Nové obecně lingvistické časopisy mezinárodní

rd (= Redakce), Oldřich Leška, Miroslav Renský, Jaroslav Stuchlík, Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

Новые международные журналы по общему языкознанию / Nouvelles revues internationales destinées à la linguistique générale

Současný vzrůstající odborný zájem o obecnou lingvistickou problematiku nejlépe dokumentuje stále se zvyšující počet mezinárodních časopisů této problematice věnovaných. K předválečným časopisům, jako byly Bulletin de la Société linguistique de Paris, americká Language a od r. 1939 kodaňské revue Acta linguistica, přibyl po druhé světové válce ihned r. 1945 Word, Journal of the Linguistic Circle of New York (v jeho mezinárodní redakci je zastoupena i česká lingvistika B. Havránkem), od r. 1952 moskevské Voprosy jazykoznanija, pak nepravidelné periodikum Linguistics, An International Review, vycházející od r. 1963 v ʼS-Gravenhage u Moutona, a konečně sem do jisté míry patří i Zeitschrift für Phonetik und allgemeine Sprachwissenschaft (Berlín od r. 1947, rozšířený i o Kommunikationstheorie do r. 1962).[1]

Avšak až překvapivou žeň přinesl rok 1965; toho roku začaly vycházet tři nové obecně lingvistické časopisy: La Linguistique v Paříži, Journal of Linguistics v Londýně, Foundations of Language v Holandsku a obnovena byla kodaňská Acta linguistica, doplněná na Hafniensia. O těchto čtyřech časopisech zde stručně informujeme. Kromě toho se chystá další časopis Forum linguisticum, který bude od r. 1967 vydávat nová Societas linguistica Europaea u Moutona.

Jistě rádi vítáme tento nový rozmach lingvistiky (je také naše lingvistika ve dvou z těch nových časopisů zastoupena v redakci, Havránkem, Isačenkem a Trnkou, a přejme všem těmto podnikům co největších úspěchů, třebaže se nám vtírá myšlenka, zda nevznikne nebezpečí tříštění sil a zda by přece nebyla užitečná jistá koncentrace.

rd

 

LA LINGUISTIQUE, REVUE INTERNATIONALE DE LINGUISTIQUE GÉNÉRALE, Paris, Presses Universitaires de France, I, 1—2, 1965; II, 1, 1966.

 

Založení nového lingvistického časopisu a zvláště mezinárodního časopisu věnovaného obecné jazykovědě neznamená jen obecně výraz vzrůstajícího zájmu o lingvistiku; zaměření časopisu je současně charakteristikou stavu lingvistiky i tendencí jejího vývoje, do kterého se svou náplní řadí jako aktivní činitel. Nový časopis založený a vydávaný Andrém Martinetem (mezi členy redakčního kruhu čteme jména D. L. Bolingera, E. Buyssense, J. Fourqueta, H. Freie, H. Marchanda) není časopisem nového lingvistického směru; ba naopak — vzniká spíš ze snahy zdůraznit jednotící bázi pozitivních výsledků moderního, zvláště evropského lingvistického myšlení a zprostředkovat porozumění tam, kde je zastřena obsahová [271]určitost a ohrožena orientace v myšlenkových souvislostech.

Program časopisu vyznačuje zaměření na funkčnost jazykových prostředků (tedy pěstování jistého aspektu problematiky klasické strukturní jazykovědy), spojování otázek teoretických s lingvistickými aplikacemi (mezi nimi se zvláště vytýkají otázky jazykové kultury), důraz na široký obecný kontext konkrétních lingvistických problémů a také snaha po jistém výchovném a stmelujícím působení. V redakční stati nepromluvil zdaleka jen osobní lingvistický názor a zkušenosti zakladatele časopisu, který měl tak blízko k Pražskému lingvistickému kroužku. Vznik časopisu s takovým posláním dobře odpovídá dnešnímu obrazu lingvistiky. Z toho, co bylo původně záležitostí předválečné lingvistické avantgardy, se vytvořilo dnes jádro velmi širokého lingvistického názoru, které dnes působí dojmem pevného základu vedle rychle se rozvíjejících a měnících se směrů nových a které také může při dobrém pochopení perspektiv lingvistického vývoje sloužit jako živý prostředník s tímto novým vývojem.

Obsah dosavadních dvou čísel ukazuje, že časopis má jisté jednotné názorové zázemí prozrazující vliv zakladatele časopisu A. Martineta, a naznačuje realizaci vytyčeného programu. Vedle obecných otázek sémiologických (L. J. Prieto), morfonologických (A. Martinet), transformačních (kritická studie B. Grunigové) a sociolingvistických (J. A. Fishman) se zde probírají metodologicky zajímavým způsobem problémy z oboru jednotlivých jazyků (zvl. příspěvek k analýze sémantických polí ve francouzštině G. Mounina; studie z oboru statistické analýzy francouzského lexika J. Duboise; pokus o nové pojetí otázek přízvuku v ruštině, italštině a němčině od P. Garda; analýza tázací intonace v maďarštině F. Siversové). Samostatné studie doplňuje oddíl diskusí, recenzí a zpráv, v němž je zastoupena také problematika afrikanistická a kavkazologická.[1]

První číslo II. ročníku (1966) zřetelně sleduje základní zaměření časopisu vytčené a ilustrované ročníkem prvním. Obsahuje zvláště dokončení rozsáhlé studie o transformační syntaxi, rozbor chápání jazykového systému v díle A. Meilleta od G. Mounina, úvahy P. Garda o vztahu morfologické formy a syntaktického kontextu a konečně fonologickou interpretaci ruského šč od J. Veyrence.

Pročítání prvních sešitů snadno přesvědčí, jak důležitý je přísný kritický úsudek, pečlivé vážení při výběru hodnot a kolik podnětů může přinést třebas jen důsledné domýšlení problémů, které kdysi byly nadhozeny, ale nedořešeny.

Oldřich Leška

 

JOURNAL OF LINGUISTICS. London, Cambridge University Press, I, 1—2, 1965

 

Časopis začala vydávat jazykovědná společnost The Linguistics Association of Great Britain, založená v r. 1959; vychází dvakrát ročně a každé číslo má přibližně 100 stran.

Chce uveřejňovat příspěvky ze všech jazykovědných odvětví (včetně fonetiky) s důrazem na obecnou a teoretickou stránku. Přináší i články materiálového a historického rázu a příspěvky s aplikací na vyučování jazykům, strojový překlad apod., pokud znamenají teoretický přínos. Časopis má bohatou recenzní část (v loňském ročníku asi třetinu celého rozsahu) s delšími recenzemi i kratšími zprávami. Recenzované publikace jsou většinou z roku 1964; jejich výběr je reprezentativní. Redakce vítá příspěvky ze všech zemí; všechny dosavadní jsou psány anglicky, ale redakce neodmítá ani příspěvky psané francouzsky, německy nebo rusky. Vedoucím redaktorem je prof. [272]J. Lyons z Edinburghu; v redakční radě jsou dobře zastoupeny různé směry i různé university.

V prvním čísle uveřejňuje americký lingvista Fred W. Householder ostrou kritiku dvou statí, v kterých se M. Halle a N. Chomsky v roce 1962 pokusili o vybudování fonologické složky generativní gramatiky. Druhé číslo přináší podrobnou a neméně ostrou odpověď obou napadených autorů. Jak je ve sporu zastánců „zjevené“ a „manipulované“ lingvistiky obvyklé, vychází obojí argumentace z premis natolik různých, že lze i v tomto zápase (přirovnání Householderovo) těžko přisoudit jedné straně vítězství, byť jen na body. Householderova argumentace je celkově našemu pojetí bližší, ale některé závěry Ch + H nelze oddiskutovat, nechceme-li propadnout jejich vlastní představě o výlučnosti jedné teorie. O bohatém obsahu polemiky nelze v této zprávě referovat ani ve stručném souhrnu; zmiňme se alespoň, že Ch + H odmítají mj. i Vachkovu kritiku z r. 1964 (uveřejněnou v Zeitschr. für Phonetik — o stanovisku Vachkově viz i zde výše s. 217).

V ostatní části přináší první ročník čtyři stati britských lingvistů. N. E. Collinge (Durham) píše o některých vítaných paradoxech, které pro synchronii i diachronii (např. pro vzájemný poměr asimilace a disimilace) přináší důraz na syntagmatická kritéria ve fonologické analýze. V článku Stylistics and generative grammars postuluje J. P. Thorne (Edinburgh) zvláštní dodatečná pravidla pro některé stylisticky odlišné korpusy (básně), aby jejich gramatika obsáhla věty jinak nepřípustné. Také P. H. Matthews (Bangor) se zabývá podobným problémem (Problems of selection in transformational grammar) a předpokládá zvláštní sémantická pravidla lexikální a kolokační, nezávislá na jádrových větách nebo transformačních pravidlech. V druhém článku se Matthews zabývá flekční složkou gramatiky, která zachovává tradiční rozdíl mezi morfologií a syntaxí (zejména operačními pravidly pro tzv. vnitřní flexi).

Nový britský časopis zahájil dobře; jistě poskytne postrádané fórum pro živější výměnu názorů v britské jazykovědě a výrazně se uplatní i v kontextu lingvistiky světové.

Miroslav Renský

 

FOUNDATIONS OF LANGUAGE, INTERNATIONAL JOURNAL OF LANGUAGE AND PHILOSOPHY, Dordrecht, Holland, I, 1—2, 1965

 

Časopis začal vycházet v lednu 1965 i za redakce známých lingvistů (Chomsky, Halle, Rapport, Verhaar, Graham, Isačenko, Šaumjan aj.) a je věnován problematice jazykovědy v nejširším slova smyslu ve vztahu k ostatním vědám, jako jsou filosofie, sociologie apod. V posledních letech zasahuje totiž lingvistika na jedné straně do různých naukových oblastí, sociologie, filosofie, psychologie, matematiky a kybernetiky, a na druhé straně z nich sama vydatně čerpá. Zejména filosofie se ve svých některých směrech zvláště soustřeďuje na problematiku jazyka, a to buď přímo jako filosofie jazyka, anebo jako teorie jazykovědných vztahů v logice, fenomenologii, analytice apod. Nejen filosofie, ale i právo, etika i jiné konkrétní vědecké a filosofické disciplíny musí dbát při vytváření svého odborného jazyka všeobecných principů jazykových, a to jak se zřetelem k formální stránce, tak i k sémantice.

Programově si nový časopis klade za úkol zprostředkovat co možná nejbohatší informace o uvedených problémech nejen z hlediska věci samé, ale i z hlediska historie a národních kultur. V prvém čísle je toto zaměření reprezentováno odbornými pracemi vysoké úrovně, z nichž se jazykovědných problémů (řešených na základě přesné kategorizace algoritmických soustav pro elektronické počítače i teorie množin) týká stať J. W. F. Muldera (Some Operations with Sets in Language).

V druhém čísle se již určitěji rýsují dílčí problematiky. Tak ve velmi přehledné studii Langue and Parole in American Linguistics Samuel R. Levin hledá a nalézá kritérium pro stanovení místa americké jazykovědy v typologii moderní lingvistiky. Zabývá se podrobněji Bloomfieldovým antimentalistickým postojem a [273]hledá jeho historické a psychologické příčiny. Bloomfield studoval podrobně idiomy indiánských kmenů a došel k závěru, že všechny analýzy jakékoli podstaty a formy vyúsťují v nereálnou abstrakci, z níž nelze odvodit konkrétní podoby aktuální promluvy. Je to postoj v určitém smyslu kontrérní k postoji Sapirovu, který právě naopak zdůrazňuje psychologický aspekt v analýze promluv v souladu s koncepcemi Chomského. — Naproti tomu zcela na pozici de Saussura stojí Shiro Hattori v stati The Sound and Meaning of Language; staví právě psychologicky relevantní faktory na prvé místo a vytýká dokonce i Saussurovi, že ponechává otevřenou otázku o podstatě „entité psychique“. Závěrem dospívá autor k úsudku, že zkoumání lingvistické skutečnosti nelze omezit pouze na registrování objektivně poznatelných znaků promluvy. — W. Motsch se v článku Grammar and Semantics zabývá problémem „znaku a systému řeči“, jemuž bylo věnováno jazykovědné symposium v Magdeburku.[1]

Vedle původních článků přináší časopis i řadu recenzí a demonstruje tak snahu po úplnosti obsahové i informační.

Jaroslav Stuchlík

 

ACTA LINGUISTICA HAFNIENSIA, INTERNATIONAL JOURNAL OF STRUCTURAL LINGUISTICS, Kodaň, Nordisk Sprog- og Kulturforlag, IX, 1, 1965

 

R. 1965 byla obnovena po dlouhé přestávce kodaňská Acta linguistica. Byla založena r. 1939 V. Brøndalem a L. Hjelmslevem (za spoluúčasti Pražského lingvistického kroužku) a vycházela celkem pravidelně — s několika zdrženími za doby válečné a poválečné do sv. VII, který vyšel r. 1953 (potom byl sice ještě sv. VIII, 1 připraven v 1. 1951—53, ale tisk jeho se zdržoval až do r. 1961 a teprve nedávno byl dodatečně rozeslán).

Od uvedeného svazku IX, 1 vychází nová řada s poněkud pozměněným názvem, rozšířeným o určení „Hafniensia“ a za nové domácí redakce, kterou vedou prof. Søren Egerod, Eli Fischerová-Jørgensenová a Hans Christ. Sørensen; mezinárodní redakce zůstala celkem nezměněna, přibyli do ní zejm. V. Ivanov z Moskvy a Milka Ivićová z Nového Sadu.

Svazku je předeslán se samostatnou paginací (III—XXII) podrobný nekrolog jednoho ze zakladatelů Akt, Louise Hjelmsleva, který zemřel za příprav tohoto svazku (30. V. 1965);[1] nekrolog, obsahující životopisná data, popis růstu díla, jeho rozbor a hodnocení, je psán výborným znalcem lingvistické teorie Hjelmslevovy, prof. Fischerovou-Jørgensenovou.

Podle redakčního úvodu podtitul časopisu neznamená dogmatické jeho omezení na strukturní bádání a uzavírání se jiným badatelským směrům a tuto zásadu vydaný svazek plně realizuje; je vlastně méně strukturalistický než pařížská La Linguistique. Kromě metody strukturní a zcela slabého zastoupení pohledu glosematického značně se v něm uplatňuje transformační a generativní metody americké lingvistiky, a to nejen v obou příspěvcích amerických lingvistů, ale zvl. i v studii dánského vědce B. W. Christensena.

Podle tematiky se většina článků zabývá rozborem morfologické stavby, chápané i z hlediska gramatické sémantiky. Náleží sem první studie E. Benvenista Structure des relations dʼauxiliarité; obsahuje strukturní synchronní rozbor tzv. pomocných sloves v současné francouzštině, vychází ze vztahu auxiliant:auxilié a rozebírá trojí jeho typ realizovaný v kategorii času, rodu a modu. Článek M. Ivićové přináší systém příznakových srbocharvátských pádů, předložkových i bezpředložkových, pro vyjadřování vztahů prostorových; příspěvek Dána H. Johansena Hinweisende Wörter usiluje odhalit vlastní významový charakter těchto ukazovacích slov typu já, zde, teď. Morfologického rázu je i poněkud exotický, ale velmi zajímavý příspěvek S. H. Elberta (z university v Havaji) The 127 Rennelesse Possessives; vykládá složitou soustavu posesívních vztahů v jednom [274]z polynéských jazyků, kterým mluví asi 2000 lidí na Šalomounově souostroví.

Rozbor větných typů je předmětem studie L. Englera a E. F. Hadena Status of Utterance, který usiluje o popis soustavy výpovědních typů, a A. A. Hilla, Post-nominal Modifiers: Transformations and Phonology, který prokazuje význam strukturní fonologie a transformační analýzy pro klasifikaci modelů uved. typu.

Jinak složka fonologická je dotčena jen ve dvou příspěvcích, v stručném článku A. Rosettiho o původu hláskových změn a podrobnou studií B. W. Christensena Les combinaisons du vocalisme simple avec la finale simple en français parlé, který metodou generativního pravděpodobnostního popisu ve smyslu postupu Spanga-Hanssena a na podkladě glosematické stratifikace jazyka sleduje reálné i možné kombinace uvedeného jevu.

Historie strukturního pohledu se týká článek K. Togebyho: ukazuje, že málo známý romanista Theodor Kalepky vypracoval již r. 1894 zásadu opozic „participativních“ (příznakovosti a bezpříznakovosti, podle pražské školy „privativních“), která se uplatnila v strukturalismu teprve v 1. 1932—33 (při jinak správném obrazu vzniku strukturní lingvistiky přijetím definitivních tezí na haagském kongresu lingvistickém, podaných Pražským lingvistickým kroužkem a skupinou ženevskou, vypadlo mu jméno Vil. Mathesia, s. 71).

Svazek je zakončen několika odpovědnými recenzemi. Úroveň svazku je vysoká, plně v tradici kodaňských Akt a přejeme jim, aby ji udržela a pravidelně vycházela (2. č. IX. ročníku zatím již v létě 1966 vyšlo).

Bohuslav Havránek

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 3, s. 270-274

Předchozí BHk (= Bohuslav Havránek): Významné životní jubileum

Následující Miroslav Renský: Revue aplikované fonetiky