Včera Jan viděl Marii na Národní třídě a zároveň včera Marie viděla Jana na Národní třídě.

Konstatováním, že v (6)(c) je sloveso užito recipročně, tedy míníme, že o něm platí parafráze typu (6)(d) a že pozice objektu je na povrchové rovině naplněna reflexívním zájmenem se (tato podmínka neplatí pro všechna slovesa, která v této stati probíráme, srov. níže např. odd. 3.4. a 5.) spolu s přesunem lexikální jednotky v roli Pat do podmětu (v aktivní konstrukci). V tektogramatickém rámci vyznačíme možnost recipročního užití horním indexem R u příslušných aktantů slovesa: vidět ActR (Nom), PatR (Akuz). Uplatnění tohoto indexu v gramatickém popisu konkrétní věty je fakultativní; pokud při vytváření větné konstrukce typu (6) máme na mysli reprezentaci (6)(c), využijeme rámec s indexem R, pokud nám jde o popis (generování) věty (6)(a), použijeme tentýž rámec bez využití tohoto indexu. Analogické sémantické podmínky platí pro podmět plurálový (s myslitelnou parafrází pro (3)(c) Přátelé/přítel viděl(i) přátele/přítele a naopak je tento vztah vyjádřen recipročně užitým reflexívem).[2]

Ukázali jsme jinde (Panevová, 1978, srov. též pojem hierarchizace propozice u Daneše, 1985, s. 29n.), že u některých konstrukcí „zdánlivě“ souznačných vztah striktní synonymie neplatí, protože mají různé pravdivostní podmínky. Existují pro ně kontexty, jimiž je jejich zdánlivá obsahová shoda zrušena. Ve významu, který je vyjádřen v (6)(b), je použití recipročního rámce vyloučeno.[3]

 

[271]3.1. Do vztahu reciprocity vstupují aktanty ActR a PatR, a to:

(a) u sloves nereflexívních (některá z nich jsou dvoj-, jiná trojvaleční) jako např. bít, kreslit, likvidovat, mlátit, ničit, odrovnávat, pomlouvat, popisovat, potkávat, přesvědčovat, rozhněvat, sousedit, střílet, škádlit, šidit, vidět, vylučovat, zanevřít (na+Akuz) aj. Ilustrací tohoto typu je příklad (6);

(b) u reflexív tantum jako např. brát si/vzít si, domlouvat se, hádat se, setkávat se, shodovat se, usnášet se, vdávat se, zamilovat se, zasnubovat se, znepřátelit se, ženit se aj. Některá z uvedených sloves jsou „odvozená“ reflexíva (např. vdávat se).[4] V níže uvedených příkladech indexujeme sloveso v asymetrickém užití (tj. bez užití indexu R) indexem i, symetrické užití rámce s indexem R jako j. Příklady (7), (8) ilustrují tato dvě užití, příklad (10) ukazuje, že u reflexív tantum, kde se je pouhá částice, vyvstává poměrně často potřeba vyjádřit reciprocitu navíc i lexikálně:[5]

(7) Jan si vzali Marii pro peníze/z donucení.

(8) Jan a Marie se vzalij v kostele.

(9) Snoubenci/Jan a Marie se před svatbou přesvědčilij/i o svém zdraví.

(10) Ženy se obvykle nevdávajíj mezi sebou.

 

3.2. U trojvalenčních sloves mohou být ve vztahu reciprocity Act a Adr(esát): ActR Pat AdrR, např. domlouvat se (s kým o čem), připravovat, slibovat, souhlasit, ukazovat aj. Příklady (11) a (12) jsou oba jazykově dvojznačné, význam v daném kontextu preferenční je uveden bez otazníku, v obou jde o víceznačnost mezi vlastně objektovým a recipročním reflexívem:

(11) Snoubenci/Jan a Marie si slíbilij,?i věrnost.

(12) Na Nový rok sii,?j lidé slibují, že budou lepší.

 

3.3. Jindy do vztahu reciprocity nevstupuje Aktor, ale jiné dva aktanty (Pat a Adr), jde o rámec Act, PatR, AdrR, např. u seznamovat, sjednocovat, slučovat ap. O slovese užitém ve (13) asymetricky lze jistě pochybovat ve stejném směru jako o potkat (v (b) v pozn. 3 výše). Tyto pochybnosti jsou vyznačeny otazníkem u indexu užívaného pro symetrické užití slovesa (v daném případě s parafrází, že Jan seznámil bratra s tou dívkou a také tu dívku s bratrem). Přesvědčivé doklady o možnosti asymetrického užití však najdeme v případě nehomogennosti aktantů (srov. (15)(a) a (b)). Nehomogenní aktanty nemohou vstoupit do vztahu reciprocity. 

(13) Jan seznamili,?j bratra s jistou dívkou (prostřednictvím její fotografie).

(14) Jan seznámilj bratra a jistou dívku na jednom večírku.

[272](15)

(a) Ředitel seznámil tajemnici s plánem konferencí.

 

(b)*Ředitel seznámil tajemnici a plán konferencí.

 

3.4. U další skupiny trojvalenčních sloves vstupují do vztahu reciprocity Pat a Orig (Původ). Jde tedy o rámec Act PatR OrigR např. u oddělovat (co od čeho), odlišovat, odlučovat, odtrhávat. Tato skupina se odlišuje od ostatních v odd. 3. tím, že v její trojvalenční podobě se reciprokalizace nevyjadřuje reflexívem, ale pouze koordinací „vzájemných“ aktantů Pat a Orig. Ke všem těmto slovesům existuje dvouvalenční varianta v podobě odvozených reflexív, která se chovají jako slovesa v 3.1. (b), srov. pro ilustraci zde (18), (19). I zde patrně existují jistá omezení na povahu aktantů, jejich nehomogennost (v tomto případě nerovnoprávnost z hlediska rozsahu) poněkud zpochybňuje reciprokalizaci, srov. (20)(a),(b),(c):

(16)

Vedení politické strany záměrně odděliloi frakci od celku, aby s ní mohlo lépe manipulovat.

(17)

Po rozvodu rodiče odloučilij bratra a sestru/sourozence (od sebe navzájem).

(18)

Frakce se oddělilai od celku.

(19)

Po rozvodu rodičů se bratr a sestra odloučilij (a znovu se viděli po 20 letech).

(20)

(a) Radotín se sloučil s Prahou před 30 lety.

 

(b) ?Radotín a Praha se sloučily před 30 lety.

 

(c) ??Praha se sloučila s Radotínem před 30 lety.

 

3.5. U trojvalenčních sloves teoreticky mohou vstoupit do vztahu reciprocity všechny tři aktanty a také všechny jejich dvojice. Je to spojeno s rámcem ActR PatR AdrR např. u sloves debatovat, diskutovat, dohodnout se, mluvit s kým (Adr) o kom (Pat) ap., vzájemnost tu je na povrchu vyjádřena pro větší jasnost lexikálně, i když u věty (21) bez lexikálních výrazů v závorkách nelze systémově reciprocitu všech tří aktantů (nebo alespoň Act a Pat) vyloučit. Příklady, kdy vstupují do reciprocity postupně dva ze tří přítomných aktantů, jsou ilustrovány (i s popisem užitého rámce) v (22)–(25), přičemž (22) a (23) se od sebe neliší reciprocitou, ale tím, že v (23) je navíc přítomna gramatická koreference Sb-Obj vyjadřovaná v češtině reflexivizací. Za větou (21) tedy stojí parafráze Jan mluvil s Petrem o Petrovi a zároveň Petr mluvil s Janem o Janovi; o vágnosti, zda také mluvil každý z nich zároveň i o sobě u (21), jsme diskutovali výše v pozn. 2. U (22)–(25) je rovněž vidět, že povrchová vyjádření dílčích vztahů reciprocity v kombinaci s „vlastní“ reflexivizací jsou poměrně krkolomná, příklady (25)(a),(b) tu jsou uvedeny jen pro úplnost možností a s problematikou reciprokalizace vyjádřené reflexívně přímo nesouvisejí, liší se od sebe užitím více či méně explicitních prostředků pro vzájemnost. U (24) zde bereme v úvahu pouze reciprocitu Aktoru a Patientu při totožnosti Adresáta (viz (24)(a)). Pokud by šlo o různé Adresáty, nelze reciproční konstrukce užít vůbec (srov. (24)(b)). 

(21)

Jan a Petr (spolu) mluvili o sobě (navzájem).

(22)

Jan a Petr spolu mluvili (každý) o sobě. – ActR Pat AdrR

(23)

Jan a Petr spolu mluvili o kamarádech. – ActR Pat AdrR

(24)

(a) Jan a Petr mluvili o sobě (navzájem) s přáteli. – ActR PatR Adr

 

(b) Jan mluvil o Petrovi s Evou a Petr mluvil o Janovi s Věrou.

(25)

(a) Jan mluvil s každým chlapcem o každém z nich/Jan mluvil o každém chlapci s každým z nich. – Act PatR AdrR

 

(b) Učitel mluvil se všemi studenty o nich/o studentech s nimi. – Act PatR AdrR

 

[273]3.6. Do vztahu reciprocity může vstoupit i jméno, které je směrovým valenčním určením Kam. O rámec ActR KamR může jít u přiblížit se, připoutat se, zakousnout se ap., srov. (26), (27):[6]

(26)

(a) Tanečník a jeho partnerka se (k sobě) přiblížilij.

 

(b) Turista se přiblížili k cíli své cesty.

(27)

(a) Pes a kočka se do sebe zakouslij.

 

(b) Pes se z nepřátelství zakousli do kočky.

 

4. Zatím jsme se u studovaných konstrukcí nezabývali otázkami aktuálního členění. Na základě výše popsaných příkladů lze říci, že zatímco při nerecipročním užití rámce studovaných sloves mohou být jejich aktanty rozmístěny libovolně (tj. v souladu s kontextovou výstavbou věty) v jejím základu (kontextově zapojené části) nebo v ohnisku (kontextově nezapojené části), popř. jeden v základu a druhý v ohnisku, srov. (28),[7] při recipročním užití týchž sloves musí být splněny jisté podmínky na jejich kontextovou zapojenost/nezapojenost. 

(28)

(a) Na večírku Janb viděl Mariin.

 

(b) Na večírku Janb Mariic viděl, ale nepozdravil ji.

 

(c) Marib na večírku viděl Jann.

U skupiny sloves z 3.1. pro (29)(a) předpokládáme parafrázovatelnost pomocí (29)(b), pro (30)(a) pak (30)(b): 

(29)

(a) Jan a Marie se viděli.

 

(b) Janb viděl Marii a zároveň Marieb viděla Jana.

(30)

(a) Včera se viděli Jan a Marie.

 

(b) Včera viděl Jann Mariin a zároveň viděla Marien Janan.

U skupiny 3.2. při kontextovém členění s Act v tématu (s indexem b) a Adresátem v rématu (s indexem n) nelze použít recipročního rámce s R, srov. (31). Do vztahu vzájemnosti mohou vstoupit při užití rámce R struktury (32)(a) a (b), výsledkem užití rámce s R je po řadě (32)(c) a (d):[8] 

(31)

Otecb se vždy domlouvá s matkoun o naší společné dovolené.

(32)

(a) Otecb s matkoub se vždy domlouvají o naší společné dovolené.

 

(b) O naší společné dovolené se vždy domlouvají otecn s matkoun.

 

(c) Otec a matka se vždy domlouvají o naší společné dovolené.

 

(d) O naší společné dovolené se vždy domlouvají otec a matka.

S problematikou aktuálního členění úzce souvisí i popis podmínek pro užití silné a slabé formy zájmena (srov. výše poznámku 5) se a si, totiž podoby sebe a sobě. Na [274]druhé straně tyto podmínky nejsou odlišné pro reciproční nebo vlastně reflexívní užití zájmena, nebyly zde tedy předmětem našeho zkoumání.

 

5. Závěrem shrneme: České reciproční konstrukce pokládáme za speciální typ použití rámců jistých sloves, jehož členy mají na základě empirických studií zjištěný index R. Tento index interpretujeme tak, že aktanty, které jsou ve vztahu R, jsou „zrovnoprávněny“, že totiž aktant v hierarchii níže postavený (jde o hierarchii 1. Aktor, 2. Patient, 3. Adresát, 4. Efekt, 5. Původ, srov. Panevová, 1974–75) se přesouvá jako koordinovaná součást aktantu postaveného výše (podle citovaného schématu je posunut o jedno místo vlevo).[9] Je-li při uplatnění reciprocity první z recipročních aktantů v plurálu, může jím zároveň být obsazena pozice druhého recipročního aktantu. Všechna slovesa s aktanty označenými indexem R jsou použitelná i bez uplatnění tohoto indexu, pak jde o užití, na které nejsou kladeny zvláštní podmínky. Podmínky pro možnost recipročního užití, tedy pro uplatnění indexu R, které jsme se snažili studovat v této stati, zde stručně shrneme: (a) sloveso není rozvito takovým určením, které se „sémanticky“ vztahuje jen na některý ze zúčastněných aktantů (srov. např. rozdíl (7) a (8)), asymetričnost tohoto vztahu nelze pak reciprokalizací zrušit; (b) aktanty dotčené reciprokalizací musí mít stejnou hodnotu co do své kontextové zapojenosti (oba, resp. všechny části jsou buďto zapojené, nebo nezapojené), podrobněji viz odd. 4., (c) aktanty vstupující do vztahu R jsou sémanticky homogenní (oba životné, nebo oba neživotné). Požadavky na homogenitu bude patrně třeba rozšířit o další podmínky (srov. sémantický vztah lexikálního obsazení aktantů v příkladech (16) a (20)).

Reciprocita se vyjadřuje reflexívním zájmenem (tj. jeho slabou nebo silnou formou) tam, kde je součástí recipročního vztahu Konatel (Act). V případech reciprocity, na níž se Act nepodílí, může být prostředek pro její vyjádření i nulový (srov. např. (17)), reciprocita tam totiž plyne z lexikálního významu slovesa při jeho „symetrickém“ užití (příkladem jeho užití asymetrického je věta (16)). Lexikálního prostředku pro vyjadřování reciprocity se užívá tam, kde je to (i) idiomatické (jako v (33)(a), srov. rozdíl gramatičnosti recipročních variant (a) a (b) v příkladu (33)), nebo (ii) kde to napomáhá odstranit víceznačnost (a přispět tak srozumitelnosti, srov. (5), (9)), popř. z jiných stylistických důvodů: 

(33)

(a) Jan a Pavel spolu mluvili.

 

(b) *Jan a Pavel mluvili se sebou (navzájem).

Pokusili jsme se zde obhájit hypotézu, že vlastním gramatickým prostředkem pro vyjádření reciprocity v češtině je reflexívní zájmeno a že při reciprocitě jde jen o speciální užití základního rámce sloves potenciálně recipročních (tj. vazba viděli se (navzájem) je jen speciálním případem vazby viděli někoho).

 

[275]LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Věta a text. Academia, Praha 1985.

ISAČENKO, A. V.: Grammatičeskij stroj russkogo jazyka v sopostavlenii s slovackim, II. SAV, Bratislava 1960.

KAŃSKI, Z.: Reflexivity, reciprocity and middleness. In: Linguistica Silesiana, 8. Universitet Sląski, Katowice 1986.

KRÁLÍKOVÁ, K.: Reflexívnost sloves z hlediska automatické analýzy češtiny. SaS, 42, 1981, s. 291–298.

KUNZE, J.: Typen der reflexiven Verbwendung im Deutschen und ihre Herkunft. Zeitschrift für Sprachwissenschaft, 16, 1997, s. 83–180.

PANEVOVÁ, J.: On verbal frames in Functional Generative Description. Part I: PBML, 22, 1974, s. 3–40, Part II: PBML, 23, 1975, s. 17–52.

PANEVOVÁ, J.: Kritéria pro zjišťování významu vět. SaS, 39, 1978, s. 96–105.

SGALL, P. – HAJIČOVÁ, E. – BURÁŇOVÁ, E.: Aktuální členění věty v češtině. Academia, Praha 1980.

RUŽIČKA, R.: Reflexivität und Reziprozität. In: Slavistische Linguistik 1994. Slavistische Beiträge, Band 332. Hrsg. D. Weiss. Otto Sagner, München 1995, s. 333–341.

WIEMER, B.: The light and the heavy form of the Polish reflexive pronoun and their role in diathesis. In: Beiträge der Europäischen Slavistischen Linguistik (POLYSLAV) II. Hrsg. K. Bötger – M. Giger – B. Wiemer. Otto Sagner, München 1999, s. 303–313.

 

R É S U M É

Czech reciprocals and the valency of verb

The Czech reciprocal constructions are explained as a special kind of the valency frame of the verbs. The pairs or triples of verbal participants of the given verbs, which may enter into a symmetric relation, are assigned the optional index R. Five groups of Czech verbs with various kinds of symmetry (reciprocity) of their participants (modifications) are discussed as well as the conditions that must be fulfilled for a successful application of frames members of which carry the index R.


[*] Tato studie vznikla v rámci práce na grantovém projektu GAČR KP 405/96/213.

[1] Zatím necháváme stranou fakt, že mezi členy (a) a (b) trojic (1)–(3) je rozdíl v aktuálním členění.

[2] Případy časté homonymie zájmena se v jeho vlastní objektové funkci (u vlastních reflexív) a ve funkci recipročního Pat (popř. v další funkci, srov. (ii)(d)) zde neřešíme, jenom je ilustrujeme příklady (i) a (ii) a jejich možnými interpretacemi v (b), (c), popř. i (d):

(i)

(a) Na Petříně se děti vidí v zrcadle/ch

 

(b) každé dítě vidí sebe

 

(c) vidí se navzájem/mezi sebou

(ii)

(a) Během dlouhých let manželství se partneři změnili

 

(b) každý sebe – struktura bez využití indexu R, s koreferencí Act a Pat,

 

(c) sebe navzájem, tj. on ji, ona jeho – rámec s indexem R

 

(d) tzv. „odvozené“ reflexívum, srov. Králíková (1981).

K problematice interpretace neutrálního, tzv. „středního“ významu přináší zajímavé postřehy a příklady Kański (1986), s jehož generalizací provedenou v rámci montaguovské sémantiky nelze plně souhlasit, protože se v ní slučují nestejnorodé funkce reflexíva (vlastně reflexívní, reciproční, mediopasívní, pasívní). Při reciprocitě zůstává podle našeho názoru vágní, zda symetrie vzájemnosti zahrnuje také sebe samého, či nikoli, tj. v (i)(c) není jazykově rozlišeno, zda každé dítě vidělo (všechny) ostatní děti a sebe, nebo sebe ne. Nesdílíme tak pojetí B. Wiemera (1999), který vedle „diateze“ čistě reciproční rozlišuje také typ „vzájemně kolektivní“ (a ilustruje je polským příkladem Koledzy chwalili się przed komisją s výkladem, že jde o „… closed set of referents, who collectively act on themselves, but each of them participates both as distinctive subjects and distinctive objects“. Řešení sémantické stavby recipročních konstrukcí v podstatě shodné s řešením naším nacházíme u Kunzeho (1997).

[3] Takové kontexty lze najít i u většiny predikátů „lexikálně“ symetrických, jako je seznámit se, sloučit se, sjednotit se, stékat se ap. Jindy může jít o různý výklad lexikálního významu, jak ukázala diskuse příkladů (a) a (b) na zasedání Jazykovědného sdružení k tomuto tématu v dubnu 1998:

(a) Včera Jan potkal Marii na chodbě.

(a’) Včera se Jan a Marie potkali (spolu) na chodbě.

(b) Včera Jan potkal Marii na chodbě, ale ona si ho nevšimla.

Pokud je ve výkladu slovesného významu implikováno setkání (význam 2 v SSJČ), pak (b) je neakceptovatelné a reciprokalizace je u tohoto slovesa vždy přítomna; pokud chápeme význam slovesa jako „míjet, vidět při cestě“ (význam 1 v SSJČ), je (b) přijatelné a reciproční rámec v tomto kontextu vidět nelze.

[4] Tzv. odvozená reflexíva budeme nazývat (analogicky podle sekundárních imperfektiv) „sekundárními“ reflexívy tantum.

[5] V chápání rozdílu zájmen se a sebe, si a sobě se rozcházíme s K. Olivou, který (osobní diskuse) pokládá se ve všech případech za synsémantickou částici. Roli aktantu plní podle něj pouze silná forma zájmena, tj. sebe, sobě. Pro nás je rozdíl se/sebe, si/sobě vztahem dvou pozičních variant téhož morfému (srov. též Isačenko, 1960, s. 396).

[6] Za zmínku v této souvislosti stojí i specifické chování sloves jako hrát s kým, bojovat, válčit ap., kde obligatorní aktant je vyjádřen buďto předložkovým výrazem proti+Dat, nebo s+Instr, vedle toho však volné určení Doprovodu tu může být rovněž vyjádřeno s+Instr (s parafrází spolu, po boku), srov. Německo, Japonsko a Rusko válčily v první světové válce, kde je sloveso užito ve významu „byly účastníky války“.

[7] K pojmu kontextové zapojenosti srov. např. Sgall et al. (1980). V (28)(a)–(c) nejsou zachyceny systematicky všechny možnosti rozložení, jde jen o ukázku některých variant, kde člen s indexem b je kontextově vázaný, n je prvek kontextově nevázaný, c je kontrastivní téma. O případy tzv. druhé instance nám zde nejde.

[8] U příkladů (a) a (b) vstupuje navíc ještě další reprezentace s určením Doprovodu (jako významu hypotaktické koordinace) při singulárovém přísudku (O naší dovolené se domlouvá otec s matkou).

[9] Poněkud složitější je problematika u sloves, kde do vztahu R mohou vstoupit tři aktanty (skupina v odd. 3.5.), jisté další podmínky na možnost použití rámce s dvojicí R u této skupiny jsou popsány v odd. 3.5., tam jsou obsaženy i doklady o potřebnosti lexikalizace reciprocity v jejích jednotlivých instancích.

Ústav formální a aplikované lingvistiky MFF UK
Malostranské nám. 25, Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 60 (1999), number 4, pp. 269-275

Previous Světla Čmejrková: Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veřejného projevu

Next Frank Y. Gladney: Několik poznámek k fonologii a morfonologii češtiny