Perspektivy rozvoje bohemistiky v příštím desetiletí

Bohuslav Havránek

[Articles]

(pdf)

Перспективы развития богемистики в предстоящем десятилетии / Les perspectives de l’évolution de la bohémistique dans la prochaine décade

Deset let trvání nové pracovní akademie, Československé akademie věd, dává nám příležitost zamyslit se nad rozvojem české bohemistiky v příštím desetiletí na pozadí práce vykonané v desetiletí předchozím.

Bádání o českém jazyce má v naší vědě zvláštní osobité postavení, protože těsně souvisí s rozvojem i dnešním stavem kultury naší společnosti, ale i se všemi soudobými potřebami této společnosti, a to jak co se týče cílů teoretických, tak i úkolů praktických.

Předmětem tohoto bádání je úplné vědecké poznání, rozbor a vysvětlení českého jazyka současného i jeho vývoje. Jde o výzkum základní, protože výzkum našeho jazyka se může přirozeně dít především na vlastním národním území a v prostředí naší společnosti i se zřetelem k jejím potřebám; jazykovědná bohemistika pěstovaná kdekoli jinde na světě proto vždy těsně souvisí s výzkumem u nás. Ovšem metody výzkumu vlastního jazyka jsou věcí světového bádání lingvistického a po této stránce i věcí vědecké mezinárodní spolupráce; není proto nahodilé, ale je zcela zákonité, že se rozvíjí metodologická spolupráce bohemistiky pěstované na našich pracovištích, zvláště na pracovišti akademickém, v Ústavu pro jazyk český ČSAV, s obdobnými institucemi, jak v našem státě na Slovensku, v Ústavu slovenského jazyka SAV, tak v táboře socialistickém vůbec, a je třeba ji ještě více prohlubovat. I to, že základní úkoly ústavů a pracovišť tohoto zaměření při akademiích pracovního typu jsou v zásadě obdobné, ba ze značné části totožné (gramatika soudobého jazyka, slovníky současného jazyka v souvislosti s potřebami nové společnosti, výzkum nářečí a celého historického vývoje příslušného jazyka), není náhodné.

Bádání o národním jazyce je u nás celkem na uspokojivé úrovni, není však rovnoměrně rozvinuto ve všech svých úsecích a potřebuje se vyrovnávat s prudkým současným metodologickým rozvojem lingvistickým; je třeba také prohloubit a přesněji organizovat spolupráci všech příslušných akademických i vysokoškolských pracovišť u nás.

V současné době i pro nejbližší perspektivu je zejména třeba, aby se nové bádání o českém jazyce a o obecné problematice jazykovědné vůbec jak vyrovnávalo s výsledky bádání dosavadního, tak pohotově dovedlo pracovat novými metodami jazykovědného výzkumu, zejména strukturní analýzy, s výhledy teoretickými — obecnými i specifikovanými — i s výhledy praktickými, projevujícími se v dokonalejší normalizaci spisovného jazyka ve vztahu k potřebám společnosti (u nás rovněž i se zřetelem k poměru spisovné češtiny a spisovné slovenštiny). Je rovněž třeba uvést automatizaci a mechanizaci i do odborné práce jazykovědné jak ve [242]prospěch zpřesnění jazykovědné práce samé a jejího zhospodárnění, tak se zřetelem na potřeby oborů jiných.

Bádání o českém jazyce bude se rozvíjet v nejbližší době těmito hlavními směry:

1. Jde o všestranný výzkum současného jazyka z hlediska jeho postavení ve společnosti a z hlediska rozvoje jazyka podle potřeb společnosti. K tomu je třeba zkoumat jeho mluvnickou stavbu, slovní zásobu a stylové rozvrstvení.

Z těchto úkolů nejlépe je dosud zpracována lexikograficky slovní zásoba spisovné češtiny (v Příručním slovníku jazyka českého a ve vycházejícím třídílném Slovníku spisovného jazyka českého). Naléhavost tohoto úkolu vyplývá z faktu, že slovní zásoba nejrychleji reaguje na změny našeho života a rychlý rozvoj věd, a proto její zpracování naše společnost nutně potřebovala. Tím ovšem práce ani na tomto úseku nekončí a bude třeba pro nejbližší dobu ještě stručného slovníku jazykového standartu, slovníků autorských (B. Němcové, K. H. Máchy, J. Nerudy aj.), systematického slovníku synonym a ještě mnoho speciální práce, resp. spolupráce s příslušnými obory na úseku terminologickém, kde je zvlášt významná začatá spolupráce česká a slovenská. Dále je třeba využít dosavadní lexikografické práce k teoretickým pracím lexikologickým.

Dalším konkrétním cílem je všestranné zkoumání mluvnické stavby současného jazyka, které by se realizovalo v mluvnici spisovné češtiny, založené jak na široké bázi materiálové, tak využívající metod strukturní analýzy i kvantitativního výzkumu. A třebaže se na tom úseku dobře a úspěšně rozvíjí zejména bádání syntaktické, je nutno ještě je prohloubit a spojit se stylovým využitím.

Dále je třeba rozvíjet studium stylového rozvrstvení jazyka se zaměřením na styl literární a styly speciální, zejména styl novinářský, rovněž se zřetelem na hovorový styl spisovného jazyka a jeho vztah k češtině obecné a k současnému přetváření dialektů v interdialekty a v obecnou češtinu.

Toto zkoumání mluvnické stavby jazyka, jeho slovní zásoby (v tom ovšem i celé terminologie) a stylového rozvrstvení má i praktické důsledky pro vědomě vedenou a vědecky podloženou péči o kulturu jazyka.

2. Jde o výzkum vývoje českého jazyka.

I tento výzkum v oblasti českého jazyka potřebuje stále ještě studium a kritické edice památek literárních a jazykových, jakož i práce materiálové. Konkrétním úkolem jsou zde historické slovníky; probíhají přípravy k slovníku češtiny do konce 15. století, je však třeba zpracovávat jak slovní zásobu 16.—18. století, tak historický vývoj slovní zásoby české od konce 18. století, eventuálně vypracovat i slovníky speciální, autorské (J. A. Komenského) i odborné.

Dále je třeba z hlediska dnešní metodologie nového zkoumání vývoje gramatické stavby. Zpracování mluvnického vývoje českého jazyka i v nové vysokoškolské příručce ještě nedokončené je stále podle tradic gebauerovských obráceno na zjištění jazyka 14. století; je třeba široce pojaté historie jazyka českého v celém jeho průběhu vůbec i dějin spisovného jazyka českého zvláště; jednotlivé práce a přípravy na tomto úseku jsou podnikány rozptýleně, ale je třeba je více soustředit a připravené práce dokončit.

S vědeckým obrazem vývoje jazyka těsně souvisí i podrobné prozkoumání současných českých nářečí jak metodou jazykového zeměpisu, jejíž výsledky [243]mají být zachyceny v plánovaném jazykovém atlase českém, tak přesnou analýzou hloubkovou v pracích monografických. Ovšem nelze zapomenout ani na přesné vystižení dnešního pohybu jak na území, kde se setkala nářečí různá, tak na celém území se zřetelem na dialektický vývoj vyrovnávání nářečních diferencí, čímž se tento okruh bádání přibližuje okruhu prvnímu, ke zkoumání národního jazyka v jeho dnešním stavu.

V obou těchto základních oblastech působí nesnáze na české straně skutečnost, že předchozí období přes velkou práci, zejména Gebauerovu, nedokázalo při individuální roztříštěnosti a nedostatku organizování kolektivní práce rovnoměrně zajistit materiální průzkum na všech těchto úsecích; tak namnoze je z velké části třeba tuto materiálovou práci soustředěně a kolektivně s přesným zřetelem ke konkrétním cílům provést v době současné a v nejbližší budoucnosti. Dobrým podkladem je zde široce budovaný lexikální archív v Ústavu pro jazyk český, dále prohloubené sbírání nářečního materiálu, rovněž začaté sbírky pro vývoj slovní zásoby v Ústavu pro jazyk český. — Ovšem nové postupy automatizace a mechanizace práce zde mohou v nejbližší budoucnosti značně zpřesnit a zhospodárnit tuto materiálovou práci.

V Ústavu pro jazyk český se dnes postupně rozpracovávají a budou se i dále rozpracovávat uvedené základní úkoly, především výzkum mluvnické stavby a slovní zásoby spisovné nové češtiny, studium vývoje jazyka, zejména slovní zásoby, a průzkum nářečí. Všechny tyto úseky bude ústav dále prohlubovat metodologicky a bude zejména v nich uplatňovat i nové postupy matematickolingvistického bádání. Celkem je také provedena koordinace práce ústavu s pracovišti vysokoškolskými, zejména na universitních katedrách českých, po několik let systematicky sledovaná a upravovaná; spolupráce se rozvíjí především na problematice mluvnického a stylového výzkumu, na nářečním výzkumu a při studiu vývoje jazyka (výzkum stylu, tzv. obecné češtiny a zčásti vývoje jazyka má skoro své jádro na vysokých školách). Bude však třeba tuto spolupráci ještě prohloubit, postupně odstraňovat značný její rozptyl a zčásti i nahodilost prací na jednotlivých pracovištích, zejména na pedagogických institutech.

Dále je třeba cílevědomé spolupráce s ostatními pracovišti jazykovědnými, zejména se slovakistickými, ale i s nebohemistickými a neslovakistickými, co se týče metodologického rozvoje, jakož i systematické spolupráce s obdobnými pracovišti v SSSR a v státech lidově demokratických. Je třeba, aby si i ostatní složky akademické uvědomily, že sice předmět vědeckého bádání v bohemistice je především zde u nás, ale že metodologicky právě toto bádání těsně souvisí se světovým rozvojem lingvistiky a má mít přímo průkopnickou úlohu v rozvoji jazykovědného bádání u nás. Jistě právě naše lingvistika má pro promyšlenou metodologickou práci předchozího období u nás dobré podmínky k tomu, aby i dnes samostatným a tvůrčím způsobem rozvíjela marxistickou cestou vlastní vědeckou tradici se zřetelem k novým výbojům a do rozvoje světové jazykovědy dovedla přinést dobrý vklad.

Slovo a slovesnost, volume 23 (1962), number 4, pp. 241-243

Previous Josef Kňourek: K určování jazyků podle písma

Next Lubomír Doležel: Lingvistické problémy řízení socialistické společnosti