Stoleté jubileum činnosti Société de linguistique de Paris

Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

Столетний юбилей деятельности Société de linguistique de Paris / Centième anniversaire de l’activité de la Société de linguistique de Paris

Ve dnech 31. března až 2. dubna t. r. oslavila pařížská Société de linguistique své stoleté jubileum a zároveň sté narozeniny francouzského lingvisty světového významu Ant. Meilleta.

Société za svého stoletého trvání představuje především rozvoj francouzské lingvistiky v jejích vrcholcích od Michela Bréala a M. Lévy-Bruhla až po sociologickou školu A. Meilleta, ale i její zaměření k studiu sémantiky a stylistiky i k chápání strukturní jazykovědy francouzské školy ženevské. Záhy Société nesoustřeďovala však jen vědu úzce francouzskou, ale měla široký dosah světový, zejména tomu tak bylo mezi oběma světovými válkami, kdy centrem lingvistiky přestalo být Lipsko.

I organizačně nová Société velmi brzy — takřka na samém začátku své existence — zasáhla do vývoje jazykovědy i svými periodiky: od r. 1868 začaly vycházet Mémoires de la Société de linguistique de Paris i Bulletin téže společnosti. Mémoires vycházely do sv. 23 do r. 1935 a uveřejňovaly zejména články, často zásadního významu; Bulletin vychází dosud (poslední sv. 60 v r. 1965); přinášel z počátku zprávy o činnosti Société a referáty o pracích lingvistických, záhy v rozsáhlém světovém rozpětí, a po zániku Mémoires uveřejňuje i zásadní články. V zprávách Bulletinu se odráží stálá živost činnosti společnosti jako vědeckého střediska světového v poměrně podrobných zprávách o jejích zpravidla měsíčních zasedáních, na nichž jsou přednášeny referáty se zásadní aktuální tematikou lingvistů z celého světa, doprovázené zpr. dobrou diskusí (i ta je v Bul[383]letinu zachycována). Jak tato činnost Société je spojena s naší lingvistikou i s bohemistikou, svědčí např. zprávy Bulletinu z 1965 o zasedáních v r. 1964; mluvil na nich A. Isačenko na téma Lʼanalyse sémantique des éléments de relation; uvedl pojem a termín prvků vztahových (éléments de relation) místo morfémů vztahových (gramatických), diferencoval je od prvků lexikálních a provedl ilustračně významnou analýzu těchto prvků; na jeho referát navázala bohatá diskuse (Benveniste, Martinet, Fourquet, Perrot) v zásadě kladná, ale zčásti odmítající potřebu nového pojmu-termínu (v uved. Bulletinu s. XXVII—XXX). V témže roce měl francouzský slavista D. Gastagnou referát o drobné otázce, o českém nedokonavém, ale nesloženém futuru typu ponesu, v němž proti francouzské tradici hájil celkem pojetí české (zejm. Kopečného, v. tamže s. XII—XIV).[1] A dále téhož roku přednášel polský slavista Zd. Stieber o problematice rozhraničení mezi příbuznými jazyky na podkladě materiálu z pomezí česko-polského a jeho rozboru (tamže, s. XXXII—XXXIV). — Také v referátech Bulletinu je zejména po 2. světové válce a v přítomnosti věnována významná pozornost české i slovenské jazykovědě, jak jsem na to již dříve upozornil v tomto časopise. Uvádím tato fakta jako ilustraci proto, abych ukázal, že i naše vztahy k Société, která mezi svými volenými členy má i řadu našich lingvistů, jsou těsné a živé, a není proto nahodilé, že na uvedených jubilejních oslavách se zúčastnili představitelé naší lingvistiky, A. Isačenko a pisatel této poznámky.

Ze stanoviska francouzského i světového bylo dobrým činem, že dnešní vedení Société de lingvistique oslavilo obě jubilea, Société i A. Meilleta, a to za široké účasti světové. Kromě oslavných projevů a společenských událostí chci zde upozornit na významný referát francouzského komparatisty E. Benvenista o vědecké práci A. Meilleta a o rozvoji francouzské lingvistiky v rámci západní jazykovědy. Zvláštní referáty pak charakterizovaly dnešní lingvistickou práci v zemích slovanských a v USA. První přednesl A. Isačenko a vytkl v ní ve výstižném shrnutí jako typické rysy studium gramatické stavby, viděné strukturně i z hlediska metody konfrontační, rozvoj specifického studia jazyků spisovných i stylistiky i rozsáhlé nové práce lexikografické. Druhý referát měl E. Haugen z harvardské university a v hutné zkratce představil americký deskriptivismus, generativní i transformační postupy i využívání metod matematických s pohledem na domácí tradici americkou i na navazování na evropský strukturalismus. Speciálním otázkám měly být věnovány dva referáty: Egerodův o dnešním stavu jazykovědného studia čínštiny a Devotův o problematice etruštiny; uskutečnil se však jen temperamentní výklad italského indoevropisty G. Devota z Florencie o dnešních možnostech řešit záhady jazyka etruského.

Oslavy zakončila návštěva významného střediska bádání o jazyce francouzském novými metodami, postupy strojové automatizace i matematickými metodami v ústavu Trésor de la langue française při universitě v Nancy, vedené P. Imbsem. O tomto středisku přinese SaS zprávu samostatnou.

Slovo a slovesnost, ročník 27 (1966), číslo 4, s. 382-383

Předchozí Marie Ludvíková, Ludmila Uhlířová: Jazykovědná problematika na 2. československé konferenci o kybernetice

Následující Růžena Buchtelová, Zdeňka Palková: Další konference o kultuře řeči