Filolog se zlobí

Mts. (= Vilém Mathesius)

[Kronika]

(pdf)

Ce qui vexe le philologue

Zájem našich denních listů o kulturu jazyka se zesiluje a jeho projevy si zasluhují odborné pozornosti. Mnoho jistě záleží na tom, aby se širokým vrstvám čtenářstva dostávalo poučení vhodného a správného a aby nejistota v jazykovém povědomí nebyla snad nepovolanými karateli zvyšována. S radostí jsme četli na př. v Českém slově zdravé zakřiknutí těch, kdo z nerozumné počešťovací snahy vymýšlejí nejpodivnější slova, kterými by mohli nahradit obecně známý termín televise, a dobře bylo tam ukázáno také na to, jak nesrozumitelný je název lístkovnice, kterým někteří horlivci nahrazují slovo kartotéka, srozumitelné všem, kdo s tím zařízením mají co dělat. Zato nemůžeme se neozvat proti lecčemus, co se čtenářstvu v témže listě předkládá jako norma správné češtiny v rubrice „Filolog se zlobí“. Je to zhusta superpurismus, k jehož vyvrácení stačí probrat se i Příručním slovníkem jazyka českého, který vydává Česká akademie, nebo nahlédnout do Naší řeči. Filolog Českého slova třeba tvrdí, že slovesa dosáhnouti lze užít jen v původním smyslu o tom, čeho můžeme dosáhnout rukou, a že na př. dosáhnouti nějakého věku je nesprávné místo dožíti se. Nuže, nechť se podívá do Příručního slovníku na heslo dosáhnouti a pozná, že toto tvrzení je zcela falešné. Stejně ho poučí str. 123 téhož slovníku, že adjektivum bezvýsledný má v naší spisovné řeči bezpečné právo domovské (Vášův a Trávníčkův Slovník jazyka českého na str. 84 výslovně o něm říká: „ujalo se obecně“) jako mnoho jiných adjektiv spojených s předponou bez- a že tudíž se dopouští nesprávnosti, když je kaceřuje ve jménu správné češtiny. Doporučoval bych mu konečně, aby se přesvědčil i v Naší řeči, na str. 363 loňského ročníku, o tom, že slova „září, pondělí stala neutry a přešla ke vzoru stavení“ a že je tudíž zbytečné a marné chtít čtenářům Českého slova namluvit, že se dopouští hrubé chyby, kdo těch slov neužívá jako podstatných jmen rodu mužského. Je opravdu škoda, že správné úsilí o vyšší kulturu jazykovou je u nás napořád kaženo tím, že lidé [62]špatně informovaní nebo umínění chtějí i na čtenářstvu rozšířeného deníku vymáhat poslušnost k archaisujícím vrtochům, kterým odzvonili už i v publikacích třetí třídy České akademie.

Slovo a slovesnost, ročník 2 (1936), číslo 1, s. 61-62

Předchozí Jindřich Honzl: Reakční názory o mluvicím filmu

Následující B. Hk. (= Bohuslav Havránek): Příklad neznalosti slovanských věcí v školské učebnici