Leningradský seminář o produkci a percepci řeči

Jana Ondráčková

[Kronika]

(pdf)

Ленинградский семинар об образовании и восприятии речи (1966 г.) / Seminaire sur la production et la perception du langage à Léningrad

Jako jedno u četných symposií 18. mezinárodního psychologického kongresu v Moskvě konaného ve dnech 4.—11. srpna 1966 bylo uspořádáno 23. symposium Modely percepce řeči. Organizátoři symposia L. A. Čistovičová (SSSR) a G. Fant (Švédsko) dostali tolik příspěvků, že uspořádali ihned po moskevském kongresu v Leningradě ve dnech 13.—16. srpna 1966 seminář Produkce a percepce řeči s diskusí o modelech vnímání řeči. Tematiku na moskevském symposiu omezili na modely percepce řeči s třemi hlavními referáty: R. Jakobsona, A. M. Liebermana (USA), L. A. Čistovičové, koreferát přednesl D. M. MacKay (Anglie).

Symposium i seminář byly velmi pečlivě připraveny. Všichni účastníci měli před zahájením k dispozici preprinty s résumé všech příspěvků. O rozsahu celého kongresu svědčí např. to, že teze všech příspěvků vydaly přes 1400 stran a že počet všech účastníku přesáhl 6000 osob.

Výzkumné činnosti, kterou se zabývá fonetická laboratoř ÚJČ ČSAV, se především týkala tematika 23. symposia a uvedeného semináře. — Podle zemí se symposia aktivně zúčastnili L. V. Bondarko, V. S. Šupljakov, V. I. Galunov, V. A. Koževnikov, V. Ljublinskaja, T. Malinnikova, A. V. Vencov, V. A. Lifšic, E. N. Vinarskaja, L. A. Varšavskij a R. V. Avakjan z SSSR; K. N. Stevens, H. Lane a Ph. Lieberman z USA; A. J. Fourcin a A. W. Huggins z Anglie; G. Hanson, B. Lindblom a J. Lindqvist ze Švédska; E. Fischer-Jørgensenová z Dánska; A. Cohen z Holandska; B. Borovičková, J. Ondráčková z ČSSR. Jednacímí jazyky semináře byly ruština [109]a angličtina. Každý referát byl překládán do druhého jazyka. Mnoho referátů obsahovalo výsledky získané pracovními kolektivy. Plné znění přednášek vyjde knižně pravděpodobně v USA.

K referátu L. V. Bondarka o vztahu fonologických rysů a jejich akustických parametrů diskutovali R. Jakobson a V. A. Artemov. Příspěvek B. Borovičkové (ve spolupráci s V. Maláčem) se zabýval vztahem relevantních percepčních rysů, které byly určovány pro češtinu na základě auditivních testů. J. A. Fourcin hovořil o percepci formantových přechodů při změně základních frekvencí. Jeho pokus poskytuje možnost systematické změny v posuzování vokálního traktu, na které může posluchač zakládat svoje soudy. Jde o zvukový signál, který může být vnímán jako řeč. K příspěvku E. Fischer-Jørgensenové o percepční dimenzi samohlásek diskutovali G. Hanson, V. I. Galunov a K. N. Stevens.

Další skupina příspěvků zahrnovala metody při výzkumu mechanismů řeči. Výše uvedená skupina pracovníků Fyziologického ústavu I. P. Pavlova AV SSSR, která se účastnila semináře, a řada dalších pracovníků tohoto ústavu vypracovala mnoho metod pro studium artikulační, akustické a percepční stránky souvislé řeči. Tito pracovníci zkoumají hierarchické uspořádání percepčních rovin v procesu řeči a způsob transformace sdělení z jedné roviny do druhé. Těmto metodologickým příspěvkům možno přiřadit referát D. M. MacKaye. Jeho metoda — active/passive controversy — může být aplikována na automatické poznávání řeči.

Vztahy mezi artikulačními pohyby a percepcí řeči analyzoval K. N. Stevens. Percepce izolovaných samohlásek má podle jeho výzkumů zcela jiné vlastnosti než percepce hlásek vytvářených pohybujícím se artikulačním mechanismem, jak je tomu u vokálů nebo u konsonantů již v slabice. Samohlásky v kontextu směřují k tomu, aby byly vnímány jako kategorie s rozlišujícími funkcemi, které jsou charakterizovány vrcholy ve fonémových souborech (boundaries), zatímco izolované samohlásky tvoří percepční kontinuum. H. Lane upozornil, že vnímání v kategoriích není specifické jenom pro řeč (uvedl např. vnímání barev). B. Lindblom přednášel o výzkumu artikulační činnosti rtů. Uvedl výsledky získané na základě měření labializace. Mechanismem produkce znělých a neznělých intervokalických konsonantů se zabýval A. V. Vencov. Jeho pokusy naznačují, že přerušení fonace během produkce intervokalických neznělých konsonantů není způsobeno rozevřením hlasivek, jak se všeobecně soudí. Vykládá přerušení fonace zmenšením rozdílu mezi intraorálním a subglotálním tlakem, který je způsoben trojúhelníkovým rozevřením hlasivek (whispered triangle) v laryngu. Domníváme se, že při výzkumu je třeba rozlišovat pojmy „hlasivky rozevřené/sevřené“ a „hlasivky v činnosti/nečinnosti“. J. Ondráčková referovala o výsledcích výzkumu hláskových skupin v češtině pomocí vysokofrekvenčního Fabrova glotografu (upraveného S. Hlaváčem) ve srovnání s paralelní registrací akustického průběhu. Výsledky ukazují, že podoba glotogramu je závislá na frekvenci základního tónu, na fyziologickém utváření hlasivek zkoumané osoby a na jejich individuální činnosti při činnosti primárně funkční (o výsledky se v diskusi zajímali K. N. Stevens a A. W. F. Huggins). Fyziologický, percepční, artikulační a syntaktický aspekt uplatňuje při výzkumu prozodické struktury jazyka Ph. Lieberman. Jeho psychoakustické experimenty ukazují, že percepce obsahuje analýzu syntézou v termínech prototypových artikulačních korelátů. Výsledky výzkumu dávají podnět k domněnce, že intonace má spíše centrální než periferní lingvistický status. Fyziologická data, jež získal, ukazují, že univerzální charakter některých aspektů intonace je přirozeně determinovaný. Percepci intonace rovněž zkoumali J. Lindqvist a S. Öhman. A. W. F. Huggins použil na rozdíl od dřívějších pokusů se zpožděnou auditivní zpětnou vazbou věty s jedním konstantním parametrem. Volil takový konstantní parametr, jaký se nevyskytuje v normální řeči (např. v jedné větě se vyskytovala pouze jedna samohláska, v jiné větě byl [110]jedinou samohláskou diftong, další věta obsahovala jenom krátké slabiky, další jenom dlouhé). Při čtení vznikají obtíže; je rozdíl v tom, co chce subjekt dělat a co skutečně dělá. A. Cohen uváděl klasifikaci na základě fonémů zahrnutých do různých omylů. Jedna z interpretací výsledků je, že posluchačova „strategie“ je v rovině se „strategií“ mluvčího; soudí tak na základě četných případů, v nichž lapsus nebyl zaznamenán ani ze strany mluvčího ani posluchačem.

Na semináři bylo předneseno též několik zpráv o výzkumu patologie řeči.

Velmi významná byla diskuse věnovaná modelům vnímání. Zahájil ji G. Fant. Z diskuse vyplynulo, že zbývá ještě mnoho vyzkoumat. Uveďme alespoň některé diskusní myšlenky: Jak zařadit do modelu vnímání foném (Čistovičová), je cesta od akustického signálu k fonému skutečně tak složitá, vede přímo auditivním systémem nebo přes motorické povely (A. M. Liberman), jaký je vztah modelu motorických příkazů k systému jazyka (V. A. Artemov), existují jazyky vnímané spíše auditivním systémem a jazyky vnímané přes motorické příkazy (K. N. Stevens), kde je vztah mezi akustickým signálem a vnímáním fonému (D. M. MacKay), jaký druh slovníku je uložen v paměti (L. Čistovičová). E. Fischer-Jørgensenová rozvedla argumentaci o motorických procesech při vnímání řeči. Uvedla, že děti mají jiné formanty než dospělí, a přece jim dospělí rozumějí, nikoli však na základě motorických reakcí (motorické procesy jsou velmi důležité při učení, potom jejich význam klesá). R. Jakobson se zabýval otázkou, co je jednotka, která jde od informátora k informovanému.

Nesporným kladem semináře bylo, že referáty se soustřeďovaly zpravidla na určitou relaci jevů a že se nezabývaly izolovanými jevy; bylo v nich obvykle uplatňováno komplexní hledisko (aspekty akustické, artikulační, percepční), zdůrazňována nutnost spolupráce odborníků různých oborů. V některých případech nebyla jednota v názoru, co patří do percepce a co do fonologického systému. V diskusích se někdy zapochybovalo i o tom, co jsou vlastně distinktivní rysy a co je foném. Proces percepce řeči zůstává dosud nevyřešen; mezi účastníky byli zastánci akustické percepční teorie i stoupenci percepční teorie na základě motorických povelů. Z mnoha referátů vyplývala snaha po vytvoření modelů mechanismu a percepce řeči; to ovšem nebyla novinka semináře, neboť tato snaha se projevuje již delší čas. Mnoho názorů bylo problematických. To je však právě spiritus movens pro další výzkumy.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 1, s. 108-110

Předchozí Rudolf Šrámek: IX. mezinárodní onomastický kongres

Následující Marie Těšitelová: Seminář obecné a aplikované lingvistiky v Grenoblu