K vztahu lexikologie a gramatiky

Jaroslav Machač

[Kronika]

(pdf)

Об отношении лексикологии к грамматике / Sur le rapport entre la lexicologie et la grammaire

V sborníku prací k 75. narozeninám I. I. Meščaninova vyšel mj. podnětný článek u nás dobře známého lexikologa A. M. Babkina věnovaný otázkám lexikálně gramatických vztahů.[1] Babkinova studie je založena na zásadě, vyslovené V. V. Vinogradovem[2], že „pro teorii lexikografie není tak důležité tradiční přímočaré oddělování od gramatiky, jako spíše studium složitých a různorodých typů vzájemného působení lexikálních a gramatických významů“.

Spojení zřetele lexikálního (sémantického) a gramatického (syntaktického) může podle autorova mínění přinést prospěch jak lexikologii, tak studiu syntaxe v celé řadě případů. Jejich společný úkol vidí především v stanovení takových, víceméně vyhraněných skupin slov, která pravidelně vstupují do určitých syntaktických vztahů a spojení. Uvádí jako příklad slovesa neosobní, neplnovýznamová slovesa s funkcí spony, slovesa, s nimiž se v ruštině spojuje tzv. subjektový nebo objektový infinitiv, dále ta slova (slovesa, substantiva a adjektiva), s nimiž se spojují vedlejší věty s některými určitými spojkami, spojování číslovek s počítaným předmětem aj. Lexikografické zachycení a zpracování těchto jevů ve výkladovém slovníku je nepostradatelnou a nepominutelnou materiálovou základnou pro jejich studium z hlediska syntaxe a naopak je toto souborné komplexní studium syntaktické nutným předpokladem pro to, aby slovník mohl v dokumentaci jednotlivých heslových slov představit v systémové úplnosti „konstrukční podmíněnost“ významu a užívání.

Vlastním jádrem Babkinovy stati je výklad o jednočlenných větách s neosobním slovesem. Vychází z předpokladu, že charakteristika těchto vět je těsně spjata s jejich lexikální stránkou a že jejich klasifikaci lze podat především na základě reálných významů příslušných sloves. Na příkladech pak autor ukazuje, jak neosobní slovesa těchto jednotlivých skupin, sémanticky klasifikovaných a víceméně uzavřených, vstupují do různých syntaktických konstrukcí, z hlediska významového často samostatných. Smyslem výkladu je prokázat vzájemnou sémantickou a syntaktickou podmíněnost těchto konstrukcí.

Také klasifikaci frazeologických spojení, idiomů, sousloví apod. i předložkových vazeb lze podle Babkina podat jen na základě sémanticko-syntaktické analýzy.

Studie je založena především na zkušenostech lexikografických a přispívá spíše k řešení některých otázek lexikografické teorie než syntaxe samé. Ač vlastně jen nově potvrzuje názor zastávaný většinou i naší lexikologií, že totiž při práci s lexikálními jednotkami nelze nepřihlížet i k jejich stránce gramatické,[3] je i pro nás cenným přínosem k zkoumání této problematiky.

Slovo a slovesnost, ročník 22 (1961), číslo 3, s. 240

Předchozí Oldřich Králík: Autorské slovníky

Následující Red. (= Redakce): Oprava