O jazyce nacistického Německa

Vladimír Staněk

[Chronicles]

(pdf)

О языке нацистской Германии / La langue de l’Allemagne nazie

V Německé demokratické republice vyšla vloni zajímavá kniha, která se snaží kriticky zkoumat a hodnotit vliv nacismu na německý jazyk.[1] Autoři začali sbírat jazykový materiál k této práci už v r. 1934, v r. 1938 byl první rukopis v podstatě hotov. Při emigraci do Rumunska jej autoři zanechali v Praze, znovu se jim dostal do rukou až v r. 1946. Původní rukopis změnili jen na několika místech, rozšířili jej však o materiál nový.

Jazykové změny v třetí říši nepostihly pouze slovník, nýbrž také mluvnici a styl. Autoři proto v první části knihy (I. Stilistik) pojednávají o změnách stylistických, v druhé (II. Grammatik) o změnách gramatických, v třetí části (III. Lexik) si pak podrobně všímají změn slovníkových. Ve dvou posledních kapitolách (IV. Ausbreitung, V. Die Muster) sledují rozšíření a původ jazykových změn v třetí říši. Kniha je doplněna rejstříkem, který v podstatě zachycuje slova typická pro období nacismu.

Hlavním znakem nacistického stylu je demagogická rétoričnost, jejímž úkolem je nikoli [76]apelovat na rozum, nýbrž „vtlouci“ (einhämmern) posluchači nebo čtenáři víru v určité věci. Projevuje se především v projevech mluvených, ale je častá i v projevech psaných. Příznačné pro ni je stupňování hromaděním zesilujících výrazů: Man muss hart und unerbittlich sein (musíme být tvrdí a neúprosní). Stupňovací funkci mají i četné metafory vyskytující se v nacistických projevech; obliba metafor však souvisí také s tím, že obrazné vyjádření může vhodně zamlžovat pravou podstatu věci, a to je ovšem v intencích fašismu.

Další znaky stylu nacistických jazykových projevů jsou falešný patos, nabubřelost, nejasnost, mlhavost vyjádření a někdy také stručnost výrazu, projevující se zejména těžkopádnými novotvary na -ung (Neuwerdung — obnovení, Hinwendung — obrácení, zaměření atd.). Zvláště mlhavost a nabubřelost jsou typické pro jazykový styl této epochy; ty však jen odrážejí mlhavost a nabubřelost nevědecké, mystické ideologie nacismu.

V oblasti gramatiky si autoři všímají jednak syntaxe, jednak tvoření slov. V syntaxi lze pozorovat zejména splývání různých myšlenkových spojení v jednu větnou konstrukci (tím je možno zamlžit myšlenku), dále stupňování a zdvojování vazeb. Hojně se také vyskytují anakoluty, které činí větu nesrozumitelnou. Za syntaktickou zvláštnost nacistické němčiny autoři považují vyjádření genitivního přívlastku formou přívlastku v nominativu, vlastně formou nesklonnou (Reichsführer SS, Führer SA apod.).

Pokud jde o tvoření slov, tu je patrný veliký rozmach několikačlenných jmenných kompozit (Reichsorganisationsleiter — říšský vedoucí organizace, Nahrungsmitteluntersuchungsamt — úřad pro výzkum výživy apod.). Mnohých z těchto složených slov se užívá přesto, že jsou naprosto nepřehledná (Fliegerabwehrmaschinengewehrkompagnie — protiletecká kulometná rota).

Nejobsáhlejší část knihy pojednává o slovníku třetí říše. V lexiku nacistického Německa převládají slova, která mají „ideologický zvuk“, tj. taková, která označují nacistické „ctnosti“ a „ideály“. Jde hlavně o ctnosti a ideály vojenství, dynamiky (tj. síly, vůle a násilí), o ideologii „krve a půdy“ (Blut-und-Boden-Ideologie, posměšně „Blubo-Ideologie“) a o ideologii „totality“. Účelem mnohých z těchto slov není objasňovat myšlenky, nýbrž spíše vzbuzovat určitou náladu.

Vojenský způsob vyjadřování pronikl do všech jazykových projevů. Například v posudku knihy z oblasti pedagogiky užil autor v jediné větě tří vojenských termínů: Da der Verfasser in die Breschen (průlom), die er in die feindlichen Fronten schlägt, die gleiche Gedankenladung (náboj) schleudert, führt jedes Kapitel …“ Autoři podrobně analyzují slovní zásobu ze sféry vojenství a domnívají se, že tento způsob vyjadřování je odrazem snahy dávat stále a za všech okolností najevo sílu a moc.

Z okruhu „dynamiky“ byla v oblibě například slova Wucht (síla — do této doby užíváno jen v méně pečlivé řeči), Kraft (síla), Wille (vůle), Aktion, Schlagkraft (pádnost), schlagen (bít, udeřit) apod. a od nich utvořená četná slova odvozená nebo složená.

Velmi zajímavé je užití slov z oblasti tzv. „Blut-und-Boden“ ideologie (ideologie krve a půdy), jimiž byl jazyk této doby přímo zaplaven. Kdekdo chtěl totiž hojným užíváním těchto slov dokazovat, že bezpečně ovládá nacistickou terminologii a že stojí plně na straně „hnutí“. V této lexikální oblasti se také nejmarkantněji projevuje duch nacismu. — Formule „Blut und Boden“ se mechanicky odříkávala na určitých místech, a to mnohde nezávisle na obsahu jazykového projevu. Podrobněji se autoři zabývají řadou slov, bez nichž si nacistické mluvené ani psané projevy nedovedeme představit: Rasse, Art (druh, spíše však jako synonymum k Rasse), Stamm (kmen), Wurzel (kořen), Bindung (spojení) a zejména jeho četná kompozita (bodenverbunden, volksverbunden atd.), gestalten (utvářet) apod. Patří sem i slovo Volk (národ, lid), které bylo snad vůbec nejrozšířenějším slovem v nacistickém Německu. Autoři se domnívají, že lze sotva přesně říci, co znamenají všechna slova utvořená od tohoto slovního základu; mnohdy jde o záměrnou „nečistotu pojmů“ (Unsauberkeit der Begriffe). Rejstřík na konci knihy uvádí 126 slov utvořených od základu Volk (např. [77]Volksgenosse, Volksbewusstsein, Volksdeutscher, Volksgemeinschaft, Volkskraft, Volksschicksal, Volkswohlfahrt, volksnahe, volksschaffend, volksstammhaft atd.). A to přirozeně nejsou všechna. Je také zajímavé, že k slovu Volk byl často synonymní obsah adjektiva deutsch. Jeho hlavním úkolem bylo vyjadřovat ideologickou hodnotu; např. kniha o péči o kojence se jmenovala Die deutsche Mutter und ihr erstes Kind (německá matka a její první dítě). O dřevěné misce na chleba se psalo, že patří „ins deutsche Haus und in die deutsche Familie“ (do německého domu a do něm. rodiny).

Oblíbená a rozšířená byla též slova z oblasti „totality“. Patří sem především nový význam slova Führer, dále Gefolgschaft (svazek několika lidí), velmi rozšířené slovo Gemeinschaft (společenství; zavedeno jako mystický pojem vulgární sociologie; jedním z jeho úkolů bylo zastírat třídní rozdíly v kapitalistické společnosti) a jeho četná kompozita (Staatsgemeinschaft, Volksgemeinschaft, Schicksalsgemeinschaft, Ideengemeinschaft apod.), total aj.

Autoři se zmiňují také o užívání cizích slov. Přitom lze pozorovat dvě tendence: na jedné straně se objevovaly snahy puristické (Kennkarte místo Legitimation, Merk místo Chiffre, Zieh místo Lokomotive), na druhé straně se však užívalo hodnotících cizích slov s oblibou (gigantisch, total, heroisch, arisch, plutokratisch, Individuum atd.).

V posledních dvou kapitolách si autoři všímají rozšíření jazykových změn za třetí říše (v mluvených projevech, v novinách, v časopisech, v knihách), sledují neblahý vliv na slovník německého jazyka (Trübners Deutsches Wörterbuch) a naopak zpětný vliv tohoto slovníku na německý jazyk a hledají prameny těchto změn (politické řeči, především projevy Hitlerovy). Zajímavý je postřeh, že Hitler nemluvil k národu řečí lidu, ačkoli to stále zdůrazňoval, nýbrž vždy se snažil o „vědecký“ (ovšem pavědecký) nebo aspoň „vzdělanecký“ nátěr své řeči a vytvořil tak jazykový produkt typický pro polovzdělance.

V závěru autoři konstatují, že nacistický režim způsobil velké ochuzení německého jazyka; všechny jazykové styly splynuly v styl jediný, jejž autoři výstižně nazývají „Eintopf der deutschen Sprache“.

Pro poutavost látky jsme ochotni prominout autorům i některé nedostatky (např. jednostranný lingv. přístup k jazykovému materiálu bez zření k obsahu, místy prostá konstatování nebo výčty dokladů bez hlubší analýzy, nedůslednosti v uvádění pramenů). Kniha Sprachwandel im dritten Reich celkem přesvědčivě potvrzuje marxistickou tezi, že jazyk je jev společenský a že existuje v těsném sepětí s životem společnosti, které slouží: hospodářský, politický a kulturní úpadek v hitlerovském Německu znamenal i veliký úpadek, zpustnutí a nivelizaci německého jazyka.

Slovo a slovesnost, volume 23 (1962), number 1, pp. 75-77

Previous Pavel Novák: Ke kvantifikaci homonymie

Next Pavel Novák, Bohumil Palek: Kosmická lingvistika