Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Jazyková situace a podoba francouzštiny na ostrově Réunion

Jaromír Kadlec, Jan Holeš

[Discussion]

(pdf)

Language situation and the character of French at the island of Réunion

1. Úvod

Francie má kromě 96 departementů nacházejících se na evropském území ještě 4 zámořské departementy (départements d’outre-mer).[1] Jediným úředním jazykem na území celé Francie je francouzština, ale kromě ní se ve Francii mluví ještě dalšími 75 regionálními jazyky. Na evropském území Francie se jich užívá pouze devět (baskičtina, bretonština, vlámština, alsaština, lotrinština, katalánština, okcitánština, frankoprovensálština a korsická toskánština) a zbylými 66 regionálními jazyky[2] se mluví v zámořských departementech a územích (territoires d’outre-mer). Zámořské departementy jsou součástí Francie a platí v nich francouzská ústava, kde se v článku 2 uvádí, že jediným jazykem Francouzské republiky je francouzština, i všechny ostatní francouzské zákony. Zákon číslo 84–747 ze 2. srpna 1984 a zákon 2000–1207 z 13. prosince 2000 se sice zmiňují o kulturních a jazykových zvláštnostech zámořských departementů a o tom, že je potřeba podporovat regionální jazyky a usnadňovat jejich užívání, nicméně francouzská jazyková politika v těchto regionech vychází ze skutečnosti, že zámořské departementy jsou z právního hlediska součástí Francie, kde je jediným úředním jazykem francouzština. Současná francouzská vláda si však uvědomuje, že regionální jazyky, kterými se mluví v zámořských departementech, představují významnou součást kulturního dědictví a snaží se podpořit jejich zachování. V roce 2000 vyčlenilo poprvé francouzské ministerstvo kultury ze svého rozpočtu tři milióny franků na podporu regionálních jazyků. Francouzská jazyková politika je však velmi rozporuplná. Na jedné straně se Francie snaží podporovat regionální jazyky a kulturu národnostních menšin, zavádí kreolštinu do škol v zámořských departementech,[3] ale na druhé straně francouzský parlament dodnes neratifikoval Evropskou chartu regionálních a menšinových jazyků, která byla podepsána v roce 1999, neboť její preambule je podle rozhodnutí Ústavní rady (Conseil constitutionnel) v rozporu s francouzskou ústavou. Celkově je ale možné říci, že současná francouzská vláda (zejména pak ministerstva školství a kultury) věnuje regionálním jazykům a francouzštině v zámořských departementech mnohem větší pozornost než vlády předchozí.

[288]Cílem našeho článku bude zhodnotit jazykovou situaci ve francouzském zámořském departementu Réunion, analyzovat vztahy mezi francouzštinou a místními regionálními jazyky a posoudit současnou podobu a specifika francouzštiny v tomto regionu.

Před zahájením analýzy francouzštiny užívané na ostrově Réunion jsme si museli nutně položit otázku, jaký jazykový korpus budeme posuzovat. Vzhledem ke vzdálenosti jsme museli vyloučit provedení výzkumu přímo na místě. Měli jsme tedy možnost provést buď jazykovou analýzu frankofonní literatury v tomto zámořském departementu, nebo se soustředit pouze na články v novinách a časopisech, které se nám podařilo shromáždit. Nakonec jsme zvolili druhou možnost, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že jsme chtěli zkoumat současnou francouzštinu, a jednak proto, že jazyk krásné literatury v zámořských departementech se takřka neliší od francouzštiny užívané na evropském území Francie a neodráží současnou podobu francouzštiny užívané v těchto regionech, neboť cílem intelektuálů v zámořských departementech je mnohdy vyrovnat se autorům z metropole a jejich díla nejsou často určena v prvé řadě čtenářům ze zámořských departementů, ale čtenářům v evropské části Francie. Na rozdíl od období těsně po druhé světové válce, kdy se Martinik, Guadeloupe, Réunion a Francouzská Guayana staly zámořskými departementy, působí dnes v tamních médiích většinou žurnalisté, kteří se zde narodili. Emancipačním procesem a reformou prošla i samotná periodika. Zpočátku noviny pouze kombinovaly informace celostátního významu (články AFP) s místními informacemi (články psané novináři v kancelářích listů). Dnes se ve všech zámořských departementech můžeme setkat s řadou moderních regionálních periodik, do nichž přispívá řada externích spolupracovníků, jejichž mateřštinou není často francouzština.

 

2. Jazyková situace na ostrově Réunion

Ostrov Réunion se nachází v Indickém oceánu, asi 800 kilometrů na východ od Madagaskaru. Na ploše 2510 km2 zde žije asi 750 000 obyvatel.[4] Každý rok odejde za prací na evropské území Francie asi 6000 lidí. I přesto počet obyvatel ostrova Réunion díky vysoké porodnosti a přílivu emigrantů neustále roste a zámořskému departementu Réunion hrozí přelidnění.[5] Ostrov byl objeven portugalskými mořeplavci počátkem 16. století. V roce 1638 se ostrova zmocňují Francouzi, Réunion (v té době nesoucí název Bourbon) se stává francouzskou kolonií a na ostrov přicházejí první osadníci. S výjimkou let 1810–1815, kdy byl obsazen Brity, patřil ostrov nepřetržitě Francouzům. V roce 1946 se ostrov Réunion stal zámořským departementem Francie.

Úředním jazykem na ostrově byla vždy francouzština, která však nebyla a není mateřským jazykem většiny obyvatel. Po příchodu prvních francouzských osadníků v po[289]lovině 17. století jsou v průběhu 18. století na ostrov přivezeni otroci pocházející hlavně z Madagaskaru a Afriky, ale také z Indie. V důsledku kontaktů mezi kolonizátory mluvícími francouzsky a otroky mluvícími různými jazyky vzniká místní varianta kreolštiny, na jejíž vytvoření měla velký vliv malgaština. Kreolštinu v té době ovládají nejen otroci a jejich páni, ale i noví osadníci přicházející na ostrov po zrušení otroctví v roce 1848 z Indie a Číny. Důsledkem tohoto historického vývoje je i dnešní etnické složení obyvatelstva, které bezezbytku odpovídá názvu ostrova: 30 % míšenců, 20 % bělochů evropského původu, 20 % tamilských Indů zvaných Malabars, 14 % afrických černochů zvaných Cafres, 7 % obyvatel pocházejících z evropské části Francie přezdívaných Zoreils, 3,5 % Číňanů, 3 % Komořanů, 1,5 % Malgašů a asi 1 % Indů muslimského vyznání zvaných Zarabes, ačkoliv nejsou arabského původu. Soužití příslušníků všech těchto ras, etnik a vyznání (na ostrově Réunion žijí společně křesťané, hinduisté, buddhisté i muslimové) nepřináší žádné výrazné problémy a na rozdíl od antilských zámořských departementů a Francouzské Guayany nepozorujeme na ostrově Réunion žádné separatistické tendence.[6] I přes etnickou různorodost obyvatelstva se na ostrově Réunion hovoří hlavně dvěma jazyky: kreolsky a francouzsky. Mateřským jazykem více než 85 % obyvatel ostrova je kreolština. Kreolština je dnes mateřštinou nejen všech místních černochů, míšenců, Indů muslimského vyznání, ale i určitého počtu francouzských osadníků bílé pleti. Kreolštinu neovládají pouze Francouzi, kteří na ostrov přišli z evropské části Francie (asi 5 % obyvatel) a kteří se po určitém čase vracejí zpět na evropské území Francie. Téměř veškeré obyvatelstvo ostrova, jehož mateřským jazykem je kreolština, je bilingvní a kromě kreolštiny hovoří ještě francouzsky nebo tamilsky. Pouze kreolsky hovoří jen malá část indické komunity (Malabars). Francouzština je mateřským jazykem méně než 5 % ostrovanů. Pouze francouzštinu ovládají jen Francouzi pocházející z evropské části Francie, kterým se přezdívá Zoreils. Tito lidé ovšem nemají na ostrově s jazykovou komunikací vážnější problémy, neboť francouzština je druhým jazykem většiny obyvatel ostrova Réunion. Je potřeba se také zmínit o existenci dvou variant kreolizované francouzštiny vytvořené z lokálních forem kreolštiny, kterou ještě dnes mluví někteří potomci francouzských osadníků. Obyvatelstvo bílé pleti z horní části ostrova (Blancs des Hauts) hovoří kreolizovanou francouzštinou, která je velmi blízká francouzštině užívané na evropském území Francie (français créolisé „acrolectal“), zatímco lidé z dolní části ostrova (Blancs des Bas) užívají kreolizovanou francouzštinu, která je podobná mnohem více kreolštině (français créolisé „basilectal“). Touto variantou kreolštiny mluví nejen obyvatelé bílé pleti z dolní části ostrova, ale i potomci bývalých otroků (Cafres) a Indové tamilského původu (Malabars), kteří tvoří většinu pracovníků v cukrovarech nacházejících se na pobřeží. Tato varianta kreolštiny však již není – jak tomu bylo ještě v sedmdesátých letech dvacátého století – mateřštinou obyvatel ostrova. V důsledku stále častějších kontaktů s metropolí dochází k masivnímu rozšiřování metropolitní varianty francouzského jazyka a k oslabování po[290]zic kreolizované francouzštiny, která se začíná asimilovat s kreolštinou užívanou černochy[7] a kterou dnes příležitostně hovoří pouze část proletarizovaného obyvatelstva bílé pleti, aby vyjádřila svou kulturní identitu a příslušnost k Francouzům. Druhým nejužívanějším jazykem (po kreolštině) byla ještě v první polovině dvacátého století tamilština patřící ke skupině drávidských jazyků. Mladá generace tamilského původu se však asimiluje mnohem rychleji než jejich předkové a ačkoliv Tamilové tvoří asi 20 % obyvatel ostrova, jejich mateřským jazykem už není většinou tamilština, ale kreolština. Kromě kreolštiny, francouzštiny a tamilštiny se na ostrově Réunion můžeme setkat i s několika dalšími minoritními jazyky (čínština, malgaština,[8] komorština[9]), které se užívají v rámci rodin a menšinových společenstev.

Postavení kreolštiny a francouzštiny není rovnocenné a jazyk je důležitým prostředkem sociální diferenciace. Francouzština je jazykem užívaným ve státní správě, ve školách a v médiích, jazykem, který umožňuje zvyšovat si vzdělání a lépe se uplatnit na trhu práce, zatímco kreolština zůstává jazykem lidu, dorozumívacím prostředkem většiny obyvatel a důležitým nástrojem vyjádření identity obyvatel ostrova.

Jednání krajského a okresního zastupitelstva[10] (Conseil Régional a Conseil Général) probíhají výhradně ve francouzštině a francouzštinu užívají ve svých vystoupeních pochopitelně i poslanci a senátoři zastupující ostrov Réunion v Národním shromáždění a v Senátu.[11] Jednání u soudů, na policii a písemná komunikace se všemi úřady probíhají ve francouzštině. Kreolština se užívá pouze při ústním a neoficiálním jednání na úřadech.

Vzdělávací systém na ostrově Réunion je stejný jako na evropském území Francie. Žáci a studenti na ostrově Réunion však mají dvoje hlavní prázdniny: jedny od dvacátého prosince do poloviny února[12] a druhé na konci školního roku (od srpna do září). Kromě 490 základních a 91 středních škol existuje na ostrově Réunion i univerzita (Université de Réunion), na které studuje asi 12 000 studentů, a učitelský ústav (Institut universitaire de formation des maîtres) založený v roce 1992. Kreolštinu je možné užívat pouze v mateřských školách, neboť odpovědné orgány se brání pronikání kreolštiny do škol a argumentují tím, že kreolština zhoršuje možnost pracovního uplatnění a podporuje zaostalost ostrovanů. Počátkem roku 2001 připravilo francouzské ministerstvo školství výukové programy pro kursy, jejichž cílem je připravit budoucí učitele schopné vyučovat kreolštinu ve francouzských zámořských departementech. Již od doby, kdy francouzské ministerstvo školství oznámilo v říjnu 2000 svůj záměr zahájit přípravu budoucích učitelů kreolštiny, rozvířila se v odborných kruzích i mezi obyvatelstvem zámořských departementů velmi živá diskuse. Podle výsledků průzkumu provedeného na ostrově Réunion bylo pro výuku kreolštiny 47,3 % obyvatel a proti 42,7 % [291]obyvatel. Zásadním dělicím kritériem je přitom stupeň dosaženého vzdělání, protože se zvyšujícím se stupněm dosaženého vzdělání roste i nesouhlas se zavedením kreolštiny do studijních programů středních škol v zámořských departementech. Zejména příslušníci střední třídy pocházející z kreolského jazykového prostředí zakazují svým dětem mluvit kreolsky. Situace na zdejších školách je velmi složitá, neboť francouzština je mateřským jazykem necelých 5 % obyvatel a ve výuce je proto nutné užívat jiné metody než na evropském území Francie, neboť francouzština je pro většinu žáků cizím jazykem. Nejobtížnější je výuka dětí, které přišly se svými rodiči na Réunion z ostrova Mayotte,[13] protože neovládají často ani francouzštinu, ani kreolštinu a mluví pouze jazykem mahorais (komorština užívaná na ostrově Mayotte). Na ostrově Réunion neexistují žádné specializované třídy (přípravky) pro děti, které nemluví francouzsky a které jsou mnohdy analfabety i ve své mateřštině. Tyto děti ztrácejí ve výuce vedené ve francouzštině, které nerozumějí, okamžitě motivaci a mají kázeňské problémy. Ostrov Réunion je ve všech oblastech zcela závislý na Francii. Většina dětí na ostrově Réunion však žije ve zcela jiných podmínkách než jejich vrstevníci na evropském území Francie. Texty v učebnicích považují za odtažité (na ostrově Réunion se stejně jako ve všech zámořských departementech pracuje se stejnými učebnicemi jako v evropské části Francie) a řada z nich se ve své vlastní zemi cítí jako cizinci. Důsledkem této skutečnosti je vysoká negramotnost (číst a psát neumí asi 20 % obyvatel ostrova). Kromě negramotnosti a naprosté závislosti ostrova na Francii je velkým problémem 40% nezaměstnanost, která je velkou ostudou tohoto zámořského departementu i celé Francie a Evropské unie[14].

Kromě veřejnoprávního rozhlasu a televize pro zámořské departementy (RFO), která vysílá na ostrově Réunion dva televizní programy a která má podle článků 19 a 29 Vyhlášky číslo 93–532 z 27. března 1993 právo vysílat i pořady v kreolštině, mohou diváci od roku 1991 sledovat i vysílání televize Antenne Réunion, první soukromé televize ve francouzských zámořských departementech.[15] Na ostrově existovaly i televizní stanice vysílající tamilsky (Tamij Oli a Deepam), obě však pro nezájem diváků záhy ukončily své vysílání. Náplní rozhlasového vysílání RFO jsou převzaté pořady Radio France. Většina soukromých rozhlasových stanic na ostrově Réunion vysílá kreolsky.[16] Rádio 102 FM je možné dokonce poslouchat i na internetu. Rozhlas je jednou z mála oblastí, kde se na ostrově Réunion rozšířilo užívání kreolštiny, která je – byť jí mluví takřka všichni obyvatelé – vyloučena z veřejného života. Na ostrově Réunion vycházejí tři deníky a několik týdeníků a dalších periodik. S výjimkou TamTam Maloya (který vychází v kreolštině) jsou všechna ostatní periodika vydávána ve francouzštině. Nejvýznamnějším deníkem vycházejícím na ostrově již více než pade[292]sát let je Le Journal de l’Île, který je přístupný rovněž na internetu. A právě články v těchto novinách uveřejněné v druhé polovině roku 2001 tvořily korpus pro naši analýzu současné podoby francouzštiny užívané na ostrově Réunion.

 

3. Podoba francouzštiny na ostrově Réunion

Obyvatelé ostrova Réunion vyslovují obdobně jako frankofonní mluvčí na Antilách (Guadeloupe, Martinik, Haiti) velmi nezřetelně a až v zadní části ústní dutiny hlásku r. Výslovnost souhlásky r před samohláskou a zejména pak před souhláskou a na konci slova je ve francouzštině i kreolštině takřka neslyšná a je kompenzována prodloužením předchozí souhlásky. Tato výslovnost se projevuje i v neustáleném fonologickém pravopise kreolského jazyka, kde mnohdy grafém r chybí (Matinik, Mat’nik, Matnik). Objevili jsme rovněž rozdíly v rodě podstatných jmen (la frais = la fraîcheur), v přechylování (Cafrine) a v předložkách pojících se slovesem (abuser sur). Pro francouzštinu na ostrově Réunion je obdobně jako pro další dialekty metropolitní francouzštiny typické častější tvoření zvratných sloves (s’emplaindre)[17]

Obecně je však možné říci, že ve francouzštině užívané v zámořských departementech se projevují podobné vývojové tendence jako v současné metropolitní francouzštině.

I na ostrově Réunion se obdobně jako ve Francii hojně užívá juxtapozice (berline dernier cri) a zkratek ze začátečních písmen nebo slabik původních dlouhých názvů. Zde je několik příkladů zkratek, na které jsme narazili: ACCRO (Association des consommateurs contribuables de la Région Ouest), ARIBEV (Association réunionnaise interprofessionnelle du bétail de la viande), CCAS (Centre communal d’action sociale), CDR (Centre dramatique régional), CGPER (Confédération générale des planteurs et des éleveurs de la Réunion), POS (Plan d’occupation des sols), FAGRHCTR (Fédération des associations et groupements réligieux hindous et culturels tamouls de la Réunion), FNTV (Fédération nationale des transporteurs de voyage), RHI (Résorption de l’habitat salubre), SAR (Schéma d’aménagement régional), Snasub FSU (Syndicat national de l’enseignement supérieur de la Fédération syndicale unitaire), VAT (volontaire à l’aide technique). Zajímavým případem kombinace iniciálové zkratky a podstatného jména sud je výraz CCsud (Communauté des communes du Sud). Výsledkem kontaminace (Créole + Métropolitain) je substantivum Créopolitain[18] označující obyvatele evropské části Francie kreolského původu. V analyzovaných textech se nám nepodařilo – pomineme-li i v evropské části Francie hojně užívaný výraz érémiste (člověk pobírající životní minimum) a zkratkové slovo Métro užívané ve všech zámořských departementech a územích pro označení obyvatel evropského území Francie – objevit žádnou specifickou zkratku, která by sloužila jako podklad pro tvorbu dalších slov, ani zkratková slova tvořená pomocí apokopy, neboť tento způsob slovotvorby je typický spíše pro hovorovou podobu mluveného jazyka.

[293]Velmi častým způsobem tvoření nových pojmenování je kompozice (camion-bar, ragga-rap-groove, argent-braguette,[19] génération de l’après-planning,[20] cars jaunes[21]) a rekompozice (poètes arabo-musulmans, francophobe). Základem pro vytvoření řady složenin i odvozenin je termín maloya označující původně tanec a později i hudbu otroků na ostrově Réunion (maloya-folk, ségamaloya, maloya-reggae, maloya-rock, soul maloya, medley maloya, jazz-maloya, sagai-maloya, new-maloya, maloya électrique, maloya progressif, maloguer) a tvar fait (fait-jour, fait-chaud, fait-noir). V případě složeniny fait-noir („faire autorité“) jsme narazili i na kreolizovanou podobu fénoir, která byla společně s řadou pravopisných variant pro označení kari koření (cari, carri, carry, kari, karri) a vetiveru (vétiver, vétyver) jedním z mnoha případů kolísání pravopisu, s nimiž jsme se při analýze článků v deníku Le Journal de l’Île setkali. Ve srovnání s haitskou francouzštinou, kde mnohdy narazíme i na anglický pravopis francouzských slov (kontrol), je však na ostrově Réunion, stejně tak jako v dalších francouzských zámořských departementech, případů pravopisných odchylek ve srovnání se spisovnou francouzštinou minimum. U některých složenin a syntagmat jsme narazili na rozdíly v pořadí částí tvořících jednotlivá pojmenování (femme-sage místo sage-femme, film en blanc et noir místo film en noir et blanc).

Z nových pojmenování vytvořených předponami je potřeba se zmínit o adjektivu ultrapériphérique, které podle Maastrichtské smlouvy z roku 1992 označuje francouzské zámořské departementy, Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy, a o substantivech bidépartementalisation (snaha o rozdělení ostrova Réunion na dva departementy) a corréligionaire (souvěrec protestantského vyznání).

Mezi nejproduktivnější přípony patří -er (grever místo faire grève, maloguer, canger), -eur (greveur místo gréviste), -iser (malgachiser, territorialiser), -isation (malgachisation), -ier (bazardier), -age (marronnage), -ité (réunionité).

Některá slova mají na ostrově Réunion jiný význam, než na jaký jsme zvyklí. Přídavné jméno sudiste neoznačuje příslušníka Konfederace v době občanské války v USA, ale jižní část ostrova (commune, club sudiste). Substantivum case je obdobně jako v dalších francouzských zámořských departementech synonymem pro „maison“ a nikoliv pro „cabane“ jako na evropském území Francie. Ve francouzštině užívané na ostrově Réunion označuje podstatné jméno accapareur podnikatele, kdežto v kreolštině a metropolitní francouzštině se tohoto substantiva užívá pro označení spekulanta nebo ekonomického subjektu s monopolním postavením na trhu. Nénenne (néné = hovorově sein de femme) není na ostrově Réunion synonymem pro „nourice“, ale pro „femme de ménage“. Sloveso espérer zde má obdobně jako ve španělštině význam „attendre“, roder znamená „chercher“, ronfler je synonymem pro „s’énerver“, faner pro „répandre“. Podstatné jméno linge neoznačuje prádlo, ale oděv (linge la cour = vieux vêtement, bon linge = vêtement de dimanche), essence je parfém, jacquot není papoušek, ale opice, désordre neoznačuje pouze nepořádek, ale také hluk. Některá slova mají [294]rovněž jiné konotace nebo doplňkové složky významu (bougre není na ostrově Réunion pejorativní, nýbrž zcela neutrální, stylově nepříznakové označení muže, saisissement je synonymem pro „peur“). Zajímavým případem rozšíření jazykového významu a ztráty příznakovosti je metaforické využití výrazu pile plate (plochá baterie) pro označení „plácačky“ rumu: une pile plate de rhum a été trouvée sur la route.

Na ostrově Réunion se rovněž vlivem kreolštiny užívá mnohem více než v evropské části Francie onomatopoických výrazů. V článcích uveřejněných v deníku Le Journal de l’Île jsme se setkali mimo jiné s těmito výrazy: Et vlan, à 58 balais encore frais, on a entendu taktak atd. Z onomatopoického kmene nann- doloženého v řadě regionálních odvozenin (viz například provensálské nenetto = petit enfant, petite fille, poupée) pochází pravděpodobně i výše uvedené substantivum nénenne. Zvláštní význam na ostrově Réunion má onomatopoický výraz dodo, který je ve Francii v dětském jazyce synonymem pro spánek. Označuje totiž místní pivo.

Samostatnou kapitolou jsou pak lexikální jednotky označující specifickou mimojazykovou skutečnost na ostrově Réunion. Vacoa je malá palma, jejíž dlouhé listy se používají na výrobu proutěného zboží a zejména košíků zvaných tentes (z malgašského tanty), s nimiž se chodí nakupovat. Séga označuje tanec bílých osadníků ostrova pocházející z 18. století a maloya byla původně tancem otroků. Palmiste je pokrm připravovaný z čerstvých palmových listů. Odlišná mimojazyková skutečnost navíc způsobuje, že na ostrově Réunion jsou hojně užívány některé pojmy, jejichž frekvence užití ve Francii je minimální (volcan, volcanologie, cyclone, cratère, été austral).

Velmi zajímavé je i pojmenování etnik a jazykových společenstev žijících na ostrově. Francouzům pocházejícím z evropské části země se říká Zoreils. Toto označení pochází pravděpodobně z kreolštiny, neboť tito lidé rozumí špatně kreolsky, „nedoslýchají“ („durs d’oreille“) a je potřeba jim vše několikrát opakovat. Na ostrově se rovněž traduje legenda, že příčinou tohoto označení Francouzů bílé pleti byli otrokáři, kteří uřezávali uši uprchlým otrokům. Slovo Zoreil by mohlo pocházet také z tamilského termínu durey, který znamená „pán“. Vzhledem k tomu, že se s obdobným označením pro Francouze pocházející z metropole setkáváme nejen na ostrově Réunion, kde žije početná tamilská menšina, ale prakticky ve všech francouzských zámořských departementech a územích, je možné téměř s určitostí tvrdit, že se jedná o výpůjčku, respektive zpětnou výpůjčku z kreolštiny. Tamilům se přezdívá Malabars podle stejnojmenného indického kraje (starým Tamilům se říká Baya). Termín Cafres (setkali jsme se dokonce s přechylováním a femininem Cafrine) označuje potomky bývalých otroků. Toto pojmenování pochází z arabského slova kâfir, ze kterého vzniklo ve francouzštině substantivum cafard. Termínem Cafrerie označovali někteří cestovatelé africké území nacházející se na jih od rovníku a Cafres pak byli lidé žijící na tomto území. Indům muslimského vyznání (nebo obecně všem vyznavačům islámu) se říká Zarabes, ačkoliv mají s Araby společnou jen svou náboženskou orientaci.

V analyzovaných článcích jsme nalezli obrovské množství výpůjček z kreolštiny. Výraz gramoune označuje starého člověka a termín marmailles (nebo baba) naopak děti. Dětem bílé pleti z horní části ostrova se říká yab (yiab) a lidem moune. Goni je [295]taška z juty, kaba je kabelka, gros blanc nebo gros zozo je bohatý běloch, vaniki clochard nebo člověk bez peněz, dallon je přítel nebo kamarád. Výrazy ti père a ti mère označují tchána a tchyni, zézère nebo nénère přítele nebo milence. Kreolskému pravopisu z roku 1977 se říká lékritir 77. Mezi výpůjčky z kreolštiny patří i slovesa se moucater (se moquer), totocher (frapper), taquer (fermer), vavanguer (vagabonder) a podstatná jména gine (malchance), zandet (larve). Mnohdy se jedná o zpětné výpůjčky, které původně přešly z francouzštiny do kreolštiny a posléze se v pozměněné formě a často i s pozměněným významem do francouzštiny vrátily. Jako příklad lze uvést substantivum kabar („fête de toute nature impliquant des groupes de maloya“). Ve francouzštině na ostrově Réunion existují rovněž i kalky kreolských výrazů. Envoyer dormir je patrně kalkem z kreolského rčení alé dormir don („va te faire foutre“).

Ve francouzštině užívané na ostrově Réunion je možné objevit rovněž řadu výpůjček z tamilštiny, která je dnes patrně nejstarším živým jazykem na světě (první písemné památky jsou staré více než pět tisíc let). Jedná se zejména o náboženskou a gastronomickou terminologii. Termín dipavali pocházející ze sanskrtu (deebam = lumière, aveli = rangée) označuje „svátek světla“, davecham pohřební obřad a Aavani Moulan jeden z hinduistických svátků. Sami Tamilové na ostrově Réunion se dělí na příslušníky „réligion vishnouiste“ (ze severu Indie) a „réligion sivad’ste“ (z jihu Indie). Tamilské slovo cange označuje škrob z rýže, který se používá ke škrobení prádla (canger les tissus) a zahušťování omáček, přípravu cari (i toto slovo pochází z tamilštiny) nebo jídla zvaného rougail nebo také rougaille (z tamilského uru-kay), které se připravuje ze zeleniny, masa nebo ryb a hlavně ze speciálního druhu malých rajčat, kterým se říká pommes d’amour. Z tamilštiny, kterou dnes hovoří asi osmdesát milionů lidí, pochází rovněž výraz vétyver (vétiver) označující rostlinu používanou pro výrobu parfémů. Objevili jsme i článek o tamilském počítačovém textovém editoru Yarzhan tamileditor.

Kromě Tamilů žijí na ostrově Réunion i Indové muslimského vyznání zvaní Zarabes. V analyzovaných textech jsme proto nenarazili pouze na náboženskou terminologii hinduismu, ale i na výrazy z arabštiny označující muslimské svátky a obřady. Jako příklad je možné uvést článek věnovaný muslimskému svátku Aid Moubaarack (l’Aid-ul-Adha), pro který se v evropské francouzštině užívá termín le Jour d’Abraham. V tento den musí každý muslim obětovat a sníst jeden kus hovězího dobytka.[22]

Z důvodu geografické blízkosti nacházíme ve francouzštině užívané na ostrově Réunion rovněž některé výpůjčky z malgaštiny. Většina těchto slov přešla do francouzštiny přes kreolštinu. V médiích jsme objevili například výrazy mpanampy označující služku nebo pomocnici v domácnosti, mpanera označující prostředníka sjednávajícího pomocnice v domácnosti pro zámožné rodiny nebo termín zantany (malgašsky „enfant du pays“), který se užívá pro označení dětí ze smíšených manželství vyrůstajících na Madagaskaru (otec nejčastěji francouzský občan z ostrova Réunion, matka Malgaška). Z malgaštiny pochází rovněž označení tropického stromu filao.

[296]Na rozdíl od francouzštiny, kterou se mluví na Antilách, nacházejících se v bezprostřední blízkosti Spojených států amerických, je zde jen velmi málo výpůjček z angličtiny. Na anglicismy jsme narazili prakticky pouze v článcích pojednávajících o mládeži, jejím životním stylu a hudbě (DJ’s, dress code, vêtement très flashy) a dopravě na ostrově Réunion (taximen, société Sotrader[23]). Kromě výrazů litchi (z li-chi) a longane (z long-yen, long = dragon a yen = œil), označujícího exotické ovoce podobné litchi, a výrazů Wing-Chun-Kung-Fu (druh čínského bojového umění), Quan Ki Do (škola umění staré Číny) jsme ve francouzštině užívané na ostrově Réunion nenarazili na žádné výpůjčky z čínštiny. Na čínské reálie odkazuje rovněž složené podstatné jméno Double-Dix označující na ostrově Réunion svátek 10. října, kdy došlo v Číně k revoluci,[24] která vyústila ve svržení mandžuské dynastie Čching a vyhlášení republiky.

Francouzština užívaná na ostrově Réunion a v ostatních zámořských departementech má řadu společných vlastností s kanadskou francouzštinou. Mnohá specifika francouzského jazyka v zámořských departementech je možné vysvětlit bilingvismem a kontaktem francouzštiny s kreolštinou, ale ve všech lokálních variantách nemetropolitní francouzštiny je možné se setkat s archaismy pocházejícími zejména z hovorové francouzštiny 18. století, která byla pochopitelně jiná než jazyk Racina nebo Corneille (v Kanadě i na ostrově Réunion je možné narazit na termín accordailles). Francouzštinu užívanou v zámořských departementech proto není možné považovat za francouzštinu regionalizovanou výhradně vlivem kreolského substrátu, ale za regionální variantu francouzštiny se svou vlastní historií a specifiky ve srovnání s metropolitní francouzštinou. Hledat etymologii slov je mnohdy velmi obtížné a na některé lexikální jednotky, které se neužívají v metropolitní francouzštině, je možné narazit současně v několika dalších frankofonních zemích (carrousel je belgicismus, ale objevuje se i ve Švýcarsku, na ostrově Réunion a v některých nářečích na severu Francie, ravenale se vyskytuje v madagaskarské francouzštině i na ostrově Réunion). Obdobně jako v kanadské francouzštině narazíme i na ostrově Réunion na některé výrazy z nářečí regionů, odkud pocházeli první osadníci, na archaismy, z nichž mnohé se ve francouzštině užívané na ostrově Réunion dochovaly díky kreolštině, knižní a ve Francii nepříliš často užívané výrazy (catéchuménat, logis, Union Pugilistique de Saint-Denis). Na rozdíl od Kanady a Haiti, kde se setkáme nejčastěji z výrazy ze severozápadu Francie, převažují na ostrově Réunion výrazy z provensálštiny. Jedná se například o výrazy gigine (prix gigine = tout petit prix), moque[25] (récipient), capeline[26] (v provensálštině dámský klobouk s širokým, pružným lemem, na ostrově Réunion slamák nebo klobouk z latánie), emparer[27] (synonymum slovesa recevoir), souquer[28] (serrer fort), guimbarde[29] (druh [297]starého hudebního nástroje), gabié[30] (na ostrově Réunion synonymum adjektiva intelligent, ve staré francouzštině pak substantivum gabier označovalo dozorčího námořníka u košových plachet a později pak námořníka řídícího plavební dráhu lodi). Tento výraz se obdobně jako řada dalších regionalismů dostal do francouzštiny užívané na ostrově Réunion přes kreolštinu. V analyzovaných textech jsme se obdobně jako v dalších regionálních variantách francouzštiny setkali s některými originálními frazeologismy: femme en voie de famille (femme enceinte), gros cœur (chagrin), nom gaté (surnom affectueux).

 

4. Závěr

Na základě našeho výzkumu jsme dospěli k jednoznačnému závěru, že postavení francouzštiny, která je jediným úředním jazykem na celém území Francie včetně zámořských departementů a území, je na ostrově Réunion sice lepší než v některých jiných částech Francouzské republiky nacházejících se mimo Evropu (Francouzská Guayana), avšak nejrozšířenějším jazykem na ostrově stále zůstává kreolština, která je mateřštinou 85 % obyvatel ostrova a kterou neovládají jen Francouzi pobývající v tomto zámořském departementu pouze dočasně. Příčinou nadvlády kreolštiny ve všech francouzských zámořských departementech je skutečnost, že na rozdíl od Španělů nebo Portugalců nebyla Francie nikdy schopna poslat do svých kolonií dostatečný počet osadníků. Svou roli bezpochyby sehrál i koloniální vzdělávací systém, jehož jediným cílem bylo, na rozdíl například od systému belgického, který se snažil dát minimální vzdělání co nejširším vrstvám obyvatelstva, vychovat loajální elitu. Ve francouzštině užívané na ostrově Réunion se projevují obdobné tendence jako v jazyku metropole: velké množství iniciálových zkratek, juxtapozice, tvoření nových pojmenování pomocí produktivních prefixů a sufixů, kompozice a rekompozice. Francouzština na ostrově Réunion má rovněž řadu společných vlastností s kanadskou francouzštinou. Můžeme v ní objevit archaismy, knižní a ve Francii málo užívané výrazy a tvary pocházející z provensálštiny. Ve francouzštině užívané v tomto zámořském departementu je mnoho výpůjček z kreolštiny, tamilštiny, malgaštiny a arabštiny a ve srovnání s kanadskou francouzštinou a francouzštinou, kterou se mluví na Antilách, jen velmi málo anglicismů.

 

LITERATURA

 

BAGGIONI, D.: Dictionnaire créole réunionnais-français. L’Harmattan, Paris 1990.

CARAYOL, M.: Le français parlé à la Réunion. Champion, Paris 1977.

CARAYOL, M.: Particularités lexicales du français réunionnais. Nathan, Paris 1984.

GRAU, R.: Le statut juridique de la langue française en France. Éditeur officiel du Québec, Québec 1981.

GRAU, R.: Les langues et cultures minoritaires en France. Éditeur officiel du Québec, Québec 1985.

CHAUDENSON, R.: Le lexique du parler créole à la Réunion. Champion, Paris 1974.

[298]CHAUDENSON, R.: Les créoles. P.U.F., Paris 1995.

JEŽKOVÁ, S.: Francouzština a regionalismy. ČMF, 83, 2001, s. 98–103.

LECLERC, J.: Langue et société. Mondia Éditeur, coll. „Synthèse“, Laval 1992.

LECLERC, J.: Recueil des législations linguistiques dans le monde. Les Presses de l’Université Laval. CIRAL, Québec 1994.

VAXELAIRE, D.: La Réunion. Éditions Gérard Doyen, Saint-Denis 1990.

WALTER, H.: Le français dans tous les sens. Éditions Robert Laffont, Paris 1988.

WALTER, H.: Le français d’ici, de là, de là-bas. Éditions Robert Laffont, Paris 1998.


[1] Statut zámořského departementu získaly bývalé francouzské kolonie Martinik, Guadeloupe, Réunion a Francouzská Guayana na základě zákona z 19. března 1946.

[2] Tento počet není definitivní, neboť jazykovědci objevují v zámořských departementech a územích stále nové jazyky, kterými již dnes mnohdy mluví pouze několik desítek lidí a které patrně v brzké době zaniknou.

[3] V některém z příštích čísel časopisu Cizí jazyky vyjde náš článek o projektu francouzského ministerstva školství zaměřeném na udělování osvědčení o způsobilosti vyučovat kreolštinu (le CAPES de créole) na středních školách ve francouzských zámořských departementech.

[4] Ostrov Réunion je nejlidnatějším zámořským departementem Francie. Dalších asi 150 000 lidí pocházejících z ostrova Réunion žije na evropském území Francie.

[5] Polovina ostrova je neobydlená a 80 % obyvatel žije na pobřeží.

[6] Obyvatelé ostrova si velmi dobře uvědomují, že osamostatnění ostrova a ztráta dotací od francouzské vlády a ze strukturálních fondů Evropské unie by výrazně snížily jejich životní úroveň, která je výrazně vyšší než v okolních zemích (Mauritius, Madagaskar).

[7] Mnohdy je velmi obtížné určit, kde končí kreolizovaná francouzština a začíná kreolština. Francouzští lingvisté označují takovou situaci termínem kontinuum.

[8] Malgaština patří do skupiny indonéských jazyků.

[9] Komorština je variantou svahilštiny, bantuského jazyka, kterým se mluví na východě Afriky.

[10] Ostrov Réunion je současně departementem a regionem.

[11] Ostrov Réunion zastupuje pět poslanců a tři senátoři.

[12] Důvodem přerušení výuky od prosince do února (léto na jižní polokouli) je nebezpečí cyklonů.

[13] Komory vyhlásily v roce 1975 nezávislost na Francii, ale obyvatelé ostrova Mayotte, který je jedním ze čtyř Komorských ostrovů, vyjádřili v roce 1976 svou vůli zůstat součástí Francie.

[14] Jedinou platnou měnou na ostrově Réunion je euro a ostrov Réunion byl z důvodu časového posunu (na ostrově Réunion je o tři hodiny více než v Paříži) prvním územím, kde se od 1. ledna 2002 začalo platit touto měnou.

[15] Předplatit si mohou i kódované vysílání programu Canal +.

[16] Důležitou součástí jejich vysílání je kreolská hudba zvaná zouk.

[17] Viz příspěvek J. Ježkové v Časopise pro moderní filologii (2001).

[18] Obyvatelům evropské části Francie černé pleti se v zámořských departementech Guadeloupe a Martinik říká Négropolitains.

[19] Tak říkají obyvatelé ostrova rodinným přídavkům.

[20] Tak jsou označovány děti, které se narodily po přijetí opatření na podporu plánovaného rodičovství.

[21] Tato složenina označuje hromadnou autobusovou dopravu na ostrově.

[22] Tento zvyk se na ostrově Réunion, na rozdíl od evropského území Francie, stále dodržuje.

[23] Společnost provozující na ostrově hromadnou autobusovou dopravu „cars jaunes“.

[24] Tento svátek se na ostrově Réunion dodnes slaví, byť mnohem méně než dříve.

[25] Z nizozemského mokke (aiguière).

[26] Z provensálského capelina („chapeau de fer“).

[27] Z provensálského amparar a latinského anteparare („disposer par-devant“).

[28] Z provensálského souca („serrer fort“).

[29] Z provensálského guimbardo („danse“) pocházejícího z guimba („sauter“).

[30] Ze starofrancouzského gabie („demi-hune“) a provensálského gabia („cage“).

Katedra romanistiky FF UP
Křížkovského 10, 771 80 Olomouc
e-mail: kadlec@ffnw.upol.cz, holes@ffnw.upol.cz

Slovo a slovesnost, volume 63 (2002), number 4, pp. 287-298

Previous Světla Čmejrková: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny

Next Olga Müllerová: Caja Thimm: Alter – Sprache – Geschlecht. Sprach- und kommunikationswissenschaftliche Perspektiven auf das höhere Lebensalter