Travaux linguistiques de Prague a Revue des Etudes Slaves

BHk (= Bohuslav Havránek)

[Kronika]

(pdf)

-

Když r. 1929 začaly vycházet Travaux du Cercle linguistique de Prague, nebyla jim tehdejší Revue des Etudes Slaves příliš nakloněna. Časy přešly, spory se vytratily. Z bouřliváků se stala vážná „Ecole de Prague“, s níž část francouzské lingvistiky navázala dobré styky. Také je třeba po pravdě říci, že RES v bohemistickém oddílu své proslulé Kroniky, vedeném po léta (od 24, 1948) prof. Marcem Veyem, věnovala všemu metodologickému rozvoji jazykovědné bohemistiky plnou pozornost a uváděla naši lingvistickou práci s velkou pečlivostí. V novém ročníku RES (45, 1966), který právě k nám došel, nevede již tento oddíl jazykovědné bohemistiky prof. M. Vey (patrně pro nemoc) a nastala zde změna — prozatím se zdá k horšímu.

R. 1964 vyšel 1. díl nové řady obnovených Travaux linguistiques de Prague, které jsou určeny k tomu, aby — vedle čas. Philologica Pragensia — snáze zpřístupnily pro cizí badatele výsledky české lingvistiky, a třebaže se týkají aktuálních problémů obecně lingvistických, ze značné části přitom vycházejí z českého jazyka a k řešení jeho jevů se obracejí. Přesto v bohemistickém oddílu Kroniky v RES dopadla tato nová Travaux velmi chabě. Referent registruje jen dva články, společný čl. J. Vachka a F. Daneše o dnešní aktivitě pražské školy a Al. Jedličky (u něho správně vystihl jeho nova, ale přešel celý smysl článku daný už jeho názvem Zur Prager Theorie der Schriftsprache) a v oddílu slovenském pak příspěvek Isačenkův o morfologii slovenského slovesa. O ostatních článcích jen připomíná, že jich je 26 od 24 autorů a říká „La plupart des articles se réfèrent naturellement à des problèmes de lin[224]guistique structurale“. Referent přehlédl, že již v titulu je bohemistický charakter označen u dvou čl., A. Lamprechta (Sur le développement et la perte de la corrélation de mouillure en ancien tchèque) a I. Němce (A Diachronic Approach to Word-Formative System of Czech Verb), ale bohemistickou tematiku mají i články další, zejm. M. Komárka a M. Dokulila aj., a jde přece o autory, kteří mají co říci k české bohemistice (jako slavistické jsou již v titulu označeny i čl. B. Havránka a F. V. Mareše). Obdobně chudě dopadl i náš časopis: jsou zaznamenány jen dva články, Zimy a Sochové o pravopisné problematice předpon s-, z- a Šabršulova konfrontace české a francouzské slovosledné problematiky (mlčí se však o Diskusi o pravopise s přísp. Vachka, Sgalla, P. Nováka, Trnky, Těšitelové, a dále o výslovně bohemistických a závažných článcích J. Běliče, L. Doležela, B. Havránka, Fr. Kopečného, O. Králíka, I. Němce atd.); v podrobném jinak oddílu bibliografickém není uvedena ani bibliografie české lingvistiky za r. 1963 ze SaS, ani její pokračování za r. 1964, publikované v řadě „Novinky literatury“. Zdálo by se tedy, že v nemilosti jsou práce související s dnešní pražskou školou a že snad skoro po třiceti letech oživují staré spory, ale není tomu tak.

S podobnou výběrovostí, která se nám zdá dost nahodilá, jsou zaznamenány vědecké práce bohemistické i z jiných publikací (jde jen o publikace z r. 1964), např. příspěvky k Husovu jazyku v Listech filologických, Sborník filos. fak. brněnské university není uveden vůbec (snad nevyšel včas), bohemistické články uveřejněné v čas. Zeitschrift f. Phonetik chybějí, ze sborníku o česko-německých vztazích, vyšlém v Abhandlungen der sächs. Akad. der Wissenschaften je zaznamenán z 10 příspěvků jazykovědných jen příspěvek J. Běliče a rovněž jen jeho příspěvek z řady českých článků v Pracích filolog. 18. (a ve sborníku věnovaném W. Doroszewskému), apod.

Mohli bychom to chápat jen jako vědomě úsporný výběr, ale tomuto vysvětlení odporuje řada faktů, např. čl. Kopečného z Welt der Slaven se opakuje (je již v RES 44, s. 286), Slavica Pragensia jsou excerpována beze zbytku, ale zejména tak, že naopak jsou uváděny záznamy a příspěvky i zcela specifické a drobné z odborné terminologie, např. Anglicko-český slovník stomatologických výrazů (32 s.!), Česko-německý seznam výrazů z oboru autojeřábů a lopatových rýpadel (Semily, 24 s.!) ap., anebo skripta Cvičení z české mluvnice pro zahraniční studenty (57 s.) ap. S tím pak ostře kontrastuje, že ze tří závažných bohemistických publikací knižních, které vydalo nakladatelství ČSAV, není připomenuta ani jediná. U knižních publikací bylo by možno referenta omlouvat tím, že se některá dostala do Paříže pozdě anebo vůbec ne (srov. výzvu redakce RES, s. 185), ale těžko připouštět takovou omluvu u sborníků a časopisů jinak uváděných.

Lze jistě plně chápat, že francouzská bohemistika sama má zájem o praktické práce jazykové (o odbornou terminologii, cvičebnice ap.), ale soudím, že tento prakticismus nemá vytlačovat vědecký charakter Kroniky v RES, který je dán i její tradicí a plně se stále odráží v ostatních oddílech. — Rád také uznávám, že každý odborník, když začne práci na novém úseku, může mít jisté nesnáze, a čím lépe plnil úkol jeho předchůdce, tím je jeho situace těžší, ale přece naléhavě žádáme, aby referent prohloubil svou práci v zájmu vědeckého charakteru RES i nových dobrých vztahů české a francouzské vědy, na které obě strany kladou důraz, zejména v současné době.[1]

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 2, s. 223-224

Předchozí Marie Těšitelová: Sborník o kolokviu kvantitativní lingvistiky ve Štrasburku

Následující Oldřich Leška: Výhledy sovětské jazykovědy