K otázce bilingvismu

Jiřina Smrčková

[Kronika]

(pdf)

К вопросу о двуязычии / Problèmes du bilinguisme

K tomuto problému přináší zajímavý příspěvek rumunský časopis Studii şi cercetări lingvistice 9, 1958 článkem Případ slovansko-rumunského bilingvismu (Un caz de bilingvism slavo-romîn. În legătură cu elementele romîneşti din graiul lipovenilor din Dumasca, s. 45—69). Autor V. Arvinte sleduje proces prolínání jazykových systémů ruského a rumunského na materiále získaném při nářečních výzkumech východní části Rumunska v letech 1954 a 1956. Ve vesnici Dumaska, kde byl výzkum prováděn, tvoří dvě třetiny obyvatelstva Rumuni a jednu třetinu tzv. Lipované, potomci ruských starověrců, kteří do této obce přišli asi před dvěma sty lety a kteří si svůj mateřský jazyk dodneška uchovali. Stejně dobře jako mateřštinu ovládají však i rumunštinu, a proto do jejich ruštiny proniká množství rumunských prvků, které mají přitom nářeční charakter moldavský.

Jazykové jevy, jež vznikají tímto přejímáním, dělí autor jednak na jevy vzniklé vlastními účinky bilingvismu, jednak na jevy vzniklé přizpůsobením rumunských výpůjček hláskovému i morfologickému systému ruštiny. Do první skupiny patří např. výskyt samohlásky ă nebo existence afrikát dz, dž (vznik druhé afrikáty, která neexistuje v moldavském nářečí, vysvětluje autor nikoli vlivem spisovné rumunštiny, nýbrž vnitřními potřebami systému; souhláska dž byla vytvořena jako párová znělá k neznělé afrikátě č). Z morfologických jevů náleží do téže skupiny tvoření komparativu pomocí částice mai, při čemž ruská adjektiva sama mají už formu komparativu. V lexikální oblasti jde o velmi zřetelné účinky bilingvismu především v názvosloví zemědělském a pasteveckém, často však vedle rumunského výrazu existuje zároveň i název ruský. Pronikání rumunských slov do tohoto jazykového útvaru intenzívně pokračuje; přejímají se především pojmenování pro jevy bezprostřední skutečnosti, mnohem méně už výrazy abstraktní. Pokud jde o názvy pomístní, jsou všechny rumunské; naproti tomu v pojmenování osob vliv rumunštiny neexistuje. Tento jev je snadno vysvětlitelný způsobem života Lipovanů: jejich izolací, danou dodržováním různých ustanovení, jejichž původ tkví často v církevním starověkém zřízení.

Do druhé skupiny patří z jevů fonetických např. nahrazení rumunského ă ruským redukovaným vokálem nebo plnou samohláskou a, dále redukce rumunského diftongu oa na o (diftong ea však zůstává zachován, pravděpodobně pro blízkost s ruským ja), výskyt velárního ł nebo měkčení dentál d, t v poloze před e a i. Přejatá feminina změnou koncového -ă v -a přecházejí k a-kmenové deklinaci, přejatá rumunská slovesa I. třídy (-a) přecházejí do ruské I. třídy (-ať), přejatá rumunská slovesa IV. třídy (-i) přecházejí .do ruské třídy II. (-iť). V oblasti tvoření slov jsou některá rumunská feminina končící na -ă přejímána ve formě obměněné pomocí sufixu -ka; zde jde často o zdrobněliny.

Jak je možno soudit z těchto údajů, je vliv rumunštiny na jazyk této ruské národnostní menšiny v rumunské Dumasce velmi silný. Zkoumáme-li však obráceně, jak se projevuje vliv řeči Lipovanů na jazyk rumunského obyvatelstva, zjistíme, že vliv ruštiny na rumunštinu, až na několik málo přejatých slov, zde vůbec neexistuje. Bilingvními nejsou Rumuni, nýbrž Lipované, kteří žijí uprostřed rumunského obyvatelstva a kteří proto rumunštinu znát musí.

Materiál pro tuto práci získal V. Arvinte výzkumem, a to především na základě dotazníků, sestavených pro rumunský jazykový atlas; některá slova zjistil dále metodou přímé otázky a některá zachytil při konverzaci vedené rusky. — Studie poskytuje zajímavý materiál k otázce bilingvismu i z hlediska obecně jazykovědného.

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 1, s. 76

Předchozí Otto Ducháček: Dvě knihy o kultuře řeči a mluveného projevu

Následující Zdeněk Hampejs: IX. mezinárodní kongres románské lingvistiky