Psycholingvistika a naši psychologové

Jan Průcha

[Kronika]

(pdf)

Психолингвистика и наши психологи / La psycholinguistique et les psychologues de chez nous

Na konferenci O metodických otázkách učení a psychického vývoje, konané 8. až 11. 11. 1966 v Podhradí n. Sáz., konalo se též zvláštní symposium o verbálním učení. Hlavní referát přednesla M. Sedláková, Metodologický přínos psycholingvistiky pro studium verbálního učení, zajímavý byl rovněž referát Z. Skoupila, K problematice učení základním větným strukturám. Sedláková vymezila psycholingvistiku zejm. ve vztahu k psychologickým teoriím myšlení a kritizovala starší Rubinštejnovu koncepci, podle níž psychologické aspekty mohou být studovány jen v řeči, nikoli v jazyce. Autorka odmítla různé tzv. asociační experimenty (jež mají v psychologii velkou tradici a užívají se ve velkém měřítku i dnes) jako vhodnou základnu pro psycholingvistické výzkumy a ukázala, že za jednotku těchto výzkumů bude nutno vybírat vyšší jazykové elementy, než je význam slova. Tento názor souvisí s širší otázkou psycholingvistických jednotek, jejich hierarchie a vztahu k jednotkám lingvistickým ap.; k uvedené otázce zaujímají pracovníci v psycholingvistice dosti rozdílná stanoviska.[1]

Skoupil se zaměřil na problém, které základní větné struktury (v podstatě větné vzorce) lze považovat za primární při osvojování mateřského jazyka. Zjišťoval výskyt a četnosti těchto struktur v řeči 2, 3 a 4letých dětí (podle materiálu Ohnesorgova). Porovnáním těchto údajů s četnostmi větných struktur v jazykových projevech dětí 10letých lze přispět k řešení otázky, zda struktury považované v teorii gramatiky za primární (např. aktivní konstrukce vzhledem k pasívním) jsou primární i z hlediska vývoje řeči u dítěte.

Je zřejmé, že psycholingvistickým otázkám začíná se věnovat i mezi našimi psychology jistá pozornost, i když především jen v rámci teorie učení; to dosvědčuje nejen tato konference, ale i symposium Psychologické aspekty získávání vícejazyčných způsobilostí,[2] uspořádané slovenskými psychology v červnu 1966. Tyto akce i podněty přijímané z psycholingvistiky zahraniční[3] spolu s jazykovědnou specializací, jež se zavádí v psychologickém studiu na filosofické fakultě v Praze, jistě přispějí k rozvoji psycholingvistiky v Československu.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 2, s. 222

Předchozí Jan Průcha: K různým formám komunikace mezi lidmi

Následující Marie Těšitelová: Sborník o kolokviu kvantitativní lingvistiky ve Štrasburku