Jazykovědná problematika na 2. československé konferenci o kybernetice

Marie Ludvíková, Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

Лингвистическая проблематика на Другой чехословацкой конференции о кибернетике / Problématique linguistique à la Deuxième conférence tchécoslovaque sur la cybernétique

Ve dnech 16. až 19. listopadu 1965 se konala 2. československá kybernetická konference s mezinárodní účastí, pořádaná kybernetickou komisí ČSAV. Konference probíhala současně ve dvou sekcích: sekce A měla spíše ráz teoreticko-matematický a zabývala se problémy kybernetiky ve vědách přírodních a lékařských; v sekci B byla zasedání věnována spíše využití kybernetiky ve společenskovědních oborech, a to zejména v ekonomii, psychologii, pedagogických disciplínách a v jazykovědě. Témata a zaměření referátů i sdělení v obou sekcích byla velice různorodá a ukazovala na to, že sepětí kybernetiky s dalšími vědními obory je mnohdy velmi volné a může být chápáno různými způsoby, často velmi široce, ve smyslu sbližování určitého oboru s matematikou nebo logikou vůbec, popř. ve smyslu využití (i zprostředkovaného) některých pojmů teorie automatů.

Jazykověda byla zastoupena poměrně velkým počtem příspěvků (celkem tři půldenní zasedání). Ve dvou přispěvcích byly resumovány výsledky konkrétních pokusů prováděných na počítači; K. Korvasová naznačila techniku postupu strojového překladu z angličtiny do češtiny a z češtiny do angličtiny na novém čs. počítači EPOS a K. Pala předvedl blokové schéma automatické syntaktické analýzy českého textu. Jeden referát byl přehledový (E. Hajičová, H. Novozámská, Strojový překlad, přístupy a perspektivy), všechny ostatní příspěvky byly rázu teoretického. Referát L. Doležela, J. Krause a J. Průchy Modely jazykové komunikace se zabýval vztahem lingvistiky a teorie komunikace, zvláště rozborem lingvistických a psycholingvistických modelů komunikace a modelů masové komunikace. Nejpočetněji zastoupeným tématickým okruhem byly algebraické modely gramatiky a sémantiky, zejm. modely generativní. P. Sgall přednesl referát Některé otázky sémantiky v generativním popisu jazyka, v němž podrobil kritice Katzovo pojetí sémantiky[1] a formuloval generativní systém jazykového popisu s několika rovinami, v nichž zvláštní pozornost věnoval rovině sémantické. J. Kopřiva doplnil a upřesnil formální podmínky „dobré přeložitelnosti gramatik a jazyků“, formulované v některých pracích Čulíkových,[2] se zřetelem k přesné ekvivalentnosti významů. Možnostmi matematického modelování sémantiky přirozeného jazyka, zvláště systematizací le[382]xikalní sémantiky, se zabýval ve svém sdělení M. Savický. V teoreticky náročném referátu L. Nebeského a P. Nováka Vztahy hlavních směrů současné algebraické lingvistiky se probíraly vztahy tzv. analytických a syntetických modelů jazyka, a to z hlediska syntaxe (hlediska abstraktně matematického), sémantiky (lingvistické interpretace) a pragmatiky (postavení problematiky v současné lingvistice). Sdělení B. Palka se týkalo konfrontace některých prostředků přirozeného jazyka s jejich logickými analogy. P. Piťha upozornil, že při stanovení rozsahu gramatiky jako aparátu vymezujícího množinu vět jazyka, je třeba přihlédnout ke vztahům mezi textem a jeho jednotkami. K této skupině prací se volně řadila úvaha K. Čulíka o některých otázkách jazykovědy.

Lingvisticky zajímavé byly i některé příspěvky z oblasti psychologie a pedagogiky, jako např. psycholingvisticky zaměřený referát německých hostů S. Bönische a L. Kreislera o kybernetických modelech vědomí a stochastických procesech při vybavování sémantických jednotek, příspěvek I. Dolejšího, charakterizující v pojmech teorie informace nejdůležitější faktory ovlivňující přenos informace od učitele k žákovi při vyučování.

Je nutno s politováním konstatovat, že jen nepatrný počet prací měl mezi přítomnými živější ohlas a vyvolal diskusi. Příčinu snad lze hledat v tom, že různorodé příspěvky se většinou týkaly úzkého, speciálního problému, který by často vyžadoval podrobnější uvedení, a snad i v prostředí, které příliš k diskusi nepovzbuzovalo. Pokud jde o přednášenou jazykovědnou problematiku, byla 2. kybernetická konference ve srovnání s první[3] určitým zklamáním v tom, že ze strany lingvistů přinesla méně podněcujících výsledků i méně aktivního zájmu. Je ovšem třeba říci, že na první konferenci byly předloženy práce, které měly více času k uzrání, a dva roky jsou příliš krátká doba na to, aby sám vývoj kybernetiky jakožto vědecké disciplíny pokročil do té míry, aby kybernetika mohla svými podněty působit na rozvoj dalších vědních oborů, zejména společenských, vždyť i tříleté vymezení u mezinárodních konferencí se obecně považuje za příliš krátké.

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 4, s. 381-382

Předchozí Jan Chloupek: Nejnovější dialektologický výzkum v Marburku

Následující Bohuslav Havránek: Stoleté jubileum činnosti Société de linguistique de Paris