Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nový český Hesiod

Pavel Trost

[Chronicles]

(pdf)

-

Nový český Hesiod (Hesiodos, Práce a dni, přeložila Julie Nováková, Rovnost 1950) nenašel dosud náležitý ohlas. Báseň Hesiodova je však jedno z ideově nejzávažnějších děl řeckého písemnictví; pro řecké kulturní povědomí byl Hesiod rovnocenným soupeřem Homérovým, v pozdněřeckém Sporu Homéra s Hesiodem vyhrává dokonce Hesiod, poněvadž „je spravedlivé, aby zvítězil ten, kdo vyzývá k orbě a k míru, ne ten, kdo pojednává o válce a řežech“. Český překlad Julie Novákové je skvělý; jeho největší předností je plynulá srozumitelnost.

Předmluva Ivana Svitáka vykládá Hesioda z velké krise řeckého hospodářství a řecké společnosti v VIII.—VI. stol. před naší érou — je to „období vyzrávání třídní společnosti v Řecku, období přechodu od rodové společnosti k otrokářství jako systému, jako společenskému řádu“. Sviták vykládá Hesioda jako zjev rozpolcený — je zčásti stoupencem a zčásti odpůrcem historického pokroku, který se starých posic rodové společnosti oceňuje svobodnou lidskou práci a jako první kritisuje vady rodící se třídní společnosti. Ale Sviták nedokázal, co tvrdí — že konservativec Hesiod byl stoupencem historického pokroku, že Hesiod hájil rodový svazek atd.

Hesiod kritisuje šlechtu, t. j. nabádá ji k spravedlnosti. Kritisuje „právě onu šlechtu, která využívala pronikání peněz na vesnici k vlastnímu obohacení“, t. j. šlechtu „degenerovanou“, která se přizpůsobila době. Hesiod žádá, aby se šlechta napravila, ne aby jí byla vyrvána moc; přijímá bez odporu rozdělení lidí na urozené a prosté; jeho postoj je vcelku konservativní.

Kde by bylo to místo v naší básni, kde „Hesiod hájí rodový svazek“? Snad stačí uvést to, co nedávno napsal skutečný znalec (L. Varcl, Listy filologické 74, 162): V rodném prostředí Hesiodově „rozklad prvobytně pospolného řádu je dokonán: soukromé vlastnictví pozemků stalo se pravidlem a vyvinuly se i rozdíly mezi sociálně silnějšími a slabšími svobodnými členy společnosti …“. Hesiod mluví k drobným vlastníkům půdy jako jeden z nich: radí jim, jak si majetek zachovat a jak i blahobyt rozmnožit.

 

V náboženské ideologii Hesiodově, proti homérskému náboženství, dominuje motiv [142]boží spravedlnosti. Právě tím se jeví hesiodské náboženství jako ideologický odraz hospodářskospolečenské krise doby. Ani to Sviták nevystihl. —

Kladem překladu Julie Novákové je hned volba metra. Jako již ve svých dřívějších překladech z antických literatur (z Musaia, Lukretia) nezachovala překladatelka ani zde hexametr originálu; tentokrát jej nahradila čtyřstopým trochejem. Postup překladatelky je teoreticky velmi dobře podložen. Zkoumala před časem český hexametr v jeho historickém vývoji (Věstník Královské české společnosti nauk 1947, č. V); dospěla jemným rozborem k pronikavé kritice českého přízvučného hexametru, zejména „filologického“. Víme, že jazyková i literární fakta propůjčují danému metru jistý význam, platný jen v daném jazykovém a literárním prostředí. Stejné metrum v různých jazycích může mít význam různý. Méně filologického umu vede k požadavku mechanické věrnosti, více toho umu od něho odvádí.

Slovo a slovesnost, volume 14 (1953), number 3, pp. 141-142

Previous Miloš Dokulil: Sovětský Úvod do jazykovědy

Next Františka Havlová: Ukázkové číslo slovníku současné polštiny