Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Jazykové úpravy Palackého prací z let 1823—1854 v jejich pozdějších vydáních

Lumír Klimeš

[Články]

(pdf)

Изменения языка работ Палацкого 1823—1854 гг. в более поздных изданиях / Les apprêts des oeuvres de Palacký datant de l’ année 1823 jusqu'à 1854 dans les éditions postérieures

František Palacký vydal některé své drobné i rozsáhlejší práce dvakrát: poprvé, v původním znění, např. v Kroku, v Časopisu českého musea aj., podruhé souborně ve sbírce Radhost (I 1871, II 1872, III 1873). Rozdíly mezi oběma vydáními bývají různé co do kvality i kvantity jevů, jak dále podrobně doložím. Zvláště zajímavá je v tomto směru studie Srovnání zákonů cara Stefana Dušana srbského s nejstaršími řády zemskými v Čechách. (Tato práce byla vydána třikrát: r. 1837 v ČČM, r. 1854 v Dějinách národu českého I, 2 a r. 1872 v Radhostu.)

Abychom se vystříhali subjektivního odhadu množství změn v jednotlivých vydáních a abychom mohli jejich počet a závažnost lépe srovnávat, sledujeme výskyt některých významnějších úprav statisticky. Ukazuje se, že úpravy, o něž nám v naší statistice jde, jsou rozloženy hodně rovnoměrně a že k vytvoření závěrů dostačují i kratší úseky. Ukázky, které zde rozbíráme, mají přibližně po 320 řádcích v Radhostu.

Jsou to: (1) Přehled dějin krasovědy a její literatury. Napsáno r. 1821, otištěno v Kroku 1823, díl I, částka 4, s. 21 Zanášeje se — 33 od sebe plašila. Značka K. Přetištěno v Radhostu 1871, s. 285 Zanášeje se — 295 pokoje. Značka K 1. — (2) Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního. ČČM 9/1835/399 Za našeho věku — 412 zde nebudeme (bez poznámek pod čarou a lat. citátů). Značka P. Přetištěno v Radhostu II/1872/146—160. Značka P 1. — (3) Srovnání zákonů cara Stefana Dušana s. …, ČČM 11/1837/68 Zkoumání — 70 nemohl, 71 Pozdější — 75 takto zní, 86 Soudové — 90 a t. d. (bez poznámek pod čarou a citátů). Značka S. Přetisky: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Dílu I částka 2, 1854, 293—296, 297—301, 312—318. Značka S 1. — Radhost II/1872/212—214, 215—219, 231—236. Značka S 2.

Rozdíly mezi vydáním prvním a druhým, popř. mezi druhým a třetím, lze rozdělit do šesti skupin: (1) Úpravy pravopisné. (2) Úpravy tvaroslovné. (3) Změny pořádku slov. (4) Rozdíly ve volbě slov. (5) Vypuštění (přidání) slova nebo několika slov a přestylizování delších celků. (6) Zavedení (zrušení) odstavce.

1. Úpravy pravopisné. Pravopisné rozdíly mezi jednotlivými ukázkami jsou hodně různorodé a jejich absolutní počet se někdy neúměrně zvětšuje vysokou frekvencí některého slova (např. krasověda, krasouma, krasoumný). V jiných případech nelze vyloučit možnost tiskové chyby nebo nevhodného zásahu v redakci nebo v korektuře; to se týká především některých rozdílů v interpunkci. Proto zde upouštíme od statistického hodnocení úprav v pravopise; spíše se snažíme z tříště rozdílů vytvářet jednotnější skupiny a ty srovnávat.

a) Kvantita. Úpravy v ukázce K 1. Krácení: bezvýmínečný 26, 289, jádrně 23, 287 (ale jadrný 26), líbost 21, 285, myšlénky 21, 286, nikdý 23, 286, postíhnout 32, 295 aj. Dloužení: krasocit 23, 286, krasouma 23, 286, krasověda 21, 285, krasovědec 21, 285, krasovědný 23, 286, přehledaje 25, 289, se zapletali 27, 290 aj. — Úpravy v ukázce P 1. Krácení: jménem 410, 158, jméno 411, 159, vedlé 406, 152. Dloužení: Bilinská 406, 153, nesčislněkrát 408, 155. — Úpravy v ukázkách S 1, S 2: cirkevní 88, církevní 315, 234, jmény 74, 300, jmeny 219, magistraty 69, 295, magistráty 213, municipalní 87, 314, municipální 233.

b) Jiné úpravy psaní slov. Ukázka K 1: jsem 21 — sem 285 aj. (důsledně); zdělávati (a jiné tvary) 23 — vzdělávati 286 (téměř důsledně, jen na s. 24 už. je vz-); vyšvyhl 27 — vyšvihnul 290; ne dlouho 30 — nedlouho 293; z jedné strany 31 — s jedné strany 293. — Ukázka P 1: zdělaní 399 — vzdělaní 146; práva ztvrzena jsou 410 — stvrzena 157. Ukázka S 1, [255]S 2: činou 86 — tšinou 313, 232; jsme 88 — sme 315 — jsme 233 aj.; pečet 90 — pečeť 317, 236; summa 87 — suma 314 — summa 233; desky pražské 86, 313 — Pražské 232, ale: ouředníci Pražští 87, 313, 232; zemi českou 87, 313 — Českou 232; užívalli 89, 316 — -li 234, ale: li 89, 316, 235 (psaní -li v S 2 převládá).

c) Interpunkce. Úpravy interpunkce jsou hodně různorodé, takže lze v nich dost těžko najít jednoznačné tendence. Někde může jít i o chyby tisku. Pouze v psaní teček za číslicemi označujícími řadové číslovky je vývoj zřetelný: v časopisu Krok se s nimi setkáváme za číslicemi důsledně, v ukázkách z r. 1835 (ČČM) se vyskytuje psaní s tečkou jen většinou, v ČČM 1837, v Dějinách a Radhostu Palacký v těchto případech tečky neužívá. Avšak v čl. O stycích a poměru sekty Valdenské k sektám českým v ČČM 42 (1868), 291—320 jsou tečky za číslicemi označujícími řadové číslovky zcela důsledně s výjimkou letopočtů.

2. Úpravy tvaroslovné. Změny tohoto druhu jsou ojedinělé, a nelze je proto soustavně sledovat. Např.: nimiž 30 K — jimiž 293 K 1, nebudeme 400 P-nebudem 148 P 1, předneseny 27 K-přednešeny 290 K 1, snášíno 30 K-snášeno 293 P 1. V K nalézáme ještě staré podoby přechodníku přítomného (krasověda stojeci 21 K, znikajeci a padajeci 23 K), v P a S se setkáváme již s tvary novými. Dobře a na mnohých dokladech lze zjišťovat podobu 2. p. pl. maskulin: v Kroku a ČČM 1835, 1837 je koncovka -ů, v Děj. a Rad. -ův.

3. Změny pořádku slov. Úpravy tohoto druhu se v našich ukázkách projevují nejčastěji a nejnápadněji v poloze slovesa (v tvaru určitém i neurčitém); naproti tomu poloha ostatních slovních druhů, zejm. přívlastkového adjektiva a zájmena, se nemění, a to ani u článků otištěných v Kroku a přetištěných po 50 letech v Radh. Přemístění slovesa působí někdy sekundárně i na polohu příklonek.

Změny polohy slovesa jsou sice dost různorodé, vyskytují se však velmi často, dají se dobře třídit a lze je proto poměrně snadno hodnotit statisticky. Případy, kdy sloveso zaujímá v přetisku jiné místo v pořádku slov než ve vydání starším, vytvářejí sedm skupin (typů); každou skupinu lze ještě dále dělit podle toho, zda se mění poloha slovesa ve větě hlavní (α), nebo vedlejší (β).

a) Určitý tvar slovesný (celý) se přemisťuje z konce věty směrem k začátku.

α) Jeho [Longinovo] pojednání o vznešenosti, čili raději o výtečnosti slohu básnického, ne tak sice určitostí a důvodností filosofickou, jako raději jemnou sudbou a šťastnými pozorováními památné jest. K 31. … básnického, památné jest ne tak … K 1, 294. Ve XIV. století a v pozdější době to za pravidlo sloužilo, že … S 87 … době sloužilo to za pravidlo, že S 2, 233.

β) Co o tom [výkladu starého práva] jen ku př. v Anglii a v Němcích psáno, tak hojné jest, že celé bibliotheky naplňuje; není tu již … P 399., že naplňuje celé bibliotheky P 1, 146.

S přemístěním slovesa souvisí někdy i jiná změna v pořádku slov ve větě: Ale výkladů čili kommentárů o staročeském právě, a to dosti starých, několik se nám zachovalo. P 403. … starých, zachovalo se nám několik. P 1, 150. Viz i výše první citát ve skupině α) slovo památné.

b) Pomocné sloveso se přemisťuje z konce věty směrem doprostřed, sloveso významové zůstává na konci.

α) Všecky župy a ouřadové jich … stejného práva užívajíce, sobě rovny, aniž pak jedna druhé podřízena byla. P 406 … druhé byla podřízena. P 1, 153.

β) Cokoli tedy za starodávna u Čechů o právích zemských a jakkoli psáno jest, nemělo moci zákonné potud, pokud do desk zemských vloženo nebylo. P 403 … pokud nebylo do desk zemských vloženo. P 1, 150.

[256]c) Sloveso a infinitiv na něm závislý se posunují z konce věty směrem k začátku; s touto úpravou někdy souvisí i jiné změny pořádku slov.

α) K ouřadům takovým všichni obyvatelé celé župy hleděti museli; ze zprávy jejich … P 406. K ouřadům takovým museli hleděti všickni … P 1, 152. Básník doby šťastné neb nešťastné života člověckého vůbec má vystavovati; ale … K 28. Básník vůbec má vystavovati doby života člověckého šťastné neb nešťastné, ale … K 1, 291. (Zde byly provedeny i jiné úpravy pořádku slov.)

β) Praví se zajisté v listině Bořivoje II. …, že osadníci němečtí Pražany všecky před nejv. komorníka, Pražané pak osadníky německé před rychtáře jejich k soudu pohoniti mají. S 88. … že osadníci němečtí Pražany všecky mají pohoniti k soudu před nejv. komorníka … S 2, 233. (V mladším znění se změnila i poloha přísl. určení k soudu.) Teprve ve století třetím po narození Kristově, když … zmáhající se křesťanství všecko již vědomí a všecku víru dosavádní ze základu jich hýbati a viklati počaly, pobuzena byla filosofická zkoumavost … K 31. … křesťanství počaly již všecko vědomí a všecku víru dosavadní hýbati a viklati ze základů jejich, pobuzena byla … K 1, 294.

d) Sloveso nemění svou polohu, infinitiv na něm závislý se přemisťuje směrem ke středu věty.

Ale nemohouce tito více soustavu vědomí svého rozumem vědeckým založiti a ohraditi, vrhli se … K 30. … vědeckým založiti a ohraditi soustavy vědomí svého, vrhli se … K 1, 294. Ale nenacházeje nikdež takových zpráv …, přinucen jsem byl sám veškerou práci na se vzíti, a dáti se do obšírného shledávání … K 22. … přinucen sem byl sám vzíti na se veškeru práci, a dáti se … K 1, 285.

e) Sloveso není v původním vydání na konci věty, přemisťuje se však ve vydání pozdějším blíže k začátku, popř. na samý začátek.

Dějepisec krasovědy tu hlavní do sebe povinnost, aby … K 22. Dějepisec krasovědy tu hlavní do sebe povinnost, aby … K 1, 286. Aristoteles, vědeckých soustavů otec, mezi krasovědci také znamenité drží místo. K 27. Aristoteles, otec vědeckých soustavů, drží mezi … K 1, 290. (Ve větě nastala ještě zajímavá změna v neshodném přívlastku.) V Čechách, kdež posud i města byla právomocnosti poprav krajských bezprostředně podléhala, teprv tímto způsobem povstali zvláštní municipiální řádové … P 410. V Čechách, kdež posud i města byla podléhala bezprostředně právomocnosti poprav krajských, povstali teprve tímto způsobem … P 1, 157. (Ve vedlejší větě se posunuje navíc významové sloveso k slovesu pomocnému.)

f) Jiné rozptýlené typy přesunů slovesa k začátku věty.

Než důležitější věci od nich [krajských sjezdů] již také v nejstarším věku na sněm zemský a před krále k rozhodnutí nosívány. P 406. … věci nosívány od nich … P 1, 153. Nezůstávala tedy na konci XIII. století než nižší šlechta česká ještě popravám krajským podrobena; ale i ta hrnula se za jinými stavy … P, 410 … ještě podrobena popravám krajským P 1, 157.

g) Sloveso se v 3. vydání přemisťuje na původní místo, tj. na konec, nebo směrem ke konci. S takovými případy se setkáváme pouze v Radhostu.

Ve XIV. století, když „Řád“ tento spisován, obyčej tento [právní] již dávno byl zastaralý; protož … S 88. … obyčej takový byl již dávno zastaralý S 1, 315. … obyčej tento již dávno byl zastaralý S 2, 234. O panských a vládyčích [poddaných] nemáme žádného svědectví vůbec, a protož o nich jen podlé analogie souditi musíme. S 88. … a protož musíme souditi o nich jen podlé analogie S 1, 316, a protož o nich jen podlé analogie souditi musíme S 2, 234. Časem svým však povýšila se [pražská cúda] nad jiné, a to ze dvou příčin: jedno, že sněmové celé země české obyčejně v Praze, v sídle královském, a tak při deskách pražských odbýváni byli, čímž S 86 … země české odbýváni byli obyčejně v Praze S 1, 313, S 2, 232 přesně jako S 86.

Pozn. V těchto případech nejde o mechanické převzetí původního znění (1837) do Radhostu; vydání 1. a 3. se totiž na mnoha místech neshodují. Úprava Palackého je tedy vědomá a záměrná. V 70. letech Palacký už polohu slovesa na konci věty nechápal jako slovoslednou zvyklost, [257]nýbrž již jako stylistický prostředek zdůrazňující sloveso. To ho nejspíše vedlo k tomu, že ve 3. vydání kladl v některých případech sloveso opět na konec věty.

Sledujeme-li uvedené změny polohy slovesa (a—g) v několika stejně dlouhých ukázkách, můžeme dojít k závěrům, jež lze vyjádřit také touto tabulkou:

Typ změny

Počet změn v ukázkách

K 1

P 1

S 1

S 2

a

α

24

10

11

1

β

34

13

27

b

α

1

3

β

2

1

c

α

8

1

4*

1

β

3

3

3

d

α

10

7

β

2

2

e

α

5

β

1

f

α

1

2

1

β

1

3

2

g

α

5 + 1**

β

2

 

91

31

60

12 + 1

* Polohu mění 4 určitá slovesa, ale 5 infinitivů.

** V jednom z 5 případů jde sice také o přesunutí slovesa ke konci věty (O soudech S 1, 317, S 2, 235), avšak před podmět vyjádřený množstvím číslic označujících paragrafy, v druhém se přesunuje na konec infinitiv závislý na modálním slovesu (Pro udělení S 1, 318, S 2, 236).

Uvedené změny jsou v dokonalém souladu s obrozenskou vývojovou tendencí posouvat postupně určité sloveso od konce věty směrem k začátku (ke středu), zejména ve větách vedlejších.[1]

4. Rozdíly ve volbě slov. Na prvním místě každého seznamu uvádíme v abecedním pořádku slova z vydání staršího, na druhém místě jejich náhradu ve vydání mladším.

Pozn.: Číslo znamená stránku. Seznamy jsou úplné. Jestliže je frekvence větší než 1, je to vyznačeno v závorce.

a) Slovníkové rozdíly mezi K a K 1:

an 25 jenž 288 kterýž 288; částeční 23 částečný 287; dějopis 22 dějepis 286, dějopisec 27 dějepisec 287 (2×); dobrota 26 dobro 289; důležitost 25 záležitost 288, důvodnost 25 důkladnost 289; chlubiti se 24 honositi se 288; kladný 23 positivný 286; kmen 26 jádro 289; krasovědní 23 krasovědný 286 (ale krasovědný 29, 292), lateční 32 materialní 294, musit 28 mít 291, nevy[258]vážený, 26 nepřebraný 289, novotnice 23 nedochůdče 287, ostrovtipnost 25 ostrovtip 289, oučinkovat 29 působit 292, pochybovnost 31 skepticismus 293, propovědět 27 opovědět 290/291, prozřetedlnost 25 prozřetelnost 288, průčelí 32 popředí 294, přistoupit (k pramenům krásovědy) 25 proniknout zrakem k p. k. 289, původník 31 původce 294, soustav 26 soustava 289 (8×), spolný 23 vespolný 286, stopa 31 cesta 294, tvarní 31 formální 294, učedlník 25 učenník 289 (4×), uchopit 26 pojmout 289, ujímat se o něco 24 starat se o n. 287, ujíti se 30 ujmouti se 293, ulevit v něčem 30 poklesnout v n. 293, vážnost 29 autorita 292, veškerý 26 rozličný 289, veždy 27 vždy 290 (6×), vplyv 23 vliv 286 (2×), všudy 26 všude 289, vzdávat něco něčemu 29 podrobovat něco něčemu 292, zánět 25 roznět (nadšení, zanícení) 288, zárovně 22 zároveň 285, znamenavost 28 význam 291.

Např.: Europa tím veždy chlubiti se moci bude, že v lůně jejím všecky nauky a umění ke zralosti své dochovány byly. K 24. Europa tím vždy bude moci honositi se, že … K 1, 288. Slaboduchové, nerozeznávajíce bytných zásad ode případných vývodů, a vážnosti slov jejich přece všecko vzdávajíce vesměs, domnívali se nalezati po celá století divné zamyšlenky své ve spisech jejich [antických krasovědců]. K 29. … a podrobujíce autoritě slov jejich přece všecko vesměs, domnívali se nalezati … K 1, 292.

Celkem bylo zaměněno 42 slov.

b) Slovníkové rozdíly mezi P a P 1:

jenž [právomocnost] 411 kteráž 159, latině [sepsat] 404 — v latině 151, [listina] ode dne 20. máje 409 — ze dne 156, v [závod usilovati] 399 o 146, vplyv 408 vliv 155.

Celkem bylo zaměněno 5 slov.

c) Slovníkové rozdíly mezi S a S 1:

[listiny a kroniky] jenžto 72 které 297, [županové] jenž 72 kteří 298 aj., jurisdikcí 89 jurisdikce 316, kompetencí 86 příslušnost 312, lhostejnost 86 netečnost 312, míti 90 mívati 317, nazvíce 73 zvíce 299, nezávisný 72 nepodlehlý 298 (2×), oznámiti se s něčím 70 oznamovati se 295, poddaný 74 porobený 300, právomocenství 86 područí 313, shoda 71 příbuznost 297, [lidé] služební 88 nápravní 315, střapně 87 vladař 314, udávat 88 klást 315.

Zájmeno jenž se nahrazuje zájmenem který(ž) téměř důsledně; výjimek je mizivě málo (příklad viz níže v bodě 5: S 87, S 1, 314, S 2, 233).

Např.: Stefan Nemaňa, … nezávisným (nepodlehlým) sebe učiniv, založil u Srbů(v) dynastii královskou, jenž (kteráž) zemí tou po dvě století podstatně vládla. S 72, S 1, 298. Stefan Dušan … třináctero nazvíce (zvíce) šťastných válek s Řeky vedl. S 73, S 1, 299.

Celkem bylo zaměněno 14 slov.

d) Slovníkové rozdíly mezi S 1 a S 2:

který(ž) 316 — jenž 235 aj., [lidé] nápravní 315 služební 233 (S: služební), nepřestati 316 nepřestávati 234, ouřední 318 ouřadní 236, přeložení 315 překlad 234.

Např.: Poprava nikdy nepřestala (nepřestávala) býti regale v Čechách. S 1 316, S 2 234.

Pokud se týče vztahu zájmen jenž, který, setkáváme se zde s tendencí vracet se k stavu v S, tj. nahrazovat zájmeno který(ž) zájmenem jenž; tato snaha se však neuplatňuje důsledně. Posel, jenž S 90, kterýž S 1, 317, jenž S 2, 236; [listiny] v nichžto S 89, ve kterýchž S 1, 316, v nichžto S 2, 235 aj.

Celkem bylo zaměněno 5 slov.

Ukazuje se zcela zřetelně, že čím starší je první vydání, tím více lexikálních změn nalézáme ve vydání novějším. Slovní záměny souvisí jednak se snahou vyrovnat se s postupující modernizací slovní zásoby (činitelé objektivní), jednak se stylistickým vybrušováním a zdokonalováním dalšího vydání (činitel subjektivní). Slovo v daném významu zastaralé se nahrazuje modernějším (důvodnost - důkladnost), užívá se slova tvořeného jinou příponou: částeční - částečný (o vztahu těchto dvou přípon viz úvod k Šafaříkovu Německo-českému slovníku vědeckého názvosloví, Praha 1853), soustav - soustava, učedlník - učenník, mění se vztah mezi slovy [259]domácími a cizími (kladný - positivný, lateční - materialní, tvarní - formální; ale vážnost - autorita); užívá se synonym, která Palacký pokládal z rozmanitých příčin za vhodnější nebo přiléhavější (chlubiti se - honositi se, poddaný - porobený, veškerý - rozličný; jenž - který(ž) - jenž).

Podobně jako při úpravách pořádku slov setkáváme se i zde s případy, kdy se Palacký v 3. vydání (S 2) vrací k vydání nejstaršímu (S), kdy tedy ruší slovníkové změny provedené v 2. vydání (S 1). V ukázce P 1 je mnohem méně změn slov než v ukázce S 1; jsou zde tedy podobné poměry jako při zkoumání polohy slovesa (viz výše tabulku).

Záměny jednoho slova druhým souvisí — podobně jako změny polohy slovesa — s celkovým obrozenským jazykovým vývojem. Přebudování obrozenského slovníku byl pochod značně komplikovaný, souvisící jednak s vývojem společenským, jednak se změnami slovníkové soustavy. Podrobně se touto otázkou zabýváme v dosud nepublikované disertaci „Vývoj slovní sásoby Fr. Palackého a P. J. Šafaříka v letech 1818—1854“.

5. Vypouštění (přidávání) slov; přestylizování delších celků. Změny tohoto druhu jsou hodně rozptýlené a různorodé, zejména v ukázkách P 1, S 1, S 2. Tyto úpravy mohou někdy souviset se stylistikou jen nepřímo (věcné změny). Uvedeme si proto pouze několik příkladů.

K dokázání tohoto [kompetence soudu] máme důkazů množství před rukama, ačkoli vždy jen nepřímých a jakoby jen případných, z nichžto některé uvedeme. S 87. … ačkoli vždy jen nepřímých, z nichžto … S 1, 314, S 2, 233. Bylyť nejedny příčiny, pro které jak celá hradní soustava, tak i jmenovitě popravy krajské v Čechách (ve XIV. století) na zmar přišly. P 409. … (ve XIV. století) zajisté přišly na zmar. P 1, 156.

Přestylizování souvisí mnohdy i se změnou obsahovou, jako je tomu např. v P 150 a P 1, 403.

6. Zavedení a zrušení odstavce. Rozdíly v členění na odstavce jsou mezi našimi ukázkami bezvýznamné a nelze z nich činit závěry.

 

Ve zkoumaných ukázkách můžeme ovšem nalézt i takové úpravy, které nelze zařadit do žádné z uvedených skupin (1—6). Vyskytují se však sporadicky a jejich význam pro celkové závěry je nepatrný. Sem patří např. změna slovesné vazby: (záviset od něčeho K 23 — na něčem K 1, 287), náhrada nominativu instrumentálem ve jmenném přísudku se sponou (on [ideál krásy] jest forma svrchované dokonalosti K 26 — formou K 1, 289), změna tvaru doplňkového adjektiva ([k ideálu krásy my] bohu podobnu býti se snažíce, dospívati můžeme K 26 — podobni K 1, 290), změna polohy adjektiva (Co nyní od něho [Platona] máme, jsou všickni spisové prostonárodní, pravdy výtečné v rouchu přívětivém přednášející; my … K 26 prostonárodní, přednášející pravdy K 1, 289).

Mění se zastaralá poloha neshodného přívlastku:

Sem [do Říma], ke skladu veškerého světa bohatství, arci vše … ustavičně snášíno. K 30. Sem, ke skladu bohatství veškerého světa, snášeno arci vše … ustavičně. K 1, 293. Aristoteles, vědeckých soustavů otec, mezi krasovědci také znamenité drží místo. K 27. Aristoteles, otec vědeckých soustavů, drží … K 1, 290.

K zajímavým výsledkům dospějeme srovnáním článku Fr. Palackého „Co jest konstituce?“ (Pražské noviny z 6. dubna 1848) s jeho přetiskem v Radhostu III/1873/3-6 (celkem 106 řádků). Úpravy pravopisné jsou zhruba stejné jako v ukázkách jiných, tvaroslovných rozdílů nenalézáme. Pozoruhodné však je, že Palacký v přetisku v Radhostu ani jednou nezměnil polohu slovesa, i když v jiných pracích patří tato úprava k nejhojnějším. Jiné slovosledné změny jsme našli pouze dvě (poloha slov se, ještě na s. 5), rovněž případy, kdy bylo přidáno nebo ubráno [260]slovo, jsou zcela bezvýznamné počtem i kvalitou. Na lexikální záměnu máme tři doklady: zákonodární - zákonodárný (s. 3), robotní - robotný (s. 5), mocnost - možnost (… lid aby daněmi obtěžován nebyl nad míru a mocnost svou — s. 5). Ponechání polohy slovesa i v přetisku může souviset také s tím, že již v prvním vydání z r. 1848 byla poloha slovesa dosti moderní. To lze dokázat statisticky. (Pokusíme se o to při jiné příležitosti.) Nepochybně se zde uplatnil i účel článku — byl míněn jako „výklad prostonárodní“, jak čteme v podtitulu v Radhostu.

Závěr. Jazykovou úpravu druhých a třetích vydání svých starších prací prováděl Palacký promyšleně a soustavně. Nejpronikavěji se mění poloha určitého slovesa a slovní zásoba, nejméně zasahoval do tvarosloví. Čím starší je první vydání, tím více změn zpravidla nalézáme v posledním vydání — v Radhostu. Tu a tam se však Palacký vrací v 3. vydání (v Radhostu) ke znění původnímu, ruší tedy úpravy 2. vydání. Někdy lze těžko rozhodnout, co bylo způsobeno snahou přizpůsobit se jazykovému stavu z let 1871—1873 a co souvisí pouze se stylistickým vytříbením nového vydání. Výsledky našeho článku jsou přesvědčivým dokladem aktivní a uvědomělé péče Fr. Palackého o jazykovou stránku jeho prací. Kromě toho je možno utvořit si podle nich představu, do jaké míry se uplatňoval objektivní jazykový vývoj v jazykovém povědomí Fr. Palackého a které z vývojových tendencí pokládal asi za nejvýraznější.

 

R é s u m é

DIE SPRACHÄNDERUNGEN IN SPÄTEREN AUSGABEN VON PALACKÝS ARTIKELN AUS DEN JAHREN 1823—1854

Der vorliegende Aufsatz befaßt sich mit den Veränderungen, die Fr. Palacký in zweiten oder dritten Ausgaben seiner älteren Artikel durchgeführt hat. Die ersten, in unserem Artikel in Betracht kommenden Ausgaben stammen aus den Jahren 1823—1837, die letzten wurden meistens in einem Gesamtwerk „Radhost“ (1871—1873) herausgegeben. Die wichtigsten Änderungen betreffen die Position des Zeitwortes (das Zeitwort wird in jüngeren Ausgaben besonders in den Nebensätzen vom Ende zur Mitte des Satzes geschoben) und den Wortschatz. Je älter die erste Ausgabe ist, desto zahlreicher und umfangreicher sind die Änderungen in der zweiten (dritten) Ausgabe. Aus unserem Artikel kann man zu einem Schluß kommen, wie und in welcher Art und Weise unser größter Historiker in seinen Werken die Sprachentwicklung der tschechischen Sprache im 19. Jahrhundert respektierte.


[1] Srov M. Jelínek, Postavení slovesa v obrozenských odborných textech, Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, roč. IX, 1960, řada jazykovědná A 8, 19—28.

Slovo a slovesnost, ročník 25 (1964), číslo 4, s. 254-260

Předchozí Bohuslav Havránek: K jazyku Karla Hynka Máchy

Následující Josef Tříška: O rétorice a stylu naší středověké literatury