O vývojové dynamice v současné angličtině

Miroslav Renský

[Kronika]

(pdf)

О динамике развития современного английского языка / Sur le dynamisme de l’évolution en anglais moderne

Při rostoucí pozornosti věnované vývojové dynamice v současné češtině může být prospěšná konfrontace se situací jinde i se způsobem, jak se o ní referuje v popularizující literatuře. Knížka Ch. Barbera Linguistic Change in Present-Day English (Edinburgh & London 1964, 154 s.) vznikla z přednášek pro cizí studenty, adaptovaných pro širší anglickou veřejnost a užitečných i začínajícím lingvistům (pro ně má být úvodem do historického studia jazyka prostřednictvím současně probíhajících vývojových změn). V úvodní kapitole jsou na krátkých textech z nové, rané nové, střední a staré angličtiny vysvětleny různé základní typy jazykových změn. Pro nás nejzajímavější je kapitola o poměru standardní angličtiny k regionálním i sociálním dialektům. S růstem pohybu obyvatelstva po druhé válce rychle mizejí místní nářeční rozdíly a zůstávají zachovány jen některé rysy oblastní. Zániku dialektů napomáhá i rostoucí význam standardní angličtiny, daný růstem vzdělanosti a vlivem masových kulturních prostředků i uvolněním tohoto standardu. Mění se však i obsah pojmu „standardní angličtina“. Vedle dosud převládajícího standardu zhruba řečeno jihoanglického, který má vedle oblastních příznaků také do značné míry charakter třídní, dostává pyramida vztahů regionálních a sociálních dialektů druhý vrcholek pod vlivem technického a kulturního rozvoje průmyslového severu, jakýsi severoanglický standard. Rozhodující vliv tu mají stále početnější provinciální university, na kterých jen malý zlomek studentů mluví jihoanglickým standardem (Oxford a Cambridge produkují dnes již jen šestinu britské vysokoškolské inteligence). Na rozšíření a význam jihoanglického standardu měl velký vliv rozhlas, a jeho hlasatelé dosud tento standard dodržují. Rozhlas a televizi však nepředstavují jen hlasatelé, a s rostoucím počtem populárních osobností ze severu se také zde šíří vlivy „nestandardní“ (ovšem umělé vnášení nářečních prvků ve snaze o „lidový přístup“ nesli posluchači nelibě). Masové prostředky se také (daleko více než přímý styk) podílejí na šíření amerikanismů, jejichž pronikání je v lexikální oblasti nezadržitelné (a je ostatně i v souladu s celkovou tendencí ke konvergenci britské a americké varianty angličtiny). Skotskou a irskou angličtinu autor pomíjí.

Z materiálové části uveďme alespoň proporce: 40 stran je věnováno výslovnosti, 60 stran lexiku — z toho 30 růstu slovníku (v naprosté většině z domácích prostředků, ale v odborném stylu převahou z řeckolatinských základů) a 30 významovým změnám. Jen 17 stran věnuje autor gramatice, kde konstatuje další upevňování a zjednodušování analytické struktury angličtiny. V syntaxi větných celků zjišťuje autor tendenci ke kratším větám a pokles četnosti vztažných vět, zejména neomezujících, které jsou často nahrazovány parentezemi. Každá kapitola je doplněna přehledem hlavní literatury pro další studium. K hodnocení interpretace anglického materiálu se vrátím jinde; zde bych chtěl zdůraznit přístupný výklad, zajímavý i pro ty, kteří čtou knihu převážně kvůli materiálu.

K napsání takové popularizační knížky nám sice chybí mocný impuls statisíců zahraničních odborných a poloodborných zájemců, ale dost podnětů nám poskytuje situace domácí. Ve sbírkách jazykových koutků apod. je nutno velmi často vyklá[216]dat jazykové jevy vývojově, ale těmto výkladům chybí soustavnost. Myslím, že podobná knížka by bohatě vynahradila investované úsilí;[*] jistě by odpadlo hodně práce s vysvětlováním základních vývojových zákonitostí jazyka při odpovědích tazatelům i kritikům v otázkách jazykové kultury.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 2, s. 215-216

Předchozí Bohuslav Havránek: Anglický a polský překlad „Směrů v lingvistice“ od Milky Ivićové

Následující František Kopečný: O slovenském (slovensko-českém) typu cikánštiny