O entropii rytmu

Zdenka Palková

[Kronika]

(pdf)

Об энтропии ритма / Sur l’ entropie du rythme

Zajímavý pokus o postižení mluvního rytmu uveřejnil A. M. Kondratov v stati Teorija informacii i poetika (Entropija ritmu russkoj reči), Problémy kibernetiki 9, 1963, s. 279 až 286. Ve svém rozboru předpokládá, že výpočet entropie pro jednotlivé typy rytmických jednotek a pro jejich dvojice, trojice až n-tice (entropie H₁, H₂ … H_n) ukáže, zda je nějaký text rytmicky organizován (jestliže se H₁ až H_n budou postupně zmenšovat). Za základ rytmičnosti textu považuje zde jedině slovní přízvuk. Srovnává šest stylisticky odlišných textů (hovorový jazyk, próza odborná, jednací, umělecká a verše, tónický verš a čtyřstopý jamb) a nachází v nich 31 rytmických taktových typů (určovaných shodně s Tomaševským). Aby se vyhnul pracnému výpočtu H₂, nahrazuje entropii taktových dvojic entropií počtu nepřízvučných slabik mezi dvěma přízvuky. H₃ potom počítá jako entropii dvojic těchto intervalů. Na základě svých výsledků (H₁ > H₂ výrazně, zvláště v jambu; H₂ > H₃ jen mírně; výsledky v umělecké próze se podobají výsledkům v próze ostatní) činí závěr, že v próze — na rozdíl od poezie — nelze mluvit o nějaké rytmické organizovanosti, a dále závěr (výsledky této studie již nepodložený), že v poezii je hodnota H∞ blízká hodnotě entropie veršové řádky, tj. že jednotlivé verše jsou mezi sebou rytmicky spojeny jen volně.

Ke konkrétnímu provedení rozboru lze mít některé námitky. — Je např. otázka, zda posloupnost slov ve stopovém verši je možno považovat za posloupnost stochastickou. — Zavedením nepřízvučných intervalů při výpočtu H₂ a H₃ zavádí K. vlastně novou rytmickou jednotku (o jejíž oprávněnosti lze jistě diskutovat), a to nepochybně jednotku stejného řádu jako původní přízvukový takt, nikoli dvoučlenná taktová kombinace. K našemu účelu můžeme tudíž porovnávat pouze H₂ a H₃, nikoli H₁ a H₂. — Dále je nutno poznamenat, že výsledky z umělecké prózy jsou podobné rovněž výsledkům z tónického verše. — Lze mít konečně námitky i proti zcela obecné formulaci výsledků, jestliže rozbor obsáhl jen jediného z možných nositelů rytmu. Ani materiál (1000 slov z každého textu) nebyl vzhledem k velkému množství uvažovaných typů zvlášť rozsáhlý, především tam, kde nešlo o text jediného autora (v umělecké próze to byly úryvky z děl deseti různých spisovatelů).

Sama myšlenka využít vlastností entropie pro výzkum rytmičnosti textu je však zajímavá a zdá se, že by při vhodnější volbě jednotek mohla přinést cenné výsledky, především při výzkumu textu prozaického. Již v uveřejněném materiálu jsou zajímavé např. poměrné rozdíly v textech z děl různých prozaiků atd.

Slovo a slovesnost, ročník 25 (1964), číslo 2, s. 155

Předchozí Eva Hajičová, Petr Piťha: Dvě americké konference o strojovém překladu

Následující Lumír Klimeš: Studie o dnešní němčině